DENÍK ÚSPĚCHŮ ANEB SPLŇTE SI SVÉ SNY – 2. ČÁST.

Jsem velmi ráda, že jste se se mnou v komentářích podělili o své sny a přání.

A rovněž vám děkuji za povzbuzení pro plnění těch mých.

A jak jsem minule slíbila, nyní vám ukáži postup, jak z pouhých přání udělat skutečné cíle, kterých vlastním přičiněním dosáhnete.
Faktem je, že lidé, kteří mají cíle, jsou 10x výkonnější. Sny se vám začnou plnit tehdy, když si jasně určíte, co chcete.

Jaký je vůbec rozdíl mezi přáním a cílem

Přání je něco, co si jednoduše přejeme, ale nic víc. Např.: chci více peněz, chci zhubnout, chci se naučit anglicky apod.

Aby se z přání stal cíl, je třeba jej více rozebrat, konkretizovat a přidat k němu přesný termín, kdy jej chceme dosáhnout.
Např. 1.8. 2017 mám na účtu 250 000 Kč, 30.5. 2017 vážím 60 kg nebo k 31.12. 2017 rozumím anglicky psaným textům a jsem schopná se domluvit v běžných situacích. Záleží jen na vás, co se rozhodnete v životě dokázat nebo změnit.

Pro splnění svých cílů jsem si hned 1. ledna založila Deník úspěchů

Na titulní stránku jsem si napsala povzbudivou větu: „Rok 2017 je nejlepším rokem mého života.“

Na druhé straně mám vypsány nejhlavnější cíle, kterých chci letos dosáhnout a k nim mám připsány termíny, kdy se mají splnit. Dále jsem si vytvořila ke každému cíli týdenní plán s jednotlivými kroky pro každý den. Jelikož jsou to krůčky malé, jsou tudíž snadněji splnitelné a nebudu tak mít tendenci úkol odsunout na později.

Navíc po splnění každého z nich budu mít ze sebe lepší pocit a budu vědět, že jsem zase o něco blíž ke splnění svého snu.

Na konec připojím týdenní i měsíční hodnocení svých pokroků

Co je rovněž podstatné, je naše myšlení a to, jak se ke svým cílům stavíme. Myšlení totiž dokáže divy. Může naše sny bojkotovat nebo je naopak pomůže splnit. Prostě je třeba věřit, že na to máme a nesmíme dát šanci negativním myšlenkám.

Povím vám teď svoji zkušenost

Před jednou velmi důležitou zkouškou na vysoké škole jsme měli zrovna na koleji večírek. Já jsem původně jít nechtěla. Myslela jsem, že mi pak ten čas bude chybět při učení. Pak jsem si ale řekla, že jsem se studiu věnovala poctivě a prostě to zítra musí vyjít.
Vysnila jsem si dokonce jedničku a otázky, které chci dostat. Pak jsem šla a večírek s bezva lidmi jsem si užila. Po půlnoci jsem se vrátila a měla naprosto úžasný pocit. Vlastně to byla euforie. Jako bych již měla po té zkoušce a všechno skvěle dopadlo.
A ten pocit rozhodně nevyvolal alkohol. Já toho moc nevypiju. Měla jsem vnitřní přesvědčení, že je vše tak, jak má.

A jak to tedy dopadlo

Zkoušku jsem dala na výbornou a přesně vyšly i ty otázky. Náhody neexistují, prostě to tak mělo být, protože jsem tomu sama uvěřila.
A to i přesto, že se mnou šla na zkoušku negativně smýšlející spolužačka a pořád dokola opakovala, jak to dneska nedopadne. A měla pravdu. Jí to tehdy nevyšlo.

Pokud si myslíte, že si za svým snem nedokážete jít sami, najděte si mezi svými přáteli partnera, který má stejné nebo podobné cíle jako vy. Budete se navzájem podporovat a vše tak půjde snáze.

Hlavně si své sny nenechte zničit nepřejícími lidmi ve vašem okolí, kteří sami nejsou schopní si jít za svým, a tak odrazují i druhé.

Nedejte se! Čeho lidé na konci života nejvíce litují

Přece toho, co nikdy neudělali. Ať už ze strachu ze selhání, nedostatku pevné vůle či z pouhé lenosti. Je tolik nesplněných snů a z velké části úplně zbytečně.

Když člověk opravdu něco chce, dokáže to

Já tomu naprosto věřím. Jen je k tomu potřeba především sebekázeň, tedy vůle pracovat na svých cílech i tehdy, kdy se vám zrovna chce dělat něco úplně jiného. MB.

Poznámka od admina pro MB

  • pošli i svůj týdenní plán, ať vidíme, jak jsi reálně zvolila cíle
  • dostaneš zpětnou vazbu od lidí, kteří ví trochu víc o životě
  • já Ti odpovím ve svém vlastním článku

20 komentářů u „Deník úspěchů – 2. ČÁST“

  1. blaju napsal:

    Ono se to dobře četlo, ale znám rodiny co jim ta pětitisícovka zůstane po zaplacení všech potřebných věcí na celý měsíc pro čtyřčlennou rodinu na úplně vše.

  2. irinkamil napsal:

    Už dlouho jsem nečetla článek, který by byl tak plný euforie a nadějí do budoucna. Vzhledem k mému věku mám už jistou představu o snech, které jdou změnit v přání a postupně je i uskutečnit a které představy zůstanou jen snem navěky. Jistě by si všichni chtěli například splnit sen o účtu se čtvrt milionem, ale ten je pro mnohé z nás opravdu nesplnitelný. Při dnešních příjmech takovou částku většina z nás nevydělá ani za rok či dva a kde jsou výdaje. Na druhou stranu, když se nad tím člověk zamyslí, vezme tužku a papír a začne si psát, kolik musí během měsíce vydat peněz. Pak asi čtvrt roku sleduje, kolik utratí za jídlo a ostatní potřeby a možná, říkám možná, se dopracuje sice k malé, ale přece jen úspoře, třeba pětistovce za měsíc. Řeknete si, co je dneska pětistovka, ale za rok už je to docela slušná sumička, zvlášť pro lidi s malým příjmem a takových je nás většina. Rozdíly ve finančních možnostech každé rodiny či jednotlivce navazuji na to, že by se člověk neměl se svými sny a přáními moc svěřovat, i dobří přátelé vás dokážou srazit z výšin nadšení možná i dobře míněnými slovy – ale ty to stejně nedokážeš! Spoření jsem uvedla jen jako příklad, ale podobné je to i s hubnutím, sportováním, četbou a dalšími aktivitami, na které zdánlivě nemáme čas, ale při bližším pohledu na náš časový rozvrh najednou zjistíme, že to zvládnout jde. Má dobrá kamarádka používá rčení, že člověk si najde čas na to, na co chce dosáhnout a já dodávám, že daleko víc času stráví vysvětlováním, proč to či ono nejde udělat. Souhlasím, že je třeba dělat jen malé krůčky, protože říct si, zhubnu za rok padesát kilo je skoro nemyslitené, ale deset kilo, to už je docela reálné, tak si začneme psát, co jsme snědli v průběhu dne, pomocí tabulek na “hubnoucích” webech si to převedeme na kalorie či jouly, něco přidáme, něco ubereme a jednou za týden se převážíme nebo přeměříme, abychom sledovali, jak se nám daří hubnout či ne. Také se pokusíme o nějakou tu pohybovou aktivitu navíc, nic velkého, například nepoužívat výtah z přízemí, ale až z prvního patra a každý týden si jedno patro přidat, nemáme-li výtah, ale schody ano, tak se můžeme o jedno patro vrátit a vyšlapat ho znovu, do obchodu jít svižnějším tempem, trochu si zaposkakovat při hezké písničce v televizi a tak podobně, jak se říká, každý pohyb se počítá. Všechno je ale opravdu o tom, upnout se k nějakému snu a nepustit se ho, dokud se nám nepodaří si ho splnit.

  3. devilscat napsal:

    Jůlinko, tohle mě opravdu nabilo ke splnění i mých cílů a předsevzení pro letošní rok. Ráda bych viděla, jak to máš všechno rozepsané – třeba, co se té francouzštiny týká…. velmi inspirující článek!

  4. Plazmic napsal:

    jednou se mi také zdálo jaké otázky si vytáhnu a splnilo se to, ale rozhodně se to stalo jen jednou a nikdy to co jsem si přál se tedy nesplnilo a kolikrát se člověk snažil a určité věci jsou boj s větrnými mlýny, také musí člověk vycházet z reality a být při zemi, jinak držím palce ve snažení k lepšímu a k dosažení co nejvíce malých a postupných cílů:)

  5. vita1980 napsal:

    také založení žádného deníčku neplánuji, ale pokud ho někdo má, tak je to jeho věc a pravděpodobně mu to i pomáhá v plnění jeho cílů. Už jenom samotná existence snů a vytyčení si cílů je pozitivní, protože nejhorší je, když člověk jen tak žije a nic si nepřeje, po ničem netouží. To je prázdný a dost promrhaný život.

  6. pskrob napsal:

    Deník úspěchů jsem nikdy nepotřeboval a potřebovat nebudu. Jsem optimista, a to že občas něco nevyjde a nepodaří se přece k životu patří.

  7. babka napsal:

    Přeji Vám, aby vše klapalo podle plánu, já osobně jsem na tom jako babička11. Ta to napsala úplně přesně – nevím, zda si ji nezvolím jako tiskovou mluvčí! 🙂 🙂 🙂

    1. babicka11 napsal:

      To je dobrý.

  8. coolnet napsal:

    Mým dnešním cílem je dát si kafe a venku nezmrznout 😀 😀 😀

    Fajnove pondělí všem.

    1. babicka11 napsal:

      Dík za fajnové pondělí :-), můj cíl – kafe – už mám dávno za sebou, a ještě aspoň 2-3 před sebou :-), ven nemusím, ale máme dnes hlídání mrňavky, tak cíl je jasný! Maximální věnování a hraní, a oběd už je taky jasný – miluje řízky, tak už jsou připravenýýýýý! 🙂
      A Vy bacha na omrzliny – i když u nás je zrovna na nule 🙂

  9. babicka11 napsal:

    Já si nikdy žádný deník nevedla a nemíním s tím nyní začínat. Co jsem kdy chtěla dokázat, se sice pokaždé nepodařilo tak, jak jsem si představovala, ale takový už je život. Vysněné cíle ani přehnané tužby jsem ani nikdy neměla, beru život takový, jaký je a myslím, že je nás takových hodně a určitě to není věkem. Znám hodně mladších lidí, co to mají tak, jako já. Přeji Vám, aby vše vyšlo tak, jak jste si naplánovala, a kdyby náhodou ne, tak abyste z toho nebyla smutná, neboť nikde není psáno, že se život bude ubírat přesně tam, kam jste chtěla. Plány a cíle mohou dopadnout úplně jinak, než byste si to někdy připustila :-).

  10. pavlina69 napsal:

    Doporučuji si také přečíst knihy osobního rozvoje např.Bohatý táta,chudý táta

  11. bobalka napsal:

    Ani já nepotřebuji deník úspěchů, pro každého je úspěch něco jiného, co chci, to se snažím dokázat, co nepotřebuji, to do svého života nepustím. Jsem spíš optimista a tak vždy věřím v lepší možnost a většinou to tak i dopadne. Síla pozitivní myšlenky je opravdu silná a tak přeji každému jen to dobré.

  12. blaju napsal:

    Já si žádný deník úspěchů sice nevedu, ale mám to v hlavě a to i věci, které chci dosáhnout v budoucnosti, no každý to máme jinak.Hodně štěstí na splnění vašich snů.:)

  13. veruska napsal:

    S tím založením Deníku úspěchů souhlasím. Je to moc dobrý nápad.Člověk se pak víc snaží.
    Já jsem si např. koupila krokoměr a pokaždé, když se jdu projít, snažím se navýšit počet kroků. Je to dobrá pomůcka, jak se dohnat k procházce přírodou.

    1. MadameBijou napsal:

      To se mi líbí. Taky si jej asi časem pořídím. Dříve jsem běhávala a teď toho ani moc nenachodím. Krokoměr by se fakt hodil. Tak ať se vám daří.

  14. polivkovamaruska napsal:

    Ráda pracuji pro děti. Píši scénáře do pohádek, vedu loutkové divadélko a celý svůj dospělý život jsem pro ty malé něco vytvářila. A přineslo to úspěchy, jak v mém pocitu, tak i ve tvářích dětí. Letos mám různé malé i velké ůkoly a jsem vděčná, že mám co dělat a co vymýšlet. Bez nějakého cíle by byl život nudný. Každý má tu svou metu nějak vysněnou. Někdo chce založit rodinu, jinému už děti odrůstají a rád by je viděl na nějaké dobré vyšší škole, další se činí v zaměstnání, atd. Tak se všichni budeme snažit a ono se to ukáže, jak jsme se tumlovali v roce 2017.

  15. Ivona napsal:

    Moc, moc přeju, aby šlo všechno podle plánu. Já mám ze sebe v tomto období dojem, že nemám ani vůli ani sebekázeň. A přitom mám taky své sny a přání. Asi čekám na nějaké pořádné nakopnutí.

  16. Petulavpk napsal:

    zajímavě rozepsané, jen se omlouvám, jak může člověk vědět, že zrovna to co si přeje je pro něj v tom životě ta správná cesta – co když existuje něco víc nebo míň 🙂 v čem zrovna budu mít úspěch nebo je to pravé ořechové, ale vůbec se to neslučuje s mými sny nebo přáním…. Samozřejmě máte pravdu slova a pozitivní myšlení mají svoji moc – to co mluvíme a vypouštíme ze svých úst společně s vírou má svoje pole působnosti. Přeji vám v životě jen to nejlepší :).

  17. matylda napsal:

    Vlastně i já mám svůj deník úspěchů. I já mám pro letošek své cíle. Držím palce, ať se vám jejich plnění daří 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *