Je konec března, jaro za rohem a pašíci jsou v dobré kondici.
Jednou jsem byl na zabijačce u kamaráda a mám zážitek nadosmrti.
Vytáhnout prase z chlívku ještě šlo, ale pak začalo drama. Provaz na uvázání noh byl sice nachystaný, ale již od pohledu jsem mu nevěřil. Udržet takovou váhu bude fuška.
Byl jsem upozorněn, abych si dával pozor, že může prase kopat. Kopalo. Už od začátku totiž vědělo, co se děje a nebylo zrovna spolupracující. Nedivím se, taky bych nebyl -:)
Milan vytáhl zabijačkovou pistoli. Krátký válec, kam se vloží patrona, pak přiložíte pašíkovi k hlavě a vystřelovací trn zařídí vše.
Všichni jsme byli připraveni, prase se celkem uklidnilo, tak jsem šli do toho
Bum. K tomu nedošlo. Náboj selhal. Prase ne
Studený kov na hlavě mu viditelně nedělal dobře. Mít v sobotu svázaný nohy taky není žádná velká zábava. Tak sebou trhlo a my měli první čáry od provazu na dlaních. Udržet 250 kg živé váhy by bylo hračka. Pro Ramba a podobný týpky. Já měl co dělat a ostatní taky
Milan rychle vyměnil patronu, přiložil pašíkovi k neustále cukající hlavě. Prásk. Zase nic.
Konečně vím, co to je honit prase po dvorku. Já taky utíkal a to mě nešlo o život. Jen jsem se těšil na prejt a pečínku.
Prase bylo v rohu, my dělali živý plot a přemýšleli, jak se dostaneme k provazům.. Po informaci, že máme poslední náboj mě polilo horko. A co pak?
Milan přišel, nasadil pistoli a prásk. Konečně se ozval výstřel a prase lehlo. Já taky.
Měl jsem mu dle pokynů držet hlavu pro základní odkrvení. Když mě to řekli na začátku, neměl jsem pocit, že by to mělo být něco náročného.
Mých 75 kg udrží cokoliv, jsem si myslel. Pašík měl ale převahu i na zemi. Konečně vím, co znamená obrat: “vlaje jak fangle”
Nakonec vše dobře dopadlo
Zabijačka úspěšně pokračovala, já se zapojil i dál.
Asi 10 minut ze zabijačky si nepamatuji. Poslali mě promíchávat teplou krev, aby se nesrazila. Nesrazila se. Dana ji míchala a já se složil po druhým míchnutí. Až slivovice mě probrala. Jsem dárce krve, vlastní krev mě problém nedělá, ale toto bylo něco!!
Proč píši tento mini článek
Jedna z uživatelek má víkendovou zabijačku, tak jim přeji vše v klidu a úspěšné počínání.
Na webu najdete i další povídání o zabijačkách, recepty na uchování masa a další.
Pokud máte nějaký zážitek, klidně v komentáři napište.
Naposledy jsem zažil gastronomický zážitek ze zabíjačky v roce 2014 na masopustu hradu Švihov. Dal jsem si polévku prdelačku a ovárek. Bylo to moc fajn. Určitě bych si takový pokrm rád znovu dal.
Tak toto opravdu za mně NE……
U nás se taky dělaly zabijačky a mohla bych vyprávět hodně příběhů, hlavně to byla obživa na dlouhou dobu, bylo s tím hodně práce, příprav i zpracování a většinou mrzly ruce a navíc moc zdravá výživa to zrovna pro cévy nebyla, ale bylo to čerstvé a domácí.
Zabíjaček jsem jako dítě zažívala spousty. Babička a děda z venkova měli na zahradě spoustu zvířátek, i prasat, to vždy přijelo na pomoc celé příbuzenstvo. Takže vždy spousta legrace a pěkné zážitky, jelikož jsem byla ještě dítě, tak zážitky jak umrtvit prase naštěstí nemám. Mám spíš zážitky na talíř s ovárkem o to ostatní se postarali dospěláci.
Zabíjačky jsem nikdy neměla ráda. A to z toho důvodu, že mi bylo líto čuníka.Jako děcko jsem vždycky někam zalezla, zacpala uši a ještě si přitom zpívala, abych toho chudáčka neslyšela, jak ječí. hlavně když byl pan řezník “šikovný”. jsem už takový tvor, co zabije nanejvíš mouchu a komára. Proto ani doma nic nepěstujeme. nemá to kdo zabít.
Zabijačková bašta no mňam! Jako dětsko jsem pár zabijaček zažila a i pomáhala. Akorát pří míchání krve jsem radší utekla =)