Mít dnes jedno nebo dvě děti?

Mít dnes jedno nebo dvě děti?

 

Jsem matkou holčičky, ve věku 2.5 roku.  V létě jí přibude sourozenec.

Je to pro ni dobře nebo ne?

Tohle je otázka, kterou si pokládá určitě spousta nastávajících, ale i stávajících rodičů. Zda tomu našemu jedináčkovi pořídit sourozence?

Zvlastní zkušenosti mohu říct, že o tom, zda jedno nebo dvě čí víc jsem byla rozhodnutá už dávno na škole. Určíte jsem se téhle myšlenky nevzdala.

Já sama mám jednoho sourozence a i když je to s ním občas složité, jsem za něho strašně vděčná. Vím, že když budu potřebovat, je tu pro mě.



Naše dcera má dva a půl roku a celý svět se točí jen kolem ní.

A to se mi nelíbí. I když je to náš miláček, těším se, až přijde na to že tento svět nepatří jenom jí, ale bude tu další člen rodiny o kterého se budeme s láskou starat.

Když jí na tuto myšlenku pomalu připravujeme, tak se hrozně těší na miminko. Malá miminka už několikrát viděla u kamarádek a moc rada si s nimi hraje nebo se o ně „stará“. Samozřejmě, že je něco jiného se jít na miminko podívat a odejít domu a mít ho doma. To si ještě v tomhle malém věku neumí představit.

Na druhou stránku jsem ráda, že už půjde do školky, protože se tam vyřádí s dětmi svého věku a já budu mít cele dopoledne čas plně se věnovat drobečkoví, který teprve přijde, tak jak to bylo u dcerky.

A proč jsem se tedy rozhodla, že sourozence pořídíme?

Jak už jsem zmiňovala, já sama mám jednoho sourozence a jsem za něho ráda. Musím tedy ještě dodat, že jsme s bratrem dvojčata, což je určitě velký rozdíl. Skvělé pro sourozence, protože vše prožívají společně a jsou si opravdu hodně blízko. Ale nepředstavitelné starosti pro rodiče.

Už od mala jsem věděla, že se musím dělit a navíc jsme vše prožívali společně. Vždy jsem si měla s kým hrát a s kým si promluvit, sdílet starosti, ale i své radosti. A o tento pocit nechci svojí dceru ošidit.

Navíc v dnešní době nevíte, co se může stát. Když bude mít sourozence, nikdy nezůstane na tomhle světě sama a to je to nejlepší co jí jako rodiče můžeme do života dát.

Určitě tím nechci apelovat na jedináčky.

Každý má svůj názor, je mi jasné, že v dnešním stylu života jsou někdy dvě děti hodně, hlavně z finančního hlediska.

Tento článek je myšlený tak, že ti co přemýšlejí a neumí se rozhodnout je třeba moje psaní nějak nakopne. Ať jedním nebo druhým směrem. Eva.

13 komentářů

  1. Je prima mít víc sourozenců.Měla jsem štěstí na bratry.Bohužel jeden starší mi zemřel stále mi moc chybí.Ale ten mladší na mě nezapomíná a je tu pro mě,když potřebuji.

  2. Přikláním se k názoru, že pokud to příroda dovolí je lepší, aby sourozenců bylo více.Samozřejmě záleží na tom, zda rodiče mají dětem co předat.Bohužel , dnešní děti si nejvíc přejí, aby na ně rodiče měli víc času, a to je alarmující.

  3. Ja mám sestru a som rád, že som nebol jedináčik. Myslím si, že 2 deti sú tak akurát.

  4. Ja som z viacčlennej rodiny, boli sme 3 súrodenci, bohužiaľ brat a sestra už zomreli, ale dožili sa obidvaja krásneho veku. Manželka mala 3 súrodencov, žije už len jej sestra. S manželkou máme 2 dospelé deti a myslím si, že je to tak akurát minimálny počet detí – jedno je málo, tri a viac už zase veľa.

  5. Já mám sestru a jsem rád, že ji mám a stále si rozumíme i když každý má svojí rodinu, já osobně žádné děti nemám, aspoň o nich nevím.

  6. myslím si, že 2 děti jsou ideální a to jak pro rodiče tak pro samotné děti

  7. Jedno dítě je málo, pak je takové osamocené v životě.Jedináčci mají vše těžší, než sourozenci, kteří se o sebe celý život opírají.

  8. Měla jsem děti dvě, vnuka mám zatím jednoho. Ale on už ví, že se sourozenec do budoucna plánuje. Vybírá mu jméno, pokud to bude holka, bude se prý jmenovat Honzička. (Vnuk je Honzík)

  9. Myslím, že je jedno, zda je jedináček nebo z 10 sourozenců. Jedináček může prožít krásné dětství a v nikde se nemusí nějaké „trauma“ v celém jeho životě objevit, na druhé straně mezi sourozenci může být řevnivost a nesnášenlivost.

  10. Já mám starší sestru a když je ode mě daleko, přesto jsem ráda, že jí mám. Moji kluci byli tři a jejich bratrské soužití nebylo vždy ideál, ale drží spolu pořád, i když už jde každý svou cestou.
    Pamatuji si jednu příhodu, z jejich dětství, když za barákem nějaký starší kluk bil mého nejmladšího syna, já houkla z balkónu, ať ho nechá, kluk se dal na útěk a měl tu smůlu, že cestou potkal nejdříve prostředního a pak i nejstaršího syna, od každého vyfasoval facku a utíkal domů s brekem. Měl holt smůlu, nejmenší bráška se nebije, ten se chrání.

  11. Mám dvě sestry a jsem za to moc ráda.
    Sestra mojí maminky měla jednoho kluka a když se oženil, tak bohužel nemohli mít dítě a tak moje tetička neměla vůbec žádná vnoučátka. Moje mamka jich má 8.
    Rozhodně je lepší mít minimálně 2 děti. A chtělo by to víc dětí, aby jsme se jako Češi hodně rozmnožovali.

  12. Děti jsou radost a štěstí. My máme dva sourozence. Dívku a kluka a je hrůza jak ty děti rostou před očima. Ani jeden nedá na druhého dopustit a navzájem se doplňují ve všem co se kolem nich děje.

  13. Máme dvě děti, a myslím, že je to tak akorát…. já jsem jedináček a nikdy mi to nevadilo, a na světě taky nejsem sama, mám manžela, děti i vnoučata.
    Taky se ale říká, že jedna máma se dokáže postarat o pět dětí a pět dětí se někdy nedokáží postarat o svoji mámu :-(.

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.