Je konec března, jaro za rohem a pašíci jsou v dobré kondici.
Jednou jsem byl na zabijačce u kamaráda a mám zážitek nadosmrti.
Vytáhnout prase z chlívku ještě šlo, ale pak začalo drama. Provaz na uvázání noh byl sice nachystaný, ale již od pohledu jsem mu nevěřil. Udržet takovou váhu bude fuška.
Byl jsem upozorněn, abych si dával pozor, že může prase kopat. Kopalo. Už od začátku totiž vědělo, co se děje a nebylo zrovna spolupracující. Nedivím se, taky bych nebyl -:)
Milan vytáhl zabijačkovou pistoli. Krátký válec, kam se vloží patrona, pak přiložíte pašíkovi k hlavě a vystřelovací trn zařídí vše.
Všichni jsme byli připraveni, prase se celkem uklidnilo, tak jsem šli do toho
Bum. K tomu nedošlo. Náboj selhal. Prase ne
Studený kov na hlavě mu viditelně nedělal dobře. Mít v sobotu svázaný nohy taky není žádná velká zábava. Tak sebou trhlo a my měli první čáry od provazu na dlaních. Udržet 250 kg živé váhy by bylo hračka. Pro Ramba a podobný týpky. Já měl co dělat a ostatní taky
Milan rychle vyměnil patronu, přiložil pašíkovi k neustále cukající hlavě. Prásk. Zase nic.
Konečně vím, co to je honit prase po dvorku. Já taky utíkal a to mě nešlo o život. Jen jsem se těšil na prejt a pečínku.
Prase bylo v rohu, my dělali živý plot a přemýšleli, jak se dostaneme k provazům.. Po informaci, že máme poslední náboj mě polilo horko. A co pak?
Milan přišel, nasadil pistoli a prásk. Konečně se ozval výstřel a prase lehlo. Já taky.
Měl jsem mu dle pokynů držet hlavu pro základní odkrvení. Když mě to řekli na začátku, neměl jsem pocit, že by to mělo být něco náročného.
Mých 75 kg udrží cokoliv, jsem si myslel. Pašík měl ale převahu i na zemi. Konečně vím, co znamená obrat: “vlaje jak fangle”
Nakonec vše dobře dopadlo
Zabijačka úspěšně pokračovala, já se zapojil i dál.
Asi 10 minut ze zabijačky si nepamatuji. Poslali mě promíchávat teplou krev, aby se nesrazila. Nesrazila se. Dana ji míchala a já se složil po druhým míchnutí. Až slivovice mě probrala. Jsem dárce krve, vlastní krev mě problém nedělá, ale toto bylo něco!!
Proč píši tento mini článek
Jedna z uživatelek má víkendovou zabijačku, tak jim přeji vše v klidu a úspěšné počínání.
Na webu najdete i další povídání o zabijačkách, recepty na uchování masa a další.
Pokud máte nějaký zážitek, klidně v komentáři napište.
Mám rád zabijačkové speciality. Bohužel domácí zabíjačku jsem zažil jen jednu, ale hned bych si to zopakoval
Na zabijackach jsem se účastnila párkrát jako dítě ..
Krásné vzpomínky na zabíjačky,zabíjelo se dvakrát do roka a byla to příležitost aby se sešla celá rodina.Přesně i můj tatínek říkal,že prase má hodně přátel.Ale byl to také hezký zvyk,že si lidé ve vsi dávali mezi sebou výslužku,takže období před vánocema byly takové vepřové hody.
Na několika zabijačkách jsem byla. Naštěstí jako dítě, takže jsem nikdy zabíjení prasete neviděla. Ale ty dobroty potom, to bylo něco 🙂
Tak zabijačka úspěšně za námi a pravdou je jak píše babka – taky doufám, že si to užiji a vychutnám později, teď to nechci už ani vidět 🙂 Veškeré fotky z ňaminek můžete vidět v nejbližší době na blogu o vaření 🙂
Moji rodiče dělali zabijačky pravidelně a jako děti jsme to milovaly. Pamatuji si, že jsem si stoupla za vál a pan řezník mě vždycky máznul prstem od prasečí krve po nose.
Ze zabijačky jsem měla nejraději preclíky, které moje maminka vždycky upekla. Byli slané, posypané mákem.
Dnes už u nás zabijačku nikdo nedělá. Ale myslím si, že bych si nejdříve dala ten preclík, pak ovárek a nakonec jitrničku.
my už jsme výslužku ze zabijačky dostali. jsem sice z vesnice, ale na zabíjačce jsem byla teprv před pár lety u kamarádky…. no, nemusím krev a všude to smrdělo čerstvým masem, tak jse tehdy ten víkend raději strávila odhazováním sněhu 🙂
Tak tohle se nám stalo něco podobného. Řezníkovi se ale šprajcnul náboj v pistoli a pistole nešla rozebrat. Stalo se to nejhorší zabít prase tradičním způsobem. Vzali jsme velké kladivo a začali prase honit po zahradě. Něco pro otrlé, byl to docela horor. Ženské raději utekly do baráku a vylezly až když prase lehlo. Ne moc krásná vzpomínka na zabijačku, ale jinak vůně zabijaček a vše okolo toho to je svátek.
Tak zabijacek jsem už zažila několik, ale tohle jsem na žádné z nich neviděla 😀 😀 😀
zabijačky jsem se nikdy nezúčastnil a je to určitě škoda – je to česká tradice. A ty dobroty: jitrnice, jelítka, prejt, prdelačka, tlačenka…. až se mi sbíhají sliny
pěkná příhoda :-), my jsme na zabíjení nikdy nebyli, jen občas dostaneme výslužku od známých, muž má nejraději guláš a studenou jitrnici, já zas opečený prejt s bramborem, občas ho koupím i u řezníka, ale není to ono 🙂
Kdysi jsem pracoval na státním statku, zabíjel jsem každý rok, teď už bohužel dlouho ne
teda já mám hlad,takovej zabijačkovej gulášek to by bylo něco
super zážitek, to jsem se zasmála, zabíjačku jsem absolvovala, ale taková legrace nebyla
pane jo,zážitek jak prase…hihihi…
a ke všemu je pravdivý 😀
Ovárek s křenem, jelítko, nebo třeba jen čerstvý chleba s domácím sádlem a cibulí, mňam. Přímo u zabíjení jsem sice nebyla (a ani po tom netoužím), ale ty dobroty, ty jo, ty můžu 🙂
tak na zabíjačce jsem nebyla a asi bych to ani nedala, dělá mi problém už jen to, jak mamka kuchá kapra na Vánoce 😀 ale zabijačkové pochoutky, to nám doma leze.. známí z vesnice ji dělali zrovna nedávno, tak jsme na bábiny narozeniny nakoupili dobrotky.. hlavně jitrničky, kýbl prdelačky, nejúžasnější tlačenku, co jsem kdy jedla – takovou umí fakt oni 🙂 a pro strejdu kilečko klobásek 😀 jo, to klidně může být častěji, my jsme doma holt masožravci 🙂
Zbíjačka…vzpomínky na mládí 😀 Děda zabíjěl dvakrát za rok.
Pořád si ze mě dělal legraci,že mam držet prase za ocas 😀 :_D
Tak to je celkem drsný zážitek. 🙂 Já na zabíjačce nikdy nebyla, naši kdysi dávno jo. Sami prase nevedeme, ale ze zabíjačky vždycky něco dostaneme od sousedů odnaproti.
Ještě když žili mužovi rodiče, tak se zabíjelo 2x ročně. Byla to příležitost, kdy se setkala celá rodina. Řezník byl soused z vesnice a mužův spolužák. A tak se klábosilo, ujídalo a mírně popíjelo. Bohužel, já se toho nezúčastňovala (kromě povídání), protože jak jsem byla v kuchyni, tak jsem byla přesycená všemi těmi pachy a tím pádem jsem neměla na nic chuť. Ale vynahradila jsem si to pak další dny při konzumaci výslužky. Ale co si pamatuji, byla tatínkova slova: Holka, nevěřila bys, co má mrtvé prase za širokou rodinu, která se s ním přijde rozloučit. :))))