Díky za příspěvek. Je to pravda, že praxe je trochu jiná. Jen znát teorii opravdu nestačí, člověk se musí překonat a tu teorii převést do praxe. Jen čtením rad se ničeho nedosáhne. A já ráda zkouším nové a nové věci a pracuju na sobě. Navíc mě to moc baví, tak to jde i snadněji. 🙂
Musím vás bohužel zklamat, Deník vděčnosti je čistě soukromá záležitost a píšu si jej do Wordu. Takže nemám na něj žádný blog nebo něco podobného. Začala jsem jej psát 7. října 2014 a od té doby jsem jeho každodenní psaní asi dvakrát na nějakou dobu přerušila. Ale pak jsem zjistila, že jsem se zase vrátila do starých negativních kolejí, kdy jsem přitahovala spíš smůlu než štěstí, tak jsem se rozhodla opět v deníku pokračovat. A vyplatilo se.
Doporučuju si každý večer otevřít Word, napsat datum a začít psát, cokoliv vás napadne, za co všechno jste v tom dni vděčný. Každou vděčnost si čísluju a na konci vždycky ještě poděkuji. Možná to zní přehnaně, ale opravdu to funguje.

Př. 1. Jsem vděčná za to, že jsem se dneska vydržela poctivě připravovat na zkoušku ze španělštiny. Hodně jsem se toho naučila a věřím, že zkoušku udělám. Děkuji mockrát za to.

Nebo:

2. Jsem vděčná za to, že mi po delší době napsala mail moje kamarádka z vysoké. Dlouho jsme se neviděli a je fajn, že se mi sama připomněla, i když na mě kvůli práci nemá moc času. Věřím, že se brzy zase domluvíme a někde se sejdeme. Moc za to děkuji.

V tomto duchu si vedu svůj Deník vděčnosti. Vyzkoušejte. Určitě neprohloupíte. Já už jsem tak ve Wordu popsala se včerejškem 312 stran.

Nejen, že si tam člověk píše to, co se již stalo, ale zároveň popisuje i svoje přání, která by chtěl, aby se uskutečnila. Jednoduše se na to zaměří a pak sleduje, jak dochází k různým situacím, které k tomu splnění nakonec vedou. Někdy to samozřejmě nevyjde, člověk nemůže mít úplně všechno, ale za sebe musím říct, že mi tak vyšla už spousta věcí. Zaměřením pozornosti na pozitivní věci totiž vede
k tomu, že se zvýší vaše štěstí a proudí vám do života v mnohem větší míře než obvykle. Stejně to samozřejmě funguje i naopak. Kdo myslí na problémy a na to, co nechce, dostane právě jen ty problémy a nechtěné věci. Je to jednoduché. A účinné.

Je přirozené, že člověk někdy o sobě pochybuje. Právě to nám dodává pocit, že se musíme neustále
v něčem zlepšovat a tím pádem se někam v životě posuneme.
Deník vděčnosti není o tom, psát si tam negativní věci. Právě naopak, člověk tam píše jen to, za co je vděčný, a pokud se vám stala ten den nějaká nepříjemnost, v deníku to popište tak, že jste za tu situaci vděční, že vám dala do života zase něco nového a že věříte, že to příště dopadne lépe. Uvidíte, že to má obrovskou moc. Není třeba se bát toho, že deník někdo, až tady nebudete, odhalí. Spíše vás tak lépe pozná a pochopí spoustu nedorozumění, které jste třeba kdy mezi sebou měli. Já deník vděčnosti považuji za takový lék na svoje trápení, popíšu v něm svá přání a ta se mi většinou plní. Už bych opravdu neměnila. Nikdy není pozdě s tím začít.