Když jsem byla malá často jsem slýchávala od babičky, že ten a nebo ten se změnil, jenom proto, že se dostal k moci nebo penězům.
Později jsem slyšela názor jednoho pána. To ne , že by se změnili lidé. Ono to totiž v nich je, ale dostali příležitost a jen se projevil jejich charakter. Tak to mi moc nepomohl si ujasnit, jak to vlastně je.
Myslím, že oba výroky jsou pravdivé.
Jednu takovou malou proměnu jsem zaznamenala hned doma na svých dětech.
Nejstarší syn vystudoval Lékařskou fakultu v Plzni. Pracuje jako lékař v nemocnici. Jeho chování, vyjadřování a mluva se podstatně změnila. Je ovlivňován prostředím, kde pracuje a lidmi s kterými se stýká. Vystudoval v nějakém oboru a tam se cítí spokojeně. Nadále rozvíjí svoji osobnost. Což je dobře. Naopak nám připadá, že se hodně změnil.
Mladší syn vystudoval policejní školu a je ve svém oboru moc šikovný. Práce ale ovlivnila způsob jeho života. Tváře lidí prozradí mnoho. Díky tomu s jakými lidmi se setkává, dokáže opravdu odhadnout povahu druhého nebo i jeho způsob života. Ovšem někdy se mnou mluví jak u výslechu. Samozřejmě, aniž by si to uvědomil.
Když nám lékaři oznámili, že postižení naší dcery je běh na dlouhou trať, ještě jsme ani netušili, jakou změnu to udělá v jejím životě. Často trávila v nemocnicích a po lékařích. Což ji ovlivnilo natolik, že i školu vybírala podle toho, kam ji táhlo srdce. Nastoupila na Střední sociální školu. Práce s postiženými dětmi a vůbec s nemocnými lidmi vyplnila smysl jejího života.
Nejmladší dcerunka se rozhodla odejít na zkušenou do světa. Našla si agenturu a nastoupila jako Au pair v Anglii, nedaleko Londýna.
Neměla zrovna štěstí na rodinu, tak jsme museli trochu zasáhnout. Nakonec dopadlo vše dobře. Agentura ji dala k jiné rodině. Ta si ji zamilovala a jsou z nich přátelé. Později ji nabídli práci v rodinné restauraci. Ovšem i náš benjamínek se najednou změnil. Kultura země, způsob života v této zemi i přístup lidí k sobě navzájem je absolutně odlišný našim zvyklostem. A pomyšlení na návrat? Ani náhodou.
Šťastně se vdala, má byt, práci a hlavně život v pohodě. Je spokojená a to je to nejdůležitější.
Tak si myslím, že ano jsme ovlivněni tím, jak nás rodiče vychovali, v jaké společnosti jsme vyrůstali, s jakými lidmi se setkáváme a kde pracujeme.
Samozřejmě do toho spadá i to, že pokud mám dostatek peněz, nemusím řešit určité finanční situace a tak se budu chovat také jinak.
Co si myslíte o tom Vy?
Petra.
Úplný souhlas, je to tak jak je napsáno, a hodně to ovlivňuje to zdraví a náhoda a štěstí a v podstatě ten osud a ten má každý jiný a věkem a stářím se lidé také mění.
Všeobecně tvrdím, že peníze kazí charakter nebo, jak se píše v článku, to v těch lidech je a jen jim díky penězům bylo umožněno, aby se jejich skryté špatné vlastnosti dostaly na povrch. Když byly děti ještě velmi malé, roznášela jsem noviny a časopisy a v té době se muselo chodit po lidech vybírat předplatné. Tam se zmiňované vlastnosti opravdu projevovaly naplno, stará paní mi dala třeba dvacetikorunu za dobré služby a když jsem ji odmítala, řekla, nene, to mám pro vás připravené, tak jen si ji vemte, jsem s roznáškou moc spokojená. Naopak lidé studovaní, s tituly před i za jménem a dobře zaopatření, běhali po celém bytě a hledali i u dětí po kasičkách drobné, aby mi nemuseli dát třeba desetník od cesty. Jistě znáte i jiné obory lidské činnosti, kde se tyto vlastnosti projevují. Mám kamarádku, která si s nízkými příjmy kupovala docela dost věcí a měla z nich radost, dneska, kdy se jí plat výrazně zvýšil, je pro ni najednou všechno drahé a z nakupování nemá žádnou radost, stále jen porovnává ceny a běhá z obchodu do obchodu, aby nakoupila někde o korunu levněji. Myslím, že když máme právě tolik peněz, kolik nám stačí k průměrnému životu, je to mnohem lepší, než když se nám příjmy zvednou a najednou máme víc peněz, než potřebujeme a co s nimi? Je dost lidí, kteří nakupují zbytečnosti jen proto, že na to mají, aniž by ty věci ve skutečnosti potřebovali. Jen hromadí majetky a nejsou šťastní, bojí se o peníze i věci a život, ten spokojený, jim utíká mezi prsty. Takže nakonec se dá říci, že příliš mnoho peněz nejspíš nikomu žádné velké štěstí nepřinese.
Je přirozené, že se člověk vyvíjí. Psychicky i fyzicky. I takové sociální postavení ve společnosti může ovlivnit celkový charakter člověka. Vidíme i znatelné rozdíly v celých národech. Takže ano, prostředí vás může změnit nebo ovlivnit a dělá to!
Prostředí ve kterém člověk vyrůstá ho také formuje. I v dospělosti záleží v jakém prostředí se člověk vyskytuje, pracuje. Lidskou psychiku ovlivňují zkušenosti. Jsem toho názoru, že se člověk může změnit v kterémkoliv věku.
Určitě nás ovlivňuje výchova a životní zkušenosti. A co se týče peněz, tak k těm máme jiný vztah, pokud si je vyděláme sami – prací, než když je dostaneme zadarmo. Hodně to ovlivňuje myšlení dnešní mladé generace, když si úspěšní podnikatelé kompenzují ztracený čas dospívání dětí nesmyslně vysokým kapesným – znám děti od 10 let, kdy dostávají kapesné 5 i 10 tisíc měsíčně. Vyrůstají z nich mladí znudění, kteří ztrácejí motivaci za něčím v životě jít a o něco bojovat (jasně, že ne všichni). A zase na druhou stranu peníze nám poskytují větší volnost a svobodu při rozhodování, co se svým životem uděláme.
Zažila jsem něco podobného,moje děti studovaly vysokou školu tak, že musely hodně šetřit,teď mají své rodiny a nestačím se divit, jak je vychovávají.Už na ně působí jiná doba.
Myslím si to úplně stejně. Práce je mění a peníze je mění také. A vliv v práci. Jak člověk stárne, se také mění. Když člověk omarodí a má starosti o své zdraví, to člověka také změní. Když si najde nového partnera/partnerku, to též člověka změní.
Každopádně nás prostředí ovlivní, jak by ne, něco je v genech, ostatní vidíme doma či ve společnosti, kde se pohybujeme, pravdou ale je, že “kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti” a “koho chleba jíš, toho píseň zpívej”. Moudra našich předků platí dál, někdy svou přirozenost musíme potlačit.
Je zcela nesporné, že prostředí může jedince bezesporu ovlivnit.
My také dokážeme ovlivnovat druhé vědomě i nevědomě. 🙂