Nedávno jsem se dal do řeči s jednou nejmenovanou paní, které mohlo být kolem čtyřiceti let.
Bavili jsme se o všem možném. Bylo to vše velmi spontánní. Musím vás ujistit, že jsme se nikdy předtím neviděli a vůbec jsme se neznali.
Paní byla velmi příjemná a otevřená, jak se často nevidí, konverzace stála opravdu za to.
Došla řeč také na práci
Byla zaměstnaná jako pracovnice u McDonaldu. Byl jsem tam na brigádě a celý život bych to dělat nechtěl, ale to je každého názor. Práce je to náročná psychicky, ale i fyzičky. Člověk si myslím, zvykne.
Na co bych rád poukázal je smutná vidina ničeho. Ptal jsem se, zda ji to baví.
No, prý něco dělat musí. Má dceru, se kterou nemůže být o prázdninách právě kvůli práci. Odjela na prázdniny na celý měsíc pryč.
Konverzace byla v tuto chvíli velmi chladná a bylo vidět, že paní je z toho smutná
Bavili jsme se tedy o změně k lepšímu. Nabídl jsem jí i pomocnou ruku, jelikož k tomu mám možnost. Odpověď byla předem jasná: „Nevím, jestli na něco jiného ještě mám, asi už to lepší nebude.“ Byl jsem smutný, že tak pozitivní a otevřená paní právě takhle přemýšlí nad svou prací. Zároveň mě to však motivovalo jí pomoct.
Každý z nás má právo na změnu a to bez ohledu na věk
Každý je sám tvůrcem svého štěstí. Ať už je vaše životní situace jakákoli, nebojte se změny, nebojte se udělat krok kupředu. Nikdy se nic nezlepší a nespraví, pokud budete jen fňukat nad tím, v jaké jste právě situaci.
Zasloužíte si to nejlepší
Jsem si vědom negativních postojů a názorů některých čtenářů: „k někomu je holt život nespravedlivý„ nebo „zkoušel jsem všechno, ale mě už není pomoci„ ..a tak dále.
K lepšímu životu nevede cestička jak z pohádky. Každý den musí být člověk připraven na pád, neúspěch a zklamání.
Chce to kuráž a odhodlání něco ve svém životě změnit. Ale jde to!
Přeji každému z vás, kdo je jakkoliv nespokojen ve svém životě, aby se nebál změny a postavil se jí čelem.
Postavil se přímo proti ní a řekl: „Jsem připraven a nic mě nezastaví.“
Hodně štěstí přeje Mazi
Každý má život podle toho,jaký si ho sám udělá. A ta paní ho nejspíš jiný už mít nebude,a to jenom proto,že si nevěří a má samý negativní myšlenky. Kdyby zkusila se svým životem něco udělat,měla by ho úplně jiný. Ale člověk tohle nesmí řešit,stejně s tím nic neudělá. Hlavní je aby byl každý spokojený se svým vlastním životem.
Ano souhlasím s vami…
Tu paní chápu – byla jsem v trošku podobné situaci. Po 21 letech s dětmi jsem se měla vrátit do práce ale dá se říct, že jsem v podstatě vše zapomněla. Připadala jsem si naprosto k ničemu. Manžel mi ale řekl, že budu pracovat s ním – je soustružník. Tak se z účetní stala “soustružnice”. Změna jak hrom ale o tom je život. Přeji té paní, aby se brzy rozhodla pro změnu a aby jí nikdy nelitovala. A všem, kdo stojí před takovýto rozhodnutím, přeji hodně štěstí! 🙂
Jaké si to uděláme takové to máme, taky se mi stalo, že jsem si myslela dál už to nezvládnu, ale našla jsem v sobě sílu jít dál s pozitivní myšlenkou já na to mám a zvládnu to.Někdy to trvalo trochu dýl, ale účinek se dostavil chtělo to jen ze začátku myslet pozitivně už od rána a pak se vydaří celý den, pak týden atd.No nebylo to pořád jen růžové, přišly starosti, ale ty se jakoby vyřešily samy.Chce to pozitivní myšlení,věřit si a to hlavní a je to zadarmo úsměv.
Ako si kto ustelie, tak bude späť.
njn,když ono škatulkovani za dob komunismu( a nejen toho rezimu) se projevuje velice casto na lidech.
Ano,chybí právě ten “pozitivní” přístup,který je znát hlavně v USA,…zde je napriklad nekdo vyucen zednikem,ale tam je to specialista/odborník na stavbu 😀 a tahle malickost dela s myslenim človeka hodně,…v ruku v ruce s hrdostí,je pozitivni pristup neskutecne mocna zbran 😀
je az neskutecny,kolik lidi se stydí za to cim se ziví,jakou profesi ovladaji 🙁
proto malokdo promluvi o sve praci treba v hospode….
Každý sa bude mať tak, ako sa o to pričiní.
Berme všechno s nadhledem a rozumem, ten je totiž dar od přírody, protože ho rozděluje spravedlivě. Nikdo si totiž nestěžuje, že ho má málo :-). Skoro všichni svádí život na osud, ale život si každý udělá po svém. Je jen na nás, jaký si ho uděláme. Někdo se narodí ve zlaté kleci, druhý chudý, ale i s tím se dá něco dělat. Měla jsem spolužačku ve škole, která byla ze šesti dětí. Nenosila drahé oblečení, ani šunku ke svačině, přesto vystudovala vysokou školu a dobře se i se sourozenci stará o rodiče s láskou. Mám také hodné děti, snaží se mě zapojit do všech možných novinek, co život přináší, takže jsem celkem “v obraze” co se týká mobilů, počítačů, kuchyně, módy …. jen to, že už to lepší nebude – se týká hlavně zdraví, každý stárne a má různé neduhy……
Vždy jsem se snažila o pozitivní přístup k životu.Někdy to jde sice ztuha ale jsou na světě lidé kteří se mají daleko hůře než my a přesto se dokáží ze života těšit.Takže hlavu nahoru ,brečením a nadávkami si stejně nepomůžeme.
Přesně tak by to mělo být. Žijeme jen jednou a když už jsme tu, tak si to pojďme užít.
souhlasím s pořekadlem “každý svého štěstí strůjcem” nebo ” jak si kdo ustele, tak si lehne”. Prostě je to tak.
Také paní rozumím, lepší je mít alespoň nějakou práci, než žádnou. U nás na Karvinsku o tom víme své. Teď se to trochu zlepšilo, ale tu dobu pamatuji velmi dobře.
Někdy jsou bohužel chvíle, kdy přes naše starosti nevidíme dál a jsou i dny kdy dochází síly. Když je na blízku někdo, komu důvěřujeme je snadné se o něj opřít, ale pokud je na to sám, každá změna nemusí být v jeho očích východiskem, bohužel…..
Ano,každý si v životě něco podobného prožije a když se nedokáže sám vzepřít, je to štěstí potkat čověka,který mu pomůže.
Já svou práci dělám už přes 30 let u stejného zaměstnavatele, už tolikrát jsem si říkal, že s tím tady končím, že by to chtělo nějakou změnu, ale jak ten čas letí, tak tu dělám dál, teď mi je už pár let po padesátce a zase si říkám, že by mě už nikde nevzali i když mě práce docela baví, ale znáte to, člověk by chtěl mít za svojí práci lépe zaplaceno, kord v dnešní době, ale to se samozřejmě žádnému zaměstnavateli moc nelíbí.
Vždy je čas na změnu. Nemusí být přímo radikální, ale malá změna pro zlepšení nálady každý den? Ta se, myslím, hodí. Nebát se a jít do toho, to je ten správný přístup. I když to nebude chápat okolí, dejte jim čas. I oni na to dojdou.
já paní chápu,bojí se jestli by to zvládla,no a je ráda že nějakou práci má
Paní z vyprávění rozumím. Sama jsem byla kdysi také v situaci, kdy jsem přežívala den ze dne a neměla jsem sílu něco změnit. A to si myslím, že normálně dokážu kolem sebe udělat docela šrumec. Takže za mne díky za nabídnutou pomoc pro ni. I velmi pozitivní člověk se může dostat do situace, kdy prostě nemůže dál
Řekla bych, že jaký bude mít člověk postoj k životu, závisí už ve výchově v dětství. Měla jsem tetu, od které jsem v jednom kuse slýchala, jak jsem k ničemu, nešikovná, hloupá a tak podobně..přitom jsem si myslím hloupá až tak nebyla-nemusela jsem se vůbec učit a měla jsem jenom sem tam nějakou dvojku, vyjímečně trojku. Na práci jsem taky zas tak levá nebyla, měli jsme menší hospodářství, domácnost- vše jsem zvládala bez problému…ovšem pokud teta nebyla v dohledu-to mi vše padalo z rukou…Proto jsem své 3syny vychovávala s tím,že jsem chválila a říkala jim, jak jsou úžasní…vyrostli z nich sebevědomí muži, kteří jsou v životě úspěšní…já si dodneška nevěřím, i přesto, že mi před 20lety teta před smrtí řekla, proč byla na mě taková…prý proto, že viděla ,že jsem šikovná a chytrá, tak chtěla, abych chtěla být ještě lepší….
Máte naprostou pravdu. Je velmi náročné, aby z dítěte vyrostl velmi úspěšný jedinec, pokud neustále slýchá jen kritiku. Dítě je potřeba chválit za vše co zvládne dobře a pokud se něco nepovede, je potřeba to sním udělat znovu a lépe, aby se to naučilo. Z chyb se člověk učí.
Je to smutné.. Neřeknu, kdyby měla těsně před důchodem, to by se práce hledala hůř.. Ale ve 40 má ještě vše před sebou.. Třeba ji to trkne a zkusí to.. U mekáče to je masakr, vůbec ve fast foodech je ta práce za trest.. Ale tak každá práce má něco, každý je někdy se svou prací nespokojen.. Já taky. Ne s mateřskou, i když to je taky práce.. Uvažuji sama o rekvalifikaci nebo aspoň kurzu, abych mohla dělat to, co jsem vždy chtěla.. Uvidíme.. Paní na dálku přeji, aby jí to vyšlo a mohla se s dcerou vídat víc.. 🙂 Hodně štěstí všem.
Velmi povzbuzující článek, který dává naději každému z nás, že nic není ztraceno a všechno jde změnit, když tomu pomůžeme. Je škoda promarněných životů, když to člověk příliš brzy vzdá. Já sama toho chci od života víc a proto se učím se změn nebát a naopak jim vycházím vstříc. Sice to zatím není úplně ono. Já však věřím, že bude líp.
Je jedna pravda. Člověk má takový život jaký si ho sám udělá. Proto je dobré nebát se něco změnit a něco pro to udělat.