Jaké jsou u vás sousedské vztahy?
Normální… hádáte se, nebo se nemůžete vystát? My jsme se všemi sousedy zadobře. Myslím, že je to lepší, než se s nimi dohadovat o hloupostech, čí jablko kam spadlo, (podle nového zákona, pokud jablka spadnou k nám, jsou naše, ale z větví, které přesahují přes plot, je trhat nesmíme), komu padá listí do zahrádky či kam zrovna jde kouř při grilování.
My si se sousedy rozumíme, zdravíme se, někdy i poklábosíme o životě
Také rozdáváme úrodu třešní, meruněk, broskví a oni na oplátku třeba jablky či jahodami. Také dáváme ochutnat různé zákusky při oslavách a oni zase nám, co se jim povedlo upéct. Když někdy slyším od známých, jaké oni mají starosti se sousedy, je mi blaze na duši, že takové problémy nemáme.
Jen jeden soused přes druhou zahradu stále venku něco brousí, zřejmě na zakázku, a hluk je nepříjemný, prostě si říkám – je to kutil, a asi s tím nic nenaděláme. Beru to s humorem sobě vlastním.
Fakt je, že i když se člověk snaží sebevíc se sousedy vyjít, tak to prostě někdy nejde, pokud ten druhý nemá zájem.
Sousedy si prostě vybrat nemůžeme a sousedské vztahy si musíme hýčkat sami. Všechno je na nás, jak se ke kterým problémům postavíme. Prostě cesta k pohodovému soužití není vždy lehká. Sousedi by se neměli nepřiměřeně obtěžovat kouřem, hlukem, prachem atd. Pokud se zatoulá naše kotě k sousedovi, měl by ji nám vydat nebo umožnit vstup a kotě najít a odnést. Stalo se nám to, a také s králíkem, který se podhrabal z bedničky a utekl. Byla dost legrace ho chytit J. Dozvěděla jsem se ale, kdyby nám např. uletěl roj včel a usadil se u souseda v úlu, pak soused nabývá vlastnického práva k našemu roji a nemusí ho nijak nahradit.
Například v panelových domech může nastat problém, který v rodinném domku nezažijeme
Dodržování nočního klidu je základním pojmem a tudíž pořádání nočních večírků s hlasitou hudbou, smíchem a dupáním je nepřípustné, ale ani přes den není možné obtěžovat nadměrným hlukem obyvatele sousedních bytů. Zrovna tak naschvály v zalévání květin na balkoně, když soused ví, že tam má ten pod ním vyvětrat peřiny.
To by měli dodržovat všichni, jinak si můžeme stěžovat na úřadě, v horším případě i u soudu.
Člověk se má zkrátka chovat tak, jak chce, aby i ostatní v domě se chovali k němu. Dobré soužití v paneláku si lze představit i tak, že po přistěhování obejdeme sousedy, aspoň ty nejbližší, představíme se a tím také získáme první informace o lidech zde bydlících. Někdo to uvítá, někdo zase ne. Najdou se lidé, kteří nemají rádi zasahování do jejich soukromí, i když se jedná jen o pozdrav. Tím si hned můžeme udělat obrázek, koho budeme často potkávat na schodech, jestli se budeme zdravit či ne.
Sousedské vztahy byly, jsou a nadále budou vždy aktuální téma, lidé jsou různí a soužití není vždy jednoduché.
Jaký je váš názor, jaké máte zkušenosti, nebo napište i situaci, která vás se sousedem potkala.
Na sousedy moc štěstí nemám. Jeden soused rekonstruoval celý byt jeden rok. Každý den hluk a bušením, vrtáním a mlácením do zdi se mi všude usadil takový jemný prach, který nejde dolů. Další soused má psa, který okamžitě po jeho odchodu několik hodin štěká a vyje. No co se dá dělat. Sousedy si prostě nevybíráme.
Sousedské vztahy jsou na běžné, normální úrovni. Nyní musím skousnout rekonstrukci dvou bytů. Hluk a nepořádek je nyní na denním pořádku. Co se dá dělat. Mít barák je prostě výhoda.
Já mám se sousedy spíš přátelské vztahy, však jsme lidi a dělat si naschvály v baráku to by bylo fakt na nic.Bydlí tu samí starší lidé a je tu klídek žádný rachot, v klidu se i vyspím po noční. Žádný hádky, říkám tomu tady domov důchodců.
Ještě musím dodat, že narozdíl co slyším od ostatních, třeba od kolegině z práce, že se tam hádaj v baráku, že tam dupou, nebo velmi hlasitá hudba od sousedů nebo že jí zalejvají kytky a že může mýt kvůli tomu okna. Nebo když sousedka suší peřiny tak ona nevidí ven že í to visí až dolů přes okno, no fakt katastrofa. Jsem za to velmi ráda, že tu máme klid.
Bydlela jsem na vesnici a nyní v panelovém domě. Nepříjemní lidé se najdou všude. Ale na vesnici se starousedlíkama byly vřelejší vztahy a více jsme si nezištně pomáhali. V panelovém domě se více střídají nájemníci a tak se vztahy omezují víceméně jen na pozdravy.
Já osobně si na sousedy rozhodně stěžovat nemůžu. Samozřejmě že jsou občas dost hlasití a já mám problém slyšet vlastní myšlenky. Jenže když máš člověk tři děti, tak je rád, když má sám chvilku klidu.
Sousedské téma je věčné a nekonečné.Bydlíme na vesnici v rodinném domku a sousedům bezdůvodně stále něco vadiloByla jsem ještě dítě. Sousedé již nežijí a já se snažím s jejich potomky vycházet vstřícně i když někdy se sebezapřením.Oni se taky snaží, ale cítím, že to jablko sváru tam ještě nějde je.
Také máme sousedi v paneláku v pohodě.
My ted bydlíme na vesnici,takže sousedi jsou úplně v pohodě. Dřív jsem bydlela v paneláku,tam to taky šlo. Ale vždycky se najde nějaký ten problémový soused,který dělá problémy. A občas se divím,že jim to za to stojí. Akorát si znepříjemňují bydlení.
My máme se sousedy vztahy velice dobré. Moje děti se s nimi přátelí už od malička, z dob, kdy jsme začali současně stavět domy. A v přátelství nyní pokračují i vnoučata.
mám štěstí, bydlím na vesnici a sousedi jsou super. Vztahy zde jsou přeci jen odlišnější než ve městě (třeba v paneláku). Když už se něco řeší, tak třeba přesahující větve přes plot atd.
Dobrý soused, to je dar z nebes a naopak, špatný je “dar” z pekla. S dobrým sousedem se srdečně zdravíte, když vám dojde nějaká potravina (všimli jste si, že cokoliv vám doma dojde vždy, když nemáte možnost doběhnout do obchodu?), u souseda si ji bez problémů půjčíte. Když odjíždíte na pár dní pryč, soused se vám bez problémů postará o domácí zvířectvo či květiny, no a příště zase vy jemu. Chodíte třeba na rodinné vycházky nebo jedete na společný výlet, opékáte nějaké dobré masíčko, popíjíte pivečko i vínečko, zkrátka je to taková pohodička, že by jeden až brečel, jak je to krásné. Naproti tomu, když se soused nepovede, člověk by brečel taky, ale vzteky a nejraději by se hned odstěhoval někam jinam, což samozřejmě nejde. Málokdy se s takovým sousedem dohodnete, většinou jeho naschvály chvíli tolerujete, ale pak vám rupnou nervy a jdete do toho, hlava nehlava. Nemyslím tím, že byste se přímo prali, ale vracíte pomyslné rány, tedy sousedovy naschvály, ve stylu oko za oko, zub za zub. Většina takových sousedských pří končí přinejmenším na úřadu a s pokutou, v nejhorším i u soudu. Mám ráda film Musíme si pomáhat, ten by měl být pro takové sousedy přímo povinností jej shlédnout. Pak by se jim zdály ty problémy, kvůli kterým se s vámi neshodnou, jako úplně prťavoučké. Zdá se, že to pomyslné jablko z ráje je jablkem sváru dodnes.
kolem našeho baráku je naštěstí jen pole, takže sousedy řešit nemusíme a nikdy jsme nemuseli… možná škoda, možná ne