Někdo se šťastný už narodil, někomu trvá déle, aby pochopil ….
Pod pojmem pohodový a šťastný život si představujeme každý něco jiného, každý máme jinou povahu a vidíme problémy i tam, co nejsou. Štěstí by bylo jen poloviční, když bychom se o něj neměli s kým podělit, ale o to se já bát nemusím. Mám svou rodinu, dobré přátele a hezký život a to bych nikdy neměnila za míň šedin na hlavě, za hubenou postavu nebo za výlet kolem světa.
Časem člověk změní názor na život, tak už si nebudu nadávat za to, když navštívím cukrárnu a dám si parádní zákusek, i když bych neměla, že si neustelu postel, neumyji hned nádobí, dám si 5 kafí denně, koupím různé zbytečnosti včetně keramického čápa, pro někoho kýč, ale vyjímá se dobře na zahrádce spolu s volavkou, vodníkem, želvou, žábou …. , hlavně dětem se to líbí a o to jde.
Viděla jsem mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, ještě předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem. Nehoním se s hadrem v ruce každý den a luxuji maximálně jednou za týden, nešílím za akcemi, i když se to o důchodcích píše, není nikomu nic do toho, když budu prát v neděli, budu si číst, luštit křížovky kdy se mi zachce, nebo hrát hry na počítači třeba až do 3 hodin do rána a spát pak až do oběda. Klidně se budu koupat u vody, navzdory divným pohledům mladých štíhlých lidí, kteří jsou spíš hříčkou přírody, však oni také zestárnou a štíhlí být nemusí.
Nikomu nic nezávidím, nic zlého nepřeji, nikomu neradím, přesto se mě i tak jednou odpovědělo přímo nejapně, když jsem se vyjádřila, že když se urodí více ovoce, může se nejen udělat marmeláda, ale i šťáva do vody, slůvkem „nepoučuj“ …. Věřte, že mě to slovíčko zarazilo, já přece nechci nikoho poučovat, ani to není v mém slovníku, nebylo to tak myšleno a ani to nemám v povaze. Snažím se s každým vyjít zadobře, i když mi bylo řečeno, že si nechám „příliš kálet na hlavu“. No, je to zase věc názoru.
Také občas zapomínám, ale některé životy jsou zapomenuty úplně. A já si přece pamatuji samé důležité věci, ty nepodstatné hned z hlavy vypouštím a nezaobírám se s nimi. Jsem ráda, že žiji tak dlouho, abych zešedivěla a mé dívčí úsměvy se změnily ve vrásky. Mnozí se nikdy nezasmáli a odešli z tohoto světa dříve, než měli stříbrný vlas. Jak člověk stárne, je víc pozitivní, potřebuje minimum k životu. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní a už se ani na nic nevyptávám. Nebudu tu navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas bědováním, co by kdyby mohlo být, nebo si dělat starosti s něčím, co stejně neovlivním. Proto nevyčítám životu, co mi nedal, ale vážím si toho, co mi dal. Snažím se žít tak, aby každý den byl naplněn radostí, už jen tím, že se ráno probudím.
A ještě jeden citát: život není to, co chceme, ale to, co máme…. Proto nechtějme od života mnoho – budeme spokojenější, šťastnější a vyrovnanější.
A jak to máte vy? Mladí asi trochu jinak, ale i oni věkem pochopí mé názory, já k nim došla taky.
Mějte se hezky a užívejte života, co to jde – babicka11
Náš čas je vymezen, takže jim nesmíme plýtvat a nežít život někoho jiného. Nenechat se polapit představou, že je nutné žít podle toho, co si myslí jiní.
Hezký článek, který člověka donutí se na sebou a svým životem zamyslet. Zbytečně řešíme věci, které nejsou důležité. Věřím v moc přítomného okamžiku. Žít nyní v přítomnosti. To umí jen málokdo.
Moc krásně napsané, určitě jste pohodová moderní babička. Přeju hlavně hodně zdravíčka.
Já se nikam nehoním. Když jeden den neumyji nádobí tak se svět nezboří a druhý den to hnedka napravím. Důležité pro mě je žít v pohodě s lidmi,které miluji. To je pro mě nejdůležitější. Nedívám se na to,co jsem měla udělat a neudělala,to mi nikam neuteče,ale život rychle proplouvá mezi prsty. Takže hlavní je užívat si rodiny a blízkých přátel. A hlavně mít radost ze života 🙂
,,Snažím se žít tak, aby každý den byl naplněn radostí, už jen tím, že se ráno probudím.´´ – Toto není citát pro lidi staršího věku. Toto je citát pro každého člověka. Měl jsem tu možnost číst také článek o úsměvu a zde se to náramně hodí. Úsměv na rtech musí být už jen díky tomu, že se probudím. Díky babicko11 za krásné nahlédnutí do každodenního problému každého z nás.
Tak jsem si pěkně početla v úvodním článku a co k němu dodat? Autorka je moje krevní skupina, v podstatě napsala všechno, co cítím i já. Ať už bych napsala cokoli, jen bych opakovala již napsané. Nezbývá mi nic jiného, než popřát všem dnešním mladým lidem, aby postupně došli k těmto životním pravdám a žili své životy bez stresů, proč se to či ono stalo či co bude, až… to se stejně nedá v podstatě ovlivnit a honbou za majetky, které si stejně nikdo z nás nakonec nikam neodnese. Také říkám, hlavně to zdraví, pak už si dokážeme najít práci i bydlení, když přijde nemoc, rázem jsou myšlenky na vše ostatní pryč, jen si přejeme být zdrávi, a to přeji ze srdce všem.
moc se mi líbí tato část: Nebudu tu navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas bědováním, co by kdyby mohlo být, nebo si dělat starosti s něčím, co stejně neovlivním. Proto nevyčítám životu, co mi nedal, ale vážím si toho, co mi dal.
plně souhlasím s názory předešlých diskutujících, život je třeba prožít v klidu a ne ve spěchu. Samozřejmě, ne vždy se to daří, ale důležité je si to uvědomit a dokázat zvolnit. Užívat si, rozhlídnout se kolem sebe a ne jen proběhnout. Vždyť všude kolem nás je spousta hezkých věcí a věcí, které stojí za to, zastavit se a pokochat se jimi.