Jaké používáte palivové dřevo? Nezatopíme si v krbu?
Tak to přesně miluji
Udělat si relax, zatopit v krbu, sednout si před něj, nalít sklenku vínka a pozorovat plameny. Praskot dřeva, poletující jiskřičky a ta vůně, hmmm. Svoje myšlenky nechat volně plout a prostě jen tak si užívat chvilky romantiky.
V době, kdy jsme přestavovali domeček, jsme počítali i s touto variantou a zpočátku to bylo naše jediné vytápění, než jsme dodělali další věci.
Koupili jsme krbovou vložku a manžel provedl rozvody do každé místnosti
Takže já si dole užívala své romantiky a v další pokojích měli všichni dostatek tepla. To je moc šikovné, protože je to obrovská úspora. Samozřejmě vše muselo být odborně zpracované, aby nám pak domeček nelehl popelem.
Ovšem pokud přijdou velké mrazy, tak tento ohřev tepla je nedostačující. Zpočátku jsme byli připojeni na výhřev plynem, ale to jsme po dvou letech vzdali.
Platili jsme příliš velké zálohy a toho tepla to moc nevydalo
Ano, je to výhodné na pohodlí, nastavíte kotel, nemusíte roztápět, běhat přikládat a ostatní sportovní činnosti, ale také si za tuto realitu a pohodlí zaplatíte.
My se rozhodli, že si pořídíme kotel na dřevo a budeme si topit sami.
Palivového dřeva je okolo nás dostatek, jelikož každý druhý tu má les a po domluvě se dá palivo sehnat v celku za pěknou cenu.
A konec konců, ta sportovní činnost okolo toho všeho jen prospěje, alespoň ušetříme za fitko.
Důležité je nechat palivové dřevo pořádně vyschnout
Tak ho třeba i necháme rok nechat ležet naskládané v hranicích, než ho začneme řezat. Samozřejmě pořádně zakryté, schované před deštěm. Pak přijde na řadu motorová pila a uděláme špalíky podle velikosti jakou chceme mít.
Do krbu větší štípaná polínka a do kotle zase menší velikost
No a kdo si chce pořádně protáhnout tělo, vezme do ruky sekeru a už dělá polínka. My co jsme už staršího ročníku, tak dlouho tělo neprotahujeme, abychom mohli fungovat ještě druhý den. Ale zase pro nás někdo vytvořil takovou roztomilou pomůcku jako je štípačka a tou to jede jako po másle.
Další fitness cvik, je palivové dřevo poskládat úhledně do homolí
Tak tady se pořádně člověk zapotí a žádné fígle na to nejsou. Ještě, že se to nemusí dělat každý den.
Odpad z dřeva se dál dát různě využít
Piliny dáváme jako podestýlku drůbeži a kůrou se dá pěkně ozdobit zahrádka, nějaké stromečky nebo cestičky.
Jak jsem již zmínila, pokud chceme pořádné teplo, dřevo musí být vyschlé, protože jinak obsahuje v sobě moc vody a díky tomu by vám nehořelo, ale ještě byste si mohli poničit kotel a zanést komín.
Tak a jdeme na to
Připravíme si třísky, něco na podpal a pak už jenom přikládáme. My máme kotel nastavený tak, že nám ohřívá i vodu v bojleru, takže ušetříme zároveň i za elektřinu, což je další výhoda.
Pravdou je, že nevýhodou je to, že se musíte starat o čištění kotle, vybírat popel a nezapomenout i na kominíka, aby vám zkontroloval alespoň jednou za rok, jak to vypadá s vaším komínem.
Když máme všechno hotovo, můžete si užívat romantiku u krbu.
Co vy, máte doma krb, krbová kamna nebo kotel na dřevo?
Kde nakupujete štípané palivové dřevo?
Líbí se mi krbová kamna. Navozuje to ten správný pohodový a romantický večer. Mít baráček, pořídím si je. Dobrý výběr má třeba takový Mountfield. Dají se pořídit s výraznými slevami.
Rodiče mají barák, ale krb nepoužívají. Já v bytovce takovou možnost nemám. Krb se mi ale v domácnosti všeobecně líbí. Na člověka dýchne romantika dávných časů.
My baráček nemáme, bydlíme v paneláku i když krb musí být super uklidnující relax.
My bydlíme v paneláku, takže máme radiátory, ale jezdíme na chatu, kde topíme dřevem, dřevo máme nařezané, naštípané, srovnané v řadách nad sebou a přikryté proti dešti, pak už jen přikládáme do kamen, jeli potřeba, takové praskání dřeva, sálání tepla od kamen a ta vůně toho dřeva, to je přímo balzám, nad to prostě není.
Vlastním lesy a tak máme vlastní polínka, obhospodařuje to manžel, někdy na grilovačku dává koupené dřevěné uhlí, ale už se nám ho podařilo i doma vyrobit! Dřevo – podle toho na co, každé má jinou vlastnost.
Mě též článek vrátil do dětství, kdy jsem s rodiči projezdila velkou část republiky po hradech a zámcích. Tím se u mne nějak vytvořila představa, že dům a krb k sobě neodmyslitelně patří. Někde, myslím, že v Jindřichově Hradci, jeden krb prý vytopil kolik místností, a to nebylo žádné těsnění a byly to velké haluzny s vysokými stropy a hlavně vlhké, kamenné zdivo, takže to asi nebylo zrovna jednoduché. Přesto se s tím naši předkové dokázali poprat, tedy spíš z nutnosti, aby nepomrzli. Viděla jsem naskládané čtvrtky polen asi tak metr a půl dlouhé, taky tehdejší velikost krbů jim odpovídala. Rodiče zdědili domeček pro prarodičích a a já jsem bláhově tak nějak předpokládala, že dojde i k výstavbě mnou tak obdivovaného krbu. Rodiče mé přání nechápali, co taky s krbem v podlouhlém přízemním stavení, všude dali kamínka Petry a Klubky, ve kterých se spalovalo kde co, uhlí, suché větve i šišky. Jak šel čas, doufala jsem, že se vdám, s manželem si pořídíme dům a do něj konečně mnou tak toužebně vymodlený krb. Samozřejmě jsem si představovala i tu romantiku u krbu s milovaným člověkem po boku, nějaké to dobré pití a jídlo. Realita byla opět jiná, byli jsme rádi, že jsme od manželova zaměstnavatele dostali garsonku a posléze dvoupokoják, tam se nikam umístit krb nedal. Mezitím se nám postupně narodili tři kluci jako buci a veškeré finance byly utraceny skoro dřív, než jsme je dostali. Veškerá romantika u krbu se scvrkla na občasné opékání buřtíků u ohýnku na zahradě u známých, to, po čem jsem tak toužila, už nejspíš nikdy mít nebudu. Pak se začala vyrábět krbová kamna, vezla jsem kamarádku k jedněm lidem, kteří je jako novinku měli. Čekala jsem na ni v jedné místnosti, kde byly postavené, ale vzalo mi to veškerou očekávanou romantiku, začouzeným okénkem se sice dalo vidět, jak polínka vevnitř hoří, ale vcelku to byla ošklivá černá kovová krabice a to nejhorší bylo, že od ní šlo teplo tak na půl metru. Venku mrzlo, až praštělo a za těch pár hodin, co jsem čekala na kamarádku, jsem se vůbec nerozehřála. Dřevo už dnes taky není zas až tak levná záležitost, pokud tedy neseženete něco od známých, kteří jsou třeba i rádi, že jim vyčistíte les. Co si pamatuji ze zámeckých a hradních prohlídek, průvodci tvrdili, že dřevo je nejlepší tvrdé, ve větších kusech a samozřejmě suché, aby nekouřilo, pak prý ani nehřeje, jen se ještě musí víc větrat.
pěkný komentář.