Každý z nás se snaží ušetřit nějakou tu korunu, buď na něco, co potřebujeme, nebo po čem toužíme a zas to není tak potřeba, anebo jak se říká, na horší časy. Jsem na tom stejně, jako většina z nás. Už jako mladá jsem si říkala, jak na to.
Začala jsem s obyčejnými obálkami. Nadepsala jsem si je, jako třeba Inkaso, Jídlo, Drogerie, Věci na sebe, Dovolená, Šetření, Pro strýčka příhodu. Když jsem dostala peníze, tak jsem si je do obálek rozdělila.
Nějaký čas to docela fungovalo.
Pak přišly nečekané výdaje a já jen přehazovala peníze z obálek do obálek. Začala jsem z toho být mírně nervózní, tak jsem obálky měla nakonec jen dvě. Provoz a Úspory. Bylo to lepší, ale častěji jsem vybírala z těch úspor.
Nakonec jsem obálky zlikvidovala a řekla jsem si, že bude lepší si to psát.
Notes jsem rozdělila na položky Jídlo, tam jsem si psala, kolik jsem který den utratila.
Pak položku Ostatní, tam zase, kde a co jsem koupila. No, bavilo mě to zase jen chvíli, přece nebudu psát každý rohlík. Ale zase jsem věděla, kolik projíme a částka to byla dost velká. Řekla jsem si, že takhle toho asi moc neušetřím.
Fakt je, že položka za jídlo byla vždy největší. Moje švagrová peníze ušetřit umí, tak jsem se zeptala, jak to dělá. Říkala, že vaří omáčky bez masa a taky polévky, které jedí s rohlíkem tři dny. No, tak to bych asi doma neuspěla.
Začala jsem přemýšlet, jak na to nejlépe jít.
Zkusila jsem s omáčkami, ty jsem nedělala jen na jeden den, ale měli jsme ji dvakrát. Brambor jsem vařila vždycky víc, druhý den jsem jen opekla na pánvi. Dělala jsem častěji těstoviny a večeře jsem dělala spíš teplé, ono se to nezdá, ale v lahůdkách za různé salámy a saláty jsem platila víc, než když jsme měli třeba jen pečené brambory s česnekem v troubě, na kterých jsme si také pochutnali.
Člověk se učí celý život a naučit se šetřit i do toho patří.
Dávno si už nepíši, kolik a za co jsem utratila. On mi to stejně nikdo nezaplatí :-). Teď si dávám určitou položku bokem a zbytek utratím, nebo z toho ještě ušetřím. Mimo to, mám ještě spoření, kam mi chodí peníze, které vlastně ani nevidím, tudíž neutratím. Myslím, že tohle je úplně to nejlepší. Člověka to neláká kupovat věci, které přímo nepotřebuje.
Jak uspořit kačky navíc, se mi jeví, jako příjemná příležitost si vydělat přímo tady na upozorňujeme. Je tu hodně možností kde a jak se zapojit, získávat body, a spojit tím příjemné s užitečným. Je první měsíc v roce, tak se snažme, ať na konci roku zrekapitulujeme ten nejlepší výsledek. Přeji všem, ať se daří nejen tady, ale i v ostatním spoření. 🙂
Pokud někdo ví o lepším způsobu jak ušetřit, ať se vyjádří. I já se ráda přiučím
Se spořením mám velmi podobné zkušenosti jako Babička. Postupně jsem vyzkoušela stejné možnosti, jako ona a stále kde nic, tu nic. Až po odchodu do důchodu jsem zkusila “novou” metodu, důchod si nechávám posílat na účet, tedy ho nedostanu do ruky a nesvádí mě to k větším nákupům, když peníze fyzicky nevidím. Většinu nákupů provádím pomocí platebních karet, kde si díky účtenkám a výpisům z karet a účtu hlídám měsíční útratu z limitu, který jsem si pro sebe stanovila. Někdy si dovolím utratit něco navíc, jakousi odměnu sama pro sebe, nejde přece jen pořád škudlit a utahovat opasky. Z důchodu si posílám určitou částku na penzijko, to je taková rezerva na pozdější dobu. Na ty peníze nemohu sáhnout, takže se docela snadno šetří. Malé částky si dávám na spořící účet, z toho si pak mohu koupit nějakou tu malou radost pro sebe či přátele. To je problém člověka s jedním příjmem, musí s ním vystačit, nikdo další do domácnosti žádné korunky už nepřinese. Pokud využiji k nákupu běžných potravin slevové akce, pak se snažím s nimi zacházet stejně, jako kdyby byly koupené “za draho”. Viděla jsem u známých, jak nakupují velké množství zlevněných potravin, ale ty pak velmi rychle spotřebovali, vždyť byly přece za lacino. To se pak veškeré slevy ztratí v provozu domácnosti, zlevněné potraviny by nám přece měly vydržet stejně dlouho, jako ty drahé, pak se teprve dá mluvit o ušetřených penězích. Když to shrnu, pokud si uložíme měsíčně do banky (nebo je tam necháme, když nám tam příjem chodí), pak si po stovečce či více uděláme jakousi rezervičku, i když malou, ale hlavně koncem roku velmi potřebnou. Dalším způsobem spoření je stavebko, penzijko či termínované vklady, u těchto produktů na vložené prostředky nemůžeme, tedy šetříme. Nakonec zjistíme, že jsme ty ušetřené korunky vlastně ani nepotřebovali. Když je máme fyzicky u sebe, ať už v peněžence, obálkách, krabičkách, je snadné po nich sáhnout a utratit i za věci zcela nepotřebné. Vyplatí se šetřit po malých částkách, ty tolik nebolí a naučí nás se trochu uskrovnit v nákupech, když ty peníze nemáme po ruce, tak je neutratíme. Notýsky či účtenky, tedy přehledy o dřívějších nákupech, nám pomohou při stanovení základního limitu, kolik si můžeme dovolit utratit v běžném měsíci za potraviny, léky, oblečení atd. nad pravidelné poplatky (nájem, inkaso, telefon atd.). Vždycky je dobré si sepsat, kolik za vše okolo domácnosti musíme vydat, člověk se pak sice diví, kolik se utratí za bydlení a další nutné výdaje, ale má přehled a ví přesně, kolik mu zbývá na ostatní nákupy. Pak už je to jen na něm, jak a za co ji utratí.
Známá vybírá z bankomatu vždy jen dva tisíce, aby prý moc neutratila. Když už nemá, jde zase vybrat. Asi si moc nevěří, přece když je doma víc peněz, chce to jen nakupovat s rozvahou.
To je pravda, to chce mít rozvahu, ale spousta lidí se nedokáže ovládnout a jak mají korunky, hned vymýšlí, za co je utratit. Taky je mám radši v bance, než v peněžence, když nemám co, neutratím a karty si uhlídám spíš než hotovost.
Šetření jsem pro letošek vzdala.. Loni jsem šetřila, co se dalo a stejně to nakonec zmizelo na nečekané výdaje.. Letos jsem si řekla, že si budu dělat víc radost, když se mi něco bude líbit, tak si to pořídím.. A hle, ono mi občas i něco z rodičáku zůstane, co bylo loni hnedka pryč 😀 Tak já opravdu nevím, čím co je.. Spoření jsem vzdala, šetřím jen malému, tomu se to bude jednou hodit. A na příští rok zase zkusím spořící režim.. 🙂
Snažím se ušetřit tak, že nechodím často do velkých obchodů. Když tam přijdu, jdu třeba pro tři věci, hned jich přinesu domů i o deset více. Lákají nás slevy a koupíme i něco co zrovna nepotřebujeme. Pamatuji si, že moje babička měla velkou zásobu cukru a mouky. Byla jiná doba a uskladňování i základních potravin bylo potřeba. Dnes jsou obchody plné a že je zrovna cukr, či mouka o pět korun levnější, není potřeba jich kupovat více. Necháváme se rádi přemlouvat obchodníky, kteří své reklamní triky umí vůči zákazníkům dobře použít. Například drahý artikl, který nejde na odbyt dají do regálů hned proti vašim očím.
Já jsem letos ušetřila dost, byla jsem nakoupit letos poprvé před dvěma dny, měla jsem doma zásobu jak v lednici, v mrazáku i ve spíži. Chleba a pečivo mi pouze přivezla dcera jen jednou, jinak jsem si chleba i rohlíky a veku upekla sama. Přesto jsem udělala oslavu narozenin i s dortem a vším,co k tomu patří. Teď mám zas na nějakou dobu vystaráno. Přesně, jak už tu psala Veruska, nechodit často nakupovat. Všude je dost lákadel a vše se jednou hodí. Dřív jsem chodila často a taky jsem víc utratila.
Tak vidím,že je ště žádný z nás nepřišel nato jak se stát šetřením milionářem.Já si nikde nic nepíši, zbytečně neutrácím a kupuji tak abych vše zvládla.
souhlasím, že nejvíce se dá ušetřit na jídle a na tom, nekupovat bezhlavě věci v akci, s pocitem, že by byl hřích to za tu cenu nekoupit a jednou se to bude hodit. co se týká šetření v oblasti energií, určitě to není na škodu, ale pokud dodavatel energií chce peníze získat, tak si poradí (nezdraží přímo energii, ale nějaký přidružený poplatek, který stejně nikdo na faktuře nezkoumá, takže o tom ani neví).
tak jsem po dlouhé době tady no já jsem přesvědčená že nejvíc se dá ušetřit na jídle a já na tom začnu pracovat
vítejte zpět a přeji hodně zdraví