Inspiroval mě článek a chtěla bych se s vámi podělit o zážitek z kadeřnictví

Úvodem ale napíši, že ač nejsem vyučená kadeřnice, tak přes 30 let stříhám a češu manžela, děti, dědu i babičku, kamarádky a také sebe.
Už mě to ani moc nebaví, ale co se dá dělat, všichni si zvykli, že to celkem ujde J a už to musím dělat pořád. Jednou jsem stříhala sebe a u ofiny jsem si málem vypíchla oko, ani se nedivím, když používám velké krejčovské nůžky. Jsou to nejostřejší nůžky, co mám doma. No, teď už si  radši dojdu „k holiči“ vlasy upravit, přece se nezmrzačím – musím dávat na sebe pozor, jak by k tomu ostatní přišli, že? Kdo by se jim postaral o účesy.

A teď ten příběh z kadeřnictví

Jednou jsem šla okolo učňovského střediska kadeřnictví a zaujala mě cedule na dveřích – ceny – no, přiznávám, nalákala mě cena za mytí hlavy, ostříhání, fénování – asi 20,-.

Když jsem vešla dovnitř, mělo mě varovat už to, že tam byla jen jedna stará paní … holčina mě stříhala tím stylem, že ustřihla asi 10 vlasů a šla za šéfovou, aby se jí zeptala, zda to dělá dobře, to pokračovalo stále dokola, potom mistrová ale zjistila, že mám ofinu jaksi „zubatou“.

Zkusila to opravit a omlouvala se, že se to dívky teprve učí – jako bych to nevěděla. Ofina skončila uprostřed čela. Aby to vylepšila, tak lakem na vlasy vytvořila paní mistrová jakousi „helmu“.

Jak jsem dopadla, bych nedokázala udělat ani sama sobě

Vypadalo to, jak když jsem prošla roštím, učesaná ostnatým drátem a obalená pavučinou. Jistě, vlasy zase narostly, učňovské středisko už tam není a mě vůbec nezajímá, kam se přestěhovalo.

napsala Lada R., publikoval admin -:)

Co vy a kadeřnictví? Jak jste na tom?

36 komentářů u „Chodíte rádi a jak často k holiči nebo ke kadeřnici?“

  1. helena pískačová napsal:

    celý život chodím nerada ke kadeřníkovi.kam dosáhnu, ostříhám se sama.nechávám si vlasy trochu odrůst, aby mi mohli udělat nějaký nový sestřih. celou dobu je upozorňuji stříhat málo.mám jemné vlasy. ofinu nestříhat – mám ji do půl čela.jenom konečky-jsou to 2 cm.jdu domů oškubaná jak slepice. to ti doroste.ano,doroste. ale trvá to 2 měsíce.celý život chodíte pořád se stejným účesem-ano,protože nejsou schopny mi udělat něco nového.je to všude stejné. kadeřnictví vede mladý kluk, podle toho je i cena, ale stříhá vás mladá holka-příserně, ale peníze si patřičně započítá. dělala jsem si doma i trvalou, protože u kadeřníka buď nedržela nebo byla krepatá.právě teď mám dilema, kam zajít. stříhám kámošku a řekli ji, že to má lepší než od kadeřníka.stíhají všechny na jedno kopyto

  2. Ryba napsal:

    Před pár lety jsem chodil ke kadeřnici. Ostříhání za 150 kč. Nyní chodím zhruba jednou za dva měsíce ke klasickému holiči bez objednání za 90 kč.

  3. Vegan napsal:

    U kadeřníka jsem naposledy byla již před lety. Nevyužívám jejich služeb. Vlasy nechávám růst a konečky si zastřihávám sama.

  4. blondynka napsal:

    Já mám mého kadeřníka doma, stará se mi o mé vlásky, barví mi je a fénuje a dělá účesy. Ze svým kadeřníkem jsem neskutečně spokojená, umí to velmi dobře.

  5. Odalv napsal:

    K holičovi chodievam raz mesačne.

  6. irinkamil napsal:

    Ke kadeřnictví mám já a spousta dalších žen, ba i několik mužů, velmi kladný vztah. Je to způsobeno tím, že již od dětství nejsme spokojeni (spíš spokojeny) s tím, co si na hlavinkách nosíme. Dítko s kudrnami neustále vlásky máčí a narovnává a ta s vlasy rovnými, tzv. plazivkami, zas krade potají mamince natáčky a trápí se s železy na hlavě, když se pokouší usnout. I já jsem obdařena plazivkami, tudíž od raného mládí toužím po bohatých kudrnách. Bohužel jsem zdědila vlasy několika druhů, které také vyžadují zvláštní zacházení. Má veselá historka se udála před mnoha lety a ne s dívkou učnicí, ale renomovanou kadeřnicí. Přestěhovala jsem se do jiného města a z výše uvedených důvodů hledala kadeřnici, která by mi z toho roští na hlavě dokázala vytvořit roztomilé kudrny. Na doporučení sousedky jsem se k jedné kadeřnici objednala a posléze usedla do křesla v maličkém kadeřnictví. Už když mi zajela nůžkami do hřívy jsem se pokoušela bránit, že s mými vlasy musí pracovat opačně, nejdřív natáčet trvalou, pak teprve stříhat. Nedala si říct a pokračovala v kosení, pak začala natáčet. S hrůzou jsem se dívala do zrcadla a jen jsem zírala, jak natáčí pátou natáčku a ta první byla už jen jaksi nedbale přichycena na naprosto stojící kštici. Tu si toho všimla i ona, vystřídala několik barev v obličeji a ačkoliv se jí do toho zřejmě nechtělo, omluvila se a objednala si mě znovu za 14 dní. Od té doby jsem se opět stěhovala a vystřídala několik dalších kadeřnic; u každé nové hned hlásím, co mé vlasy dokážou a nedám se, dokud ji nepřesvědčím; někdy je to opravdu těžké. Chápu je, ony jsou přece vyučené, co já jim mohu radit, ale ta hrůza, když jsem viděla, jak se mi vlasy narovnávaly, mi dodává sílu a statečně vzdoruji klasickým úpravám. Po létech se mi ke kudrnacení samozřejmě přidalo i barvení a jistě mi dáte za pravdu, že ani v tomto oboru není moc radosti, nikdy mi barva nechytne stejně, ale má nynější a již dlouholetá kadeřnice se mě stále stejně vytrvale ptá: Jakou barvičku si dáme dneska? Trpělivě ukazuji na tu stále stejnou, i když vím, že výsledek bude nejistý. Nicméně pro svou vlastní spokojenost s ukázněním vlasového porostu je třeba i něco vytrpět, přece jen bych si sama na takové úpravy netroufla. Dávno uplynula doba, kdy jsem stříhala manžela a tři kluky a abych nezapomněla i našeho pudlíka. Ten se k tomu tak nějak přichomýtl a manžel povídá, přece nebudeme platit u psího kadeřníka, když stříháš nás, dokážeš ostříhat i psa! A bylo vymalováno, stříhala jsem tedy už úplně celou rodinu.

  7. Gfk92 napsal:

    Upřímně, každý má vždycky strach jít ke kadeřníkovy a to kvůli výsledky výsledného účesu.

    Nikdy nevíte jak to dopadne, poslední dva roky jsem ale s kadeřnicí celkem spokojen.

  8. devilscat napsal:

    v Praze kdysi jsem párkrát v kadeřnictví byla, ale většinou bez nějaké valné spokojenosti, barvy nepernamentní, účes na jedno použití, ale hlavně, že to bylo pro kadeřnice jednoduché… občas využívám učenky v Opavě, jsou aspoň levné… jinak, klasika, maminka doma to jistí

  9. Ivona napsal:

    Taky můj problém je brzké šedivění vlasů. Mám je po taťkovi. Odjakživa jsem zvyklá nosit dlouhé vlasy a navíc je mám i husté. A moje barva je skoro černá. Takže kontrast je zřejmý.Ale protože se mi nechce u kadeřníka vysedávat a platit nehorázné peníze, tak tam nechodím. ujala se toho kamarádka, ale ta se mi odstěhovala, takže to zůstalo na mně. ale jde to. mám svůj postup a podle toho jedu. Jedna barva mi zdaleka nestačí, ale nevadí. Barvím, když mám tu správnou náladu.

  10. babula napsal:

    Začala jsem šedivět už ve 22,takže ke kadeřnici chodím pravidelně. Známe se spolu už přes 30 let,tak zná dobře i mé vlasy a co mi sedne. Je velice šikovná a nevím,nevím,co budu dělat ,až se taky rozhodne jít do důchodu.

  11. Radost napsal:

    Chodila jsem 30 let každých 6-8 týdnů k mé oblíbené šikovné kadeřnici.Před 2 roky odešla do důchodu a od té doby hledám a hledám. Vyzkoušela jsem salony i vesnická kadeřnictví, ale nikdy to není ONO.Když mi vlasy prostou, začínám mít nervy, kam se zas půjdu ostříhat.Běžně nosím melír, ale i ten děla každý jinak.Ze slastného zážitku se mi péče o vlasy stala traumatem.

  12. jmckvak napsal:

    tak u kadeřnice jsem byla poprvé, když jsem končila základku.. dopadlo to příšerně co si pamatuju.. pak dlouho nic a ke kadeřnici jsem zavítala až loni v Praze na svatbu, kde mě paradoxně stříhala sestřenice manželovy bývalky 😀 slečna šikovná, se sestřihem, barvou i účesem jsem byla spokojená.. jinak se sice stříhám sama před zrcadlem, ale při dalším výletě do Prahy se zase objednám na údržbu, užít si trošku péče a pozornosti.. :)))

  13. anddy napsal:

    Měla jsem moc šikovného tatínka. Byl zedník, ale uměl vše na co sáhl. Takže stříhal nejenom mě, ale celou širokou rodinu a známé….já šla ke kadeřnici poprvé v životě v den svadby….celou cestu domů jsem probrečela, první cesta doma byla do koupelny a pod sprchu – a tatínek to musel zachraňovat…..může se pak někdo divit, že to taky byla poslední návštěva kadeřníka? A to už brzy oslavíme 40výročí svadby….tatínek mě naučil stříhat manžela, já se naučila stříhat sebe, po podesátce, když se objevily šediny se i barvit….no a že jsem své 3syny stříhala sama je taky samozdřejmost… nejmladší je ještě s náma, tak mé služby využívá dodnes a nestěžuje si…:-)

  14. Roxana napsal:

    Chodím ke kadeřnici až poslední roky. Stříhala jsem se sama, měla jsem dlouhé vlasy, ale už než jsem si je nechala narůst, ostříhala se i vzadu…a docela slušně! Stříhala jsem rodiče, dělala trvalou, stříhala děti i kamarádku. Ta dívčina asi neměla k této práci to správné nadání, cit… jinak to nechápu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *