Nepodělím se 🙂 Ale dodnes na to vzpomínám, jak to bylo nádherné. Vůbec celé to naše dlouhé seznamování. Já toho svýho, na kterého teď tak s láskou vzpomínám, totiž rok odmítala 🙂

Já se jako starší holka (23let) šla podívat na mladé holky, jak blbnou po vojákách, co byli u nás na vesnici na žňové brigádě. Scházeli se na autobusové zastávce a tak jsme se s kámoškou jen tak zastavily na pokec. Pak přišla další partička vojáků a já tam uviděla ty nejkrásnější oči, zůstala jsem před ním stát, jako tvrdý Y, a nemohla jsem odtrhnout pohled od jeho očí. My byly zrovna na odchodu, ale já pořád stála až mi kamarádka řekla “No pojď”. A já jsem jen zopakovala po ní, ale přímo jemu “no pojď”. A on šel, nejprve jsme doprovodili kamarádku a pak jsme se celou noc procházeli a povídali si. Když odjeli začali jsme si psát, přijel taky z vojny na dovolenku a pak podepsal šachtu, dostal byt, vzali jsme se a já se stěhovala ze Severních Čech na Severní Moravu. Vlastně jsme 3 dny po svatbě odjížděli, na svatební cestu do nového domova. Tak jsem na té naší svatební cestě už 35 let.