Historie Velikonoc je velice dlouhá.
Dřív bylo toto období vítáním jarního slunovratu, později se přeměnily na oslavy znovuzrození Ježíše Krista, dnes jsou hlavně u nás, společenskou událostí. Původní nejdůležitější symbol Velikonoc je kříž a svíce. Peče se beránek, zajíček, mazanec, barví se vajíčka, chodí se hodovat a měli bychom si taky pořídit něco nového, aby nás tzv. „nepokakal beránek“.
Velikonoce mají pro církev mnohem víc, než symbolický význam.
Křesťanská církev má Velikonoce spojené se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, katolická zasvětila Bílou sobotu Boží Panně Marii.
Velikonoce vrcholí slavností Vzkříšení a velký význam mají obřady svěcení.
Pro evangelíky je základem Velikonoc Večeře páně a Velký pátek spojený s bohoslužbou.
Říká se – jiný kraj, jiný mrav. A platí to i o Velikonocích.
Pojďme si říct, jak se slaví jinde ve světě.
Na Slovensku je tradicí polévání vodou a korbáč (pomlázka). V pondělí chodí chlapci po domácnostech a polévají či „vyplácí“ ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Dostávají také vejce, peněžitou odměnu a mnohdy i sklenku dobrého moku. Polévání se používá převážně na východě Slovenska.
Při oslavách v Itálii vyrážejí celé rodiny za město uspořádat pikniky, aby oslavily návrat jara a teplého počasí. Také navštěvují přímo v Římě bohoslužby. Tradiční malovaná vajíčka vždy požehná kněz. Pečou se moučníky z kynutého těsta, hlavně ve tvaru holoubků, zdobené mandlemi. K snídani se podává slaný koláč.
V Anglii mají trochu jinou tradici, razí se zvláštní mince pro tuto příležitost, které se staly ceněnou sběratelskou raritou. Na Zelený čtvrtek královna Alžběta II. obdarovává každý rok o jednu osobu více, než v roce minulém. I když se to zvyk symbolický, stal se tradicí již od 15. století. Jsou také oblíbeny velikonoční průvody. Začíná se masopustním úterkem, který je známý jako palačinkový den. Jedná se o závod s pánví, na které je nutno udržet palačinku. Jinak jsou na trhu i kraslice z čokolády, různě zdobené i pozlacené. Ve školách se nosí velikonoční klobouky. Pomlázky v Británii nejsou známé a berou tuto tradici za násilnou. K jídlu se podává jehněčí pečeně se sladkými bramborami.
V Německu se děti těší na hledání různých sladkostí, čokoládových vajec, velikonočního zajíčka, kohouta, lišky, taky i čápa, kdy přitom užijí hodně legrace. Tradičním moučníkem bývá štola. Ve městech se na náměstích konají velikonoční trhy s bohatě ozdobenými kašnami spousty malovaných vajec, nebo i velikonoční strom se zavěšenými vajíčky. V Bavorsku je tradicí házení vajec přes střechu, takový hod prý ochrání dům před bleskem. V posledních letech i dospělí hledají místo vajíček lahve s pivem, které mají i speciální velikonoční etiketu. Také jich musí najít co nejvíc. Koledníci zde ale nechodí.
V Rakousku jsou symbolem preclíky ve tvaru věnečku a na Zelený čtvrtek se musí sníst něco zeleného. Na Velký pátek se dodržuje půst, který končí v sobotu po bohoslužbě, kde se světí maso, uzeniny i chleba. Tradiční oblíbená hra je s ozdobenými vajíčky, kdy se dva soupeři snaží navzájem vejce nakřápnout.
V Polsku, v této silně katolické zemi si 90 % lidí nechává na Bílou sobotu své sváteční pokrmy posvětit. Tradiční pochoutkou je mazurek, plochý moučník s různými náplněmi. Na stole se objevuje šunka, chléb a sůl, klobásy, křen, bábovka z kynutého těsta. Tradiční cukrovinkou jsou beránci vyrobeni z cukru. Na Velikonoční pondělí se lidé polévají vodou, což jim podle tradic zajistí zdraví na další rok.
V Maďarsku se dívky polévají vodou, muži pak dívku postříkají parfémem a dostanou za to vajíčko, koláč nebo alkohol. I v Maďarsku nechybí na stole pečené maso, velikonoční šunka a sladké kynuté buchty. Nejvíce známý je Velikonoční festival v Hollókő, návštěvníci mohou přihlížet výrobě džbánů a váz na hrnčířském kruhu a malování vajec dle prastarého vzoru. Velikonoční festival je také zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Ve Francii uvítáte fůru sladkostí z marcipánu, čokolády a různých zdobených specialit, třeba vejce plněná nugátem, či obří vejce, kdy chybí kousek čokoládové skořápky a je tak vidět i cukrový zajíček. Těmito sladkostmi se hojně obdarovávají. Vajíčka tu představují zrození a bohatství a tradici, jejich obdarovávání začal už král Ludvík XIV. na francouzském dvoře v 17. století. Dalším symbolem je sedmikráska.
V Chorvatsku předchází velikonočním svátků 40denní půst, který začíná dnem, kterému se říká Popelnice. Chorvati si také nechávají posvětit olivovou a palmovou větvičku kvůli dlouhověkosti a blahobytu. Náboženské průvody má skoro každé město a procesí by se cestou neměla potkat. Nejdelší cesta je na ostrově Hvar, která měří 22 km. Tradičně se peče kulatý chléb, buď sladký, nebo slaný, plněný sýrem.
V Řecku se barví vejce pouze na červeno. Barva tak symbolizuje obnovu života a ukřižování Ježíše Krista. V zemi, kde je spousta lidí věřících, je v kalendáři mnoho náboženských svátků. Po celý týden se konají mše a v pátek je z kostela vynášeno Kristovo tělo, smutečně zvoní zvony a ve smutečním oblečení jdou i lidé v procesí. I v Řecku ale velikonoční oslavy stále více získávají komerční charakter a dnes je běžné se obdarovávat podobně jako na Vánoce. Hlavní rys řeckých Velikonoc je hodovat a radovat se v kruhu rodiny. Jednu zvláštnost řecké Velikonoce ale mají. Neodmyslitelně k nim patří lampionové průvody. Na Kypru se rodiny na Boží hod velikonoční a o Velikonočním pondělí schází k obědu venku blízko kostela.
Ve Španělsku žije také mnoho věřících, tak prochází různá procesí se sochami Ježíše Krista. Tradičně se pečou velikonoční věnce ze sladkého těsta, do kterých se vtlačují natvrdo vařená vejce. V každém věnci je uschován malý plastový panáček a ten, kdo ho najde, bude mít štěstí. Klasickou pomlázku jako u nás, ve Španělsku neznají, i když na trzích jsou k vidění, ale jen na ozdobu. Jsou upletené z bambusu. Děti ale také dostávají čokoládová vejce i zajíce. V tomto období se Španělé rádi schází s rodinou v přírodě.
V Rusku se také lidé obdarovávají drobnými dárky a vejci a na důkaz přátelství se třikrát políbí. Oslavují se pravoslavné Velikonoce, lidé syrová vajíčka nosí do kostela, kde si je nechají požehnat a pak je vařená konzumují při slavnostním obědě. Velikonocům předchází 7týdenní půst. Na stole nesmí chybět chleba politý sněhem z bílků a velmi bohatě ozdobené pečené těsto, které symbolizuje hrob Hospodina.
Ve Finsku mají také v oblibě velikonoční svátky, i když si o jaru mohou nechat ještě zdát, stačí jim doma naklíčené osení, nebo rozkvetlé kočičky ve váze a zdobí své domácnosti žlutými kuřátky, protože jim připomínají slunce. Jinak také se barví vejce a pečou se zajíci. Děti také hledají vajíčka a chodí i koledovat, i když je tradice trochu jiná. Malí koledníci se převlékají za čarodějnice s košťaty. Podle tamní pověry je období od Velkého pátku do Božího hodu čas, kdy čarodějnice pořádají své reje u hořících ohňů.
V Norsku Velikonoce ovlivňuje počasí. Dnes už zajímavým zvykem jsou tradiční norské detektivky, všechny televizní stanice vysílají detektivní příběhy a ty jsou vytištěny i na obalech s mlékem. Norové milují mléko k snídani vychlazené a nejlépe několik sklenic. Peče se zde speciální pečivo, buchty s vanilkovým pudinkem, skořicové šneky a vejce se barví hlavně na žluto, připomínající jaro. Vajíčka mohou být také naplněna sladkostmi, mohou být různých velikostí a lidé si ho dávají před Velikonocemi, aby měli co mlsat. Téměř všichni se na Velikonoce vypraví do chat a srubů. Když nemají svoje, jedou k někomu na návštěvu, nebo si ji pronajmou.
V USA se také barví vajíčka, která zajíček schovává v domě, nebo na zahradě. Tradičním pokrmem je šunka a jehněčí maso. V hlavním městě hrají děti do 8 let oblíbenou hru v kutálení vajíček. Nechybí ani pompézní velikonoční dekorace.
V Mexiku jsou Velikonoce důležitým církevním svátkem, pořádají se velká procesí. V tomto období lidé nekonzumují maso a tradicí je pokrm z banánů, rozinek a másla. Barvení vajec a čokoládu tu neuvidíte. Lidé si doma staví oltáře s podobou Panny Marie a zdobí je svíčkami, a různými figurkami.
Na ostrově v Karibiku na Guadaloupe tradiční oslava velikonočních svátků začíná již karnevalový týden předem až do Popeleční středy. Průvody lidí v maskách za zvuků místní hudby procházejí městem a tančí. Za hojné účasti věřících se konají i velká procesí.
V Austrálii jsou velikonoční svátky významnější než svátky vánoční. Mnoho lidí je nábožensky založených a zúčastnit se mše v kostele je samozřejmostí. Tradice se udržují různě, vzhledem k množství národností, které zde žijí. Pečou se mazance, ale beránek chybí. Jinak je v obchodech plno velikonočního zboží. Slaví se s příchodem podzimu.
Na Velikonoční ostrov ale nejezděte, pokud chcete Velikonoce zajímavě oslavit. Tento ostrov, známý svými sochami, získal název jen kvůli datu objevení. Na Velikonoční pondělí roku 1722 k němu doplula holandská výprava. Proto dostal ostrov toto jméno.
Hurá do oslav Velikonoce a nezapomeňte fotit
opět poučný článek, což o to tyto informace lze jistě najít i na internetu, ale trvalo by to dlouho a ruku na srdce, komu by se chtělo tím trávit drahocenný čas. ještě že máme babičku 11, která to udělá za nás. chválím i admina za udělení 500 bodů, babička si to zaslouží. Já bych jí, pokud je to možné, ze své malé hromádky udělil 100 bodů. Jde to???
díky za Váš přístup. Odečítám Vám 100 bodů, připisuji 200 bodů za správné ocenění někoho, kdo si dává velkou práci v tom, aby nás všechny obohatil.
Chtěla bych všem poděkovat za chválu u článku a Vám extra za nabídku 100 bodů, opravdu mě to překvapilo a potěšilo, ale to nemuselo být. Píši ráda, nedělá mi to problém. Děkuji za ocenění.
Chtěla jsem původně napsat i o tradici Velikonoc na Filipínách, ale zdálo se mi to hodně drastické. Nu což, napíši to teď, i když třeba o tom víte.
Filipíny jsou silně katolické a pro mnoho lidí je Velký pátek dnem dobrovolného utrpení. Během oslav dochází dokonce i ke skutečnému ukřižování. Ulicemi chodí mladí kluci, kteří jsou svlečení do půl těla a mrskají se důtkami. V poledne se dostaví za město, kde se nechá ukřižovat několik mužů. Jeden z nich se nechal ukřižovat během let 29x jako poděkování za to, že kdysi spadl ze střechy a přežil. Nikdo jim to však nevymluví, aby to nedělali. Pro nás je to naprosto nepochopitelné.
Jako vždy poučný článek plný novinek a zajímavostí.. Když jsem byla malá, Velikonoce jsem vnímala jako tradici, kdy jsem každý rok utíkala před spolužáky.. Dnes se na to už dívám jinýma očima.. Tradice jsou stále, jen se z ní stala těžká komerce a snaha vymámit z lidí co nejvíce peněz.. V únoru jdete nakoupit do obchodu a už tam mají čokoládová vajíčka a velikonoční výzdobu.. Ale co naděláme, taková je doba.. A já jdu dělat hokus pokus a péct mazanec..
velikonoce uz neslavim….
Babička je jednička !!!
opravdu krásný a poučný článek, škoda že u nás ve městě už o koledníka skoro nezavadíte.
Wau babičko11, super článek se spoustou zajímavostí, znám akorát slovenské velikonoce a protože manžel je slovák, mám to i s politím i s karabáčem. Smekám před Vámi.
Velikonoce jsou krásné svátky a když se zadaří, tak sluníčko jim dává také své kouzlo. Jen se jim nepřikládá taková váha jako Vánocům a pro mnohé to za chvíli bude jen pár dnů volna – bohužel.
Takže všem přeji, aby si je ve zdraví užili se svými blízkými 🙂
nejlepší velikonoce jsou stejně u nás na vesnici
Veľmi podnetný článok s množstvom zaujímavých informácií.
Na Velikonoce u nás chodí koledníci, kterým dávám malovaná vajíčka, cukroví, chlebíčky a těm větším kořaličku.
Moc jich už nechodí, ale to nevadí, hlavně že nějaký koledníček přijde, jinak by to ani nebyly Velikonoce.
Článek je moc zajímavý.
Nejlepší oslava je Guadalupu, jiné kraje jiné mravy, křesťanské svátky, jiné víry to neřeší.
Babička11 opět nezklamala – klobouk dolů před jejími znalostmi a její slohovou prací. Těším se na Vaše příspěvky – pokaždé tam najdu spoustu věcí, které jsem neznala. DÍKY!
jj, bohužel jediná, která píše 😀
Napřed k tomu Ludvíkovi. To není žádné no a co. To by ty dějiny potom vypadaly, kdyby si házel každý datumama, jak by chtěl.
A teď tedy musím pochválit tu slohovou práci k velikonocům. Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých věcí. Velikonoce nijak zvlášť neslavíme, ale určitě je to krásný svátek. Mám ho spíš spojený s jarem.
MadameBijou
Díky za podporu. 🙂
babicka11
Ludvík XIV. se narodil 5. září 1638 – což je opravdu 17. století … 🙂
dobrý postřeh …, jsem se upsala :-(, tak se omlouvám, je to chyba. (Tam, kde jsem to vyčetla, se psalo, že na francouzském dvoře již v 16. století si lidé začali postupně dávat vejce a POTOM začal dávat ZLATÁ vejce Ludvík XIV., – tak informace vznikla nedopatřením….).
Jinak pochopitelně všechno nevím a dost věcí jsem hledala, protože mě to taky zajímalo :-).
Babicko11, to je v pořádku, každý se může splést. Mě jen trochu vytočila ta adminova poznámka v komentářích, protože mi to nepřijde jedno a bylo by fajn informaci v článku opravit, ať nedochází k takovým nedorozuměním. Třeba takového historika by to nenechalo lhostejným. Jinak se mi Váš článek moc líbí a také jsem se dozvěděla hodně nového. Díky.
– velice se omlouvám, že jsem si jako uživatel dovolil malou úsměvnou poznámku, která vás některé vytočila
– co tak místo x rekomentů napsat vlastní článek stejné hodnoty???
– co tak místo x rekomentů napsat přesné znění věty k opravě???
– x lidí, kteří rozumí historii a ani jeden článek k publikaci o čemkoliv, co by se dalo číst
– jen jeden uživatel – babička11, která píše o všem, má to hlavu i patu a odpovídající hodnotu
– kolik je tady historiků???
Admin:
– 500 bodů pro babičku za článek i dosavadní aktivitu, která je příkladem
– článek opravím, aby náhodou nedošlo k vytočení nějakého dalšího historika.
moc pěkný článek – tolik zemí, wow! já už se na velikonoce moc těším, sice už nejsou tak in jako dřív, koledníci už moc nechodí, ale i v kruhu rodinném to může být velká zábava 🙂
Velikonoce patří mezi nejoblíbenější svátky jara ve velké části naší zeměkoule, tedy přesně tam, kde najdeme křesťany a jejich víru. Velikonoce jsou totiž křesťanské svátky, které mají připomínat zmrtvýchvstání Ježíše Krista. A když jde o svátky, tak k těm většinou patří skvělé, často slavnostní jídlo a zvyky, které velikonoce v různých částech světa provázejí.
Babičko, tak tenhle článek musel dát práci, tolik dat, informací a zvyků 🙂 Každý národ má své zvyky, vím, že jiné krajiny nechápou naše pomlázky. Ale je to naše tradice, tak co? Všechny přece chceme být tento rok zdravé a krásné, ne? 🙂
Velmi zajímavý článek, vždycky se ráda dozvím nějakou zajímavost ze světa. Jen chci upozornit, že Ludvík XIV. nežil v 16., ale až v 17. století.
no a co, hlavně, že žil 😀
MadameBijou
Já mám slabost pro historii a tohle mi prostě vadí. Když už něco píšu, tak si ověřím správnost dat a faktů. A jelikož jsou to dějiny, tak jsou dány a není fuk, když se život nějaké osobnosti jen tak posune o století dozadu. Zvlášť, když je Ludvík XIV. tak známý francouzský král. Převážně v 16. století žil jeho dědeček, král Jindřich IV. 🙂