Jak se již admin zmínil, články z mé strany jsou na témata blízká nám všem.
Však napsat o tom: “jak dosáhnout finanční nezávislosti nebo najít ve svém životě štěstí” to je výzva.
Říkáte si: „Tak když o tom píšeš, musíš to i vědět“ a máte pravdu. Nemohl bych přece napsat motivující článek pro zlepšení sebevědomí a přitom být psychicky na dně.
Jak tedy toho všeho dosáhnout
Otázka zní tak prostě a jednoduše, až se nad tím zarážím.
Co myslíte Vy, co právě čtete tento článek, je to tak jednoduché toho dosáhnout?
Pokud nejste z bohaté či vlivné rodiny, nemáte dobré kontakty, tak to jednoduché není.
Avšak výběr cesty, která k tomu všemu vede je jednoduchý.
Myslím, že každý se už někdy setkal s názorem „dělej to, co tě baví“
To je to nejtěžší rozhodnutí v životě každého z nás, protože právě to, co nás baví, nemusí být dobře hodnocená práce.
A taky se zde nabízí otázka: co to vlastně je
Baví mě kopat brambory, ale nechci to dělat každý den. To co vás opravdu baví, je ukryto v minulosti ne v přítomnosti.
Stále můžeme číst články typu „nehleďte na minulost, ale žijte teď a tady“. Avšak v tuto chvíli, na začátku cesty k lepšímu, je potřeba se ohlédnout zpět a zjistit, která věc mě v životě opravdu naplňovala a naplňuje dodnes, když ji opět dělám.
Doporučuji se vrátit tak k věku 13-15 let, kdy se naše myšlení silně měnilo a dostávalo nové obzory.
Rád bych se s vámi podělil o svoji zkušenost
Já osobně jsem v tomto věku, aniž bych si to kdy uvědomoval, velmi rád obchodoval. Když jsem na Velikonoce dostal něco dobrého, hned jsem to rozkládal po pokoji a smlouval s rodiči a sourozenci, za kolik jim danou sladkost prodám.
Řekl jsem si, proč ne
Začal jsem tedy dělat ve finanční branži. Věnuji se investičnímu poradenství – obchod s cennými papíry.
Jsem sice jen na začátku, ale tato práce mě zcela pohltila. Baví mě každá chvíle, kterou můžu práci věnovat. Není to vždy jen růžové, avšak to k tomu patří a mám z toho radost, protože každý pád mě učí.
Vím, že pro většinu z vás je nepochopitelné vrátit se do věku 13 let a myslet si, že najdete své opravdové povolání. Musíte být opravdu obezřetní, protože se to ukrývá opravdu v maličkostech, které se ani neopakovali tak často, ale vám to dělalo ohromnou radost. Jakmile to najdete, vrhněte se do toho a dělejte pro to maximum.
Uvidíte, že jakékoli výsledky vám udělají větší radost, než celá doba ve vaší dosavadní práci.
Je tu ještě jedna věc, která je dle mého názoru nedílnou součástí toho, jak uspět ve výše zmiňovaných věcech.
Tou věcí jsou CÍLE
Nelze chtít finanční nezávislost a přitom nemít žádný cíl – proč toho dosáhnout. To samé platí i o všech dalších věcech.
Cíle jsou tu od toho, aby nás motivovaly, vedly, držely ve stálé připravenosti na jakoukoli příležitost, která se může naskytnout.
Cíle jsou neodmyslitelnou součástí úspěchu.
Neztrácejte své cíle za žádnou cenu
Ať už je vaše životní situace jakkoli špatná a vy si nemůžete dovolit plnit své cíle, nikdy si neříkejte, že je vše ztraceno. Pokud vás vaše práce baví a děláte pro její zdar maximum, výsledky se dostaví právě díky vašim cílům, které vás ženou kupředu.
Kdybych po prvním pádu na hubu skončil s investicemi, nikdy bych si své sny nezačal plnit tak brzy, o tom jsem přesvědčený. Protože mým první životním snem bylo DĚLAT TO, CO MĚ BAVÍ, PO CELÝ ŽIVOT.
Takže já se svého splněného snu NIKDY NEVZDÁM. Mazi
Pro větší přehled uvádím předchozí
Bez cenzury – admin
Každý člověk má své priority a žije tak, jak sám uzná za vhodné. Člověk musí vidět věci reálně, což ve věku 13-15 let nemusí. Každému, kdo se odhodlá k nějaké radikální změně přeji hodně vytrvalosti.
Nyní mám nové zaměstnání, méně času, ale celkově jsem spokojenější. Už několikrát jsem udělala rozhodnutí, která mi změnila život. Nemyslím na to, čím jsem chtěla být, není dobré se vracet do minulosti.
Podle mého nejsou peníze v životě vše, ano mají velkou moc. Ale mě baví trávit můj čas s rodinou ato je pro mě to nej. TAkže jako logický krok mi aktuálně přijde, pořidit si dítě a naplňovat tak své poslání.
Mazi – dík za gratulaci 🙂
veruska – článek jsem poslala k odsouhlasení
To jsem si pěkně početla, zase jsme se o Maziho životních názorech i o něm dozvěděli víc. Mám z něj radost, je mezi “mlaďochy” jedním z mála, kteří ví, co chtějí a hlavně dokáží si za tím jít. Ne u každého to sice funguje stejně jako u něj, že by kolem třinácti let už ten stále se vyvíjející človíček věděl, co přesně ho v životě bude bavit a mohlo se to stát i jeho prací. To přece ale nevadí, v jakém věku si člověk najde tu pravou práci, někdo postupně zkouší různá zaměstnání, až narazí na to “své” a tomu zůstane věrný až do konce produktivního věku, dokonce spousta z nich ji vykonává i po přiznání starobního důchodu. Znám ale lidi, kteří si tu svou práci nenašli dodnes a za pár týdnů odchází do důchodu, celí šťastní, že už nebudou muset ráno vstávat do práce. Když já byla v tom věku (13 let), neměla jsem ani trochu představu o svém budoucím povolání, natož že by mě to mělo živit. To pro mě byla spíš oblast sci-fi, tedy něco hodně vzdáleného a hlavně nepochopitelného. Postupně jsem procházela několika školami a následně jsem se dostala do svého prvního zaměstnání na statistickém úřadě. Tam jsem prvně narazila na počítače, a to mě zaujalo natolik, že i v dalších třech zaměstnáních jsem vyhledávala práci na těchto “bedýnkách”, ať už jako typař ve výpočetním středisku či jako mzdová účetní. V posledním zaměstnání, tiskárně, jsem se nakonec dostala k tomu, co mě bavilo nejvíc, tvořit na PC grafické návrhy letáků, plakátů, sazby knih a další DTP produkty, k tomu všemu ještě práce pokladní a trošičku účtařiny, takže konečně se mi spojila práce s koníčkem dohromady, má velká fantazie a milovaná čísla. To mi v podstatě zůstalo až do důchodu a leccos z toho dělám dál stále jako koníčka. Přeji každému, aby se dobral toho svého povolání, které mu bude přinášet radost i peníze, protože ty k životu stále potřebujeme, ale to štěstí za tu “správnou” práci si za žádné peníze nekoupíme.