Letošní prázdniny se pomalu blíží ke konci a s nimi odchází i různé letní radovánky.
Jak se říká, čas nezastavíme, aneb plyne jako voda. Je to tak.
Těšila jsem se na začátek prázdnin, protože každým rokem jezdím jako vedoucí na tábor. Je to moc fajn, člověk přijde na jiné myšlenky. Vžije se do dětských let, zapojí se do her nebo vymýšlí různé aktivity pro děti. Najednou jdou stranou starosti a problémy.
Letos jsme sídlili kousek od Prahy
Tábor se nesl ve znamení „námořníků“. Pravidelně máme rozdělené děti do skupinek a k nim jsou přiřazeni vedoucí, zástupce vedoucího a u těch nejmenších jsou ještě pomocníci. Věková kategorie je od 6 let do 14 let. Snažíme se, aby si všichni tábor užili, měli pěkné vzpomínky a příští rok s námi chtěli jet znovu.
Jeden den měli naši starší námořníci exkurzi do Loděnice, kde pod odborným dohledem vypluli na řeku a byli školeni, co dělat nebo nedělat.
Měli jsme k dispozici travnaté hřiště
Nakoupili jsme magické vodní bomby. Že vůbec netušíte, o co se jedná? To jsou balonky, které jsou uzpůsobené tak, že přes 30 jich drží pohromadě tyčinky v jednom závitu. To se dá našroubovat na zahradní hadici. Pak už jen pustíte vodu.
Když je v balonku dostatek vody, sámy se odpojí a spadne do připravené nádoby
Jsou bezpečně uzavřeny gumičkou. Všechno trvá opravdu jen malou chvíli. Tak stihnete během velmi krátké doby připravit spoustu vodních bomb. No a teď se už jen rozdělit do skupin a bitva může začít. Hozený balonek sice můžete chytit, ale stejně vám praskne v ruce a dostanete malou sprchu. Balonky jsou malé, takže na umytí vám to rozhodně nestačí, ale na osvěžení zaručeně. Za malou chvíli už neplatilo žádné skupinové rozdělení, ale kdo stál v cestě, ten to schytal. Zrovna bylo přímo parno, tak pokropení vodou přišlo vhod.
Co vám budu vyprávět, zapojili se všichni, děti i dospěláci
Jedna dobře hozená bomba si vybrala špatný směr a zamířila na kolemjdoucí manželský pár.
Ouvej ….. už se mi z úst dere – pozor letí… nedořekla jsem to. Doletěla na správce objektu. Čekala jsem pohromu, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Hned se shýbl, sebral plný balonek a vhodil do davu. Za chvilku se přidala i jeho manželka.
Nakonec nám poděkovali, že se dlouho tak nepobavili.
Když nám balonky v obchodě nabízeli jako horkou novinku letošního roku, nevěřili jsme, ale nakonec jsme opravdu ocenili, že jsme se nechali přemluvit. Ještě u večeře jsme slyšeli ty prcky vyprávět, jaká to byla legrace.
Zde si můžete magické bomby koupit a užít legraciVřele doporučuji, pokud ještě budou nějaké slunné dny, i v malém počtu se dá zvládnout velká bitva. A když se zapojíte společně s dětmi, tak nejen strávíte pěkný den, ale budete mít jednou na co vzpomínat.
Jak jste na tom s tábory vy, máte nějakou vzpomínku z mládí jako děti, nebo vedoucí?
Petra
Moc pěkné, že jsou ještě lidi, kteří dokáží zaujmout dnešní děti něčím jiným, než počítačovými hrami či něčím podobným. Toho si je třeba cenit, že jako rodiče máme o děti dobře postaráno a ještě se naučí hry, o kterých se nám snad ani nesnilo. Reklamu na balonky jsem měla v mejlech již několikrát, dokonce mi připomněla filmy z němé éry, kdy lidé svedli bitvu šlehačkovými dorty. Balonky ani tolik nestojí, ještě se všichni v těch vedrech aspoň trošku ochladí a hlavně voda uschne nemusí se nic prát ani čistit. Zábava je to určitě prima, myslím, že většina děcek to bude chtít vyzkoušet i doma s kamarády. Čím bojovali kluci v Knoflíkové válce? Balonky s vodou by rozhodně tolik škody nenadělaly a přitom by se všichni pobavili. V širším slova smyslu mě napadlo, že kdyby byly balonky místo zbraní…
Už jsem měli tu čest si tohle vyzkoušet a je to opravdu sranda nejen pro děti. Ale pozor když se málo naplní vodou tak to boli když vás pak trefí.Ale super hračka na léto.
Zrovan tento rok jsem cetsou na dovolenou jela kolem tábora, kam sjme ejzdila jako dítě a praktikant (jako vedoucí jsem vydržela jen jeden rok). Trocha nostalgie proběhla 🙂
Balonky tehdá jetě nexxistovali (tento rok jsem na ně několikrát viděla rekalmu), ale vybavuji si vodní skluzavku z pytlů, kterou sjme pro deti udělali a vyblbi se na ni i my, dospělí 🙂
o těchto baloncích jsem již něco viděl na internetu, myslím, že pro děti to může být dobrá zábava. Co se týče vzpomínek na dětské tábory, žádné nemám, neboť jsem na žádném nebyl. V létě jsem jezdíval k babičce na Šumavu a to bylo lepší než všechny tábory dohromady. Nebo se mýlím?
Tento typ balónků moc neznám, my jako děti jsme používali, jak už tady psal coolnet, igelitové sáčky, plněné vodou, taky si vzpomínám, že jsme ve škole o přestávkách, házeli po sobě svačinou, kterou jsme tenkrát běžně dostávali, bylo to hlavně mléko v igel. sáčku anebo kubánskýma pomeranči.
Takhle jsme taky jako děti zlobily, dokonce jednou byl dost velký průšvih, někdo vyhodil z okna svačinkový jogurt a ten nešťastnou náhodou trefil okolo projíždějícího motocyklistu. S odstupem času to už samozřejmě hodnotím spíš jako trestný čin, ale tehdy nám přišlo k smíchu, jak vlítl do školy celý upatlaný jogurtem. Naštěstí kromě toho se jemu a prý ani motorce nic vážného nestalo.
Je to výborná zábava pro děti i dospělé, obzvláště v tomto parném létě.Pokaždé když hlídám vnoučata, přemýšlím, čím je zabavím a přiznám se ,že už mě dochází nápady.Ale jednou mě překvapily. Přinesly si balonky a dost dlouho jsem měla klid než je naplnily.A pak se svlékly a to byla rošáda. Odehrávalo se to na zahradě a všichni jsme si to moc užili.
Vodni bomby jsme si se synem jak byl maly uzili azaz, uzasne na vyblbnuti.
Ty balonky jsou určitě úžasná věc, už jsem o tom něco slyšela.
Je pravda že prázdniny končí a mnohým z nás i dovolená,
opět začnou ty každodenní povinnosti.
A vánoce se blíží, už jen 4 měsíce a jsou tu.
Na pionýrském táboře jsem nikdy nebyla a ani se mi tam nechtělo. Ale teď je jich taková přehršel s různým zaměřením, že bych si na 100% vybrala. 🙂 Tyhle balonky neznám ale budu se je snažit sehnat. Vnoučata by to nejspíš ocenila.
Když jsem byla malá, jezdila jsem na pionýráky od pěti let. Tehdy se nás nikdo neptal, chceš nechceš, jedeš. Prázdniny jsou dlouhé a rodiče nás neměli kam dát, tak tohle bylo dobré řešení. Pak, když už byly moje děti věkem vhodné pro tyto tábory, i já je, po vzoru rodičů, posílala na tábory. Všechno lepší, než nechat děti na pospas ulici. Velká pravda je, že to, co tehdy stály tábory nás na tři týdny, to dnes rodiče platí na týden a chápu, že to není levná záležitost. Myslím, že by bylo dobré, kdyby se v rodině domluvili a místo různých hraček a sladkostí k svátkům a narozkám radši přispěli rodičům na tábory. Přece jen je dobré, když jsou děti v kolektivu svých vrstevníků a mají nějakou smysluplnou činnost, stále totiž platí, že kdo si hraje, nezlobí.
Na táboře jsem nikdy nebyla, nejsem moc společenský člověk, ale vypadá to, že juniora tam pošleme, až bude větší. Ten je pravý opak, už v roce je to hrozný showman a když je mezi lidmi, tak je jako blecha. O bombách jsem slyšela, ale na to je čas. Stačí nám gumová kačenka, ta taky nabere vodu. A za nás.. My po sobě házeli igeliťáky s vodou, stříkali se pistolkama nebo nás lili hadicí nebo dávali do beček 😀 Jo, voda je fajn 🙂
Na tábor jsem nikdy nechtěla jet. Asi proto, že jsem byla dost tvrdohlavé dítě a neměla jsem ráda, když mi někdo určoval co mám dělat. No ale teď si myslím, že do takové bojové hry bych se dnes klidně zapojila.Člověk se musí bavit a pořádně si zařádit a smát se na celé kolo je velice zapotřebí.
to je super nápad,my jsem jako děcka také vymýšleli kdejakou ptákovinu.Napadá mě teď jedna ale ta je ze zimy-vozili jsme se na krách po Labi.Dnes když si na to vzpomenu-se divím že jsme to bez úhony přežili
To vypadá opravdu skvěle, vnoučata by si to na zahradě u bazénu určitě užila. My jako děti jsme využívaly na osvěžení v parném létě polní stříkačky na zavlažování pole. Vždycky jsme se domluvily a parta nás dětí jsme se šly vyřádit na hřiště nebo do vojtěšky. Kdysi byly takové stříkačky, že se točily do kola a skrápěly celé okolí a my jsme se tam honily kolem dokola celý mokří a zapatlaní od bahna. Doma nás samozřejmě nepochválili a jezeďáci z nás taky moc radosti neměli.Ale zábava to byla suprová.
tusim,ze jsme jako vodni bomby pouzivaly igel. sacky,prezervativy… 🙂
😀 znám 😀
Škoda, že tohle nebylo, když byly děti malé… celé léto trávily na chalupě, kde jsme se se švagrovýma střídaly a vymýšlely jim různé bojovky…a že to nebyla legrace- 8dětí našich a půlka vesnice…takové vodní bomby by určitě uvítaly…
Na táboře jsem nikdy nebyla. V létě nás hlídala babička. A protože jsme byli z vesnice, tak jsme si s kámošema a kámoškama užili spoustu legrace.
Hodně jsme hráli míčové hry a taky švestkovou válku. Pak jsme chodili domů samá boule.Ale to rodiče neřešili. Dřív nás až tak nehlídali, hlavně že jsme navečer přišli jakž takž v pořádku. Moc ráda na své mládí vzpomínám!
vzpomínky jsou krásné…já jako žabka už 14iletá jsem jezdila o prázdninách za bráchou do Světlé u Sázavy…každý den jsme pluli po Sázavě,hned u řeky měl chatku,to jsem si užila vody,tenkrát nebyla tak špinavá jako teď…udělali jsme si výlet na řece a stanování,no idyla sjížděli jsme jezy,i Stvořidla jsme také zvládli,trochu jsem se bála,ale pod dohledem bráchy jsem překonala strach,prostě bylo to prima…zůstávají vzpomínky a brácha někde nahoře možná také vzpomíná se mnou..budiž ti země lehká,brácho můj milovaný…
To jsou krásné vzpomínky na dětství a na plnění bojových her a bobříků. Naše děcka nikam nechtějí a manželka má i strach je někam pustit.
O vodních bombách jsem zatím jen slyšela, ale naživo ještě neviděla. Ale, podle článku, musí to být legrace 🙂
Já na tábor nikdy nechtěla, moje děti byly asi 2x – moc je to tam nebavilo a tyhle balónky znám, měla jsem je objednané z e-shopu a už nejsou :-), užili jsme si to i my dospělí, byla to legrace – zase něco nového ….