Mravenci dokáží komplikovat život nejen na zahradě, ale hlavně doma. Přemnožili se nám na zahrádce, malí, černí a hrozně rychlí, lezou všude, nejen po zemi, ale i po křeslech, po stole a lezou i do bytu. Je to opravdu nepříjemné, když si nemůžete postavit hrnek s kávou na stůl, aby za chvíli ji „vypili“ mravenci. Každé jaro se shlukují u domu, nejvíc kolem dveří a hned jsou v chodbě. Vytřela jsem chodbu octovou vodou, odér, jako když nakládám okurky, ale marně – mravenci lezou dál. Truhlíky s muškáty jsem zatím nedala ještě na okna a dobře jsem udělala. Zjistila jsem, že jsou i tam v hlíně.
Mají dobrý čich a nesnášejí hřebíček, skořici, tymián, zkoušela jsem napřed tymián, rozsypaný na stole
Napřed se sice rozutekli, ale po chvíli se objevili opět a očichávali. Zkusila jsem i pepř a sůl, pálivou papriku na ratanový stůl dávat nechci… Asi máme velmi odolné mravence, jelikož stále pobíhají po stole.
Naštěstí do špajzu se ještě nedostali, ale raději jsem všechnu mouku, cukr, strouhanku, těstoviny, aj. přendala do sklenic s víkem. Všechny oplatky a čokolády do plastových krabic. Otevřený sirup dávám raději hned po použití do lednice a nenechávám žádné drobky na stole.
Vloni jsem zapomněla večer uklidit ohryzek od jablka, a ráno jsem se docela lekla
No, fuj, ošklivý pohled. Teta lákala mravence na misku se sirupem, sice se utopili, ale chodili další a další mravenci. Počkám ještě do zítřka, ale vidím to tak, že musíme koupit v drogerii Raid spray. Už toho mám tak akorát. Stejně, jako vloni, žádné babské rady nepomohly a museli jsme je zlikvidovat chemickou cestou, to totiž už byli v bytě. Oknem se sem ale nedostali, tak nevím kudy tu cestičku našli. Zřejmě ji vykousali ve zdivu.
Naštěstí oproti našim známým, kteří měli doma mravence – faraony – tu nejsou, těch prý bylo taky mraky všude, i v posteli, dostávali se do bytů stoupačkami a lezli i z vypínačů. Ti jsou víc nebezpeční a taky koušou a roznášejí bacily. Ve dne vidět nejsou, zpravidla vycházejí jen v noci. Na ně musela přijet deratizační firma a vystříkala celý panelový dům. Tak aspoň tohoto jsme byli ušetřeni.
Měli jste také někdy mravence v bytě a jak jste proti nim bojovali?
Do míst, kde se objeví, a na pravidelné cestičky dejte aromatické látky: jalovcový list, kerblík, skořici, majoránku, hřebíček.
Objevily se nám v baráku v kuchyni. Koupili jsme pastičky a naštětsí pomohli. Ale marvenci se tak jako atk čas od času vrátí 🙁
Naštěstí náš byt nenavštívili, ale rodičům cestovali po meruňce a snažili se sklízet :), někde jsem četla radu, že stačí nasypat pytlík skořice a oni zmizí…a ejhle, taťka vyzkoušel a fungovalo..tak dávám dál 🙂
Naštěstí takový problém nemáme.
Nás to taky ted doma trápí. Jednou jsem se vzbudila a celá linka byla obsypaná mravenci. Nic na ně nezabíralo,tak jsem pořídily RAID nebo tak nějak se to jmenuje a máme na chvíli klid.
K nám se mravenci stěhují každý rok, ale stačí kypřící prášek a do 3-4 dnů jsou pryč.
zrovna resim stejny problem bydlime v panelaku v prizemi a porad k nam lezou mravenci pavouci a ruzne broucci asi budem muset zvolit take chemickou cestu ale mam strach kvuli synovy kteremu je necely rok
Taky se k nám jednou nastěhovali mravenci a pěkně pochodovali v řadách . Posypala jsem cestičky kávou a zmizeli. Asi jim nevoněla.
bydlím v bytovce a máme tu taky někdy s mravencema problém,syn chce abych je chytala a dávala ještěrkám,ale to bych nic jiného nedělala,pomáhá prášek do pečiva teda aspon u nás
S mravenci jsem se setkala poprvé jako městské dítě v knížkách pana Sekory o Ferdovi mravenci. Tehdy se mi Ferda i jeho bratři zdáli roztomilí chlapíci, co každému pomáhají a nikomu neubližují. Když jsem povyrostla, začali jsme s rodiči jezdit do přírody a v lese jsem uviděla jakousi hromadu z jehličí a po ní a všude kolem pobíhali takoví velcí černí mravenci. Naši mi vysvětlili, že to jsou lesní mravenci, že jsou hodní, nekoušou a ta kupa že je jejich domov a říká se jí mraveniště. Také že se nemá do té haldy kopat či šťourat klacíkem, že ani mně by se nelíbilo, kdyby mi někdo boural náš domov. To jsem docela chápala a tak jsem se jen dívala, jak pracují, přenášejí kukly sem a tam a nosí různý materiál a mrtvý hmyz do mraveniště. Pak jsem si ale někde na louce sedla na docela malý kopeček obrostlý trávou a najednou mě něco začalo kousat a štípat, já ječela a maminka mě honem svlékala a ze šatů mi vytřepávala také mravence, ale malé, zrzavé a strašně kousavé. O těch mi zase řekli, že nejsou tak hodní, jako ti černí lesní mravenci a že se mohou ničit. Asi to byly pro můj dětský mozek tak protichůdné informace, že jsem od té doby jakoukoliv hromádku, větší či menší, uctivě obcházela a dávala velký pozor, kam si sedám. Časem jsme přestávali do přírody jezdit tak často, až moje “návštěvy” ustaly úplně. Po svatbě a narození dětí jsme takhle přijeli k manželově mamince na sídliště do paneláku a ona nám dala pampeliškový med ve skleničce. Byly v ní kromě hustého medu jakési droboučké rezavé kuličky, myslela jsem, že to tam patří, že to je asi svařený pyl z květů pampelišek. Ale nebyl to pyl, byli to maličkatí mravenci a toto bylo mé první setkání s městskými mravenci, zvanými faraoni. Jsou tak maličcí, že dokázali prolézt po závitech zašroubovaného víčka až do medu a tam se utopit. Ačkoliv se je deratizátoři několikrát ročně snažili zlikvidovat, nikdy z toho domu docela nezmizeli. Pak jsme se přestěhovali přes Beroun až do jižních Čech, kde nás našli mravenci též, velikostí tak něco mezi faraony a těmi zrzavými. Nejdřív jsem je našla na okenním parapetu, ale jen pár. Asi výzvědná skupina, či co. Po pár dnech se změnilo počasí a mravenci zmizeli.
Napřesrok, téměř ve stejnou dobu, se objevili zas. To už jich bylo víc, našli si cestu i do koupelny a začala jsem přemýšlet, jak se jich zbavit. Sehnala jsem nějaký přípravek na přírodní bázi, ale zdálo se, že jim spíš chutná, než že by po něm umírali nebo aspoň odešli. Už to vypadalo, že půjdu do Raidu a v tom se opět pokazilo počasí, začalo pršet a mravenci se ztratili. Další rok se situace opakovala, opět se začali stěhovat k nám a to v takovém množství, že to vypadalo, že si tu hodlají zřídit přímo hlavní stan. Mám vysavač na vodu, tak jsem je začala vysávat a koukám, že jich celý proud pochoduje pod křeslo (takovou tu kostku, co je až na zem). Otočila jsem ho na bok a myslela, že mě snad trefí. Spodek křesla byl mravenci přímo obalen, obrovský hrozen jich tam visel jako včelí roj. Vysavač se pomněl, všechny se mi je pro tu chvíli podařilo vysát a vylít do odpadu. Druhý den takhle popíjím kávičku u konferenčního stolku a tu mi přišlo, že se hýbe koberec. Po bližším ohledání jsem z hrůzou zjistila, že po něm pochodují mravenci asi v osmi řadách, všichni jdou směrem ke koupelně. Bylo to docela hrůzostrašné, úplně mi šel mráz po zádech. Vzpomněla jsem si na jakýsi článek v jednom časopisu, kde se psalo, že pokud mravence rozmáčkneme a necháme na místě, další ho najdou a už se tou cestou nikdy nevydají. Sice jsem nevěděla, co je na tom pravdy, ale jako se tonoucí chytá stébla, já se chytila této rady a začala milé mravence jednoho po druhém likvidovat ručně. Trvalo mi to asi tři dny, než jsem se dobrala ke konci jejich anabáze a je pravda, že pak jsem koberec vyluxovala a od té doby se již mravenci nikdy neobjevili. Tak myslím, že by to mohlo opravdu pomáhat.
Taky jsme jeden čas měli doma mravence a to bydlím v paneláku v 7. patře, ty mrchy vlezou všude, pak tu párkrát byli deratizátoři a zatím je klid, taková je příroda i hmyz si hledá, co by kde slupl.
Tak tento problém velice dobře znám. Letos mi ale poradili v prodejně zemědělských potřeb velice dobrou věc. Jmenuje se to Fourmis a je to gel jen v malé tubičce. Kapka toho gelu se dá dát všude, ven i dovnitř. Mravenci ji žerou jak vzteklí ( aspoň ti moji ) a na druhý den se mi už neobjevili.A co je nejdůležitější, nejsou tu do dnes.
bydlím v baráku, takže problémy s mravencema mám každý rok, naštěstí to není tak hrozné, aby se to nedalo přežít. zkoušel jsem také všelijaké “babské rady”, ale nic nefungovalo delší dobu, spíše jen pár dní. chemii do baráku tahat nechci, takže se snažíme žít spolu, nepřekážet si a tu dobu společného soužití nějak přečkat.
U druhé mamky na mravence zabíral také ten prášek do pečiva, ovšem jen na chvíli. Zkoušeli jsme jim stříkat tu jejich cestičku ale za čas se znova objevili. Příroda zvítězila.