Paní učitelka pomáhá chlapečkovi ve školce s obouváním botiček.
Oba tlačili, tahali ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se jim to konečně povedlo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na botičky a říká: “Paní učitelko my jsme dali botičky obráceně”
Paní učitelka se podívala a skutečně byly nazuté obráceně.
Ale i přesto zachovala klid, znovu je sundala a znovu je začala obouvat, tentokrát už tak jak mají být.
Po obutí se chlapeček koukl na nohy a opět povídá: “To ale nejsou moje botičky”
Učitelka se kousla do jazyku a místo nadávek které se jí draly na jazyk, s námahou boty sundala a když byly dole, chlapeček povídá:”To jsou botičky mého brášky, maminka říkala že je teď budu nosit já.”
Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo brečet a znova pomohla botičky obout.
Když se jí to s velkou námahou povedlo a pomáhala chlapečkovi oblékat kabát, tak se zeptala:
“Kde máš rukavičky?” a chlapeček odpověděl: “Ty mám schované v botičkách”
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.