Potřebujete špičkový překlad do ruštiny? Poptáváte expresní překlady z ruštiny?
Vyzkoušejte si naši rychlou online kalkulaci. Naše profesionální překladatelská agentura Express-Preklady.cz poskytuje své služby online, díky čemuž se s námi vyhnete složité administrativě.
Překlady z ruštiny a překlady do ruštiny u profesionální online agentury
Přeložíme pro vás životopis, osobní dokumenty, výpisy z obchodního nebo živnostenského rejstříku, právní dokumenty. Poradíme si i s expresními překlady odborných technických textů.
Specifika ruského jazyka
Ruština se může pochlubit následujícími statistikami:
- je nejčetnějším evropským mateřským jazykem
- je nejpoužívanějším slovanským jazykem
- je po angličtině druhým nejužívanějším jazykem internetu
- je jedním ze šestice úředních jazyků OSN
- je jedním z dvojice úředních jazyků na palubě ISS
Historický vývoj a písmo ruštiny
Ruský jazyk se zapisuje cyrilicí (azbukou). Na ruském území se od 10. století užívala jako spisovný a úřední jazyk církevní slovanština, což souviselo s šířením křesťanství. Ruština byla lidovým jazykem a zapsaná se objevuje souběžně s církevní slovanštinou například v kronikách, dokumentech a právních zápisech. Od 17. století získával postupně navrch jazyk používaný v okolí Moskvy a vliv církevního jazyka slábl.
Počátkem 18. století byla provedena reforma spisovné ruštiny, původní cyrilice byla upravena na tzv. graždanku. 19. století pak zažilo největší úspěchy ruské klasické literatury.
Rok 1917 přinesl mimo podstatnějších historických událostí též další pravopisnou reformu a opětovné zjednodušení písma.
Zajímavosti ruštiny
Oproti češtině podmět ve větě není ve spisovné řeči vynecháván, musí být vyjádřen minimálně osobním zájmenem:
řekl jsem, že… = [ja skazal, čto…] = я сказал, что…
Oproti češtině přítomný čas neužívá sponu (významové sloveso být):
(on) je novinář = [on žurnalist] = он журналист
Oproti češtině minulý čas neužívá pomocného slovesa být:
řekl jsem = [ja skazal] = я сказал
Je zde pouze šest pádů, chybí 5. pád, místo něj se užívá oslovení 1. pádem.
Přízvuk je pohyblivý, může být na rozdíl od češtiny na kterékoli slabice a je také silnější. V písmu se neoznačuje, pouze ve slovnících nebo učebnicích jazyka, kde se uvádí jako čárka nad samohláskou. Přízvuk je důležité rozlišovat, neboť může měnit význam slov – například плачу [pláču] = pláču, ale плачу [plačú] =platím.
Nepřízvučné o se vyslovuje spíše jako [a]. Jde o tzv. akání (аканье), což znamená, že v nepřízvučných slabikách se nerozlišuje v řeči [о] a [a]. Jde o normu spisovné ruštiny.
Výslovnost měkkého i a tvrdého y se v řeči odlišuje. Tvrdé y je mnohem tvrdší a výraznější než například v češtině.
I v ruštině se objevují slova přejatá z jiných jazyků. Dříve to byla slova z turkických jazyků (což je jedna z větví altajské jazykové rodiny), příkladem je slovo лошадь [lošaď] = kůň. Novější slovní zásoba obsahuje slova z francouzštiny, němčiny a angličtiny.
Praslovanské g se nezměnilo na h na rozdíl od dalších východoslovanských jazyků ukrajinštiny a běloruštiny nebo západoslovanských jazyků češtiny a slověnštiny. Zůstalo zde g stejně jako v západoslovanské polštině nebo v jihoslovanských jazycích.
Jazyková rodina ruštiny:
Jazyky indoevropské – slovanské – východoslovanské.
Počet mluvčích se odhaduje na 278 milionů.
rusky se dorozumím, i u nás na škole se učí ruština
Něco takového jsem nikdy nepotřeboval a tak jsem tuto znalost nijak nerozšiřoval.
Spolu se čtením článku jsem se pomyslně vrátila na základku a hodiny ruštiny, kdy se do nás učitelé snažili a leckdy marně, nacpat tu nešťastnou gramatiku. Sice díky létům stráveným nad učebnicemi ruského jazyka nám něco v hlavách zůstalo, ale posléze v nás vznikl jakýsi odpor k tomuto jazyku, ba i k lidem rusky mluvícím, tak bych to asi kulantně napsala, vše bylo následkem neblahých událostí v roce 1968 i dalších let. V těchto letech nám na střední školu dali jednu, opravdu jen jednu jedinou učebnici ruštiny, v nabídce ke studiu cizích jazyků byla jen francouzština a němčina. Přesto se naše generace rusky aspoň trochu domluví a když slyším něco rusky mluveného z televize, rozumím téměř všemu úplně automaticky, ani si v první chvíli neuvědomím, že je to ruština.
Pracovala jsem v kanceláři u počítače, tak jsem se setkávala s ruštinou i dál, protože jsem vytvářela například DTP sazbu katalogů pro cestovky, kde byly některé texty v cizích jazycích i ruštině. Potíž byla v tom, že sice ruské fonty jsme v PC měli, ale neměli jsme ruské klávesnice, vytvořila jsem si tedy na papír jakéhosi pomocníčka, vypsala jsem si všechna ruská písmenka do sloupce a ke každému ruskému písmenku jsem přiřadila české, pod kterým se na klávesnici skrývalo to ruské. Piplačka, ale vyplatilo se to, časem bylo ruských textů víc a víc.
O překlady se starali sami klienti, někde si nějak nechávali texty překládat a výsledky nám přinesli k dalšímu zpracování. Zmiňovaná firma Express-Preklady.cz by se nám velmi hodila, někdy se mi ty překlady zdály hodně krkolomné, ale náš zákazník, náš pán si to přál vysadit takto, tak jsme mu to vytiskli, jak chtěl. Možná že by spolupráce s touto firmou nebyla nijak zvláštním navýšením ceny katalogů, to nedokážu posoudit, ale z článku jsem tak usoudila. Škoda, že se tenkrát nějaká firma překlady nezabývala, tedy vlastně ano, ale ceny byly neúnosné.
někde jsem četla že ruština začína zase vzestupovat?
Ruština mě ve škole docela bavila, škoda, že ale tenkrát nebyla povinná angličtina místo ruštiny, teď by se mnohem víc hodila, i když teď ruština se taky začíná více preferovat.
Ruština není těžký jazyk, na jazykovce jsme ji měli taky a ovládala jsem ji velmi dobře 😀 – každá řeč má svoji “zvláštní” gramatiku, a my se učili vyslovovat třeba
“řekl jsem, že… = [ja skazal, čto…] = я сказал, что…”
místo čto – četli jsme što
Ruština by pro nás Čechy měla být snadným jazykem na učení. Kromě mne. Na jazyky mi chybí buňky 🙂