Máme sobotu a po dlouhé době vysvitlo sluníčko.

Už tak po ránu vykukuje a nádherně začíná hřát. Tak si pomyslím, dneska si ho užiju jen za oknem, ale i to bude milé. Musím už konečně hnout s tím projektem, abych to nedělala na poslední chvíli.

Udělám si kávičku, zapnu počítač a nechám plout svoje myšlenky

A jak si  tak v poklidu sedím doma a připravuji se na závěrečnou zkoušku z rekvalifikačního kurzu, zavolá mi dcera.
Prý jim na rallye vypadl pořadatel, jestli bych jim nemohla pomoci, že nikoho nemohou sehnat.
Nejsem zrovna milovník rychlých aut, ale přece nenechám dítě bez pomoci.  Tak jsem vyrazila, samozřejmě vůbec netušíc do čeho vlastně jdu.

Nakonec to bylo super, ale musím se s vámi podělit o jeden děsivý moment, kdy jsem se opravdu upřímně ze srdce modlila.
Dostala jsem na starost úsek mezi lesy a louky. Diváci byli většinou místní a fakt super, všechno v pohodě.

Toho jsem se totiž docela bála, že nezvládnu třeba dav neposlušných diváků nebo případných opilců. Jelikož se jednalo o úsek, který vedl přes vesnici a pokračoval dál po vedlejších cestičkách, musela se uzavřít celá vesnice.
Což to nevadilo místním domorodcům, aby vytáhli ze stodoly svoje sestrojená vozidla v podobě různých traktůrků, pionýrů a motokár a vydali se na stanoviště přes louku podél lesa.

Projíždí auta s výstražnými světly, další s houkačkou a další s prapory. Vše dokonale časově připravené. Silnice uzavřena, začínáme. Letos jeli poprvé přes tento úsek i historická vozidla, tak bylo na co se dívat. Když tu najednou mladý motorkář,  v průběhu soutěže  svým činem vyplašil srnu.
Dav lidí, kteří čekali na další rychlou posádku, která právě soutěžila a jela jedna za druhou v rozdílu asi tak půl minuty, minutu, přemístila svůj zrak na běžící laň…..
Ta svými dlouhými skoky směřovala k silnici…..z davu šumělo sténání, nadávky, údivy…

A ve mě jen prosba – Bože jen ne tady a teď a mě

Skoky laně vedly naše obličeje jako v nějakém hororu, už je u silnice a je slyšet posádka….. Laň skáče do vozovky… jeden….dva…. projíždí posádka……2 vteřiny dělily od nehody, možná i katastrofy….. myslím, že si ani nikdo z nás v tu chvíli neuvědomil, kdo vlastně tak rychle projel….. ale díky bohu projel.
Místní domorodci se vrhli na mladíka povzbudivými hesly, že raději naše stanoviště opustil. Ani se mu nedivím, jelikož někteří byli jako můj papiňák, který upouští páru.

Nakonec všechno dobře dopadlo

Diváci se uklidnili a po skončení soutěže  se  bez újmy rozešli. Závodníci dojeli všichni do cíle.
Zvítězila jako vždy a po několikáté posádka Kopecký – Dresler se svým vozem Škoda Fabia 5.
Já si užila sluníčka víc, než dost. Asi tak, že jsem doma místa projektu, pracovala na svém obličeji, na který jsem nanášela neskutečné množství krému po opalování, jak jsem se opálila. Petra

Jak jste na tom s motosportem vy?