Děti předškolního věku berou každou hru jako důležitou práci.
Ani si neuvědomují, že se hrou vlastně dobrovolně učí, zapojují nejen svoje ruce, ale i mozek. Je to důležité pro jejich osobní rozvoj a je to období, kdy získávají nové poznatky, základní dovednosti a zkušenosti. Rozvíjí si tím svoji motoriku, představivost i psychiku.
Můžeme si s dětmi naplánovat cokoli, procházku, jít do herny, cestu vlakem, výlet. Pokud ale onemocní, zůstáváme s nimi doma. Těžké je udržet ty menší děti v posteli, nebo alespoň, aby byly v klidu.
Sami to znáte.
Nemoc se letos nevyhnula ani našim vnučkám.
Aby mohli rodiče chodit do práce, byly holky u nás a hodně se sem těšily. Teplotu měly jen zvýšenou, ale rýma a kašel je provázejí pomalu každých čtrnáct dní. Jen začnou chodit do školky, tak se situace pomalu s pravidelností opakuje.
My jsme rádi, že si je tím pádem víc užijeme.
Jsou v tom správném věku, kdy jsou to roztomilé rozumbrady a dokážou vykouzlit často úsměv na tváři svými proslovy.
Například tuhle mě ta mladší, zatím ještě tříletá vnučka zavřela, do ložnice a prohlásila k dědovi: „Tak, a máme klid“ :-), nebo se dědovi podařilo po dlouhé době složit puzzle a řekla mu: „No, super!“
A když si spolu hrajeme na schovávanou, tak řekne: „Tak hledejte, jdu se schovat do špajzu“. 🙂
Jejich hlavní zábavou jsou puzzle a stavebnice.
Je těžké vymyslet smysluplně stále nějaký program na celý den, když se nemůže jít ven. Vymýšlíme různé kreativní hry, stavíme ze židlí a dek bunkry a holky si tam nosí hračky a taky i jídlo.
Hrajeme karty, člověče-nezlob se, domino, házíme kostkami do koše – kolikrát se strefí, navlékáme korálky, z plastelíny pleteme housky, kinetický písek a pískování šablon nesmíme vynechat.
Také vláčkodráha u všeho nesmí chybět.
Pexeso pro děti je vhodné i pro dospělé, pomáhá rozvíjet paměťové schopnosti a mockrát se stalo, že jsme na tom hůř než děti. 🙂
Starší vnučka se už dokáže často zabavit i sama, i když také hodně vyžaduje pozornost, ráda maluje, prohlíží si knížky, hraje si s panenkami a plyšáky.
I práce v kuchyni holky hodně baví, rády se mnou kuchtí. Obě hrají hry na tabletu a počítač ani jedné z nich není cizí.
Dnes jsme hlídali tu mladší, a protože si přivezla svoje oblíbené autobusy, tak jsme jí připravili rovnou na stole nakreslené parkoviště, ulici, školu …., no radost největší a hlavně – byla v klidu.
Jaké zkušenosti s hlídáním máte vy a co jiného byste ještě poradili, jak děti zabavit?
My máme také dvě malé vnučky, jezdíme je hlídat 120 km daleko. Zabavit je je stále náročnější.Na druhou stranu je radost se dívat,co všechno už dokáží.Od 10 měsíců věku si hrajeme s barevnými kostkami v kyblíku.Barevné válečky jsme pojmenovali máma, táta, děda a bába a to jim zůstalo už tři roky.Postavíme si z kostek byt nebo te´d školku a vydržíme si hrát hodně dlouho.Naše děti milují “hrát si na rodinu”.To je nejlepší zdcadlo každého člena rodiny, je to zábava i pro dospělé,co se o sobě dozví.Vždy´t děti jsou malé jen chvilku, tak si to užívejte.
Hlídání dětí je u mě na denním pořádku. Bydlí totiž hned nade mnou a tak není problém sejít pár schodů a jsou u babičky. Jsou předškolního věku a tak musím neustále něco vymýšlet. Naposledy jsme hrály na motýly. Jak se narodí z vajíčka, jak jsou z nich housenky, kukly a nakonec motýl. Moc je to bavilo a bylo to i poučné.
Já jsem si hlídání opravdu vychutnala, 4 vnoučata od narození postupně, když rodiče nemohli, nastoupila jsem já a s radostí.Doma jsem měla a mám zásobu hraček,her pro různý věk.Nyní už vnoučata odrůstají a vystačí si s tabletem,ale musím se přiznat,že když nyní byla 10-letá vnučka nemocná,zkusila jsem se zeptat špásem,jestli chce povyprávět pohádku a ona odložila tablet a zajásala,že ano. Jenže já jsem si už nemohla na žádnou vzpomenout,ale nakonec jsem dala dohromady pohádku O perníkové chaloupce.
My máme jednu dvouletou vnučku a když ji máme hlídat, tak si den dopředu uvařím, abych se jí mohla plně věnovat.
Chodí a otevírá linku a na všechno ukazuje a říká “to je ” a já musím všechno vyjmenovávat.
Venku krmí slepice a chodíme se dívat na králíky.
Doma s ní lezu po zemi a skládáme kostky, jezdíme s autíčky atp.
Když pak Lucinku odvezou, tak padnu vysílením.
Ale je to radost.
když mi bylo 20, odjela jsem, ač neznalá jazyka, do Německa, hlídat 3 malé princezny – byl to asi nejlepší 1,5 rok v mém životě – učení se novému jazyku, rodinka v pohodě, poznávání nových lidí a díky rodině jsem se dostala třeba do Legolandu v Dánsku, na Rujánu nebo na Krétu. Ted mám malého synovečka, 1,5roku, je to pěkný raubíř, ale taky si třeba rád staví kostičky, nechá se vozit v tatrovce a úplně nejlíp mu je venku 🙂
Je jasné, že pracující babičky a dědové mají daleko méně času na hlídání, než ti co jsou v důchodu. Mohou si to vynahradit o víkendech. My se holkám věnujeme hodně a je to i na nich znát. Umí toho už dost, brzo začaly mluvit, chodit, umí počítat do dvaceti, znají samy hodně pohádek a taky už je samy vypráví, dovolím si říct, že i hezky zpívají…myslím tím, že se tu hodně naučily a vůbec se nechci vytahovat. Jsou tu často a vždy, když jsou marod. Rodiče vědí, že se na nás mohou spolehnout, že je jim tady dobře. Ta větší už jde sama do pekárny a řekne, co chce. (Až ke dveřím ji ale doprovodím, ať venku nejde sama).
My vnoučata taky ještě nemáme, pořád do nich hustíme, aby konečně už na nějaké “zadělali”, ale zatím samá bída, nějak se jim do toho nechce, prý je času dost, já na to, to je pěkný, že máte času dost, ale to mi budeme dřív, jak se říká, na pravdě boží, než se Vám zadaří.
jj, znám. jsem na tom podobně 😀
Nechci se Vás dotknout, ale myslím si, že je rozdíl, když je člověk v důchodu a nebo v pracovním procesu. Má to všechno svoje, ale věnování se dětem na 100% v této době je fakt fičák.
nikoho se nedotknete, všichni zde jsme dospělí. Někdo pracuje, někdo si užívá zaslouženého odpočinku.
Ale máte pravdu, pracující rodiče to mají víc “našponované”. Babičky a dědečci zas víc času a radosti z vnoučat. Díky za ně 😀
To je pravda a ještě jednou jim díky.
Tak vnoučata ještě nemáme, ale jsme poměrně kreativní, takže bychom leccos vymysleli. Stále ještě jezdím jako vedoucí na dětský tábor a tam musíte být pořád ve střehu s nějakou aktivitou…. ale je to fajn, alespoň člověk tolik ve své mysli nestárne 😀
mám čerstvou zkušenost,hlídala jsem tento týden čtyřletou zarýmenou vnučku.Přivezla si sebou tablet a když se chtěl děda podívat tak důležitě řekla”dědo, ty tomu nerozumíš”
Hezký článeček, přesně je to tak jak je to napsané o dětičkách, holky mohou i pomáhat v kuchyni a skládat a věšet prádlo a gruntovat nebo malovat, zpívat a tančit je toho hodně, ale když marodí tak je to k nevydržení.
Hlídání vnoučat si užívám plnými doušky, všechny tři tu mívám, co druhý až třetí den a jedna tady přímo bydlí s tátou, který chodí na směny, tak je to na mě. Nejvíce milují, když jim vyprávím, co bylo nebo nebylo za mého dětství, jak jsme si hrály, když nebyla Barbie, nebo počítač, tablet. Leckdy se u toho hodně zasmějeme. Taky pořád chtějí jako práci, tak vymýšlím,co můžou dělat, hodně rádi pracují s těstem, tak když jsou tady pleteme preclíky nebo houstičky. To je baví. Jinak také čtu, hlavně před spaním, to milovali i moji kluci, třeba Lupiči a Čárytužka, to je knížka po mých synech a mají jí moc rádi i vnoučátka. Já čtu pohádky různými hlasy a u toho se fakt baví.Teď už jsou starší, tak se s nimi dá hrát i slovní fotbal na slova, ale i na písmena, taky matika na pokračování, to jse sčítání a odčítání od výsledku, prostě si to užíváme jak se dá.
Zabavit děti tak, aby je to bavilo, aby to chvíli vydrželo a i něco naučilo, dá vždycky moc práce a přemýšlení. 🙂 S vnuky teď nejvíce kreslíme, čteme, stavíme ze stavebnice.
Zkušenosti s hlídáním nemám žádné, není koho. Ale my, trošičku starší, známe spousty různých her z dob, kdy jsme byli také děti. Teď můžeme alespoň všechno uplatnit.
pokud je dite jako ja, co u niceho nevydrzi…tak lituji ty co hlidaji 😀
U nás byste se určitě nenudil a my také ne 🙂 máme doma spoustu hraček pro kluky 🙂 a děda umí krásně hlásit příjezd i odjezd vlaků – Pozor pozor, na druhou kolej přijíždí osobní vlak směr ….. a taky by šel s Vámi na nádraží a výpravčí by Vám půjčil i výpravku 🙂 …chodil byste se dívat na závory, a na vlaky …svezl byste se motorákem jednu stanici nebo na konečnou 🙂 – prostě legrace musí být 🙂
Přiznávám se, že v době nemoci dětí lezu někdy skoro po stěně. A tak se je snažím zabavit tak, aby neměly čas dohnat k šílenství. Máme rádi s manželkou zábavu, která nevyžaduje tolik naší asistence. Jde také o to na jak dlouho chcete děti zabavit. Zabavit dítě na 5 minut, na 10 minut, nebo na hodinu. Hlavně pořád něco vymýšlet je dost vysilující a nejhorší je, když nic nezabere.
Zabavit dítě na hodinu nic není, ale na celý den – to je horší, ale také to jde. Je fakt, že se jim hodně věnujeme oba. Děda si vymyslel hru na pana doktora a to jim moc líbí. “kdo je na řadě?” – “já” – tak pojď dál – co tě bolí holčičko? – v krku – tak otevři pusu a řekni Á – Á – no jo, to bude angína – dáme prášek – (bonbon) – a co tě ještě bolí, levá ruka, pravá ruka, levá noha, pravá noha – to ne – a ještě poslechneme srdíčko (mají tu dětskou doktorku, kde je i ten fonendoskop), tak přes tričko ji jakoby poslechne – no jo, to je v pořádku – a teď další, kdo je na řadě…. no a pak se role otočí a holky vyšetřují dědu. A já si zatím aspoň dojdu na záchod, jdu se napít :-). Pak jim čte pohádku, kterou si zamilovaly -Křemílka a Vochomůrku, jak měli hodiny s jednou ručičkou 🙂 a já zatím dělám polívku k obědu. A druhé jídlo mám většinou hotové, abych se nemusela zdržovat :-).
Sice máme 2 vnoučata ale ještě jsme v”pracovních letech”, takže hlídat – bohužel – nemůžeme. Vnučka je dost svéhlavá, jakmile se jí něco nelíbí, tak se naštve a urazí a chce za maminkou. Občas si ji bereme na víkend ale někdy jsme fakt s mužem rádi, že už jede domů.
Moje pětiletá vnučka bydlí asi 200 km, takže si pro ni jezdím jen o různých prázdninách a prodloužených víkendech. Jezdíme na výlety, na různé akce, do heren a do aquaparku. Když musí být doma tak si malujeme, hrajeme pexeso, karty, na schovku, skládáme puzzle, taky stavíme bunkry a vaříme. Taky ji musím číst pohádky, nejraději má o Budulínkovi. Za týden budou jarní prázdniny a protože je krátce po nemoci, tak taky budeme častěji doma. Nachystal jsem ji různé soutěže, doplňování, vybarvování, nalepování. .Na stránce Slevomatu jsem si pro ni stáhl Dětský deník, který budeme spolu vyplňovat. Taky se ráda dívá na pohádky – Statečná autíčka, Prasátko Pepa a Spangebob, takže jsem ji je nahrál a potom pustím v televizi.
Tak nějak jsem to dělávala i já se synem, ale nechávala jsem mu i čas jen pro něho a byli jsme tak spokojení všichni.
zkušenosti s hlídáním dětí nemám, sestra sice 2 děti má, ale bydlíme od sebe asi 150 km, takže hlídání nepřichází do úvahy. Co se týče pexesa, je to velmi zábavná a poučná hra – jako dítě jsem ji měl rád, takže já určitě doporučuji.