MB se rozepsala, četl jsem, kam se článek hodí?
Nakonec jsem se rozhodl, že UPO je to pravé. Každému z nás může tato metoda něco dát.
Za svůj život jsem prošel spoustu různých povolání, učil se a akceptoval ověřené metody od různých autorů.
Kaizena jsem ještě nezkoušel.
Jsem totiž lenivý a když jsem si představil, že budu “odslaďovat” kávu až do hořka, “ubírat” si z tabulky čokolády, až mi zbyde jen alobal na pohled, co v něm bylo, nepůjdu do toho.
Při ostatních svých nešvarech popřemýšlím.
Třeba s tím běháním to vypadá dobře. U mě ale spíš langsam chození.
Admin.
METODA KAIZEN – ZATOČTE S LENOSTÍ
Stává se vám, že jste si usmysleli, že se konečně do něčeho pustíte a nedaří se vám to dodržet?
Místo toho, abyste konečně s činností začali, řeknete si, že když jste se tomu nevěnovali dosud, může to ještě chvíli počkat?
- nebo nevíte, kde vůbec začít a tak to zase odložíte na neurčito?
- trápí vás však výčitky svědomí, že jste se zase nikam neposunuli?
- třeba chcete konečně začít pravidelně běhat a shodit nějaké to kilo navíc?
- nebo již dlouho toužíte napsat knihu a nemůžete za celý den najít to správné odhodlání a čas?
- či jste si usmysleli, že začnete dříve vstávat a stále posunujete budík dopředu?
Je spousta činností, co lidé chtějí dělat, ale nemohou se k tomu z různých důvodů dostat.
Nemají čas, chybí jim to správné odhodlání nebo se jim prostě jenom nechce. Místo věčných výmluv, které k ničemu nevedou, vám mohu poradit jednu metodu, kterou využívám. A vlastně ji nevědomky znáte taky, jelikož vás provázela již v raných letech života.
Říká se jí metoda Kaizen a rozvíjela se v Japonsku. V čem spočívá?
Základ je ten, že se ke svým cílům posunujeme denně jen po velmi drobných krůčcích, které jsme schopni zvládnout, aniž bychom se museli do něčeho nutit.
V evropských zemích je tato metoda považována za vysoce neefektivní, protože tady věříme v to, že tak malé krůčky nám naše sny splnit nedokážou. No a proto se do všeho hrneme bez rozmyslu a narychlo, každý den si toho nabereme příliš mnoho a s vysněnou činností nakonec ve velmi brzké době skončíme.
Proč?
Jednoduše jsme to s naší aktivitou natolik přehnali, že jsme pak ztratili chuť v ní vůbec pokračovat.
Tak co je potom neefektivní?
U metody Kaizen si při provádění každodenních drobných krůčků vytváříte návyk, který je nutný k tomu, abyste se nakonec dostali k vysněnému cíli.
Uveďme si nyní několik příkladů.
Každý den si natočte budík o 1 minutu dozadu a nenásilně tak začnete dříve vstávat a získáte tak čas na něco, co vás baví.
To samé můžete využít u ukládání se do postele.
Pokud chcete pravidelně chodit běhat, nejdříve si vyzkoušejte po dobu několika dní se jen převléct do sportovního oblečení, nazujte boty a to je vše. Běh se zatím konat nebude. Postupně můžete po převlečení začít třeba minutu a více běhat doma na místě. Až si natolik na tuhle činnost zvyknete, můžete vyběhnout ven a tam běhat zpočátku třeba jen minutu, 5 či deset. Časem, pokud vytrváte, si vybudujete pravidelný návyk každodenního běhání, ze kterého budete mít radost a ne stres.
Když chcete přestat konzumovat nezdravá jídla, třeba hranolky, pokaždé nechte na talíři kousek. Nejdříve jednu, potom dvě hranolky a časem si uvědomíte, že ty hranolky vlastně ani jíst nemusíte. Místo toho pomalu navyšujte kousky ovoce a zeleniny, celozrnných výrobků a vaše tělo vám poděkuje.
Pokud máte rozmyšleno, o čem chcete psát vaši vysněnou knihu nebo e-book, tak můžete nejdříve psát denně ve stejnou dobu třeba jen jeden jediný řádek. Nebo třeba jen jedinou minutu. Postupně navyšujte a uvidíte, že to půjde a váš text bude jednou někomu prospěšný.
Já osobně využívám metodu Kaizen při budování návyku každodenního pití vody
Vždycky jsem pila za celý den sotva litr, max. litr a půl. A díky této metodě jsem se postupným přidáváním hrnků vody denně dopracovala až ke dvěma litrům. Mám ze sebe radost.
Metoda se dá využít i u učení. Já ji aplikovala při studiu francouzských slovíček z kartiček. Zatím na tom pracuji, ale návyk se pomalu, ale jistě, buduje a já se těším na to, až se dostanu mnohem dále.
Je něco, v čem byste tuto metodu mohli využít ve svém životě?
Vyzkoušíte ji?
Pokud ano, podělte se o tom se mnou v komentářích. MadamBijou
Metodu určitě vyzkouším. Mám povinné procházky, tak je budu každý den prodlužovat.
Mě když se do něčeho nechce, tak to jdu rychle udělat, abych na to nemusela myslet. To se týká někdy i mytí nádobí.
Nerada si třeba práci okolo baráku plánuji. To by se mi do toho druhý den nechtělo. Raději vyjdu ven, něco začnu dělat a pak už to jede samo.
Super metoda!
já se musím přiznat, že jsem líná, a to hodně… neznám člověka, který by prokrastinoval líp než já. chci zkusit něco nového, mám čas, protože jsem v invalidním důchodu, ale je to silnější než já
no, tak to už je rizikový fenomén pro duševní zdraví :-), ale to bude dobrý, někdo je zas workoholik a taky to zvládá, někdy najít střední cestu je dost obtížné :-).
S tzv. leností bojuji celý život. Taky jsem si na to hledala způsoby, jak na ni vyzrát. nejlépe si osvědčuje “určování” hranic. Do té a té doby si budeš dělat co chceš, pak se vrhneš do…. A protože jsem si vědoma, že zrovna teď a okamžitě tu nepříjemnou věc dělat nemusím, často se stane, že to jdu udělat okamžitě 🙂
Tak jak pročítám článek, tipy a rady, chvály i kritiku :), tím víc si uvědomuji, že je dobře, že jsme každý jiný. Na každého totiž platí jiné měřítko a tím je ten náš život zajímavější. Metoda je to sice zajímavá, ale upřímně nic pro mě. Stejně tak, jako na každého platí “jiná dieta” při hubnutí i zde si musí najít každý ten svůj způsob, hlavně aby ho bavil a přinesl vysněný cíl.
Dnešní volnost k plnění povinností velmi svádí k lenosti.Dělat něco až se mi bude chtít, je sice fajn,ale člověk tak získává větší a větší zpoždění v plnění běžných povinností.Myslím, že je dobré nastavit si plán toho,co chci stihnout za den, za měsíc, za rok a k tomu muže sloužit i metoda Kaizen.
Lenost je dost ošklivá vlastnost,ale když se o mě pokouší což se určitě stává občas každému musím být na ni dost tvrdá.Ale přiznám někdy mě na chvíli dostane,ale pak vše rychle napravím a opravdu se o to víc snažím .
metoda se mi líbí,musím si ale promyslet na čem budu pracovat.Momentálně jsem líná cokoliv měnit 🙂
nevím estli by tahle metoda zabrala na mou “lenost” ….ale kafe zabere skoro vzdy 🙂
jinak cos podobneho(krucek po krucku) jde docela dobre praktikovat i u cvicení.
napriklad kliky-zrobite co zvladnete a kazdy den pridate jedek klik na víc 🙂 nebo jiny cvik-za rok uz to je slusny-ne? ….ale jak říkám-ta lenost 🙁
Přesně tak. I u cvičení se to dá využít. Díky za další tip. 🙂
A i lenost se dá překonat. Říká člověk, co dřív kvůli lenosti nezvládal spoustu věcí a teď se to snaží všemožně dohnat. A jde to.
Vypadá to dobře, akorát mě zrovna nenapadá do čeho bych se pustil
Já bych Vám poradila :-), ale neberte to jako vlezlost…
Zkuste na Chceme víc dnes jednu odpověď, nebo dotaz 🙂 a zítra dvě, pozítří tři …. že byste rozšířil naše řady – no řady, … 🙂 jak se to vezme, hhi
(asi si říkáte.., bába a chce radit…. hhi)
Myslím si o sobě, že lenivá nejsem. Lenivět mě od malička odnaučovala moje babička. Různé návyky, že jako dítě jsem nejdříve napsala úkoly do školy, něco se naučila a pak si šla hrát, mi zůstaly v hlavě dodnes. Když vím, že mám něco udělat, nic neoddaluji. Mám-li nějaké úkoly, třeba něco zařídit,
či pracovat na zahradě, nebo cokoli jiného, pustím se do toho a je hotovo. Jinak bych měla černé svědomí. Jsem přesvědčena, že vše je ve výchově.
Souhlasím s Vámi :-), já to mám spojené i se vstáváním :-), kdybych spala někdy do 10hod, (což se mi ještě nestalo), cítila bych se divně, až provinile, že jsem “něco” zmeškala, prostě škoda času :-).
Na lenost si prozatím vystačím pohybem. Až i to nebude pomáhat, tak vyzkouším jednu z těchto metod.
Bohužel, nejsem ukázkový typ. Předsevzetí mi vydrží jen pár dní a pak zase jedu ve vyjetých kolejích. Pokusím se z té metody něco uskutečnit ale myslím, že už jsem ztracená teď.
Tak to je bomba, vyzkouším,myslím,že na mě nic neplatí,ale uvidíme.
Vyzkoušejte a pozor na přístup. Když něco chcete, jděte do toho s tím, že se to podaří. Jinak to nemá žádný smysl. Já si poslední dobou negativní závěry nepřipouštím a zjišťuji, že se mi více daří.
Tak tohle na mne nefunguje. Vím, že to není správné, ale nemám rád, když se musím do něčeho nutit. Vody vypiji tolik o kolik si řekne tělo. Nikdy jsem nebyl líný, ale s přibývajícími roky a zdravotním stavem začínám pohodlnět.
Dobrá metoda. Všechno je to o vůli a o překonání lenosti. Když člověk chce, dokáže se vycvičit. A jak je potom rád, že tu či onu věc dokázal. A nakonec lituje, že se do toho nepustil dřív.
Metoda nevypadá špatně, vstávám brzo, vody vypiji normálně tak tři litry, jím na co mám chuť, ale s mírou, jediný problém je v tom běhu, můj zdravotní stav mi to už nedovolí, ale chození po horách mi až takový problém nedělá.:)
To je zajímavá metoda, možná ji vyzkouším, sice ne na běhání, ale třeba se zase donutím něco napsat, Někdy mám pocit, že nejsem pánem svého času, jsem babička na hlídaní na celý úvazek a protože už nejsem tak rychlá jako dříve, všechno mi déle trvá a 3 moje sluníčka mě úplně vytíží.
Já jsem skoro “ukázková” – vstávat brzo mi nevadí, chodím spát po půlnoci, nejsem žádný velký spáč, stačí mi málo. Jídelníček jsem už dávno změnila, hranolky dělám minimálně, ovoce a zeleninu mám doma stále v zásobě. V pití vody jsem mohla závodit, byly doby, kdy jsem vypila i 8 litrů jako nic, teď už jsem se zklidnila, ale stále piji 3-4 litry. Naučit se slovíčka v nějaké cizí řeči taky nebyl nikdy problém (dokonce jsem uměla všechny díly v letadle ve třech jazycích najednou :-)), no a ten pohyb – bohužel už to není, co bývalo, ale snažím se alespoň na rotopedu…a i s berlí dělám doma skoro všechno. Píši skoro, protože třeba záclony nevěším … :-).
Jo super metoda, ale většinou se mi nestává, že něco nesplním co si vytýčím nebo nejsou problémy se vstáváním a stravou či cvičením a vody piji 3 l běžně