Jak to bylo tenkrát v noci
Za náš život zažijeme tolik příběhů a zážitků, že by se dala sepsat celá kniha. Některé jsou úsměvné, jiné přináší bolest a zklamání. Zkrátka takový je život. Rodiče celý život šetřili a toužili si koupit nějaký malý domeček na venkově. To se jim povedlo, ale to už jsme byli v pubertálním a starším věku, tak jsme si jako děti venkovských radovánek moc neužily. Všechno bylo pro nás nové.
Na Velikonoce jsem zažil první pořádné koledy a taky šupání děvčat pomlázkou. Tak nedá se říct, že by takové tradice byly špatné. Byla to legrace, odpoledne jsme se pak, skoro všechna omladina sešla a společně šli na zábavu.
Už jsem vyzvídal, co vlastně bude příště za nějakou podobnou akci.
Dlouho jsem ani nemusel čekat na odpověď. Přece jasná věc, bude se stavět májka, u toho trochu popíjet, ale hlavně musí se pořádně střežit až do rána. Kdyby nám ji prý podsekli, byla by to pořádná ostuda. No tak s tím jsem se ve městě nesetkal. Přece jenom ten život na vsi je takový hezčí.
Přišel den D.
Místní hasiči, nám pomohli s vybráním kmene a postavěním májky tak, aby na nikoho nespadla. Pěkně jsme ji nazdobili pentličkami a věneček dobře upevnili. Pyšně jsme se na ní podívali a museli se pochválit. Zatím nám žádné nebezpečí nehrozí, tak jsme se rozhodli jet do sousední vesnice. Nejsou moc daleko od sebe, ale na návsi se pořádala nějaká čarodějnická akce. Děti tu měly různé soutěže a nakonec se opékali špekáčky. Dlouho jsme se tu nezdrželi, bylo potřeba ještě zabezpečit něco na pitný režim. A také se domluvit kdo co a jak bude dělat. Všechno se muselo řádně naplánovat. Přišel večer a zábava rozhodně nevázla. Rozdělili jsme se na skupinky, kdo a jak bude hlídat, abychom pokryli celou noc.
Kolem půlnoci jsem přišel na řadu.
Celou dobu jsem se na to těšil, tak jen to nezkazit. Když tu najednou vidím mezi stromy příšeru. Vždyť jsem zase tolik nepil. Promnu si oči a už vidím dvě rozcuchané příšery, tady už přestává veškerá legrace. Mumlají nějakým divným jazykem a dokonce to vypadá jako by od nich létaly jiskry. Tak to je už moc. Blíží se přímo k nám. Tady přestává….
Zde už necháme prostor pro vaši představivost.
Dokončený příběh formou komentáře by měl smysluplně navazovat.
Konec soutěže bude 10.5. 2017.
Hlasování o nejlepší dokončení proběhne průběžně dle přidaných komentářů a bude ukončeno 15.5. 2017.
Schválení komentáře je plně v pravomoci admina.
Pokud svůj komentář u článku neuvidíte, nebyl schválen, zkuste to znovu 😀
Výhry pro zapojené:
50 bodů – za přidání a dokončení příběhu, pokud admin schválí
300 bodů – poukaz na nákup pro výherce dle hlasování
Dokončení příběhu bylo ukončeno 16.5. 2017 v 18:31 hod. Hlasovat můžete do 30.5. 2017
Líbí se mi páté dokončení.
Moc hezké příběhy, všichni se mi líbí a mají štávu. Jsem také z vesnice a tak vím o co jde a vím, jaká velká ostuda ukradení májky pro mládence je.
I když 6tka je ta nejnej
Tady přestává hra na hrdinství.Tiše se přesouvám ke kamarádovi, který podřimuje u stromu. “Hele, někdo se sem blíží” šeptám mu do ucha . V ten moment je kamarád vzhůru. Letmo koukne, kam ukazuju a už šeptá rozkazy. “Dělej jako by nic a dej mi 5 minut, oběhnu je ze zadu a pak na ně naběhneme. Ty zepředu a já zezadu.” Jen to dořekl zmizel jak stín. Zůstal jsem tam stát a přemýšlel, jak na ně naběhneme. To se budeme prát? Nejsem nějaký velký bitkař a tak se mi do takové akce vůbec nechtělo. Pět minut pomalu uběhlo a já pořád nevěděl, co a jak. Pak jsem dostal spásný nápad. Vyskočil jsem do tmy a začal mávat rukama a ukrutně řvát. Když se ozvalo holčičí vřískání a řehot kamaráda věděl jsem, že nám nic nehrozí. Holky se rozhodly, že se na nás příjdou podívat, no a na cestu si svítily svíčkama. Můj řev je tak vyděsil, že strachy vletěly kamarádovi přímo do náručí. Nakonec jsme majku hlídali ve čtyřech až do rána.
…veškeré hrdinství. Tiše se přesouvám za nedaleký strom a za jeho mohutným kmenem hledám spásný pocit bezpečí. Hlaholící dvojice se pomalu přibližuje a já křečovitě svírám ve zpocených rukách klacek, který jsem, aniž bych si to pamatoval, narychlo sebral ze země při svém přesunu do bezpečí. Pomalu začínám slyšet, o čem si ti dva povídají. Z jejich konverzace záhy poznávám, že rozhodně nejsou střízliví a že se patrně jedná o starší pár, který se vrací nejspíše z místní restaurace. To mne trochu uklidnilo, protože tihle dva jistě nepřišli, aby poškodili naši májku. Mé úvahy byly správné, dvojice májku minula bez povšimnutí a zmizela ve tmě. Do rána už se nic nepříjemného nestalo a tak jsem svůj úkol: uhlídat májku, zvládl bez dalších potíží. O svém nočním zážitku jsem nikomu samozřejmě neřekl a tak jsem byl nakonec za hrdinu.
Tady přestává legrace! Co to je? Kdo to je? No počkejte, já nejsem žádný strašpytel. Vezmu klacek a už se blížím k podivným postavám. Zvednu ruce nad hlavu a zařvu ze všech sil. Mátohy se zastavily a když viděly, že mám v ruce pořádný kyj, vzaly nohy na ramena. Nelením a za nimi. Řvu jak postřelený tygr. Ženou se do lesa a já za nimi.Tma jak v pytli, teď jsem to vzal přes pařez a cítím jak mi otéká kotník. Bolestí řvu ještě víc. Zahlídl jsem ty potvory mezi stromy. Jedna sebou práskla, i když si svítila malou baterkou a slyším sakrování. Ten hlas znám. Počkejte, to jsem já! Jauvajz, ta větev mě vzala přes čelo.Počkejte, snažím se volat, ale sotva sýpu. Sedím na zemi, kotník bolí jako čert. Už se vracejí. No jasně, je to máma se ségrou. Přišly za mnou, abych náhodou neusnul a nepřišel o májku. Prý by to byla ostuda. Vzaly mě mezi sebe a pomalu se vracíme zpět. Než jsme se společně dobelhali, trvalo to snad dobrou půlhodinu. Překvapeně zíráme na místo, kde se před časem vypínala májka. Ostuda to byla a ještě tomu kotník ve škrobáku. Holt příště vartovat asi nebudu.
Tady přestává veškerá legrace. Co to tam je? Na strašidla už dávno nevěřím!
Rychle se schovávám a sleduji, co se bude dít. Po chvilce se nedaleko mě objevují dvě postavy. Byli to kluci z vedlejší vsi a pěkně ožralí. Pořád se hihňali a škrtali zapalovačem, aby si zapálili cigáro. Moc jim to nešlo.
Jeden nesl pilku na podříznutí májky. To bylo jasné.
A jak se tak motali a připravovali se na akci, tak jsem začal třást s tím keřem, za kterým jsem byl schovaný a začal jsem výt a chrochtat a už ani nevím co ještě.
Kluci / pod vlivem notné dávky alkoholu/ se lekli, najednou nevěděli, co se děje. Jeden zařval “ty vole, padáme” a byli pryč. Zůstala tam po nich jenom ta pilka i ten zapalovač.
Kdyby hoši před takovou akcí tolik nenasávali, tak bych měl větší problém jim v podříznutí májky zabránit.
Tady přestává veškerá legrace, tak jsem si raději pořádně přihnul z flašky domácí slivovice, abych dostal kuráž, ale to jsem neměl dělat, protože už si následně nepamatuji ani strašidla ani nic další. Břinknul jsem sebou o zem a asi sem nebyl jediný, to jsou ty krásy májek a pitek na vesnicích. Když jsme se tak nějak všicí probouzeli další den kolem oběda kolem májky tak jsme se divili ještě víc, a přestala veškerá legrace znova, májka tam ležela vedle nás podříznutá. Zřejmě ta podivná strašidla v noci nebyl nikdo jiný než ogaři ze sosední vsi, ale kdoví třeba ne.
tak to jo, 10 bodů navíc 😀
Tady přestává všechna legrace! Co to je? Kdo to je? No jasně, kluci z vedlejší vesnice a chtějí nás vystrašit v příšerných parukách a ukrást májku! Náš krásný fábory z pestrého papíru ověnčený strom, představující nejen symbol jara, ale také lásky! Musím prostě něco udělat, přece se nebudu jen tak dívat. Co vlastně chtějí udělat? Ukrást májku není jen tak. Je to dost složité a může dojít i k nebezpečí úrazu. Ale přece se s nimi nebudeme prát. Ale to se zařídí. Mám přece mobil a zavolám kamarádovi, bydlí kousek odtud. Tak se také stalo, přiběhl na pomoc a nebyl sám! Vzal sebou i svého psa. A to se zloději zalekli, s vlčákem, který na ně cenil zuby a zuřivě vrčel, nechtěli mít nic společného, a nakonec se dali na útěk. Májka byla zachráněna a zloději by mohli být rádi, že se jim to nepovedlo. Mohli by se také dostat do sporu se zákonem. Krást obecní májku se nevyplácí.