Někdo se šťastný už narodil, někomu trvá déle, aby pochopil ….
Pod pojmem pohodový a šťastný život si představujeme každý něco jiného, každý máme jinou povahu a vidíme problémy i tam, co nejsou. Štěstí by bylo jen poloviční, když bychom se o něj neměli s kým podělit, ale o to se já bát nemusím. Mám svou rodinu, dobré přátele a hezký život a to bych nikdy neměnila za míň šedin na hlavě, za hubenou postavu nebo za výlet kolem světa.
Časem člověk změní názor na život, tak už si nebudu nadávat za to, když navštívím cukrárnu a dám si parádní zákusek, i když bych neměla, že si neustelu postel, neumyji hned nádobí, dám si 5 kafí denně, koupím různé zbytečnosti včetně keramického čápa, pro někoho kýč, ale vyjímá se dobře na zahrádce spolu s volavkou, vodníkem, želvou, žábou …. , hlavně dětem se to líbí a o to jde.
Viděla jsem mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, ještě předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem. Nehoním se s hadrem v ruce každý den a luxuji maximálně jednou za týden, nešílím za akcemi, i když se to o důchodcích píše, není nikomu nic do toho, když budu prát v neděli, budu si číst, luštit křížovky kdy se mi zachce, nebo hrát hry na počítači třeba až do 3 hodin do rána a spát pak až do oběda. Klidně se budu koupat u vody, navzdory divným pohledům mladých štíhlých lidí, kteří jsou spíš hříčkou přírody, však oni také zestárnou a štíhlí být nemusí.
Nikomu nic nezávidím, nic zlého nepřeji, nikomu neradím, přesto se mě i tak jednou odpovědělo přímo nejapně, když jsem se vyjádřila, že když se urodí více ovoce, může se nejen udělat marmeláda, ale i šťáva do vody, slůvkem „nepoučuj“ …. Věřte, že mě to slovíčko zarazilo, já přece nechci nikoho poučovat, ani to není v mém slovníku, nebylo to tak myšleno a ani to nemám v povaze. Snažím se s každým vyjít zadobře, i když mi bylo řečeno, že si nechám „příliš kálet na hlavu“. No, je to zase věc názoru.
Také občas zapomínám, ale některé životy jsou zapomenuty úplně. A já si přece pamatuji samé důležité věci, ty nepodstatné hned z hlavy vypouštím a nezaobírám se s nimi. Jsem ráda, že žiji tak dlouho, abych zešedivěla a mé dívčí úsměvy se změnily ve vrásky. Mnozí se nikdy nezasmáli a odešli z tohoto světa dříve, než měli stříbrný vlas. Jak člověk stárne, je víc pozitivní, potřebuje minimum k životu. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní a už se ani na nic nevyptávám. Nebudu tu navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas bědováním, co by kdyby mohlo být, nebo si dělat starosti s něčím, co stejně neovlivním. Proto nevyčítám životu, co mi nedal, ale vážím si toho, co mi dal. Snažím se žít tak, aby každý den byl naplněn radostí, už jen tím, že se ráno probudím.
A ještě jeden citát: život není to, co chceme, ale to, co máme…. Proto nechtějme od života mnoho – budeme spokojenější, šťastnější a vyrovnanější.
A jak to máte vy? Mladí asi trochu jinak, ale i oni věkem pochopí mé názory, já k nim došla taky.
Mějte se hezky a užívejte života, co to jde – babicka11
Ja osobne sa držím hesla: “Pomaly ďalej zájdeš”. Nie je kam sa ponáhľať a ak niekto tvrdí, že áno lebo nestíha, tak má zle nastavené priority. Všetko je o prioritách, čo má pre koho väčší výzman a aj zajtra je deň a práca nie je zajac nikde neutečie.
Souhlasím s článkem. Člověk ale na různé věci příjde až je starší. Hledá hodnoty úplně někde jinde, naučí se být vděčný a mít radost i z docela obyčejných věcí.
Ta úvaha mi babičko11 mluví přímo do duše. Nelze jinak než se vším souhlasit. Život se má prožít,vychutnat si každou chvíli ,kterou tady ještě jsme a ne jen přežívat a fňukat co už nemůžu a nestihnu.
Nejdůležitější je zdraví. To každý zjistí až tehdy, když vážně onemocní. Pak se mu všechny priority změní. No a na druhém místě jsou děti a vnoučata. Bez nich by život nebyl takový jaký je – krásný
Krásný a hlavně pravdivý článek, ale na toto všechno musí každý přijít sám. Někdo dřív a někdo později, to už je na každém z nás, jak si to uděláme tak to máme.
Krásně a pravdivě napsaný článek. Jsem taky starší ročník a spoustu věcí, které člověk v mládí řešil a byly “moc” důležité, teď přejdu s úsměvem a nic z toho nedělám. Ale to patří k mládí se všemi chybami a starostmi, které jsme asi každý prožil. Snažím se ze všech sil neříkat dětem “udělej to takhle” ale spíš “nevím jak ty ale já bych to udělala jinak – rozhodnutí je na tobě” Pravda je, že častokrát mne syn i dcera mile překvapili, když si to vyřešili po svém a líp, než bych to v jejich letech zvládla já. 🙂
Přesně tak,není kam spěchat…..vždyt je čas….honit se od rána do večera a zjistit,že to svama šlehlo 🙂
osobně nespěcham,vše v pohodě,….dnešní doba mi připada hektická….
Vezmu to zkrátka, Před pár roky jsem přestoupil padesátku a to znamená jak se říká, že už jedu z kopce. Člověk se musí naučit užívat života, protože je krátký a opakovat se mu už nebude. Jestli, ale znamená, že honěním za něčím je užívání života, tak to asi nebude to pravé. Je opravdu doba hodně těžká, protože se hodně lidí stále za něčím honí, jsou nervní a ventilují se na ostatních. Neumí se chovat ke svému okolí a tím tyto nálady přenáší na druhé.
Život je krásny. Pre niekoho krátky, pre iných dlhý. Hlavné je, aby sme boli zdraví, spokojní a život prežívali tak ,ako si predstavujeme.
Bývalá kolegyně v práci říkávala-jsme tady na světě jen na návštěvě, proč si tu chvíli neužít… měla těsně před důchodem, já se vrátila po mateřské a chtěla jsem všechno mít perfektní—jak v práci,tak doma…manžel víc v práci než doma, tři děti, babičky daleko..když mi domlouvala, proč o půlnoci peču štrůdl, ještě jsem se na ni zlobila… a věřte, že dneska na ní často vzpomínám a vím,že měla pravdu…ale k tomu poznání mě přivedl věk a nemoci s ním spojené..dneska jsem šťastná za každý klidný den strávený s lidmi, které mám ráda a tohle bych nevyměnila ani za nic…
Byla jsem kdysi mladá a všechno jsem chtěla mít perfektní. Život mne poučil – a teď už mám hodnoty nastaveny jinak. Ale bylo a je to občas velmi těžké
Krásný pozitivní článek. Teď už jen abych do této fáze taky dospěla 🙂 zatím se o to snažím a ne vždycky mi jsou názory ostatních ukradené. Ale jsem vděčná za to co mám a rozhodně bych neměnila 🙂
Naštěstí jsem plno věcí pochopila již před lety,takže pod heslem “bordel v bytě šťastné dítě” jsem s dětmi šla raději na procházku než abych myla nádobí.
Nikam mi neuteklo a holky byly šťastné.Teď mám tříletou vnučku a taky si raději hrajeme ,vždyť to tak hrozně letí tak proč ztrácet a ubíjet čas prkotinama.
Takový pozitivní náhled na svět se mi líbí, Když mi kdysi doktorka říkala zpomalte, nějak jsem si nedovedla představit jak, ale teď mě život naučil, že pospíchám pomalu, rozmýšlím dlouho a na nějaké soudy lidiček kolem sebe vůbec nemyslím.Jsem smířená sama se sebou a je mi tak dobře. 😀
Je to pravda, život plyne jako voda, doslova mi přijde že utíká, dny, měsíce a roky se přelévají rychlostí, kterou občas ani nestačíme vnímat. Jsme křehkou nádobou, která je složena z velice citlivých součástek, čím jsme starší, tím více je pociťujeme, jak přestávají sloužit. A pak si spíš uvědomujeme, že si ten náš běh života chceme ještě zpříjemnit a ne uštvat 🙂
Je pravda že někdo má všechno od narození a neváží si toho. A někteří si musí máknou aby toho dosáhli! Ale strašně ten čas letí.Já mám teď dceru a jak mi to sní letí je nezkutečné! Ale krasné!!!
Já zatím patřím do té mladé generace, i když díky genům už mám pár šedivých vlasů. A je pravda, že my mladí všechno moc prožíváme. Já se ale pomalu učím, co jsou v životě ty nejdůležitější věci (které vlastně nejsou věci). Vím, jaké jsou moje priority. Sice pořád řeším spoustu problémů, ale snažím se užít si každý den co nejlépe. Dneska jsme třeba s našima sekali dřevo na zimu. Byla to dřina, ale ten pocit, že jsme všichni spolu, byl k nezaplacení.
život máme jen jeden a někdy je moc krátký.. 🙁 je třeba si ho užívat plnými doušky, ale v dnešní uspěchané době.. je to složitější a čím dál častěji si ho užíváme právě až na stáří.. ale aspoň někdy to tedy vyjde 🙂
Život je krásný, ale krátký, člověk žije svůj život tak, jak nejlíp umí i když jsou někdy problémy, ale to k životu patří, já jsem celkově spokojen.
Já ještě nejsem v důchodu, ale už se mi to pomalu blíží. Ještě nějakých 6 let a jak já vám rozumím!
Čím jsem starší, tak na spoustu věcí kašlu. Zrovna dneska jsem v poledne neumyla nádobí a jela raději za vnučkou. Do večera času dost.
Hlavně, aby moje rodina byla zdravá a spokojená, to je hlavní a všechno ostatní se nějak udělá.