Byla jsem ještě malá holka, když mne matka začala hubovat větou – “Už zase sníš? Dělej přece něco!”

A já opouštěla příběh, který jsem v duchu vymýšlela a vracela se k škrabání brambor, uklízení či jiné přidělené nudné činnosti.

Musím přiznat, že ne na dlouho

Jakmile to jen malinko šlo, opět jsem cestovala do Afriky za lvy, zachraňovala tonoucí, zažívala dobrodružství se zvířátky v lese či něco podobného. Nikomu jsem se tím ale nechlubila. Snít ve dne bylo přece nepřípustné. A byla jsem ještě moc nezkušená a nesmělá, abych zkoušela tyto své příběhy zvěčnit na papíře.

Roky šly, já dospěla, chodila do práce, měla rodinu

Jen občas jsem se v myšlenkách ke svým příběhům vracela a tehdy ve mně začala klíčit ta neskromná, drzá, nutkavá touha. Napsat a vydat knížku.
Původně jsem tento sen zařadila jako spoustu jiných do kolonky nesplnitelných. Psala jsem jen tak pro zábavu svou i ostatních pohádky, příběhy – a sen o vlastní knížce si jen tak hýčkala.

Pak jsem na internetu objevila jednu literární soutěž a tím také svou příležitost

No, tam to nevyšlo, ale příběh byl na světě. Trochu jsem ho upravila, přidala pár kapitol a poslala do nakladatelství Petrklíč. Připravila jsem se na dlouhé čekání, protože všechna nakladatelství, která jsem zvažovala, měla v podmínkách na posouzení rukopisu několik měsíců. Proto když mi za dva týdny zazvonil mobil a na displeji se objevilo neznámé číslo, zvažovala jsem, jestli mám vůbec hovor přijmout.

Zvědavost ale zvítězila. Naštěstí. Volali mi právě z Petrklíče

Že se jim příběh líbí a zvažují vydání. Nebylo to bez problémů. Prvotina postarší neznámé autorky je pro každé nakladatelství určitý risk.
Vše se ale vyřešilo, dobře dopadlo – a knížka teď už je na pultech knihkupectví.
Musím napsat, že jsem pyšná. Ne povahou, to ne, ale na ni. A na to, jaké ohlasy začíná vyvolávat, na kladné recenze a komentáře. Na to, že mi čtenáři píší, jak se jim dobře četla, že se od ní nemohli odtrhnout, jak kvalitní je příběh a že si ji sami nechají a dětem (vnukům) koupí jinou.

A také na to, že ji doporučují jako dárek k Vánocům. Opravdu, i takovou recenzi jsem už dostala.
Zaujalo vás to? Dumáte že…

Na blogu Matyldino povídání mám z knížky ukázku

A pak už je to snadné. Když se vám kniha zalíbí, podíváte se do nejbližšího knihkupectví či si párkrát kliknete na počítači 🙂
A jeden vánoční dárek budete mít v kapse 🙂 Tak nezapomeňte.

Kniha se jmenuje Rozlouskni oříšek a autorka – no přece Libuše Křapová

A ještě – hlavní hrdince je skoro deset, ale vím, že ji kupují i pro mladší i starší děti. A ne jen děvčatům 🙂

Toto je jen jedna z recenzí, je k dohledání na webových stránkách internetového internetového obchodu (Kosmas).

“Knížku jsem si původně koupila jako vánoční dárek pro mého malého kamaráda. Ale pak jsem si ji přečetla – a už vím, že si ji nechám a malému kamarádovi koupím jinou. Neuvěřitelná, nadčasová, moudrá, morální, laskavá kniha. Je napsaná svižně a tak napínavě, že jsem ji nemohla odložit, dokud jsem si ji celou nepřečetla. Příběh řeší závažné téma o vině, trestu a odpuštění, což je téma, se kterým mívá problém i spousta dospělých – a přitom je příběh psaný krásným jazykem, který je přístupný dětem. Vřele doporučuji, tahle kniha má místo v knihovně každého moudrého dospěláka či dítěte bez ohledu na věk”.

Admin GRATULUJE k další knížce a je rád, že Matyldu přesvědčil/ukecal 😀 , aby si zřídila svůj vlastní blog.