Pokračování rozhovoru s Janou

Nedávno jsme si povídali o tvém vycestování  do Anglie.
Slíbila jsi nám, že nám prozradíš , co se stalo tak zvláštního, že jsi změnila své původní plány.

Můžeš se s námi o to podělit

Určitě. Rodina, které jsem se starala o děti, má kamaráda, který je spolumajitel restaurace. Nabídl mi práci v jeho firmě.  A musím říct, že i stávající rodina se ke mně zachovala velkoryse. Nabídla mi, že u nich mohu bydlet dále a občas jim vyjít vstříc a pomoci ve svém volnu s dětmi.

Za to jsem jim byla vděčná, jelikož nájem je zde příliš vysoký.

Co bylo tvojí náplní práce

Připravovala jsem jídlo, starala se o obsluhu lidí, objednávek a zkrátka o správný chod restaurace. Můj měsíční plat byl okolo 1 300 liber.Pracovala jsem pondělí až pátek a víkendy jsem měla volné.

Během tohoto zaměstnání  se stala nějaká  událost, která  změnila tvůj život

Prozradíš nám jaká?
Podělím a ráda. Ve směně jsem pracovala mezi mladými lidmi asi mého věku.  Byli jsme fajn parta. Jeden mladík se mi začal dvořit a stále mě zval na kávu. To trvalo asi tak 2 měsíce. Řekla jsem si, že když s ním půjdu, tak mi dá pak pokoj.  Tak jsem souhlasila. Jenomže jsme zjistili, že si máme tak nějak o čem povídat a že vlastně je nám  spolu moc fajn. Pak jsem odjela na dovolenou do České republiky a zjistili jsme oba dva, že si vzájemně moc chybíme. Tím začala další etapa mého života. Zkrátka jsem se zamilovala .

To je nádherné a co bylo dál

Jednou jsme jeli navštívit Adamovu rodinu. Jeho maminka mu zemřela,  když byl ještě malý chlapec. Jeho tatínek vychoval sám 3 kluky, takže já vlastně byla v té rodině jako princezna. Žijí ve městě Cornwall.  Nedaleko jejich domova je moře s nádhernou pláží. Šli jsme se jen tak projít, když tu najednou přede mnou poklekl a požádal mě o ruku.  Já byla tak šťastná a samozřejmě jsem souhlasila.

Co na to říkala tvá rodina

Tak já už jsem Adama domů přivedla již před tím a vím dokonce, že i mluvil s tatínkem a žádal ho o požehnání. Ten si z něj dělal srandu, že u nás v Čechách si musíme nevěstu koupit. To znamená přivézt nějaký kvalitní dobytek do hospodářství. Taťka je totiž humorista, jen Adamovi se protáčely mozkové závity jak to má udělat a nějaký dobytek dovézt do Čech. Nakonec ale pochopil, že jde o legraci.  A je pravdou, že to požehnání dostal.

Je těžké se provdat za cizince

Tak těžké to není, ale to papírování, to je hrůza. To se netýká Velké Británie, ale tady naší České republiky. Jsou dvě cesty. Buď to můžete řešit přes konzulát nebo několikrát letět do Čech.
Když to řešíte přes konzulát, musíte si nejprve sjednat schůzku, jenomže na to setkání můžete čekat i půl roku. Tam dostanete formuláře a zase čekáte, než se to ověří v ČR a pak už ani nevím, protože my to řešili návštěvami v Čechách.

Jak to probíhalo

No byl maraton J. Udělali jsme rezervaci na úřadě a já měla předložit ověřenou listinu z mého místa bydliště v ČR, že nejsem vdaná, nemám děti a jsem české národnosti. Na základě této listiny nás ve Velké Británii  oddali. Asi týden trvá vydání oddacího listu. Ten jsme museli nechat opět ověřit a přeložit. Jen tak pro zajímavost – každé takové ověření stojí až 60 liber. A vyrazili jsme do Čech.

Tentokrát jsme vzali s sebou i tatínka

Na úřadě jsme předali naší dokumentaci.  Musím přiznat, že bylo moc dobře, že jel Adamovo tatínek s námi. Musel  k nám na úřad doložit nějaké informace o své manželce. Jinak by nám nevystavili další žádosti.
Na Městském úřadě nám úspěšně předali další papíry, které jsme museli nechat potvrdit v Anglii a odeslat zpět do Čech. Z Městského úřadu pak cestovaly ještě do Brna, kde jako na jediném místě registrují cizinecké svatby a vystavují potvrzení. Ze zákona na to mají až 2 měsíce. Po zapsání doklady putovaly zpět na náš úřad. A konečně jsem si je mohla vyzvednout  – samozřejmě jak jinak, než osobně. A opět, nechat přeložit, potvrdit. A aby se to nepletlo, ještě se musí předělat pas…..a další papírování. Tak tohle bylo opravdu náročné.
Tedy, už jsem se chvíli ztrácela v té hromadě papírů a dokladů. To chtělo pevné nervy. Rozhodně -:)

A co rodiče, přijeli na svatbu

Tak co jsme se registrovali  na úřadě v Anglii (to se jen zapíšete do nějaké matriční knihy, nic víc), tak ne. Pak jsme  měli svatbu v kostele a to už jsem měla rodinu u sebe.

Jak taková svatba probíhá

Den  předem jsme byli připravit kostel a měli jsme zkoušku s reverendem.

Samotný obřad byl nádherný.

Jestli jste viděli nějaký anglický film, tak přesně tak to bylo.

Otcové měli proslov, modlili se za nás, dávali jsme si  manželský slib, krásná hudba.

V Anglii bývá zvykem, že svatbu chystají pro vás ti ostatní.

Je to váš den a v žádném případě nepečete, nesháníte tuny jídla, ale vaší povinností je to, abyste si to užili.

Hostinu jsme měli v přírodní rezervaci formou rautu.

Pro děti tu byly připravené soutěže. Byl to pro nás všechny nádherný den.Tak to věřím.

Nás by ale zajímalo jak se máš nyní, co dál plánuješ

Plány určitě jsou a samozřejmě zvyky tu mají také své, ale o tom bych vám ráda pověděla příště.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí.