Děti předškolního věku berou každou hru jako důležitou práci.
Ani si neuvědomují, že se hrou vlastně dobrovolně učí, zapojují nejen svoje ruce, ale i mozek. Je to důležité pro jejich osobní rozvoj a je to období, kdy získávají nové poznatky, základní dovednosti a zkušenosti. Rozvíjí si tím svoji motoriku, představivost i psychiku.
Můžeme si s dětmi naplánovat cokoli, procházku, jít do herny, cestu vlakem, výlet. Pokud ale onemocní, zůstáváme s nimi doma. Těžké je udržet ty menší děti v posteli, nebo alespoň, aby byly v klidu.
Sami to znáte.
Nemoc se letos nevyhnula ani našim vnučkám.
Aby mohli rodiče chodit do práce, byly holky u nás a hodně se sem těšily. Teplotu měly jen zvýšenou, ale rýma a kašel je provázejí pomalu každých čtrnáct dní. Jen začnou chodit do školky, tak se situace pomalu s pravidelností opakuje.
My jsme rádi, že si je tím pádem víc užijeme.
Jsou v tom správném věku, kdy jsou to roztomilé rozumbrady a dokážou vykouzlit často úsměv na tváři svými proslovy.
Například tuhle mě ta mladší, zatím ještě tříletá vnučka zavřela, do ložnice a prohlásila k dědovi: „Tak, a máme klid“ :-), nebo se dědovi podařilo po dlouhé době složit puzzle a řekla mu: „No, super!“
A když si spolu hrajeme na schovávanou, tak řekne: „Tak hledejte, jdu se schovat do špajzu“. 🙂
Jejich hlavní zábavou jsou puzzle a stavebnice.
Je těžké vymyslet smysluplně stále nějaký program na celý den, když se nemůže jít ven. Vymýšlíme různé kreativní hry, stavíme ze židlí a dek bunkry a holky si tam nosí hračky a taky i jídlo.
Hrajeme karty, člověče-nezlob se, domino, házíme kostkami do koše – kolikrát se strefí, navlékáme korálky, z plastelíny pleteme housky, kinetický písek a pískování šablon nesmíme vynechat.
Také vláčkodráha u všeho nesmí chybět.
Pexeso pro děti je vhodné i pro dospělé, pomáhá rozvíjet paměťové schopnosti a mockrát se stalo, že jsme na tom hůř než děti. 🙂
Starší vnučka se už dokáže často zabavit i sama, i když také hodně vyžaduje pozornost, ráda maluje, prohlíží si knížky, hraje si s panenkami a plyšáky.
I práce v kuchyni holky hodně baví, rády se mnou kuchtí. Obě hrají hry na tabletu a počítač ani jedné z nich není cizí.
Dnes jsme hlídali tu mladší, a protože si přivezla svoje oblíbené autobusy, tak jsme jí připravili rovnou na stole nakreslené parkoviště, ulici, školu …., no radost největší a hlavně – byla v klidu.
Jaké zkušenosti s hlídáním máte vy a co jiného byste ještě poradili, jak děti zabavit?
Já ještě žádná vnoučata sice nemám, ale když byli kluci malí, měli rádi autodráhu, angličáky, kvarteta (snad se ještě vyrábějí?), různé stavebnice a sem tam vydrželi i u TV pohádky. Ale moc dlouho ne, za chvilku je přestala bavit. Pak nám do domu zavedli satelitní televizi a u německých programů vydrželi sedět a smát se do konce filmu. My dospěláci jsme vůbec nechápali, čemu se smějí, když německy žádný z nich neumí, ale byli jsme rádi, že se nehádají a neperou a svorně vedle sebe sledují dění na obrazovce a nezlobí. Kamarádka zas měla pro své dvě dcerky kromě knížek a různých hraček tzv. perličky, což byly maličké skleněné různobarevné kuličky a ty se skládaly do skleněné formy s důlky ve velikosti kuliček podle předlohy či vlastní fantazie do různých obrazců, ani nevím, jestli se to dnes ještě vyrábí. Zrovna dneska jsem ale viděla za výlohou maličkého obchůdku s různými drobnůstkami skleněný džbánek plný korálků různých tvarů, barev a velikostí, pokud se dobře pamatuji, ještě když jsem já byla malá, tak jsme je navlékali na nitě či drátky a tvořili jejich pomocí nejen náhrdelníky a náramky, ale i malá zvířátka a docela jsme se u toho bavili, ukazovali si své výtvory a hráli si s nimi třeba na zoologickou a tak podobně; fakt to byla zábava a mohu jen doporučit. Rozvíjí se fantazie i jemná motorika. Taky je dobré loutkové divadlo, můžete pozvat i děti od sousedů (pokud tedy jsou vnoučátka již v rekonvalescenci a nehrozí cizím dětem nákaza). Děcka si s loutkami vyhrají i sama, což je pro rodiče či prarodiče též úleva, že se baví s loutkami a “hlídači” si mohou trochu vydechnout.