Žena a květina jsou rozhodně dvě součásti, které k sobě patří.
Již od útlého věku můžeme pozorovat malé holčičky, které běhají po louce a trhají pampelišky.
Pletou z nich věnečky a tvoří prstýnky. Vyhledávají ty nejrozmanitější barvičky malých hlaviček a skládají kytičku pro maminky.
Mají dokonale vyvinutý smysl pro detail. Luční květiny prokládají zelenou dekorací různých druhů trávy. Každá podarovaná maminka si tuto kytici chrání až do posledního kvítku.
Kytička udělá radost každé ženě.
Dokáže v ní probudit city, které v každodenním stresu a shonu ukrývá. Všimněte si, s jakou láskou se dívá na jednotlivé květy. Bere je něžně do dlaní, aby neublížila okolním kvítkům.
Když je bere do rukou, je to jakoby brala miminko. Jemně přivírá oči a nechá se unášet jejich vůní. Ve svých myšlenkách se nechává přenést do míst, která jsou pro ni krásná a milá.
Když se dostatečně potěší, velmi lehce je uloží do vázy a svými prsty vytvoří prostor každému stonku. Každý kvítek musí mít své místo, aby se zviditelnil.
Občas se štěstím při pohledu zajiskří oči a ukáže se slzička.
Jsou květiny opravdu tak mocné, že dokážou dělat divy?
Je v nich skutečně kouzlo a dobře naaranžovaná květina je tím nejlepším darem, který může žena dostat? Já si myslím, že ano.
Nedávno jsem prožívala nějakou slabou chvilku, což se někdy stane každému z nás.
Zkrátka den D, nic se nedaří, starosti převyšují a k úsměvu je rozhodně pěkně daleko. Když tu někdo zvoní u vrátek našeho domu. Vykouknu z okna a před domem stojí bílý automobil s nápisem Florea.cz.
Tak si pomyslím, že asi zabloudil a hledá cestu. Vyměníme si spolu pár vět, ve kterých mu oznámím, že jdu ven, ať chvíli posečká. Lidičky, to jste netušili.
Pán nebyl zatoulaný řidič, ale kurýr, který mi dovezl a předal nádhernou kytici růží, karafiátů, doplněnou jemnou dekorací.
Vůbec jsem se nezmohla na slovo.
Slzy se mi draly do očí a v krku se mi utvořil knedlík. Vůně květin byla přímo úchvatná. Byla jsem tak zaskočená, že jsem se zapomněla zeptat, jak je vůbec možné, že mi to patří, jestli se nespletl. Inu stejně jsem byla rozhodnutá ji nikomu nedat.
Doma jsem ji celou rozbalila, že se pokochám její krásou a vyskočil na mě lísteček.
Na něm byl napsaný vzkaz, který vám neprozradím. Slzy začaly stékat po tváři.
Květiny jsem uložila do vázy a ještě dlouho jsem se kochala jejich krásou.
Nevěřili byste, jak se pro mě ten den změnil.
Každá květina má svoji květomluvu, význam a její barva přináší charakteristiku. O těch si můžeme napsat někdy příště.
Ale co vím jistě, že když dostáváte kytičku z lásky a vděčnosti, tyto rozpravy okolo květin jdou stranou.
Proto vás, muže, chci povzbudit, květinou vždycky uděláte radost. Petra.
Doplnění od admina
Pánové, těžko se mi tento příspěvek četl a ještě hůře publikoval. Mám totiž pocit, že jsem ve vztahu nějak zapomněl na to hlavní. Dát své partnerce drobný dárek, třeba kytičku. Vyjádřit lásku a cit.
Prošvihl jsem i Valentýna, ale to jsem okecal, i když nerad.
Pokud chcete udělat radost svým ženám, kupte jím kytičku. Udělejte to takm jak je popsáno v příběhu.
Krásný příběh. A je to tak. Krásná květina potěší každou.. Když jsem chodila do školy a mamka bývala smutná nebo měla starosti, ze školy jsem chodila do květeny pro frézie, její oblíbené.. Vždy se divila za co. Jen pro radost. 🙂 Letos si manžel vzpomněl, že mám narozeniny, tak místo vylehávání mi jel koupit růži. Nádherná, růžová, obrovská. Mám ji ještě ve váze, i když už je usušená. 🙂 A děti a květiny? Nedávno mi syn utrhl na zahradě sedmikrásku. Potěšila mě moc, i když bobek ještě nechápe, co to znamená. Snad mu to vydrží do dospělosti. 🙂 Rozvážku jsem ještě nevyužila, ale vidím to na nějakou krasavici na příští rok, až bude mít mamka kulatiny. 🙂
Úžasně napsané, tolik citu v podobných článcích jsem už dlouho nevnímala. Přečetla jsem ho jedním dechem a ještě dlouho ve mně ten pozitivní a velmi příjemný pocit dozníval. Je pravda, že každou dívku či ženu potěší kytička nebo drobný dárek a zrovna tak platí, že muži po svatbě či jen sestěhování s přítelkyní tyto drobnosti prostě ze své mysli odstraní, jako kdyby chtěli říct, už tě mám jistou, tak proč bych se snažil? Myslím, že to je jeden z vžitých omylů a ve vzájemných vztazích je to také jedna z příčin rozvodů. Žena se najednou cítí odstrčená, zanedbávaná a vlastně i nemilovaná. Láska jejího života si jí nevšímá, zájem projeví maximálně o jídlo a večerní radovánky, na které žena už ani moc chuti nemá, díky přezíravému chování manžela či přítele. Většina žen mi jistě dá za pravdu (a možná i nějací muži), že právě v tom čase, kdy už konečně žijí spolu, jak si to při schůzkách vysnili, očekávají od svých poloviček více pozornosti, než když spolu chodili. Nedostávat kytičku či dáreček jen u nějaké příležitosti (svátek, narozky, Valentýn), ale každá žena ráda dostává tyto pozornosti i jen tak, prostě proto, že jí chce muž vyjádřit lásku. Někdy stačí třeba jen pohlazení nebo letmá pusa na tvář. Ona se přece také snaží muži udělat radost, ať už vyžehlením oblíbené košile či uvařením dobrého jídla. To nejsou samozřejmosti, dělá to přece pro potěšení svého druha. Víte, s jakou radostí si s mužem uděláme hezký romantický večer, když se sejdeme po návratu ze zaměstnání a podělíme se o domácí povinnosti? O co raději se vzájemně odměníme po společné práci pro rodinu (vysávání, utření prachu, vynesení koše, umytí nádobí, pověšení vypraného prádla atd.), než když to všechno musí dělat žena sama a jen vidí, jak mužíček dřepí u televize, občas na ni houkne pivo, sváča a pak po ní ještě chce, aby večer byla roztomilá. Společně pracovat a pak se společně radovat, to je jeden ze základů spokojeného a hlavně dlouhodobého soužití. Znám rodiny, kde žena v přítomnosti muže nesmí zapnout pračku, myčku a už vůbec ne vysavač. To jí hrozí hrubá hádka s velkým kříkem, že on chce mít přece doma klid, ať si to ona udělá, kdy chce, jako kdyby to dělala sama pro sebe, ne pro rodinu, ale pro svou zábavu. Květinou nikdy nic nezkazíte, zvlášť když jste je své vyvolené nosívali v době chození. Udržujte dobré zvyky, utužujete si tak i dobré rodinné vztahy.
Taky znám takové případy, a muži se tím i “chlubí”, jak jsou hloupí, jeden, že nesmí dostat maso na talíř i s kostí, tak mu žena všechno vykosťuje a pečenou kůži z kuřete nemůže ani vidět, druhý zase jak otrhal všechen angrešt na kraji a žena, hihi, když chce angrešt, tak musí rukama dozadu, ta se popíchá, haha, děsná psina, třetí nesnáší pach z friťáku (ale rád to má), tak to dělá žena venku nebo když on není doma…., dalšího vytáčí, když pustí žena pračku v neděli (protože je celý týden v práci), že je prostě neděle, a v neděli se nedělá…, jiný zas musí mít nově povlečeno přesně 24.12., ani o den dřív – jo, jsou tací a jsem šťastná, že ten můj takový není.