Vůbec netuším, čím to může být, jestli výchovou nebo dnešní dobou.
V poslední době je dost časté vztekáni u dětí.
Bohužel, i já jsem byla svědkem u kamarádek, když se začalo jejích dítě vztekat a opravdu to nebyl pěkný pohled. Co je nejhorší, už to zkoušela i naše dcera.
Nedalo mi to a hledala jsem různé články, co s tím dělat a jaká je příčina.
Článků je opravdu spoustu. Odůvodnění jsem pořádně nenašla, jen to, že si tím dítě určuje svou sebedůvěru.
Já si myslím, že to způsobuje i dnešní životní styl u dětí. Dítě neumí pořádně ani mluvit nebo chodit, ale hlavně, že už má v ruce telefon nebo tablet. Na kterém už umí zapnout hru, pohádku a podobně.
Koukali jste se vy osobně někdy se svým dítětem na pohádky?
Já občas ano a nestačím se divit, co v těch pohádkách je. Jak se začne holčička vztekat, protože nedostala, co chtěla atd…
Při hledání jsem narazila na různé způsoby, jak se k dítěti chovat.
Například na něho nekřičet, nenadávat mu… Prostě počkat, až se uklidní a pak ho obejmout.
To mi přijde jako hloupost. Podle mě se musí dítěti dát jasně najevo, že rodičem jste tu VY. A vás má poslouchat. Nevidím důvod, proč bych při tomhle měla dítě obejmout a ještě ho snad pochválit, ne?
Když jsem byla já v tomhle věku vůbec si nevybavuji, že bych tohle někdy dělala ani u svých kamarádů jsem to nezažila. Tak proč teď je to tak běžné? Normálně jsem dostala po zadku a bylo.
Proto i já praktikuji to, co pomáhalo na mě.
Když se naše dcera začala takhle vztekat, klidným hlasem jsem se ji zeptala co se děje, ať mi to vysvětlí. Když mi to neuměla, vysvětlit a vztekala se dál bez důvodu, prostě jsem ji poslala do pokoje, že na ní nikdo není zvědavý a až se uklidní, ať přijde.
Podle mého když začnete dítě uklidňovat a konejšit, zvykne si na to a začne toho naopak zneužívat. Děti se takové věci učí opravdu velice rychle a jsou na to velmi mazané.
Naše dcera přišla na to, že když něco provede a pak přijde a řekne, že ji to mrzí a už nebude zlobit, tak je vše ok. Ano je to opravdu moc hezké, jenomže už to není myšleno vážně. Dcera to řekne, ale za pár minut začne dělat to samé na co jsem ji upozorňovala.
Proto bych neustupovala.
Dnešní doba je opravdu zvláštní. Rodiče jsou hodně v práci a na děti nemají tolik času, proto jim tolik ustupuji a děti se chovají, jak se chovají.
Určitě není pěkný pohled na dítě, které začne křičet, kope nohama nebo se válí po zemi.
Zajímalo by mě, co na tohle říkáte vy a jaké vy na to máte rady, triky
Souhlasím s Rojakem. Malé dítě se neumí ovládat a vysvětlováním se nic nezpraví.
Myslím si, že dítě není pejsek, aby poslouchalo na povely, já se svými dětmi byla spíš jako jejich kamarádka, zrovna tak, jako moje mamka byla se mnou. Vyplatilo se to, jsme “kamarádi” dodnes a nemohu si na ně stěžovat ani v nejmenším. Slovo musíš děti nerady slyší, ale jde to přece říct jinak …
Zajímavé názory, ja myslím nepolevovat ať díétě vi kdo je tady dospělý a koho musí poslouchat. Když tohle uděla doma tak to nikdo nevidí a je to jen v okruhu rodiny ale když tohle uděla někde venku, v obchodě. Já bych se asi hanbou propadla!
Vnučka se nikdy nevztekala, jen se občas urazí ale když si jí všímám a mluvím s ní tak ji to brzo přejde
Dítě, které se vzteká, má vždycky důvod, i když si dospělí myslí, že žádný důvod nemá. Naše Nikolka se sice nevzteká, ale udělá tak naštvaný obličej, že se člověk až diví. A stačí i to, že zrovna nevyhraje v Člověče nezlob se. Terezce nevadí, když prohraje, ale zase chce třeba jiné oblečení, než jí chci dát. Ale je spíš lítostivá, tak jí vysvětlím, proč dnes dlouhý rukáv, že je chladno. No a když si postaví holky hlavu, tak zavedu řeč jinam. Třeba to, jestli se mnou chtějí něco uvařit nebo upéct. To zabírá. Aby se válely po zemi, nebo kopaly nohama kolem sebe, tak to neznáme, ani tady, ani doma. A taky pomáhá, když řeknu – pojď ke mně, já ti něco ukážu :-)Taky holky dost často objímám a říkám, že jsem ráda, že je mám. Obě mi taky řekly, že mě mají rády…..podle mě jde všechno vyřešit v klidu, bez křiku, bez nadávání, bez dávání na zadek, to už vůbec ne. Myslím, že to chce se dětem víc věnovat, a to nejen když chceme my, ale hlavně, když chtějí ony samy.
Já, když jsem byl nedávno, před desítkami let, malý, tak jsem taky hodně trucoval a to způsobem, že jsem se vztekal, mlátil jsem rukama i nohama o zem, někdy mi rodiče jednu ubalily a někdy nechali vyvztekat, až jsem se uklidnil, anebo únavou usnul.
U malých dětí do vysvětlováním nic nespravíte. To si myslíme jen my, dospělí, že to takhle funguje. Malé děti fungují na bázi prožívání a emocí. Určitě je dobré zajít se poradit za dětským psychologem, který pracuje v místě vašeho bydliště.