Kdo by nechtěl řídit auto?
Vlastní, sportovní, nabušené…. prostě “kočkolap”.
Jen pro info, dnes vyšla tiskem zpráva, že McLaren má poprvé oficiální zastoupení v Česku.
Taky jsem se podíval, co bych si mohl koupit, kdybych měl volně, cca 5 milionů na účtu. Barvy, tvary a rychlost jsou prostě ideální.
Já víc řeším, kdo v autech jezdí
Řídím necelých 30 let, v průměru kolem 20 000 km ročně, takže běžný řidič. Možná jsem trochu “vyježděný”, zvládám sledovat provoz, ale hlavně předvídat. Nehodu s mým zaviněním jsem zatím neměl.
Občas se pozastavuji nad SVÝM automatickým chováním na silnici, jako například dnes.
Jedu na nákup, v klidu a pohodě po hlavní
Obchod není daleko za 10 minut jsem na parkovišti. Cestou míjím dvě vedlejší silnice, mimo hejna vran a jedné poštolky žádný provoz.
Ta třetí mě překvapila
Na dálku vidím dobře, takže jsem zaregistroval blížící se Mini Cooper. Jedu po hlavní, tak jedu dál, ale jsem ve střehu. Dobře jsem udělal.
Slečna s telefonem u ucha a rozesmátým obličejem/ asi s kamarádkou řeší, kam večer vyrazí na tanec si značky “Dej přednost v jízdě” nevšimla.
Šup a byla tam
Byl jsem na to naštěstí připraven. Nedávám pusu cizím ženám, natož jejich autům, takže mě nezbylo nic jiného, než dupnout na brzdu.
Její pohled byl zabijácký: “nauč se jezdit chlape, m…, v…”.
Ano, udělal jsem opět chybu
Soustředil jsem se na jízdu a snažil se předvídat chování ostatních účastníku silničního provozu.
Ještě, že se to nestalo na zpáteční cestě
V supermarketu byla akce na vajíčka, tak jsem koupil celé plato. Asi bych ho dal na zadní okno a pakpři “zahamování” i v týlu, na palubce a předním skle.
Oba jsme přežili a jeli si dál po svém, nemuseli řešit zbytečně škody, zdržení….
Nejde o to, jakým autem jezdím, ale jaký jsem řidič
Jestli zvládám předvídat, sledovat provoz, ale hlavně: dodržovat základní pravidla při řízení smrtící zbraně, jakým auto jistě je.
Neříkám, že jsem vynikající řidič, který nikdy neudělá chybu, neodsuzují mladé řidiče. Každý se musí naučit řídit, získat praxi a mít “auto v ruce”, ale je lepší raději řídit v klidu, soustředěně a bezpečně pro sebe i okolí.
Máte podobnou, nebo jinou zkušenost? Podělte se.
V dnešnej dobe treba naozaj predvídať, čo sa môže stať, lebo človek nikdy nevie. Hráči šachu to majú jednoduchšie lebo musia predvídať niekoľko ťahov súpera dopredu, pokiaľ ho chcú poraziť. Len sa to treba naučiť aplikovať aj pri šoférovaní a predvídať, čo sa može stať aj rôzne varianty. S praxou a pribúdajúcim vekom sa to dá naučiť.
Dnešní situace na silnicích je katastrofa, to aby člověk byl jasnozřivec nebo psycholog, protože nad reakcemi některých řidičů zůstává rozum stát.
Řidičák mám od 18 jezdila jsem asi rok. Pak jsem se odstěhovala od rodičů a už jsem neměla tolik možnosti s autem. Samozdřejmě že jsem z řízení vypadla! Ale chystáme si koupit vlastní auto tak se snad do toho zase rychle dostanu!
řidičák mám a využívám hlavně na nákupy ve městě, k lékaři, občas vezu i děti v sedačce…. na větší vzdálenosti ale už nejezdím, nebo se střídám s manželem, abych to nezapomněla :-), fakt je, že v zimě toho moc nenajezdíme, obzvlášť, když je sníh, břečka nebo náledí….
Řidičák zatím nemám , ale co nejdřív si jo chci udělat , i kdyz jak vidím ze se pořád někde něco děje , ale k životu je to důležité , někde mají k práci ..
Krásný článek.. a proto jsem nikdy po řidičáku netoužila. Protože se snažím být zodpovědný člověk, tak bych se v dnešním provozu asi zbláznila, před první nepřehlednou křižovatkou bych opustila auto a odešla bych po svých… 😀
Řidičák potřebuji, ale cítím, že na to nemám už nemám ten správný věk.Bojim se.že bych to nezvládla
řidičák – moje noční můra.. je mi jasné, že se tomu nevyhnu, ale nějak pořád nemůžu sebrat odvahu a dokopat se k tomu si ho udělat.. hlavně teda prvně kde na něj sehnat peníze, miliony na účtě zatím ještě nemám 🙁 😀
řidičák mám, ale s těmi šílenci na cestách raději jezdím vlakem, busem, MHD. taky přírodě to trochu pomůže – nechápu, jak v každém autě jede jen jeden člověk, to je prostě hnsík
Mám řidičák, ale jezdit v dnešní době je opravdu velmi složité, člověk musí být stále ve střehu a hlavně předvídat.
Mám řidičák,jsem aktivní řidič,ale dneska je to vážně o nervy.Nekteří řidiči mám pocit dostali řidičák k vánocům.
Já jsem si řidičák zatím nedělala a nějak se k tomu nemůžu dokopat, jelikož co se děje na silnících, mě silně odrazuje.
Souhlasím s článkem, řídím sice pár měsíců, ale když vidím ty bezohledné lidi, hulváty s telefony.. je mi špatně.. teď momentálně se psychicky vyrovnávám s mým prvním problémem, srazila jsem psa, přežil utekl.. já psychicky zničená, po pár dnech ok jedu znovu a 200m před autem kočka, okamžitě brzdy zastavit na místě.. uklidním se, jedu dál, srnka přes cestu.. (vše ěhěm jednoho víkendu).. další zatáčky byly peklo, odraz očí v každém patníku, okně domu(byla tma).. jsem z toho špatná ještě teď a to jsem psa neviděla ani nemohla předvídat.. a všichni přátelé a známí jen.. MĚLA JSI PŘEDVÍDAT.. do háje jak když nikde pes nebyl a najednou byl před autem?
Nezbývá než souhlasit ze všemi co napsali své příspěvky.
Bohužel jsem s ŘP tak váhala (a nepotřebovala), že jsem se dostala do situace, kdy ho potřebuji, ale cítím, že na to nemám a to jsou dnes auta, o kterých jsem před léty četla v science fiction… škoda promarněného času…
Souhlasím ,z pozdějším věkem pro mladé lidi,spoustu nehod je způsobeno mladým člověkem a zbytečně přichází o život
K řízení jen tolik – jsem pro výrazně vyšší pokuty a hlavně pro řidičák na zkoušku pro děti. V 18ti letech po autoškole dočasný ŘP a po třech letech bez nehody trvalý, funguje to tak v řadě zemí.
Můj poměrně čerstvý zážitek – 30.4. jsem se v noci vracela autem se synem z letiště. Najednou mi před auto vběhla srnka. Bohužel, nedokázala jsem vymanévrovat. Takže auto nabourané ale srnka nikde. Řídím skoro 40 let ale tahle “zkušenost” byla moje první. A teď, když mám jet v noci, tak se docela bojím, že opět …… I když si s mužem děláme z toho legraci /on říká, že jsem si narazila kolouška, já zase, že jsem na prvomájový průvod chtěla originální alegorický vůz/, už bych tuhle zkušenost nechtěla znova zažít. Takže nejen řidiči ale i zvířata jsou nevyzpytatelná. A na tyhle momenty, kdy se musí rychle zareagovat, bohužel žádná autoškola nemůže nikoho připravit..
Před 30 lety jsem měla taky nepříjemnou příhodu, ale s cyklistou, Měla jsem v autě moje 2 syny, jeden byl ještě miminko v peřince a druhý měl roček a půl, tenkrát ještě autosedačky ani nebyly, tak jsem prcky vozila vzadu na sedačkách. Stála jsem v odbočovacím pruhu před semaforem a čekala na zelenou, když konečně naskočila rozjela jsem se do křižovatky a v ten moment mi přímo před kola vletěl starší chlap z vedlejšího pruhu na kole. Dupla jsem na brzdy a naštěstí jsem chlapa jen postrčila o blatník, a nic se mu nestalo, klidně jel dál, ale moje sluníčka jsem sbírala oba dole mezi sedačka na zemi. Naštěstí se jim nic nestalo.
Ač věkem postarší, přece jen neřídím dlouho, nebo spíše jsem začala opět řídit po x letech. Jezdím tedy opatrně v duchu si často přehrávám různé situace, které by se mi na cestě mohly stát a jak bych měla reagovat. Ale na to, co se mi stalo zhruba před týdnem, jsem připravená nebyla. Po okresní silnici samá zatáčka kolona v obou směrech. Protože jsem se na poslední křižovatce rozjížděla na červenou jako první, byla jsem i první auto v té mé. Po pravé straně na krajnici stálo osobní osobní auto se zapnutými výstražnými světly. Zrovna mne míjel kamion s vlekem, když se ono auto bez jakéhokoli varování, bez blinkru, snad ani nezhaslo ty světla, rozjelo zpět do pruhu. Nebyl čas nějak reagovat nebo se někam vyhnout, jen jsem zatroubila a přibrzdila. V autě seděl nějaký mladší muž, spolujezdec říkal, že to bylo o milimetry. Zřejmě se zapomněl podívat do zpětného zrcátka, protože jinak jsme si tehdy nedokázali vysvětlit. Pokud by už měl nás ve slepém úhlu, byla tam spousta jiných rozjetých aut, nemohl předpokládat, že se stihne rozjet ještě před nimi.