1 máj, lásky čas nebo taky čas lampionových průvodů.
Historie svátku.
Tento mezinárodní dělnický svátek byl slaven poprvé v roce 1890 na paměť celodenní stávky amerických dělníků v Chicagu 1. května 1886 za osmihodinovou pracovní dobu. Stávkovalo tam tehdy asi 300 tisíc dělníků. O dva dny později přišlo o život, při střetu demonstrantů s pořádkovými silami několik stávkujících. Svátek práce v roce 1889 zavedla II. Internacionála na návrh francouzských socialistů. V českých zemích byl poprvé slaven v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Od roku 1948 byl průvod pořádán na Václavském náměstí, poté byl několik let na Letenské pláni. V roce 1989 byl vrácen zpět na Václavské náměstí.
Přivřu oči a moje myšlenky se začínají toulat mým dětstvím.
Ani nevím proč, najednou jsem ucítila silnou vůni šeříku. Jako dítě jsem je milovala a trhala větvičky různých barev do vázičky. Nosila jsem je domů jako pozornost babičce, ale přitom jsem každou chvíli na jejich drobných kvítkách měla nalepený nosík.
S vůní šeříků jsem si spojila prvomájový průvod. Jak já ho neměla ráda.
Ve školách nám 1. Květen prezentovali jako obrovskou událost. Něco na čem nesmíme nikdy chybět a musíme být vždycky připraveni. Dnešní generace už vůbec netuší o čem je řeč a myslím, že tento den bude nadále přežívat jako státní svátek a den volna navíc.
Pro nás to měl být nejvýznamnější svátek komunistického režimu.
Státní propagandou byl označován za oslavu práce a dělnické třídy. V tento den byly ve všech městech a obcích organizovány masové prvomájové průvody, kterých se museli povinně účastnit žáci, studenti a pracující lid. Však se to také přísně kontrolovalo a neúčast se brala jako hrubý přestupek. Samozřejmě před tím následovalo mnoho příprav.
Úklidy, tvorba výzdoby – kdo by si nepamatoval, jak jsme tvořili bílé holubice a jarní květy. Nakonec je lepili do oken, vyvěšovali československou a sovětskou vlajku. Nesmělo se zapomenout na výzdobu nástěnek.
Fujjjj jak jsem to nesnášela. Výzdoba se nesla v duchu blížících se oslav výročí zahájení pražského povstání a osvobození Československa Rudou armádou. Vše procházelo tvrdou cenzurou a cílem bylo demonstrovat sílu režimu a jeho jednotu s lidem.
Nastal 1. květen a lidé se shromáždili do ulic.
Většinou byli seřazeni v průvodu podle nějakého pořadníku a prezentovali jeden podnik, školu, skupinu. Nejprve v čele byla nesena československá a sovětská vlajka, portréty Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina, Klementa Gottwalda a další portréty generálních tajemníků.
V průvodu jely také alegorické vozy – nákladní auta, na jejichž korbách byly nainstalovány různé transparenty socialistických úspěchů.
My jsme dostali do rukou různá mávátka, střapatá v národních barvách a těmi jsme měli mávat a zdravit ty, co stáli na tribuně. Někdo měl pak vlaječky, balónky, mírové holubice nebo transparenty s nápisy. Všude zněla budovatelská hudba z místních tlampačů.
Nás asi stejně nejvíc zajímali stánky, které stály podél průvodu, a nabízelo se zde zboží, které jinak nebylo k sehnání. Když jsme prošli tribunou, tak jsme se co nejrychleji ztratili domů. Otevřu oči, jen se usměju nad svým myšlenkovým pochodem.
To už je let, to snad ani není pravda. Petra.
Jak vy vzpomínáte na první máj?
Mé vzpomínky na 1.máj jsou dvojí .V dětství mi nevadily průvody dokonce se mi líbily a těšila jsem se.A v dospělosti,když jsem si uvědomila,že jsou povinné a nedobrovolné to mi vadilo.Zodpovídat se proč nemohu nebo nechci do průvodu bylo dost stresující a štvalo mě to.
10 bodů
přeci jen vzhledem k věku jsem nijak masově 1. květen neprožíval. matně si pamatuji na nějaké průvody, kterých jsme se jako děcka účastnili a potom pokládání věnců u pomníku československých a sovětských vojáků v Bráníku, kde jsem tehdy bydlel.
ok, vzhledem k věku 10 bodů 😀
Už je to pěkných pár let zpátky, kdy jsme uctívali první máj trochu jinak, než v dnešní době. Pamatuji to jako školák, učeň i pracující. Bylo to pěkné a mělo to dost do sebe. Jezdily alegorické vozy, každý s jinou propagandou, chodily zástupy lidí, jak školáků, učňů i dospělých, nosily transparenty, vlajky, všichni vykřikovali na tu dobu, populární hesla, na konci průvodu stala tribuna, kde promlouvala hlava toho města a vítala a zdravila celý průvod. Mně osobně se to docela líbilo, byla to na tu dobu úplně normální věc, prostě se to tenkrát prožívalo úplně jinak, než teď a to si myslím, že je velká škoda, dnes je v “módě” hláška – nejsou peníze.
10 bodů
jo, prvni maj sem zazil, ale jen jako skolak ZŠ , tož v tv ony pruvody z cele zeme meli i cos do sebe :)))
ok, vzhledem k věku 10 bodů
Tyhle “oslavy” si už nějak nepamatuju, šlo to kolem mě.. Pořád jsem to ale měla spojené právě s komunismem a ono to bylo úplně jinak.. To jsou mi věci. 🙂 Já už mám spíš první máj spojený s Karlem, Hynkem a Jarmilou a polibkem pod rozkvetlou třešní.. Takže budu čekat, čapnu juniora a nechám si dát tu nejsladší pusu. 🙂
10 bodů
Při čtení článku jsem si vzpomněla na svoje dětství – jako by to bylo dnes, v oknech domu vlaječky a bílé holubice, od rána řval rozhlas budovatelské písničky, které jsem nesnášela. Pak dojít ke škole, nafasovat mávátko nebo transparent (mávátko bylo lepší, protože se tak neproneslo) a vzhůru do průvodu, mávat a volat budovatelská hesla. My jsme chodili ze Štítiny až do Kravař, to jsou 4 kilometry, pak ještě po Kravařích, kde kolem cesty stáli lidi a mávali jsme si navzájem – běda tomu, kdo nemával, byl hned napomenut. Průvod končil na parkovišti u kravařského zámku a začlo to nejhorší z celého průvodu – litanie o tom, jak je všechno báječné a skvělé. To jsme se vždycky koukali co nejdřív ztratit… 🙂 Dnešní mládež už vůbec neví, která bije, mají to opravdu jen jako jeden den volna navíc, ale my, co si ještě vzpomínáme…. my víme 🙂
10 bodů
Jo to jsme chodívali vždy se Základní školou v ulici Československé lidové armády a chodívalo se vždy v dvojstupech a s mávátkami a volalo se ať žije první máj, ať žije Komunistická strana Československa, ať žije Milouš Jakeš, ať žije SSSR, a když jsme byli starší na druhém stupni tak jsme spíš křičeli proti hesla, ale dávali si pozor, aby nás někdo nenačapal, nějaká stranická soudružka učitelka:))). Pak se šlo průvodem a nosili se samá hesla a jezdila alegorická vozidla a když se došlo na náměstí tak se to tam všechno seřadilo ti tisíce nebo stovky lidí a poslouchali se před Národním výborem soudružské projevy o ničem za dohledu Lidových milicí:))))))))))), no byla to dobrá prdel, hlavně, že se člověk ulil z vyučování. A po těhle akcích většinou následoval na ostrově odpolední program, jo to byly časy.
10 bodů
Na 1. máj ráda vzpomínám. pro mně to ” fuj ” nebylo. A najeden obzvlášť. V roce 1987. Vrátila jsem se z nemocnice, kde jsem byla na vyšetření. Čekala jsem svoje miminko. A protože jsem na žádném průvodu nechyběla, byla jsem aktivní a musela jsem se zúčastnit i tohoto. Ten den bylo opravdu krásně. Sluníčko svítilo, pěkná nálada. A jak jsme tak stáli a čekali na seřadišti, udělalo se mi náhle špatně . Na omdlení. Kdyby mě kamarádka nezachytla, tak jsem na zemi. A tím můj průvod skončil. Dovedli mě domů a bylo po oslavách. Takže i když jsem neslavila 1.máj, mám na tento den krásnou vzpomínku. Miminko se mělo k světu.
10 bodů + 10 pro miminko 😀
já měla průvod jako dítě ráda,byla tam švanda,nějaká politika mi byla tenkrát šumák
Na 1. máj jsem se vždy těšila. Jít do průvodu se svými spolupracovníky mě, ani jim nijak nevadilo, naopak to byla legrace. I v tom smyslu, jak vyšší vedoucí sledují, zda jsme tam všichni. Každý “vyšňořený”, děti v bílých podkolenkách, prostě slavnost, jak má být. Proslovy zas nebyly tak dlouhé, abychom to nepřežili. Někteří z nás byli členy veslařského klubu, tak ozdobili své “lodě” pentlemi a alegorický vůz i za naše pracoviště byl na světě. Celkem jich bylo docela dost a bylo to asi to nejhezčí na celém průvodu. Pamatuji ještě, že ten den byly k mání banány, Ovoce a zelenina měly otevřeno, a také v polotovarech byly k dostání tenké párky “v pravém střívku”, žádná umělotina. To, že byla fronta na párky, se tomu musím dnes jen usmívat. Že hudba hrála od brzkého rána mi nevadila. Dnes se průvody nekonají, nestýská se mi po nich, ale je fakt, že by se na svátek práce mělo hledět trochu důstojněji, než ho brát tak, že je prostě den volna.
10 bodů
Pro nás jako děti, to byl výlet do vedlejšího města spojený se zábavou. Vesnická škola přistavila autobusy a jelo se. Později na střední škole,už to nebyla taková zábava, dobrovolně povinně jsme musely do průvodu a před tribunou sborově vykřikovat různá hesla. Když jsem se vdala, tak jsem se přestěhovala do Karviné a tam opět povinně celé havířské rodiny musely do průvodu reprezentovat “Naší havířskou čest”. Postupně to potom upadalo, až jsme přestali chodit vůbec.
Na 1. máj mám jednu humornou vzpomínku.
To už jsme se přestěhovali do Těšína, ale oslavy byly v Karviné. Můj manžel měl po ránu hlad a tak si postavil na sporák polévku. Jenže pak jsme se začali vypravovat na oslavy a se třema klukama to není žádná legrace. Konečně jsme nasedli do auta a fičeli do Karviné. Tam lidí jak máku, nebylo kde zaparkovat. Nakonec jsme zaparkovali dost daleko od tribuny a spěchali jsme, aby se manžel mohl zařadit ke svým kolegům a projít pod tribunou. Konečně jsme našli jeho partu, přivítali se a najednou si manžel vzpomněl na tu svou polévku. Zeptal se “Vypnula jsi tu polévku”, no samozřejmě že ne a tak jsme opačným směrem, se prodírali zpátky k autu, spěchali zase domů. Už když jsme přijížděli k baráku věděla jsem, že je zle. Soused odnaproti stál před barákem a řechtal se nám. Naštěstí jsem nechala otevřený balkón a tak když se začal valit z okna černý kouř, soused vylezl po balkónech a seškvařený hrnec položil do dřezu a nalil na něj vodu. Mě ovšem čekalo nové gruntování celého bytu.
15 bodů
Jak je to tu popisováno, tak přesně si to všechno pamatuji.
Jak jsme museli jako pionýři do průvodu, jenom v těch modrých košilích a šátku a často nám byla zima.
Nesnášela jsem proslovy z tribuny. Nesnášela jsem i chození v průvodu.
Když jsem se vdala a měla děti, tak na 1. máje brzo ráno hrála kapela po městě, to abychom nezapomněli jít do průvodu.
Když už byli naši kluci velcí, tak se začal dělat na 1.máje recesní průvod a dělá se dodnes. Tam už jsem párkrát byla a je to docela sranda.
Lidé jdou v průvodu, i nějaký ozdobený vůz se najde.
Když to není povinné, tak tam dost lidí přijde a zavzpomíná. Tentokrát s úsměvem.
No a pak se jde na pivo.
10 bodů
Jsou to krásné vzpomínky. Dítě školou povinné a ta procházka na Letnou – nádhera. Učit se nemuselo, lidi na sebe nebyli hnusný, jako v téhle době a mělo to něco opravdu do sebe.
5 bodů
Samotný první máj a prvomájový průvod mi jako dítěti nevadil. Horší to bylo, když jsem vyrostla. Jako zdravotní sestry jsme musely chodit v uniformách a účast byla povinná. Vymlouvaly jsme se, jak to šlo, bohužel to moc nešlo, zvláště nám svobodným.
Kromě průvodu a vyvěšování vlajek se musely zdobit nástěnky, a na to mám úsměvnou vzpomínku. Byla tenkrát vyhlášena soutěž o nejhezčí nástěnku k 1. máji, a na oddělení jsme byly svobodné už jenom dvě sestry. Samozřejmě jsme tuhle povinnost “dobrovolně” vyfasovaly. Kolegyně z toho byla docela nešťastná a nevěděla, co na nástěnku přišpendlit. Popadla jsme nejbližší Vlastu, nebo snad Květy – už se nepamatuji, prostě nějaký barevný časopis.
Vystřihly jsme obrázky, udělaly koláž, přidaly nápis 1. máj a šly domů. Vytvoření celé nástěnky nám netrvalo ani půl hodiny. K našemu překvapení jsme v soutěži skončily druhé a dostaly jsme nějakou knihu, kterou jsem stejně přenechala kolegyni. Ti ostatní použili na nástěnky klasické plakáty a pod. Asi nikdo neměl po ruce žádný časopis 🙂
10 bodů
1. máj jsem měl jako dítě rád, šli jsme v průvodu, měli jsme krásná mávátka, viděli jsme spoustu krásných alegorických vozů, a nakonec nám rodiče koupili ve stánku párek a zmrzlinu
Admin.
Za komentář 5 bodů.