Vánoce nám ťukají na dveře a dýchají na nás ze všech stran, jak v obchodech, tak doma.
Čas, strávený přípravou, nakupováním dárků, pečením, zdobením domácností a uklízením, strašně rychle utíká. Stále v tuto dobu ráda vzpomenu na své dětství, kdy bylo tak nějak všechno jiné. Také byl stromeček, dárky, cukroví, ale více v klidu. Zkusím zavřít na chvíli oči a cítím vůni jehličí, vždy jsme měli doma smrček, vydržel celý leden, neopadal, topili jsme v kamnech.
Za okny plno sněhu, zazvonění zvonečku po babičce.
Mám největší radost z knížek, do kterých jsem se hned začetla. Nejkrásnější je druhý den ráno, když jsem si všechny dárky poskládala, ale ještě nechávala pár dní složené pod stromečkem. Dost domácností mívá stromek umělý, ne že by se nedělaly dnes o mnoho hezčí, než dřív, ale stromek je každý rok stejný a nevoní. Pro nás je lepší přírodní stromek. Jedličky nebo borovice. Smrček u topení by asi zřejmě dlouho nevydržel.
Každoročně nacházíme v obchodech velkou nabídku ozdob, různé barvy červená, zlatá, bílá… Vánoční dekorace se u nás každý rok mění, letos to vyhrála barva bílá a fialová. Těžko ale říct, která rodina se pro toto rozhodne, nebo jsetli ozdobí stromeček ve svých oblíbených barvách. Nám tedy bude velet barva červená, jak ozdobami, tak řetězy a do toho pár řetězů stříbrných.
Mnoho stromečků bude určitě ozdobeno výrobky z přírodních materiálů, šiškami, sušeným ovocem, ořechy, doma upečenými perníčky. Je jen na každém z nás, jak bude stromeček ozdoben.
Nelíbí se mi mediální tlak reklam, a v obchodech na řvoucí koledy stále dokola s nabídkou toho jejich nejlepšího zboží. Tlačenice v obchodech, lidé nakupují jak o život, jakoby měli o vánocích třikrát větší žaludky. Všichni jsme ovlivněni fůrou reklamních nabídek v televizi na ty nejbáječnější půjčky a nejnovější elektroniku. I když člověk vypne na chvíli zvuk, stejně ji mozek zaznamená, aniž by chtěl si ji pamatovat. Rodiče se předhánějí v kvantitách dárků, když už se dětem nemohli v roce tolik věnovat.
Zbývá už jen pár dní, než nastane ten den „D“.
Štědrý večer, kdy se hlavně rozzáří očka našich nejmenších, na to těším ze všeho nejvíce. Ježíšek jim tu nadělí opravdové překvapení, které určitě nečekají.
Ano, u nás tedy dárky rozdává Ježíšek, žádný Santa Klaus, stačí se trochu porozhlédnout a nabýt dojmu, že jsme v Americe, všude samí sobi, ať už svítící, nebo ze všech možných materiálů, saně s rolničkami, červené čepičky.
Přála bych si, aby nejen na Vánoce byli k sobě lidé hodní a hezky se starali o své nejbližší s láskou. Ten můj si vždycky přeje, abych mu ještě dlouho vydržela. Zní to docela dobře, projevuje se to hlavně vždy, když nemůže něco najít, i když si to „založil“ sám. To vždycky říká: kam jsi mi to dala? 🙂
Tak bych chtěla popřát všem, hlavně abyste byli spolu a měli se rádi.
Nalijme si proto víno do poháru a těšme se na ten krásný den.
Vždyť to všechno za to přece stálo….
Krásné Vánoce všem přeje babička.
moc pěkně napsáno, babičko. zhltla jsem celý článeček jedním dechem…. protože s Vámi souhasím. U nás taky dárečky nosí Ježíšek a náš stromeček možná nebude ´in´, ale rozzářená očka nejen těch nejmenších, budou určitě stát za to 🙂 Pěkné Vánoce všem!
jo jo, na Ježíška se těšíme všichni.. jen mám co dělat, abych stihla dodělat ozdoby na stromeček.. v rámci bezpečnosti před malým ničitelem dělám látkové.. stromek sice umělý, živé nás už trošku přerostly, budeme muset vysadit zase nové.. ale to nevadí, hlavní je to, že je rodina pohromadě, zdravá a užívá si konečně klidu.. 🙂
na vánoce se všichni těšíme, ale když potom zažíváme nekonečné fronty v obchodech a všechen ten shon, tak si zase přejeme už aby bylo po všem.
ešte aby byly bílé vánoce….to je pak ta pravá atmosféra…holomraz ja nerad-tuze nerad.
U nás naděluje Ježíšek, tak to bylo je a bude, a není nic krásnějšího než rozzářené dětské oči, příprava u nás probíhá v klidu a všichni se už moc těšíme jak se sejdeme celá rodina. Tak vám všem přeji krásné a příjemné prožití vánočních svátků.
Máte pravdu,vánoce klepou na dveře,lidé se mačkají v obchodech,kupují i to,co by nikdy nekoupili,já nakupuju dárky od září,v klidu,před vánoci něco upeču,ale spíše jen symbolicky a aby voněl byt.Všechno potřebné si koupíme během roku,tak pod stromeček pro dospělé jen nějakou maličkost a hlavně dárky pro vnoučata,vždyť vánoce jsou hlavně pro ty malé.Tak všem přeju klidné a radostné vánoční svátky.
I u nás se snažíme dodržovat tradice.Takže do večera čekáme na zlaté prasátko a potom u nás zvoní ježíšek.Češi prosím nenechte se si sebrat naše krásné tradice a santa ať si jde kam patří…..
Na zlaté prasátko jsem čekala asi třikrát v životě a nic … ten můj by to stejně nevydržel :-).
Dnes jsem slyšela v rozhlase rozhovor s jedním známým zpěvákem.Moc hezky mluvil o vánocích a hlavně mě zaujala věta: já musím mít u vánočního stolu svoji starou maminku. Přitom má rozvětvenou rodinu,žije jiným životem než obyčejní lidé,ale na rodiče nezapomíná.A to se mi líbí,že jde příkladem mnoha mladým rodinám, kteří nic neví o ježíškovi a pletou si ho se santou.
Mám ráda vánoce, a máte pravdu, je to o dětské radosti, nedočkavosti a úsměvu. Občas se přistihnu, jak se v tom vánočním shonu zastavím a usměju se, mě se při pečení moc dobře přemýšlí. Vzpomínky na dětství, představa, jak koupený dáreček udělá radost vnoučatům. Řekla bych, že se také těším na jejich radost. Navíc se každý Štědrý večer sejdou všichni moji synové i s rodinami u nás a to je nás plný byt. Popovídáme si, zavzpomínáme, popřejeme si a je nám spolu krásně.
Vánoce. Čas lásky, potěchy a rozjímání. Moje maminka, mi vyprávěla, jak prožívali Vánoce za války. Žili na samotě, kde byly tři chalupy. Pocházela ze šesti dětí.Válka přinesla bídu, ale i to málo co rodině zbývalo, dalo tomuto svátku pohodu a radost pro ty malé. Stromeček ozdoben papírovými ozdobami, jablíčky a pečenými perníčky. Pod ním pro každého dáreček, od dřevěných hraček po teplé rukavice a když se objevily i botičky byla to veliká sláva. Dnešní Vánoce jsou naprosto jiné. Možnost bohatých darů a plné stoly dobrot. Vážím si této doby, najen vánoční. Buďmě vděční, že naše generace nepoznala nouzi a válku. Přeji všem radost a pokoj lidem dobré vůle.
Pěkný článek, taky bych si přál, aby se měli lidi rádi, ale když tolikrát vidím, jak se k sobě chovají, tak je mi za ně až stydno, to už nebude bohužel jinačí, aspoň u nás v Ústí n/L. Jinak já vůbec nemám rád to davové šílenství při nakupování, raději vše v klidu, ale to patří k Vánocům.
Babička mi mluví z duše. Když se zmiňuje o těch knížkách tak mi to nedá a musím říct, že to byl můj nejoblíbenější dárek. Dostávala jsem jich několik a všechny byly přečtené, než se šlo zase do školy. Před vánocemi se nehoním za ničím, všechno pěkně v klidu a pohodě.A co se týká těch televizních reklam, tak ty mně spíše odpuzují. No a Santa a jeho sobi, tak to už vůbec ne. My máme přece našeho Ježiška a hotovo.
Stejně jako v článku tak i u nás naděluje Ježíšek. Mrzí mne, když vidím, že pomalu kam se kouknu, je Santa Klaus. A i ten zvoneček, který oznamoval nadílku, se u nás dědí – já jsem 3. generace, co s ním zvoní. Jen se obávám, že poslední, protože i vnoučata pomalu neví, jaký je rozdíl mezi Ježíškem a Santou. 🙁 Nicméně Ježíšek u nás byl, je a bude!!! Vzpomínám si, když jsem byla malá, tak návštěva jesliček byl takový rituál. Dřív u nás byly jesličky přístupné nejen o Štědrém dnu. Teď, bohužel, už je to hodně omezené.
Jinak přeji všem, aby těch posledních pár dní před Štědrém dnem, přežili pokud možno v pohodě – je pravda, že čím víc se to blíží, tak většinou tím víc zjišťujeme, že tohle a támhleto ještě nemáme tak, jak bychom si to přáli. Ale změní se něco, když místo 15 druhů bude napečeno jen 5 nebo méně? Když místo 10 dárků pod stromkem tak každý najde 2? Když místo pečení, shánění dárků a úklidu si uděláme víc času na rodinu a známé? Ne, nezmění. Myslím, že budeme mít spíš radost z těch setkání a popovídání si. A tu radost vám všem přeji. 🙂
Krásná tradice, na kterou jsem se jako dítě hrozně těšil. teď už to prožívám trochu jinak, ale pořád je to nádhera.
Ano, Vánoce jsou za dveřmi. A co by byly Vánoce bez dětské radosti? Rozzářených očí? I já se těším na to, co řekne vnuk mému dárku – robotu na dálkové ovládání. Protože vnuk je robotovej.
V létě se kouknul na můj tehdejší dárek, uspokojeně přikývnul hlavou a pověděl: “Mám lád loboty.” Je mu sice už šest, ale pořád velmi špatně vyslovuje. Ne proto, že by se nesnažil. Ne proto, že by ho rozmazlovali rodiče. Ne proto, že by byl hloupý. Naopak.
Ve dvou letech onemocněl po očkování. Navzdory všem, kdo tvrdí, že to není možné, navzdory všem lékařům, kteří to popírají. Opravdu onemocněl po očkování, má na to potvrzenou diagnózu, léčil se s touto diagnózou v Praze v Motolu, s touto diagnózou jezdí každý rok do lázní.
Lékaři pokyvovali hlavou a dceru připravovali na vážné trvalé poškození mozku. Dcera se tehdy vybičovala k nemožnému výkonu. S vnukem (s prominutím) dělala psí kusy – myšleno s veškerou úctou a uznáním.
Vnuk neustále chodí na kontroly k různým odborníkům, ale hlavní roli v jeho neustále se zlepšujícím stavu má jeho matka.Chodí i na logopedii, protože prý došlo k nějaké bariéře mezi řečovým centrem a jazykem. Tedy, ne že by to vnukovi nějak vadilo – co ten toho nabrebentí 🙂 Jenom mu není moc rozumět. Ale on s námi ostatními má docela trpělivost, tak dlouho vysvětluje a ukazuje, co chce říct, až se do toho nakonec vloží matka a přeloží nám to. A když už to přece jen nijak nejde, tak se prostě z toho vyvzteká. Jak taky jinak, když on nám něco opakovaně vysvětluje a my jsme tak tupí, že mu ne a nerozumíme.
Ani nevím, proč jsem se vám zde tak rozepsala. Asi proto, že budou ty Vánoce.
Tak vám všem raději přeji hodně zdraví a co nejvíce štěstí.
Protože se štěstím se z nemoci uzdravíte, v chudobě vám pomůže štěstí k penězům a v nedobrovolné samotě k přátelství či lásce.
A jdu pokračovat v pečení, dnes peču vnukovi perníkový domeček. 🙂
To, že dítě onemocní po očkování, jsem mnohokrát slyšela v televizi a jsou matky, které už nechtějí dítě nechat očkovat. Na druhou stranu zase ve školkách nechtějí vzít děti, které očkované nejsou. Tak nevím, kde jde chyba. Doktoři to chtějí, i když je dost případů, kdy to skončilo špatně. Jak je tohle vůbec možné? Dřív to přece vůbec nebylo, dostali jsme pozvánku a šli k doktorovi. Dnes si to každý musí hlídat sám a má se rozhodnout taky sám. Myslím, že to není dobře. Moje švagrová zemřela v padesáti letech na cirhózu jater – nikdy nepila ani skleničku, léčila se jen chvíli …, dostávala dřív dost injekcí na bolavá záda, děti si myslí, že to způsobila “infikovaná” jehla …. je to děs, co se vůbec v dnešní době děje …. přeji hodně sil a ať má vnouček z dárku radost … 🙂
Babičko, dcera se v lázních ptala, jestli tam jezdí i jiné děti postižené jako náš kluk. Řekli jí, že ano, že je toho čím dál víc. Že to zřejmě bude z toho, že se pořád očkuje, bakterie získávají odolnost, musí se zvyšovat účinná látka a ještě se kombinují více vakcíny. Nemám to potvrzené, je to jen názor z doslechu. Ale vypadá to logicky. Já sama jsem “na vlastní” kůži zažila člověka Vysokoškoláka, který odnesl přeočkování proti tetanu. Zůstala z něho slintající troska s častými epileptickými záchvaty. Tím se mu nevysmívám, je mi ho i jeho rodiny dodnes hluboce líto. Ale byl to tenkrát pro mne první člověk s trvalými následky po očkování. Vždycky mne hrozně rozčilí, když někdo odsuzuje rodiče, kteří nechtějí nechat své děti očkovat, bez hlubšího poznání problematiky. Když to není jen “šprajc”, ale mají v rodině autisty, epileptiky, silné alergiky,
———
Omlouvám se všem, kteří tu chtějí číst jen něco o Vánocích. Já jsem taky jen a zásadně pro JEŽÍŠKA 🙂