Všechno vědění lze rozdělit do dvou základen.
Jedna základna, přírodní vědy, používají předem dané zákony, vědecké metody, kterými se řídí vesmír a vše kolem nás. Druhá základna, humanitní vědy, používají inteligenci a volnost mysli ke všeobecnému rozvoji v etice, filozofii, umění a mnoha dalších věcech. Jednoduše řečeno, neustále se zabývají tím, co už každý zná, ale neustále se o to přou.
Jeden psycholog říká to a druhý zase to a o filozofech radši ani nemluvit. Přírodní a humanitní vědy mají obě svůj způsob, jak poznávají svět. Přírodní vědy svět poznávají velmi detailně a účinně, ale na druhé straně je právě to omezuje. Mají mnoho zákonitostí a věcí, které jsou vždy stejné, ať už se bavíme o čemkoliv. Zůstávají konstantní.
Humanitní vědy mohou nehumanitně orientovanému člověku přijít jako obor, kde se jen tlachá a člověk je za to placen, a tak humanitní vědy musí společnost přesvědčit, že jsou důležité a že by byla chyba, kdyby nebyly podporovány. Ale na druhou stranu kdyby nebylo filozofických, sociologických a psychologických a mnoha dalších humanitní studií, nebyli bychom schopni porozumět ani naší kultuře, ale ani žádné jiné se kterými se budeme jistě stýkat. To považuji za řádné odůvodnění smyslu humanitních věd.
Zde se dostávám ale k záludné otázce “Jak prezentovat smysl humanitních věd člověku, který je nezná?”
Předpokládejme, což je docela dost pravděpodobné, že humanitní člověk o humanitních vědách něco málo ví, je si vědom toho, že něco takového existuje a dost možná i uvažuje a pochybuje nad samotným smyslem těchto věd, ale rozhodně je nějak neodsuzuje nebo degraduje. Ale zkusme si vysvětlit člověku, který je ne-humanitně orientovaný, že humanitní vědy slouží ke “vnášení hodnot do společnosti” nebo k “poznávání kultur a sama sebe” a s největší pravděpodobností to označí za naprosto nesmyslné, bezobsažné a zbytečné blábolení a vůbec mu to nepřijde jako věda.
Proto si myslím, že humanitní vědy pro svoje vlastní přežití by neměly u takových definicí zůstávat a zaměřit se na to aby dané definice a odůvodnění pochopil každý, i ten, kdo se v humanitních vědách vůbec nepohybuje, aby byly zohledňovány a aby byly vysvětleny smysluplně. Takhle jimi může leckdo pohrdat, nebrat je za vědy a považovat za ,jak jsem již zmiňoval ,bezpáteřní tlachaní.
Nicméně humanitních oborů je řada, každý se liší, každý se zaměřuje na něco jiného, každý se definuje jinak a každý má své metody.
Proto najít mezi všemi těmito obory přesnou definici, jako fyzikální zákon, laicky řečeno, je prakticky nemožné. Najít spojitosti mezi filozofií, dějinami umění, psychologií, lingvistikou a dalšími zbývajícími vědami by vyžadovalo nejen extrémní vzdělanost a přehlednost ve všech oborech, což si dovolím tvrdit, má vskutku málokdo a nebo, což je pravděpodobnější, ji nemá snad nikdo. A kdyby ji už někdo měl, mohlo by se stát, že by jeho závěry byly až moc obecné nebo zase až moc specifické a stejně by to nikoho nezaujalo. Proto si myslím, že by se humanitní vědy neměly definovat jako celek, ale individuálně. Každá věda zvlášť, představit její smysl a co daný obor přináší.
Shrnul bych to tak, že humanitní vědy nás vzdělávají, ne v něčem specifickém jako například, kdybychom studovali medicínu, ale obecně.
Obohacují nás o porozumění světu, věcem okolo nás a o porozumění sami sobě. Kdybyste například vysvětlovali vašemu dítěti, proč se ta vana přelila, když si do ní sedlo, asi byste mu neodříkali Archimedův zákon nebo kdyby zahodilo plast v přírodě, tak byste mu asi také neřekli, ať ho neodhazuje ve volné přírodě kvůli tomu, že to je syntetický polymerní materiál, nebo snad ano?
Jan Hotový – autor článku
nevím co k tomu dodat
Složité téma, jak čtu v komentářích různý názor.
Kdybych se líp učil, tak jsem mohl být taky vědec, ale jsem jen kvalifikovaný dělník a makám už skoro 40 let rukama,ale žiju, možná líp, než nějaký, jaký si vědec.
Když se, není to tak dávno, začaly rušit učiliště s tím, že za nás budou pracovat roboti nebo něco podobného a že je třeba, aby pomalu každý měl minimálně maturitu, tak jsme se s mužem chytali za hlavu. Dneska by muž potřeboval na výpomoc soustružníka, protože ten stávající v 78 letech už nechce dělat. Přišel jen jeden – bylo mu 74. Mám dojem, že se pomalu přestává platit “Zlaté české ručičky”. 🙁
Tak,tak. Souhlasím s bobalkou.
Hodně lidí také studuje medicínu a nejsou doktoři, hlavně zubaři. Kam se všichni ze školy podějí? Ať mi nikdo neříká, že všichni odcházejí pracovat do ciziny.
Každý člověk by měl být všeobecně vzdělaný jak v oblasti humanitních věd, tak v oblasti přírodních věd.Základy potřebuje k životu každý.Bohužel si dnes děti velmi málo trénují paměť,takže i po absolvování vysoké školy si do života přináší velmi málo.
Bobalko, dobře jste to napsala. Taky to tak cítím.
Souhlasím s komentářem od Bobalky lépe bych to nenapsala.
Študentov, ktorý končia humanitné vedy je zbytočne veľa (aspoň na Slovensku) a nemajú na trhu práce vo svojom obore uplatnenie. Nebolo by asi na škodu, keby sa opäť zaviedli kvóty na jednotlivé študijné odbory podľa potreby trhu práce a nie, že si dnes môže každý študovať čo chce.
Tak takovéhle články jdou mimo mě, zavání to tak trochu víc psychologií a na takovou vědu nemám vůbec chuť, nad něčím takovým přemýšlet.
zajimavy clanek
Neviem ako je to v Čechách, ale na Slovensku je nadbytok absolventov humanitárnych odborov a chýbajú bežné učňovské profesie, ako napr. kuchár, kominár, obrábač kovov, atď.
Myslím, že článkem bylo řečeno vše –
“Jednoduše řečeno, neustále se zabývají tím, co už každý zná, ale neustále se o to přou.”
Jak už bylo zjištěno, tak je dnes třeba víc manažerů než “normálních” pracujících. Hodně profesí se vytratilo, různá řemesla jako kovářství, výrobci hudebních nástrojů, kotlářství, košíkáři – to vše bylo vytlačeno průmyslovou výrobou. Postupně se přitom prosazuje význam vzdělání, což je sice v pořádku, ale na kvalifikované dělnické profese se mnoho lidí nehrne. Chybí zřejmě pracovní motivace a plat je hlavním důvodem, proč lidé pracují. Jen jestli ty dělnické profese (zedníci, mechanici, údržbáři, topenáři, zámečníci) jsou dostatečně oceněny jako ty manažerské….i když podle oboru bere manažer také různý plat.
Já Vám nevím, ale zdá se mi, že v posledních letech se každý druhý vzdělává v humanitních vědách a pracovat se nikomu nechce. Cítí se pak jako nadlidi, elita národa a normální pracující jim nevoní.Kdo bude ale pracovat na tu naší elitu. Kdo jim upeče chleba, uvaří jídlo, postaví dům, vyrobí nábytek, když každý bude mít plnou hlavu různých mouder z katedry a pro normální život nebude vůbec připraven?