Jaké jsou u vás sousedské vztahy?
Normální… hádáte se, nebo se nemůžete vystát? My jsme se všemi sousedy zadobře. Myslím, že je to lepší, než se s nimi dohadovat o hloupostech, čí jablko kam spadlo, (podle nového zákona, pokud jablka spadnou k nám, jsou naše, ale z větví, které přesahují přes plot, je trhat nesmíme), komu padá listí do zahrádky či kam zrovna jde kouř při grilování.
My si se sousedy rozumíme, zdravíme se, někdy i poklábosíme o životě
Také rozdáváme úrodu třešní, meruněk, broskví a oni na oplátku třeba jablky či jahodami. Také dáváme ochutnat různé zákusky při oslavách a oni zase nám, co se jim povedlo upéct. Když někdy slyším od známých, jaké oni mají starosti se sousedy, je mi blaze na duši, že takové problémy nemáme.
Jen jeden soused přes druhou zahradu stále venku něco brousí, zřejmě na zakázku, a hluk je nepříjemný, prostě si říkám – je to kutil, a asi s tím nic nenaděláme. Beru to s humorem sobě vlastním.
Fakt je, že i když se člověk snaží sebevíc se sousedy vyjít, tak to prostě někdy nejde, pokud ten druhý nemá zájem.
Sousedy si prostě vybrat nemůžeme a sousedské vztahy si musíme hýčkat sami. Všechno je na nás, jak se ke kterým problémům postavíme. Prostě cesta k pohodovému soužití není vždy lehká. Sousedi by se neměli nepřiměřeně obtěžovat kouřem, hlukem, prachem atd. Pokud se zatoulá naše kotě k sousedovi, měl by ji nám vydat nebo umožnit vstup a kotě najít a odnést. Stalo se nám to, a také s králíkem, který se podhrabal z bedničky a utekl. Byla dost legrace ho chytit J. Dozvěděla jsem se ale, kdyby nám např. uletěl roj včel a usadil se u souseda v úlu, pak soused nabývá vlastnického práva k našemu roji a nemusí ho nijak nahradit.
Například v panelových domech může nastat problém, který v rodinném domku nezažijeme
Dodržování nočního klidu je základním pojmem a tudíž pořádání nočních večírků s hlasitou hudbou, smíchem a dupáním je nepřípustné, ale ani přes den není možné obtěžovat nadměrným hlukem obyvatele sousedních bytů. Zrovna tak naschvály v zalévání květin na balkoně, když soused ví, že tam má ten pod ním vyvětrat peřiny.
To by měli dodržovat všichni, jinak si můžeme stěžovat na úřadě, v horším případě i u soudu.
Člověk se má zkrátka chovat tak, jak chce, aby i ostatní v domě se chovali k němu. Dobré soužití v paneláku si lze představit i tak, že po přistěhování obejdeme sousedy, aspoň ty nejbližší, představíme se a tím také získáme první informace o lidech zde bydlících. Někdo to uvítá, někdo zase ne. Najdou se lidé, kteří nemají rádi zasahování do jejich soukromí, i když se jedná jen o pozdrav. Tím si hned můžeme udělat obrázek, koho budeme často potkávat na schodech, jestli se budeme zdravit či ne.
Sousedské vztahy byly, jsou a nadále budou vždy aktuální téma, lidé jsou různí a soužití není vždy jednoduché.
Jaký je váš názor, jaké máte zkušenosti, nebo napište i situaci, která vás se sousedem potkala.
Musím zaklepat na dřevo že se sousedy nemáme problém!
Se sousedy jsem za dobře, ale ta smečka 3 psů bojových plemen, kteří štěkají jen co projdu po zahradě mě někdy už štve ale co se dá dělat, jsou to jejich mazlíčkové a s tím já nic neudělám.
Máme dvoje sousedy. Jedni od zahrady, mají spoustu koček, které k nám lozí přes zeď. Mají jediné štěstí, ty kočky, že jsou některé potomky našeho nádherného Billinka, kterého zřejmě někdo otrávil. Udělala jsem pár opatření a výskyt se snížil. Naše sousedské vztahy to nijak nenarušilo, se sousedy vycházíme v pohodě.No a druzí sousedé jsou mladý pár, kteří koupili domek po našich původních sousedech, kteří se museli vystěhovat z důvodu exekuce. Naše vztahy jsou omezeny na pozdrav. Takže úplně neutrální stav.
Vzťahy so susedmi máme dobré. Je to fajn mať dobrých susedov.
Vyrůstala jsem na vesnici, kde každý soused byl strýc a sousedka teta…vše tam bývalo v klidu, pohodě. Vdala jsem se do města-ještě k tomu hlavního…:-) měla jsem z nastěhování do paneláku strach, ale zase jsem měla štěstí na samé skvělé lidi v domě…děti vyrostly,byt byl velký, tak před sedmi lety jsme se zase stěhovali, tentokrát blíž k centru do starého činžáku…to jsem měla ještě větší strach než jako mladá holka ze sídliště, ale zase můžu mluvit o štěstí – nejen lidi v domě, ale i v okolí jsou báječní, cítím se tady pomalu jako na vesnici..:-)
No já ted bydlím na ubytovně, takže žádný sousedy nemám
Kdysi jsme měli super sousedy, s jejich dcerou jsem kamarádila, byla starší, tak mě vodila do školky i školy.. Když se odstěhovali, obrečela jsem to.. Dneska tam bydlí nějaký morous, který ani nevylézá ven.. Radši bych zpátky staré sousedy, kteří jsou kdo ví kde.. A nejlíp i bezstarostná dětská léta k tomu.. 🙂
Tak toto je dobré dilema, sousedské vztahy, lidem či sousedům se mnohdy člověk nezavděčí i když to myslí dobře, člověk nechce dělat sousedům zle, ale oni tolikrát dělají jemu, vím co píšu, bydlím na sídlišti v paneláku, já vím, na vesnici bývají sousedské vztahy, daleko lepší.
Máme takového souseda co v neděli ve dvě hodiny odpoledne vytáhne sekačku na trávu a dvě hodiny s ní dělá kravál, to už si člověk myslí svoje. Chudák asi na to nemá v týdnu čas.
My měli dlouhá léta fajn sousedy. Já jsem si s jejich dcerou odmalička hrávala a často jsem k nim chodila. taky jsem u nich spala, když naši měnili na našem rozestavěním domě okna. Prostě to bylo moc fajn. Po letech se ale odstěhovali a teď je tam někdo jiný. S těmi se zatím nijak nebavíme, ale ani si nevadíme, což je fajn.
A druzí sousedé jsou celkem v pohodě taky. Jen mají spoustu koček, co nám lozí do zahrádky. Sice to někdy vadí, ale naštěstí máme kočky rádi. A úplně cizí kocour si nás nedávno adoptoval. U sousedů ho nepřijali, jelikož už jich mají hodně a tak se zabydlel u nás. Je to po Mourkovi a Billinkovi náš třetí kocour a já věřím, že tentokrát u nás bude mnohem déle než ti předchozí. A mamka mu dala jméno Černohřbítek, podle zbarvení. Zkráceně je to Hřbítek a jinak též Hřbíťák. 🙂 A umí parádně kousat, včera mě zrovna kousl do stehna. 🙂
Mať dobrých susedov je fajn. My s našimi vychádzame úplne normálne.
Bydlíme společně s 15 rodinami v družstevním domě, který chlapi sami stavěli. Během těch 2 let výstavby jsme se i tak trochu poznali a dá se říct, že i když někteří byt prodali a přišli noví sousedé, tak tu fungujeme tak nějak v klídku. I když – dřív jsme se navštěvovali doma, teď jsme delší dobu jen na brigádě při úklidu kolem domu. A to taky jen někteří. V případě nouze,. ať už že zapomenu něco koupit nebo potřebuji něco si půjčit, si tu se sousedkou vyjde vstříc. Jen se mi zdá, že se tu všechny “partaje” začínáme jen zdravit. :((
no chytnout sousedy opruzáky tak to je tedy pech
zítra to roztočíme drahoušku 😀
prostě není co dodat. některé sousedy bych “zabil” …
….ovšem některe hezke sousedky pozval na “kafe” 😀 …
My bydlíme na vesnici a sousedy tu máme moc fajn. Vzájemně si pomáháme, pohlídáme dobytek, případně nakrmíme… zkrátka u nás si opravdu nemáme na co stěžovat. Takže ani nepotřebujeme hlídacího psa, máme dobré sousedky 😀 Tak i pak víme co se tu dělo v průběhu naší nepřítomnosti :D.
já měl vždycky dobrý sousedy, ovšem ti nejlepší se před rokem odstěhovali a ti noví nic moc. Sice spolu vycházíme, ale kamarádi nejsme.
Sousedské vztahy udržuji jen s pozdravem, když se potkáme a maximálně prohodíme pár vět. Na starém bytě to bylo jiné to jsme si pomáhali vzájemně a naštěvovali, ale časy se změnili a my i bydliště, kde v novém to je o nezájmu a o závisti a dokonce mám dojem, že kdyby zloději chtěli někoho vykrást tak někteří jim ještě podrží výtah.
Já bydlim na vesnici a na sousedy si tady nemůžeme stěžovat :))
Tak na sousedy já mám štěstí. Když jsme bydleli na bytovce, tak jsem se se sousedkou často navštěvovala a teď bydlíme na vesnici a také zde nejsou problémy. Jak píšete, že si dáváte se sousedy úrodu ze zahrádky, tak u nás to je taky tak.
A když třeba sousedka, která je vdova, potřebuje třeba něco koupit, nebo zajít do lékárny, tak to pro nás není problém. Je to prostě fajn.
To já jednou měla na zahradě slepici. Kde se vzala, tu se vzala, moc se jí u nás líbilo. Nehlásili se k ní sousedé ani zleva, ani zprava. Až když jsem uvažovala, že ji udělám na paprice, přišel soused o tři baráky výš 🙂 A bylo po obědě 🙂