Celý svět je otevřený, dnes můžeme pracovat a bydlet kdekoliv ve světě. Třeba v Anglii.
Aby jste měli informace i z druhé strany, připravila pro vás Petra rozhovor se svou dcerou Janou o tom, jak se žije v Anglii.

Vzhůru do toho

Co Tě vedlo k tomu, že jsi odjela ze země?

dceraPůvodně jsem chtěla studovat právo, ale zrovna jsem vystihla dobu, kdy zavřeli Plzeňskou fakultu a tím se snížila možnost na přijetí ke studiu. Jak jsem předpokládala, tak se i stalo. I přesto, že mi rodiče říkali, že si mám zkusit jinou vysokou školu, zvolila jsem to, co jsem měla ve svém srdci. Mojí druhou touhou bylo vycestovat.

Zdokonalit se v jazyku, poznat jinou kulturu, životní styl a také osamostatnit se. Třeba za rok se vrátit do České republiky a znovu zkusit práva.

Proč zrovna Velká Británie

Tak již naše škola pořádala různé zájezdy a výměnné pobyty v cizině.  Musím poděkovat i rodičům, protože i když pocházím ze čtyř sourozenců, umožnili nám se zapojit do těchto projektů. V Anglii jsem byla několikrát a tak nějak mi byla nejbližší.  Možná jsem si pohrávala ještě s Amerikou, ale tady rozhodla skutečnost problematiky víza.  Navíc pocházím z křesťanské rodiny a  mám velmi blízko k hudbě.  Zde byla možnost se zapojit ve sboru, který je hudebně zaměřený. Což mě velmi lákalo.

Nebude tak velkým tajemstvím, když prozradím, že jsi jela do Anglie jako Au Pair. Proč zrovna jsi zvolila tento druh práce?

Jak jsem již zmínila, asi hlavním důvodem bylo naučit se pořádně anglicky. A takto je to  nejjednodušší cesta. Hodně jsem hledala na internetu a zaujala mě nabídka křesťanské agentury se sídlem v Londýně. Patřila i cenově mezi nejlevnější a také měla v podmínkách určité jistoty. Pak dalším podnětem  je zajištěné bydlení, strava a nemusí být člověk přeborníkem v jazyku. Důležité je rozumět a umět se domluvit.

Takže jsi si vybrala  agenturu a co následovalo poté

Tak rozhodně papírování a běhání po různých úřadech. Nejprve jsem udělala on-line přihlášku a spojila se s pracovníky agentury. Po potvrzení registrace a nalezení pro mě vhodné rodiny, mě zpětně kontaktovali. Již s nějakým určitým termínem a hlavně s kontaktem na rodinu. S tou jsem se po domluvě spojila  přes skype a mohli jsme se tak předběžně seznámit. Také jsme se domluvili na dalších krocích.

Já si osobně musela zařídit cestovní pojištění na dobu jednoho roku. Pak následovalo ukončení zdravotního pojištění v ČR, po dobu, než se vrátím zpět. Dále je určitě lepší mít platný cestovní pas. Urychlí se tím mnoho věcí. Na letišti jste rychleji odbaveni a také v Anglii se na tento doklad pohlíží jako na důvěryhodný. Naše občanské průkazy zrovna v oblibě moc nemají. No a pak už zbývalo jen objednat letenku. To v dnešní době není žádný problém přes internet.  A v poslední fázi,  spojit se s rodinou, kdy a kde mě vyzvedne. Samozřejmě sbalit si nejdůležitější věci a rozloučit se s nejbližšími.

Co na to rodiče

Tak zpočátku byli zaskočeni. Nikdy by si nepomysleli, že jejich nejmladší potomek se rozhodne pro takové dobrodružství. Ovšem musím říct, že to vzali sportovně a s mnoha věcmi mě pomohli. Maminka sice byla trochu vystrašená, že budu tak daleko, ale nakonec mi dala své požehnání. Pamatuji si její větu: „Tak naštěstí dneska existuje moderní technika, jak se s tebou spojit. To kdyby to bylo za našich mladých let a měla bych čekat na dopis, tak se zblázním“

Neměla jsi trému? Přece jenom jsi šla do neznámých míst a ani jsi nevěděla, kdy se vrátíš.

Ani ne. Já na to v tuto chvíli nemyslela. Hodně jsem se  těšila.

anglie 1Do jakého města jsi jela

Kingstonn Upon Thames.

Je to malé městečko, které je vzdálené asi tak 16 km od Londýna. Je zde velká koncentrace různých obchodních domů a restaurací.

Ovšem je to místo, kde je opravdu draho a žijí tu poměrně bohatí lidé. Jeden z důvodů je i ten, že je právě velmi blízko Londýna.

Jaká je náplň práce AuPair

Tak především péče o děti. Vše co se odehrává okolo nich. Hlídání, krmení, vymýšlení aktivit pro ně, doprovod do školy atd. Samozřejmě sem patří i úklid a příprava jídla. I když zde hodně záleží na rodině, protože se mohou požadavky lišit.

Zajímavé je i to, že jsou zde stupně rozdělení AuPair.

  1. AuPair – je přesně to, co jsem před chvílí zmínila. Většinou pracuje pondělí – pátek asi tak 23-30 hodin týdně a dostává plat okolo 70 liber za týden. 1libra je v přepočtu asi tak okolo 32,- Kč.
  2. AuPair plus – ta dělá zhruba vše stejné, ale je víc k ruce mamince. Kdykoliv je potřeba, měla by být k dispozici. Pracuje zhruba tak okolo 40 hodin týdně a její plat dosahuje až 100 liber za týden.
  3. Mother’s helper – další stupeň, ovšem zde je nutné mít již nějaké doporučení od rodiny u které jste pracovali. Dívka se stará o miminka a batolata, zkrátka je pomocnou rukou maminky. Cena se odvíjí od 110 liber za týden. Ale jak jsem se již zmínila záleží na domluvě nebo smlouvě s rodinou, cena, práce i podmínky se mohou lišit.

Přinesla Ti tato práce, to co jsi očekávala

Ano. Dokonce jsem si zde udělala i zkoušky z jazyka a dostala takový certifikát o mém stupni dokonalosti v angličtině. Navíc jsem načerpala nové zkušenosti.

Ty jsi měla smlouvu tuším na necelý rok, co bylo dál

S agenturou jsem měla smlouvu opravdu jen na 9 měsíců, ale to byl můj původní požadavek, to mi nestanovili oni. Chtěla jsem se vrátit do Čech a zkusit znovu studium na Vysoké škole. Jenomže situace se trochu změnila. Dostala jsem nabídku hlídání dětí již ve vyšší fázi ohodnocení. A to již přímo od rodiny, což přináší výhodu, že nemusíte odvádět agentuře poplatek za zprostředkovanou práci. Tak jsem si řekla, proč tu ještě třeba rok nezůstat.

Zajímavé, tak jsi se rozhodla zůstat a to nejen další rok

To je pravda, můj pobyt v Anglii se prodloužil a tak trochu nabral jiný směr.

Chceš nám o tom něco povědět

Ráda, ale přece jenom je to na delší povídání…. Tak co třeba příště?

Budeme rádi a děkujeme za rozhovor.

Jana a mamka Petra 😀

21 komentářů u „Jak se žije v Anglii – první část“

  1. Ryba napsal:

    Hezký článek. Klobouk dolů. Umět dobře cizí jazyk, zkusil bych práci v zahraničí. Třeba i v té Anglii, i když mě napadají mnohem zajímavější místa. Je to hlavně o vůli a o tom, co člověk od života chce. V tomto ohledu se musím zkvalitnit.

  2. Vegan napsal:

    V Anglii jsem ještě nikdy nebyla. Láká mě návštěva Irska. Mám zkušenosti s prací v USA. Určitě to chce odvahu a sebevědomí vycestovat mimo republiku za prací.

  3. blondynka napsal:

    Jste velmi odvážná, muselo to být těžké.

  4. devilscat napsal:

    moc pěkný článek. já jsem pracovala jako au-pair v Německu a byla to má nejkrásnější léta. Člověk se naučí jazyk, pozná nové přátele, cestuje……

  5. VancurovaH napsal:

    Pěkný článek. Teď do Anglie jezdí spousta holek pracovat jako aupair. Na zdokonalení se v angličtině je to určitě super.

  6. jmckvak napsal:

    Anglie je hodně populární.. přeci jen se angličtina v nějaké formě vyučuje na školách, tak je k tomu blíž.. co jsem se doslechla, tak se tam vydalo i několik spolužáků a vracet do Čech se jim nechce.. se jim ani nedivím.. je tam sice dráž, ale i větší platy a neřeší tam takové blbosti jako u nás.. :/ nemít už rodinu, tak tam možná taky zmizím, ač deštivá, tak je to krásná země..

  7. vita1980 napsal:

    zajímavý článek, vycestovat do zahraničí kvůli naučení se jazyka je jistě dobrý nápad, kvůli práci už si nejsem tak jistý – ta se dá sehnat i u nás (samozřejmě za míň peněz, ale i s nižšími náklady za jídlo, ubytování).

  8. bobalka napsal:

    Pěkně a zajímavě napsané. Já s prací v zahraničí zkušenost nemám a nemám na to ani věk ani zdraví. Kdysi jako mladá holka jsem hlídala děti tady v Čechách samozřejmě zadarmo. 😀

  9. anddy napsal:

    Neteř v 18 odjela na brigádu do Anglie, po dvou letech se vrátila, ale stýskalo se jí,,,divili jsme se jí jen do té chvíle, než důvod jejího stesku zazvonil u dveří… po roce se tam vdala a žije tam už 10let…ona je snad spokojená, ale protože byla jedináček, švagrová velice těžce nese,že vnučku má daleko a půlročního vnuka viděla pouze jednou…

  10. eMisa napsal:

    Kamarádka odjela na rok jako AuPair do Ameriky a jí to teď jen tiše závidím.
    Na VŠ mám možnost někam vycestovat v rámci ERASMU, ale chybí mi na to odvaha

  11. MadameBijou napsal:

    Já na tohle nikdy nenašla odvahu. Ale v Anglii jsem aspoň jednou byla na poznávacím zájezdě. Bydleli jsme u jedné rodiny, byla to rozvedená paní se dvěma děvčaty. A i když jsem tehdy měla problém se dorozumět, něco jsem ze sebe přece jen vypravila a mám na co vzpomínat. Byla to cca týdenní záležitost, ale moc se mi to líbilo. Byli jsme v Londýně a taky jsme navštívili v Greenwichi nultý poledník.
    Obdivuju lidi, co se odváží takto na delší dobu vycestovat.

  12. pavlina69 napsal:

    závidím a zároveň obdivuji

  13. Evik napsal:

    Já jsem vždycky chtěla odjet ale nikdy jsem na to neměla odvahu. Teď už tady mám rodinu takže to ani nepadá v úvahu. Ale jsem tu spokojená já si myslím že všude je něco!

  14. blaju napsal:

    Asi jsem konzerva, za prací bych nikam necestovala, protože té je u nás dost a záleží jak se člověk k tomu postaví a vzdělávat se může taky tady, ale každý jsme jiný, tak těm co vycestují přeji hodně štěstí.

  15. Gfk92 napsal:

    Z dětství si vzpomínám na kamarádku, co přesně po škole tohle chtěla dělat, a co se nestalo dělá to doted, je už tam asi nějakých 6-7.let peníze má slušné, 4x do roka přijede do ČR, ale chce už v Anglii zůstat.

  16. babka napsal:

    Syn do Anglie odjel před rokem s kamarádem taky za prací. Měli trošku usnadněnou “startovací pozici!¨” – bydleli u kamarádova bratra a práci přes něj už měli zajištěnou. Domů se vrací každý půlrok na necelých 14 dní. A podle toho, co říkal, mám dojem, že se sem už na trvalo nevátí. Sice mne to mrzí ale hlavně, že je tam spokojený.

  17. Rojak napsal:

    Být mladší a svobodný, tak bych tuto příležitost určitě využil.

  18. coolnet napsal:

    tak tam sem este nebyl,a ohledne AuPair sem skepticky.

  19. matylda napsal:

    Ano, taky tuto možnost – vycestovat za prací a pod.- mladým trochu závidím. Kdysi v mládí jsme po něčem podobném velmi toužila. Co se týká přímo aupair – ono taky hodně záleží na konkrétní rodině. I v mém okolí se vyskytly případy, kdy děvčata byly považované za služky a tak se s nimi i jednalo. Ale zase – když si rodina, dítě a pečovatelka padnou – není co řešit. 🙂

  20. babicka11 napsal:

    Já mít tuhle možnost, když mi bylo 18, tak bych ji využila hned, hlavně kvůli tomu, že bych se naučila anglicky. Určitě by to stálo méně jak časově, tak finančně. Jazyková škola se sice honosí svým názvem, ale jsou to vlastně kurzy, které se musí platit. Tímto děkuji znovu rodičům, že mi to umožnili…..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *