Vaše komentáře k mému tématu Cizí jazyky mě přivedly na myšlenku napsat tento článek, kde bych chtěla objasnit, jak to s tím talentem na jazyky vlastně je.
Spousta z nás neustále zápasí s cizími jazyky
Dnešní doba vyžaduje znalost nejméně anglického jazyka. Další jsou samozřejmě vítány. Jenže jak je možné, že tolik lidí i přes studium cizího jazyka na základní, střední či vysoké škole má dosud problémy se dorozumět s rodilými mluvčími?
Pomiňme výjimky, kdy je příčinou porucha sluchového vnímání. V ostatních případech je to však způsobeno tím, že ve školách se vyučuje zastaralými a neúčinnými metodami.
Jak vám šlo ve škole učení se slovíčkům
A jakým stylem jste je dostávaly do paměti? A řekli vám kdy vyučující, jak se je máte učit? Já ve škole nejčastěji slýchala, že se je mám prostě naučit na příští hodinu. Nikdo mi však už neřekl, JAK to mám udělat. A tak, jelikož mě nenapadl jiný způsob, učila jsem se je zpaměti. Jenže to nebylo zrovna zábavné a moc mi to nešlo. Máte podobnou zkušenost? Ve školách totiž nevěnují pozornost tomu, jak vlastně funguje lidský mozek a paměť. A proto si tolik lidí dneska myslí, že nemá talent na jazyky a příliš brzy se vzdává.
Jak je tedy ale možné, že jste byli schopní se naučit mateřskému jazyku a to bez většího úsilí
A i bez toho, aby do vás někdo odmalička tlačil gramatické poučky? Malé dítě poslouchá a sleduje, co se děje kolem něj. A zapojuje všechny smysly. Nepotřebuje přemýšlet o nějaké gramatice. Vlastně dosud ani netuší, co to vlastně je. A přesto skládá jednotlivé věty svého mateřského jazyka.
Slovíčka jsou velmi abstraktní věc a proto pouhé biflování, neustálé opakování dokola, nestačí k tomu, aby slovíčko zůstalo v dlouhodobé paměti. To nám ale ve škole nikdo neříkal. Nepřipadalo to nikomu důležité.
Všimněte si, že náš mozek si pamatuje spoustu zážitků z prožité minulosti
Každý z nás denně prožívá nějaké situace. Na některé z nich již nezapomeneme. Jak je to možné? Vše, co v životě prožíváme, je spojeno s nějakými emocemi. Může to být radost, děs či třeba smutek. A právě emoce jsou základem toho, že jsme schopni si pamatovat. Pokud lidé lépe ovládnou cizí jazyk v zahraničí, je to právě tím, že si prožijí jednotlivé situace v jazyce, kterému se učí.
Nudné a nic neříkající sloupce slovíček v učebnicích a gramatické poučky nejsou řešením, když se chceme opravdu naučit cizí jazyk. Již Jan Amos Komenský zdůrazňoval Školu hrou, na kterou se bohužel ve 21. století většinou zapomíná.
Mám pro vás jméno Václav Posolda, který by těm, kteří ještě nerezignovali, mohl pomoct zlepšit paměť a předat techniky i na učení cizích jazyků. Já sama jsem si od něj před nějakou dobou objednala zajímavé e-booky, které využívám ve svém životě. Např. Cizí slovíčka rychlostí blesku. Tento e-book se zabývá metodou klíčového slova. Ukázku této metody můžete vidět v mém tématu Cizí jazyky v diskuzním fóru.
Také bych vás ráda pozvala na online workshop na téma „Ovládněte svoji paměť a naučte se paměťové techniky“, který bude probíhat v úterý 19. dubna od 17:00 do 20:00. Já si ho rozhodně nenechám ujít. Pokud nemáte v danou dobu čas, ale zájem ano, je možné shlédnout záznam za mírný poplatek.
Věřím, že vám byl článek přínosný a že se alespoň někteří z vás rozhodnou na svých jazykových dovednostech zapracovat. Pokud máte nějaké otázky, náměty či připomínky, napište do komentářů nebo se zapojte do diskuzního fóra na téma Cizí jazyky. Velmi ráda vám odpovím.
Přeji hodně úspěchů – MadameBijou
Na cizí jazyk nemám talent. Nebaví mě to. I přesto chápu, že je nesmírně důležité světový jazyk umět. Slovem i písmem. Snažím se učit přes internetový programový kurz Duolingo. Zvážím, zda si objednat eBook Cizí slovíčka rychlostí blesku za 390 kč.
Umět anglicky je v dnešní době důležité. Snažím se přes různé internetové programy v tomto směru vzdělávat. Pokud na mě anglicky někdo promluví, většinou rozumím, ale s aktivním mluvením je to horší.
Máš pravdu MadameBijou Ve škole jsem se učila němčinu, ale už si s toho spoustu nepamatuji. A antitalent na slovíčka mám a na cyzí jazyky obvzlášt.
Já se vždycky slovíčka musela učit nazpamět,jinak bych to nezvládala. Jazyk jsem se učila na základní,střední i vyšší škole a mám pocit,že z toho neumím ani základy. Všude po nás chtěli,abychom se učily podle učebnic,ale žádná konverzace a nic podobnýho nebylo,a zrovna tím by se to člověk nejlépe naučil.
Na základní škole jsem se učil slovíčka z paměti. Po zjištění, že si nic nepamatuji, jsem se na střední škole přestal slovíčka učit a z jazyky jsem skončil. Škola naučí mluvit anglicky nadané lidi, avšak obyčejní pozemšťané si potřebují jazyk zažít. Nyní se učím Anglicky sám, čtu knihu v angličtině a tak dále. Sice anglicky nenapíši formální dopis, ale v pohodě se domluvím a dokonce mě to i baví. Nebát se mluvit je podstatné.
Já chodila na tzv. jazykovku (od třetí třídy ruština a od páté anglina . já – nebo němčina/. O dovolené se ještě jakžtakž domluvím a když chybí slovíčko, tak přidám ruce nohy. Pokaždé to vyšlo. :))
Myslím, že s cizími jazyky má asi každý z nás nějakou tu zkušenost, naše ročníky začínaly s ruštinou už na základce, posléze se přidala i němčina nebo angličtina, v řídkých případech i francouzština. V dalším životě se někomu poštěstilo odejít za prací do ciziny a tam se teprve ten který jazyk naučit pořádně, jak se nahoře píše, z učebnic a biflování slovíček se nenaučí skoro nikdo nic tak, aby mohl plynně hovořit a hlavně se s cizincem dorozumět, například zastaví-li vás cizinec na ulici a bude-li chtít vysvětlit cestu autem k nejbližšímu či určitému hotelu. Pak člověk zjistí, že neumí nic a nejlépe se dohovoří rukama, chi. Já ještě jaksi navíc začnu přemýšlet a mluvit jiným jazykem než mluví ten cizinec, tak opravdu bez rukou bych mu cestu nevysvětlila. Ještě jsem si vypomohla v prachu fasády jednoho domu, co jsme u něj stáli a namalovala jsem prstem jakýsi plánek. To už jsme se domluvili vůbec nejlépe. Pokud tedy někdo přišel na to, JAK se cizím jazykům naučit, je to určitě vítané. Měla jsem s učením problémy odjakživa (aniž bych o tom věděla), stačil mi výklad pánů učitelů ve škole a pak si učivo maximálně jednou přečíst nebo napsat domácí úkol a látku jsem uměla. Až když jsem po letech měla dělat rozdílové zkoušky na ekonomickou školu, náhle jsem zjistila, že se vlastně vůbec učit neumím. Před zkouškami jsem se tedy vrhla do učebnic, ale opravdu jsem je musela číst i několikrát, abych pochopila smysl čteného a hlavně aby mi to zůstalo v hlavě. Mohu říct, že jsem posléze bravurně zvládala převody anglických měr i vah, ruštinu taktak, ale nakonec jsem ty zkoušky udělala. Zachránila mě matematika, naštěstí byl u zkušební komise pan profesor matematiky a svou přímluvou, že mám logické myšlení a co je do zeměpisu, že matematika světem vládne a vždycky se člověk nějak domluví, když potřebuje. Maturitu jsem udělala obdobným způsobem a z dnešního pohledu vidím, že je opravdu nutné děti od mala učit, jak se učit. Někde jsou už mateřinky, které učí děti cizí jazyky už v předškolním věku. Někdo napsal, že v tom útlém věku dětský mozek nasává vědomosti jako houba. Myslím, že i nadále je třeba s těmito dětmi pracovat, tedy že i v základních školách a dalších vzdělávacích institucích by měly mít děti možnost se vzdělávat v jazycích, se kterými tak dobře začaly v mateřské škole. Pokud se nebudou dále cizím jazykům věnovat, většinu z toho zapomenou. Mám kamarádku, ta byla asi dva roky v Anglii u dětí, vrátila se a angličtina byla jejím hlavním jazykem, trvalo jí dost dlouho, než se přeorientovala zpátky do češtiny. Občas jsme se spolu dívaly na anglicky otitulkované filmy a já po ní chtěla aspoň rámcový překlad. Jak už byla dlouho zpět v Čechách a angličtinu nepoužívala, začala otrocky překládat slovíčka jedno po druhém. Já se svojí internetovou angličtinou jsem na tom byla líp, aspoň v hrubých rysech jsem pochopila, o co jde. To píšu jen jako doklad toho, že pokud se s jazykem dále nepracuje, zapomene se.