Myslím, že to zažil každý.
Já například, i když už to tajemství už nebude, se přiznám ke svým pouze dvěma prohřeškům, kdy jsem se dokonce bála o život.
Bylo mi asi 15 let a jednou v létě jsem s kamarádkami šla k Labi se vykoupat „na náplavku“ – se tehdy říkalo. Plavat jsem uměla, a protože maminka stále upozorňovala, abych dávala pozor, nebála se mě tam pustit. Všechno bylo fajn, věděla jsem, že nemám plavat nikam daleko. No jo, ale bylo to tak lákavé …
Nosila jsem sebou i duši, spíš na hraní, ale v jednom případě se mi velmi hodila
Holkám na břehu jsem řekla, že jdu do vody, hrály karty a moc si mě nevšímaly. Chvíli jsem byla spíš u břehu a pak mě napadlo, že bych mohla plavat i dál. Duši jsem před sebou jen tak „strkala“. Dostala jsem se ale do většího proudu a ten mě nesl sebou asi kilometr, než jsem se dostala z vody ven, taky to někde vůbec nešlo, všude rákosí a bahno. Vrátila jsem se zpátky po břehu a po lávce zpět.
Holky mě už hledaly a slíbily, že žalovat nebudou
Maminka se to nikdy nedozvěděla, zřejmě by mě tam pak už nepustila. Je fakt, že mě už ani nenapadlo si to zopakovat. Doufám, že moje vnučky neprovedou něco takového.
Co považuji za svůj druhý prohřešek, je spíše úsměvné, ale také to nikdo neví, i když je to už dávno.
Měla jsem a mám doma pro děti, dnes už i vnoučata koupené různé laskominy, co má doma každý. A všechno 2x. Jednou v noci jsem dostala tak velkou chuť na sladké, že jsem to nevydržela a snědla jsem jednu Milenu, určenou pro děti. Šla jsem si lehnout s výčitkou, že jsem hrozná. Nemohla jsem usnout, asi hodinu jsem si nadávala, že je tam jenom jedna.
Co myslíte, že se stalo
Vstala jsem a snědla i tu druhou! Já vím, hanba… Hned druhý den jsem koupila čokolády nové a už nikdy víc jsem to neudělala. Ještě že jsem nesnědla tu velkou. To bych ale asi nezvládla a tu druhou schovala.
Máte taky něco takového ve své mysli? Pochlubte se i vy.
Aj ja mám tajomstvá asi ako každý, ale pretože sú to tajomstvá, tak si ich radšej nechám len pre seba.
také mám samozřejmě nějaká tajemství, a také moje zůstanou
Myslím si, že není na světě člověka, co by tajemství neměl.K některým se přizná, k jiným ne. někdy to trvá i roky. Jsou však i taková, která vyplují na povrch, aniž bychom si to přáli.
Tajemství má opravdu každý. Záleží však na tom, jak je velké a zda by neublížilo při jeho odtajnění někomu jinému. A tak raději pšššš….
každý má svá menší či větší tajemství, patří holt k životu, někdy jím chráníme sebe někdy ostatní
každý má svá menší či větší tajemství, patří holt k životu
Já mám tajemství několik, která jsou už hodně stará. Dodnes jsem však neměla potřebu se o ně s někým podělit.Jsou to spíše smutné věci, ale i takové život přinesl.
Díky za pěknou odezvu, moje tajemství už nikomu neublíží, tak jsem se mohla svěřit :-), a to s tou čokoládou děti už taky vědí – asi týden :-), přišlo jim to k smíchu ….
promluvim a mistni kostel spadne 😀
sem s tím. Hned vytvořím nový web s názvem: Já hříšník” -:)
Každý má svá tajemství, ať už úsměvná, nebo ta tíživější. Když se ale s nimi člověk svěří, pak už to přestávají být tajemství.
Každý člověk má nějaké tajemství…ale když to někomu povím, přestane to být tajemství….líbilo se mi, když byly děti malé, jak mi důležitě svěřovaly svá tajemství-nikdy jsem je nikomu neřekla, takže to byla naše tajemství společná…:))
To já našim říkala, že jdu za kámoškou a přitom jsem randila. Nikdy jsem jim to neřekla. Za mých mladých let byl přísnější režim.
Jsou věci, které si člověk po celý život nechá pro sebe a jsou “tajemství”, která časem prozradí. Jako např. jak je to doopravdy s Ježíškem a s jeho dárky pod stromečkem. : 🙂
Já si pamatuji, ještě když žila moje milionová babička, tak jsme k ní s rodiči jezdívaly na víkendy a babička mi občas, to jsem ještě byl dítko školou povinné, dělávala už kafe, dokonce mi chutnalo, ale nesměl jsem to říci rodičům a neřekl a taky mi tenkrát dávala peníze, ty jsem měl tenkrát na nějaké ty sladkosti, taky jsem to neřekl rodičům, byly to krásné časy, když tak člověk vzpomíná.
spíš mě napadají takové drobné lži doma: když jsem třeba řekl, že jdu s klukama hrát fotbal a místo toho jsem šel na pivo do hospody.
Myslím, že každý má na svém kontě nějaké takové hříchy.Teď se mi zrovna žádný nevybaví,ale moc hezké povídání.
…tajemství má každý člověk,já jich mám spoustu,ale psát to sem nebudu,to pak tajemství není,člověk si to uchovává v sobě po dlouhá léta,aniž by se tím trápil…
Nějakeho strašáka ve skříni má asi každý, není dáno, že vše chcete ventilovat do světa a tak to má být je to každého jeho soukromí. To vaše tajemství je ovšem zábavné a k úsměvu.
Hm, to já se jednou přímo topila 🙂 A čokoládu si už vůbec nevyčítám 🙂
Pěkné tajemství, ano, každý má své tajemství i já, jen to moje nepatří do těch úsměvných. Nikdy jsem to nikomu neřekla a nikdy to nikomu neřeknu a ač je to hodně dávno, přesto ho mám v těch nejzazších koutech mysli uložené.