Úvodem ale napíši, že ač nejsem vyučená kadeřnice, tak přes 30 let stříhám a češu manžela, děti, dědu i babičku, kamarádky a také sebe.
Už mě to ani moc nebaví, ale co se dá dělat, všichni si zvykli, že to celkem ujde J a už to musím dělat pořád. Jednou jsem stříhala sebe a u ofiny jsem si málem vypíchla oko, ani se nedivím, když používám velké krejčovské nůžky. Jsou to nejostřejší nůžky, co mám doma. No, teď už si radši dojdu „k holiči“ vlasy upravit, přece se nezmrzačím – musím dávat na sebe pozor, jak by k tomu ostatní přišli, že? Kdo by se jim postaral o účesy.
A teď ten příběh z kadeřnictví
Jednou jsem šla okolo učňovského střediska kadeřnictví a zaujala mě cedule na dveřích – ceny – no, přiznávám, nalákala mě cena za mytí hlavy, ostříhání, fénování – asi 20,-.
Když jsem vešla dovnitř, mělo mě varovat už to, že tam byla jen jedna stará paní … holčina mě stříhala tím stylem, že ustřihla asi 10 vlasů a šla za šéfovou, aby se jí zeptala, zda to dělá dobře, to pokračovalo stále dokola, potom mistrová ale zjistila, že mám ofinu jaksi „zubatou“.
Zkusila to opravit a omlouvala se, že se to dívky teprve učí – jako bych to nevěděla. Ofina skončila uprostřed čela. Aby to vylepšila, tak lakem na vlasy vytvořila paní mistrová jakousi „helmu“.
Jak jsem dopadla, bych nedokázala udělat ani sama sobě
Vypadalo to, jak když jsem prošla roštím, učesaná ostnatým drátem a obalená pavučinou. Jistě, vlasy zase narostly, učňovské středisko už tam není a mě vůbec nezajímá, kam se přestěhovalo.
napsala Lada R., publikoval admin -:)
Co vy a kadeřnictví? Jak jste na tom?
Dělám si sám holiče, nebo kadeřníka, jak kdo chcete. Koupil jsem si strojek a když mám vlasy na ostříhání, nastavím si na strojku výšku sestřihu, podle sezony a jedu. Není co řešit. S pozdravem R. J.
jakožto chlap, to moc neřeším – dříve tak 4x ročně – strojkem nakrátko (cca 5mm). Dnes spíše doma strojkem na stejnou délku, ale častěji. Při ceně stříhání kolem 100Kč a stráveném čase cca 15 minut – nejsem milionář.
Já byl naposled u holiče asi ještě jako kluk. Teď se stříhám sám strojkem, vždy když potřebuji, tak asi 4x do roka.
A šediny – ty neřeším. Naopak říkám, že je to přírodní melír. 🙂
Kadeřnice a já – tak to už je hodně stará historie. Holič a já – to už je sice novější ale jsem ten typ, že když ostříhat, tak hned. Pokud bych musela dlouho čekat nebo se objednávat jako to je u kadeřnic, tak to raději nic. Tím pádem jsem ostříhaná tak max. jednou do roka, spíš jednou za rok a půl. U holiče platím 90 Kč a v kadeřnictví za to samé chtějí 200 Kč.
Mě česal jeden učeň na maturitní ples a dopadlo to výborně. Jinak s ostatníma kadeřnicema mám jen dobré zkušenosti, zatím 😀
Já se taky nechávám stříhat strojkem, je to praktický, člověk se nemusí česat, je to všude stejně dlouhý, je to levný, prostě, co si člověk může víc přát.
Já k ní nechodím. Jen občas s mamkou doprovázíme taťku k holičce. Děláme si výlet do města, po nákupech atd.
Jinak taťku většinou stříhá doma mamka a já jsem se jednu dobu stříhala sama. Vždycky jsem to nějak zkazila, ale ono to pak stejně dorostlo a já toho nelitovala, že jsem se ostříhala jednou i hodně nakrátko. Byla to fajn změna a pak jsem byla ráda, že mi krásně rostou. Už je mám zase hodně dlouhé.
já chodím ke kadeřnici jednou za 3 měsíce,aby zakryla moje šediny.
nechodím nikde,doma mě vždy někdo ostříhá stojkem.
mě stříhá taťka strojkem asi 2x do roka.
také jsem čas od času zašla do učňovského,ale po dlouhém čekání jsem za melír zaplatila stejně jako u běžné kadeřnice.Jediné, čím jsem se tam bavila byly pubertální výlevy učnic:)
K holiči chodím pravidelně, a jsem velmi spokojená, ostříhají mě jak chci a vždy to dopadne super. Chodím, ale do pánského v dámském to nikdy nedopadlo tak jak jsem si představovala.
Jo abych to doplnila ceny jsou hodně přijatelné za ostříhání 55kč, barvím se sama jelikož mám krátké vlasy.
Já se barvím sama, i když mám vlasy dlouhé, ale aspoň pak můžu být naštvaná jen na sebe, když se to nepovede 😀
Kadeřnictví taky vynechávám, když je to potřeba stoupnu si před zrcadlo v koupelně a ostříhám se sama, Stříhávala jsem i manžela a kluky, ale u manžela už není co a kluci už na to mají svoje polovičky.
Já měla úžasnou kadeřnici a chodila jsem k ní ráda, byla to taková ta naše venkovská pro všechny. Ale bohužel onemocněla a doktoři jí zakázali vykonávat činnost. Což je škoda. Jinak u kadeřníka to stojí moc peněz, ale čas od času vyrazím 🙂
Já ke kadeřnici osobně moc nechodím! Pokaždé jsem byla nespokojena a zaplatila za to neslušné peníze. Takže se ratši střihnu konečky sama. Až jsem navštívila kadeřnici mojí mamky. Její účesy se mi líbili tak jsem to taky zkusila ale byla jsem zpokojená. Tento týden jdu k ni zase asi po roce tak doufám že budu zase
tak k holiči až když už vypadam jak mánička 😀
Tak já chodím celkem pravidelně, nutí mne k tomu bílá pěšinka u kořínků. Ale vaše zkušenost tedy varuje. Manžel byl kdysi dávno taky omylem v učňovském středisku, a vrátil se s vystříhanými blatníky za ušima, vzadu mu vlasy končily v půlce hlavy. 🙂 Naštěstí taky dorostly a pak už se raději svěřoval jen do mých rukou 🙂
Mě vlasy stříhá moje snacha. Ona to dokáže tak, že to vypadá, že je mám hustší. A to není kadeřnice!
Já bych ji asi zastřelila 😀
Osobně ke kadernici už nějakou dobu nechodim, radši 😀