Dnešní mládež si pomalu ničeho neváží.
V době mobilů, tabletů, her na počítači neovládají českou mluvnici, jsou povrchní a je jim jedno, jakou si dělají vizitku svým vulgárním vyjadřováním nejen na ulici, ale i v MHD, v restauracích. Oni snad ani vůbec neumí se správně česky vyjadřovat.
Když vidím v parku hlučnou partu takových mladých, raději park obejdu, abych se nevystavovala zbytečně situacím, kdy na mě budou pokřikovat a třeba i okrást, což se tu také už stalo, v pravé poledne. Nemají žádnou úctu k druhým, natož ke starým lidem, postrádám u nich takt a ohleduplnost k druhým lidem. Nechtějí pracovat, nepomáhají rodičům tak, jak jsme byli zvyklí my, všechno za ně udělají, vždyť i vyndat nádobí z myčky je problém.
Maminka navaří, synáček se odkulí k televizi a s košem jde tatínek. Je to vidět, kolik otců chodí s košem a dětem se raději nic neřekne, stejně by odpověděli „no, jó“. Trávení volného času v různých kroužkách skončilo, kam je rodiče roky vozily a teď spíš vysedávají po parcích. Rostou z nich zbabělci, kteří jsou prostě neschopni cokoli udělat. Je prostě jednodušší něco někde rozbít jen proto, aby se jim ulevilo. Neumí se vypořádat s vlastním problémem. Musí si stále dokazovat svoji nadřazenost. Není divu, že se setkáváme se šikanou. Cigarety nahradily drogy, psaníčka SMSky.
Samozřejmě že výjimky existují, ale člověk si všímá těch negativních věcí, protože ty nás ovlivňují. Každá generace prodělává mnoho změn a hlavně v chování. Životní tempo se stále zrychluje a lidé se mění a většinou změní své myšlení až ve chvíli, když už neví kudy kam. Myslím, že by se chovali lépe, kdyby se lépe chovali i jejich rodiče. Říká se, jiná doba, ale výchova by měla být stále stejná. Pokud není tolerantní rodič, nebude tolerantní ani dítě.
Kousek od nás bydlí jedna paní učitelka, která se dá občas do řeči, jaké ty děti ve škole jsou. Jejich rodičům je jedno, jaké nosí známky, hlavně, že postoupí do další třídy. Pokárat dítě se také nevyplácí, to si hned děti doma stěžují a rodiče si zase stěžují na učitele, právě autorita učitelů je minimální nejen u dětí, ale i jejich rodičů. Za nás tohle nebylo, učitel měl autoritu, sotva vešel do třídy, bylo ticho, že by byl slyšet spadnout i špendlík. A ani bychom si nedovolili udělat něco špatného a za pohlavek od učitele bychom nežalovali, protože bychom dostali ještě jednou doma. To se dnes už nevidí.
A tak doufejme, že dnešní mladí nejsou jen flákači, vždyť to samé říkaly už naše babičky. A také nemůžeme všechny házet do jednoho pytle a je jen na rodičích, jak začnou vychovávat svoje děti.
Co vy na to?
Kam ta mladez speje
Take moznosti sme my nemali ked sme boli mensi
Veru nic si nevazia len tablet a telefon v ruke to ma
příští rok takový nic neříkající komemtář neschválím
Myslím si, že to mají v dnešní době především složitější učitelé. Když slýchávám, co si dnes dovolí žák k autoritě a rodiče to třeba i podporují, běhá mi mráz po zádech.
S mnoha názory souhlasím – nemohla bych, a zvláště v dnešní době, děti učit. Měla jsem štěstí na učitele, kteří si to nejdřív vyřídili se mnou nebo s někým ze spolužáků, a teprve když to nepomohlo, tak poznámka. Za všechny ty roky, co jsem byla ve škole, tak byly asi 3. A doma pak ještě to bylo horší – nejen kázání o úctě k učitelům ale i nějaký ten pohlavek. :)) Na druhou stranu si vždycky vzpomenu na písničku Petry Janů a Věry Špinarové – To máme mládež. A tak se raději do kritiky raději zříkám. :))
K tomuto tématu by se dalo psát hodiny a hodiny a zkušenosti nás všech by vydaly za celou knihu. Podle mého názoru nyní sklízíme to, co jsme sami zaseli. Ne snad všichni, ale hodně z nás. Jak píše babička11 (s jejím článkem se ztotožňuji), dřív bylo úplně normální, že děti měly spoustu zájmové činnosti, přinejmenším byla družina, pak různé zájmové kroužky či výuka cizích jazyků a na nějaké poflakování po ulicích nebyl čas. Maminka moje vlastní o mne kdysi dávno přerazila vařečku, když se jí doneslo, že jsem vynechala jakýsi kroužek a šla s holkama do Domu potravin na zmrzku. Své děti jsem též přihlásila do různých kroužků, protože stále razím heslo Kdo si hraje, nezlobí. Tehdy jsem zažila historku poukazující právě na různorodost výchovy. Jelikož jsem musela mít dvě zaměstnání, zapojovala jsem poměrně významně děti do domácích prací a ony mi v podstatě bez řečí pomáhaly. Jednou ale přišel nejstarší syn, který chodil na sobotní nákupy, že prý paní Nováková (matka jeho spolužáka) si chodí na sobotní nákupy sama. Řekla jsem jen, že jak to má paní Nováková zařízené s jejich Kájou je mi srdečně jedno, u nás že bude na sobotní nákupy chodit on, maximálně při opravdu velkém nákupu si může vzít na pomoc mladšího bratra. Támhle máš lístek, tašky a peníze a běž. Dnes se s dětmi diskutuje od mala, jaké si vezmeš šatičky? Co budeš papat? a tak podobně. Některé matky se dokáží doslova ověšet taškami s nákupem a jejich dcerunky jdou vedle nich s rukama v kapsách. Když se odvážím říct, holky, kdybyste hledaly ruce na pomoc mamce, tak je máte v kapsách, mamina odvětí, jen je nech, však ony se ještě nadřou, až budou dospělé. Uplynulo pár let a tatáž mamina si začala stěžovat, proč jí holky nepomáhají, že jen čekají, až přijde s nákupem z práce a uvaří, jak jsou líné atd. To je jen pár příkladů, jak naše vlastní výchova mohla a stále může ovlivnit výchovu dalších a dalších generací, protože příklady táhnou a co dítě vidí doma, to pak přenáší i do svého dospělého života, tedy většinou.
Naše děti a naše mládež jsou budoucnost pro nás všechny. A tak škola a rodina by měly jít ruku v ruce. Rodiče by měli svým dětem vštěpovat, že slušnost, ochota a dobré vzdělání budou potřebovat pro svůj život. Škola by měla nejen učit, ale ukázat žákům, že důležité je i přemýšlet o věcech, které je zajímají a i tvrdě postihot ty, kteří se na úkor druhých tzv. vezou. Každý člověk má své já, i malé děti. A tohle já je třeba školou a rodiči posouvat dopředu, aby bylo dobré.
Ve článku je spousta pravdivých argumentů. Na druhou stranu si říkám ,jaký má smysl nad těmito věcmi bědovat. Jistě děti jsou možná hrozně. Musíme si ale uvědomit, že tuto větu pronáší každá starší generaci o té mladší. Já se se je spíše snažím pochopit a možná se mi to daří. Zkuste se vžít do jejich kůže. Staří lidé si možná neumí představit kolik tlaku dnes musí děti snášet.
To říká každá generace. Vzpomínám si, že když jsem byl dítě, říkalo se to již před třiceti lety. A jistě to v dětství slýchávali i naši rodiče. Každá doba sebou přináší změny. Jak se chová dítě je záležitostí především výchovy rodičů. Je to jejich vizitka.
hold tento “system” potrebuje pouze nevzdelance a “tupe ovce” …staci ce podivat na tv noviny a je kazdemu jasne,ze to lepsi nebude,….no a pak vychova rodicu nestoji za nic-doslova!!
Nejhorší na tom je, že jsou nevychované i malé děti, myslím tím děti, co chodí do základky, nepozdraví, jsou vyzývavé, drzé, ty menší kritizují, že nemají značkové oblečení, vysmívají se, když jiným něco nejde … to je zase zkušenost kamarádek, co ty děti mají ve škole … v dnešní době bych už ani do školy chodit nechtěla …
Máte pravdu, ani mně by se do školy chodit už nechtělo. Na druhou stranu bych nechtěla být ani učitel, který nesmí na dítě křiknout, natož vztáhnout ruku. Já jsem dokonce nabízela učitelům jakýsi písemný souhlas, že klidně mohou použít výchovnou metodu dle svého uvážení, ale jim to zakazoval školský zákon, či co. Věděla jsem co mám doma a co na které dítě platí. Učitelé nemají žádné pravomoci a dětem se už snad ani nic nezakazuje. Spousta rodičů je ale přesvědčena, že škola jim má děti vychovávat, místo aby do školy posílali děti již se základními společenskými návyky, pozdravit, poprosit, poděkovat, pozorně poslouchat a bavit se jen o přestávce atd., tím vším dnešní děti vybaveny rozhodně nejsou. Rodičům říkám a co by asi tak měli učitelé ve škole ještě dělat? Osnovy jsou stále obsáhlejší, přidaly se nějaké ty svátky a když dostanou do třídy pár dětiček nevychovaných už z rodiny, to aby se zbláznili. Rodina a škola by měly spolupracovat a ne se podvolovat vůli dětí. Jestlipak jste si všimli, jak dětičky dokáží chytře rozhádat rodiče mezi sebou i rodiče a školu? Samy si pak jdou v klídku na televizi nebo k počítači.
lépe bych to nenapsala. dnešní mládež je fakt hrozná a člověk se bojí, co z té generace bude…
Souhlasím je jiná doba.
Mladí ľudia sú väčšinou obrazom doby v akej žijeme a dnešní mladí sa tomuto nevymykajú.
Musíme si přiznat, že je jiná doba, děti se mají dobře, samozřejmě až na výjímky.Rodiče jsou zaměstnaní celé dny děti nevidí,dříve taky pracovali,ale děti musely pomáhat. V dnešní době na činžáku není co dělat,vynést koš?Nádobí umyje myčka atd. Tak se nedivme.