Proč se ptám? Vysvětlení níže v textu
Jsem marod, tak využívám volna pro relaxaci v přírodě, zelená údajně léčí a uklidňuje.
Přitom se snažím ušetřit, takže jsem zvolil variantu návštěvy lesa za účelem sběru lesních plodů a návštěvou nedalekého rybníku za účelem ulovení velké ryby.
Stačilo by mi najít pár hříbků na řízky a uvařit si trochu houbového guláše. Ze dva “litry” ostružin, borůvek.. by mně taky potěšilo, hned bych si udělal palačinky a nějakou hrnkovou buchtu.
Prý rostou u “9 křížů”
Autem jsem vyrazil do lesa. Běžně oblečen v kraťasech a teniskách. V ruce košík na houby a 2litrovou láhev s vodou /na borůvky, maliny/ + nožík a doklady.
Zaparkoval jsem na malém parkovišti v řadě asi 8 aut a natěšen se ponořil do hustého smrkového lesa. Hned vedle cestičky jsem našel hlouček kuřátek.
Co víc si přát
Očistil jsem je a šup s nimi do košíku. Srdce se mi chvělo radostí z prvního nálezu. Měl jsem před sebou vidinu velkého úspěchu. Škoda, že jsem si nevzal kosu, ta by se možná hodila.
Nebo taky ne
Po 5 minutách bez jakéhokoliv nálezu hub mě začala bolet záda. Kdybych měl Flector EP Gel proti bolesti, hned bych si je namazal.
Pak přišlo to horší, s čím bych nikdy nepočítal
Šel jsem kolem stromu a viděl na zemi ležet klacek. Ok, řekl jsem si, vezmu si ho a budu mít “špacírštok”. Bohužel to nebyla větev. Byla to kobra královská.
Okamžitě na mě zaútočila a její postoj, včetně pověstného límce toho byl dostatečným důkazem.
Kdybych měl odpovídající sérum, nebál bych se. Neměl jsem ho, tak jediná varianta byla otočka a okamžitý útěk. To jsem ihned udělal a běžel rychlostí padesátníka mezi stromy. Kobra mě pronásledovala, ale naštěstí jsem ji mohl periferně sledoval po svém boku.
Nevím, proč musí mít vosy hnízdo zrovna v zemi
Do jednoho jsem totiž v běhu šlápl. Teď už jsme byli v pohybu 3. Já jediný běžel o život, kobra a vosy mě braly jako útočníka a narušitele jejich klidu Svoje smrtící zbraně připraveny. Neměl jsem s sebou ani ocet, ani Fenistil proti štípancům. Škoda, vím co přidat do autolékárničky na dovolenou.
Dostal jsem šanci
Před sebou jsem viděl nízké “mlází” malých smrčků. Výborně, tam se schovám a setřepu pronásledovatele. Šup a jsem tam. Kobra měla ztížené podmínky, jehličí ji píchalo do těla. Vosí roj se těžko proplétal v korunách nízkých smrčků.
Ohlédl jsem se, abych vidět svůj náskok. Přitom jsem si nevšiml vzrostlejšího stromu.
Prásk. Pěkná větev mě šlehla přes obličej. Brýle jsou v pohodě, šrám přes víčko ošetřím Tears Again sprejem s lipozomy. Ale až doma.
Konečně vidím konec lesa a tam vodní hladinu
Vosy nemají vodu rády /viděl jsem minulý týden katastrofický film “Vosy útočí”/. Všichni se před nimi schovávali do vody. Dobrá inspirace od “céčkového filmu”. U kobry jsem si nebyl jistý zda plave, ale třeba ne.
Les je za mnou, ještě 10 metrů a jsem ve vodě, v klidu a bezpečí
Od malička jsem ve vodě jako doma, tak jsem skočil svoji oblíbenou a desetiletími prověřenou šipku. Zapomněl jsem na košík v ruce. Už ten let dolů do vody mě připadal nějaký divný. Že je ve vodě kláda jsem si všiml až na poslední chvíli, ale umím se ve skoku stočit.
Další omyl
Před dopadem do vody jsem si všiml ocasu a velké tlamy. Je to krokodýl mořský. Nějaký chytrolín ho asi nemohl uživit, tak ho vyhodil do záchodu a on doplaval až sem. Teď už plaval za mnou. Jsem laciná večeře, rychlostí neoplývám.
Co už teď
Musím zabojovat, nemám u sebe žádné šití. Postavil jsem se výzvě čelem. Vosy krouží nad mou hlavou, že kobra umí plavat už vím taky.
Metr přede mnou se objevila tlama krokodýla
Zvedl jsem ruku a srazil mu do ní košíkem roj vos. Aspoň, že jsem při skoku do vody měl ten košík s sebou. Nožík a doklady plavou bůhví kde. Tlama se zavřela v domnění, že jsem tam. Nebyl jsem.
Bojoval jsem mezitím s kobrou
Jeden rychlý hmat a držím kobru za ocas. Otočila se na mně, chtěla plivnout jed a oslepit. Adekvátní obranou bylo, jí do očí nastříkat Arnidol sprej s arnikou. Tak jsem to udělal.
Oslepená kobra mi dala vteřinu času k dobru a toho jsem využil. Omotal jsem ji na dvě smyčky kolem tlamy krokodýla. Nevěděla, co se děje, tak se zakousla do svého ocasu a utvořila pevnou svěrku.
Mám vyhráno
V klidu jsem doplaval na protější břeh a tam si lehl. Po takovém výkonu jsem potřeboval trochu odpočinku. Slunce pálilo, tak jsem se namazal Curarinou s vitamínem E.
Na ryby nejdu, bojím se, co by mě potkalo. Raději si koupím kabanos a udělám “buřtguláš”.
Petro, nechybí Ti na blogu náhodou nějaký recept na bramborový guláš?
Co mě vedlo k tomuto článku
- na kontrole u očního nebylo ke čtení nic jiného než leták “Máte lékárničku na dovolenou”
- v článku jsem použil některé názvy léků, které mám mít s sebou
- trochu zaobalil zážitkem, který se mě třeba někdy zdál ve snu
- ne všechny články musí být o produktech, službách…
- když jsem absolvoval rehabilitace, bylo tam letáčků taky dost
Přesto doporučuji si léky na cestu přibalit
Já celý život občas používám kaktus Aloe-vera na drobné rány, Bromhexin na zánět průdušek, Framykoin na zanícené rány a Aulin, když už se nedá nějaká bolest vydržet. S tím si vystačím, ale klasickou lékárničku doma nemám.
Co vy, vozíte s sebou na dovolenou nějaké léky, lékárničku? Jste připraveni?
Na dovolenou vozím léky a vitamíny. Patří sem například léky proti bolesti, na střevní potíže, náplasti, dezinfekce typu jodisol. Mezi vitamíny patří vitamín C, B-komplex a nějaký multivitamín s minerály. Záleží, kam na dovolenou se zrovna chystám.
u nás v lékárničce máme jen to nejnutnější na rychlé ošetření, ostatní kupujeme až když je potřeba
Na dovolenou vždy klasika…Paralen, Fenistil, náplast, živočišné uhlí…
Na dovolenou si vozím jen léky, které užívám nebo které by se mohly hodit. Nedá se tomu říkat přímo lékárnička.
Musím říct, že tento článek mě velmi pobavil 🙂
Ale ano, já lékarničku vozím, protože se znám a vše výše uvedeno by se mi mohlo klidně stát
Článek jsem začala číst s představou, jaképak asi na autora čekalo v lese překvapení, například plácek s množstvím hříbků na kosu a nůši nebo nějaké roztomilé, přítulné zvířátko, ale bacha na tu přítulnost, u lesní zvěře bývá způsobena převážně vzteklinou, takže od nich radši honem pryč. Že se ale potká s kobrou, to jsem tedy nepředpokládala. Řekla jsem si, to se musím autora zeptat, v kterém českém lese se jen tak poflakuje kobra? A ještě aby mě honila? Četla jsem dál a když se k honičce přidaly vosy, to už jsem se smála té vizi neb má fantazie mi ten obrázek ukázala v živých barvách. Následné setkání s krokodýlem už jen dokreslovalo celkový obrázek toho dne. Přečtení vysvětlujících poznámek pod čarou mě trošku zklamalo, tak nějak jsem se těšila, že tam někde bivakoval cirkus, ze kterého se zrovna podařilo kobře a krokodýlovi utéct a trochu si užít svobody. Nicméně to spojení reálu se snovými příhodami se mi velmi líbí. Mívám taky takové sny a někdy při probouzení si domýšlím pokračování snu, že si už pak ani nemohu vzpomenout, co se mi doopravdy zdálo a co jsem si už vymyslela v polospánku. Například nedávno jsem měla sen o zraněném slůněti, jak jsem ho ošetřovala a starala se o něj, pak přišla jeho matka, nejdřív si asi myslela, že malému ubližuji, pak i ona přispěla k léčení slůněte, přinesla mi nějaké byliny z lesa, přidržela ho, aby leželo, když jsem mu rány převazovala a tak podobně. Tím se dostávám k potřebě lékárničky na cesty. Když byly moje děti malé, resp. dokud jsme jezdívali na výlety či dovolené společně, lékárnička byla vždy to první, co jsem pakovala. Jako základ vždy byly obvazy, náplastě a protizánětlivá mast a sprej. Následovaly různé repelenty a další přípravky odpuzující hmyz či mastička účinná při bodancích, něco proti bolesti a také krémík na slunění. Nezapomenout na nůžky, zubama se náplast špatně trhá. Samozřejmě přibalit léky, které kdokoliv z nás bere pravidelně a také nějaké protialergické léky, protože alergie se vyskytne ve většině případů tehdy, když zrovna vybaveni léky proti ní nejste a dneska už jsou tyto léky i volně prodejné. Nikdy si neříkejte, já přece žádnou alergii nemám, to pak koukáte jako blázen, když vám po maličkém štípanci začne ruka rychle otékat, v horším případě jazyk a dýchací cesty. To už je pak na rychlý odvoz do špitálu. Proto jsem vozívala a dodnes vozím i platíčko Analerginu či jiného přípravku jako první pomoc právě pro tyto případy náhlého projevu alergie. Dospěla jsem k tomu vlastní zkušeností, kdy jsem byla na vyšetření ledvin a sestřička se ptala, zda nejsem alergická na jód a já že ne. Samozřejmě, když mi lékař píchl do žíly kontrastní látku, začala jsem se dusit a prý i modrat, tak honem sestřičku poslal pro analergetika a mě se několikrát na něco ptal, abych si uvolnila mluvením dýchací cesty a neudusila se mu na stole. Pak mě z toho dostali a když už jsem byla OK, tak mi pan doktor řekl a od teďka všude hlašte alergii na jód. To jen že alergie není jen zbytečný strašák, ale že si jakési základy nosíme všichni v sobě a je jen otázkou času a vlivu prostředí, kdy se nám nějaká projeví. Přeji všem jen krásné zážitky z výletů a dovolených bez úrazů či jiných nepříjemností a hlavně nádherné počasí!
Byl to trošku neobratný pokus o vtipný článek.Zřejmě jezdí na dovolenou s náklaďákem plným léků.
Někdy může třeba rozbolet hlava, nebo zlobit zažívání. A co takhle rozbyté koleno???? Nebo jiné zdravotní obtíže. Opravdu léky na dovolenou jsou potřeba.
Na dovolenou vozím vždycky tzv. základní lékárničku, tj. náplast, fenistil, aulin,paralen a propolis.
jj, propolis od včelek je nejlepší přírodní lék
Jasně, 99 % lidí s ním má velmi dobré zkušenosti, ale též na něj může být alergie, tak opatrně! Mně se po něm sloupne kůže, ale med mi nevadí, mám kamarádku, která se, obrazně řečeno, může v propolisu koupat a nic jí to neudělá, ale kapička medu na prstu ruky u ní vyvolá anafylaktický šok jako u jiného třeba až pobodání větším množstvím včel. Pokud chcete použít nějakou novinku, vždycky si kápněte či mázněte jen maličko na hřbet ruky a cca dvacet minut nechte působit a pozorujte, pak teprve použijte jinde, u otevřených ran je nutná obzvlášť velká opatrnost. Při jakékoliv reakci přípravek okamžitě smyjte a radši zobněte protialergickou pilulku, pro jistotu.