Myslím, že to zažil každý.

Já například, i když už to tajemství už nebude, se přiznám ke svým pouze dvěma prohřeškům, kdy jsem se dokonce bála o život.

Bylo mi asi 15 let a jednou v létě jsem s kamarádkami šla k Labi se vykoupat „na náplavku“ – se tehdy říkalo. Plavat jsem uměla, a protože maminka stále upozorňovala, abych dávala pozor, nebála se mě tam pustit. Všechno bylo fajn, věděla jsem, že nemám plavat nikam daleko. No jo, ale bylo to tak lákavé …

Nosila jsem sebou i duši, spíš na hraní, ale v jednom případě se mi velmi hodila

Holkám na břehu jsem řekla, že jdu do vody, hrály karty a moc si mě nevšímaly. Chvíli jsem byla spíš u břehu a pak mě napadlo, že bych mohla plavat i dál. Duši jsem před sebou jen tak „strkala“. Dostala jsem se ale do většího proudu a ten mě nesl sebou asi kilometr, než jsem se dostala z vody ven, taky to někde vůbec nešlo, všude rákosí a bahno. Vrátila jsem se zpátky po břehu a po lávce zpět.

Holky mě už hledaly a slíbily, že žalovat nebudou

Maminka se to nikdy nedozvěděla, zřejmě by mě tam pak už nepustila. Je fakt, že mě už ani nenapadlo si to zopakovat. Doufám, že moje vnučky neprovedou něco takového.

Co považuji za svůj druhý prohřešek, je spíše úsměvné, ale také to nikdo neví, i když je to už dávno.

Měla jsem a mám doma pro děti, dnes už i vnoučata koupené různé laskominy, co má doma každý. A všechno 2x. Jednou v noci jsem dostala tak velkou chuť na sladké, že jsem to nevydržela a snědla jsem jednu Milenu, určenou pro děti. Šla jsem si lehnout s výčitkou, že jsem hrozná. Nemohla jsem usnout, asi hodinu jsem si nadávala, že je tam jenom jedna.

Co myslíte, že se stalo

Vstala jsem a snědla i tu druhou! Já vím, hanba… Hned druhý den jsem koupila čokolády nové a už nikdy víc jsem to neudělala. Ještě že jsem nesnědla tu velkou. To bych ale asi nezvládla a tu druhou schovala.

Máte taky něco takového ve své mysli? Pochlubte se i vy.