Nikolka byla nemocná, trápila ji rýma a kašel, tak do školky jít nemohla.
Rodiče v práci a na co by byla babička s dědou, aby nepohlídali, když je potřeba.
Máme sice také už svůj věk a nárok na klid, ale když je klidu hodně, tak to spíš škodí. Zatím ještě je dost energie v obou z nás, tak to není zas takový problém.
Pochopitelně hlídání v létě je lepší, může se být venku, jít na hřiště, na zmrzlinu, svézt se vlakem.
Když je ale venku chladno a holky nastydlé, musí se najít jiná možnost, jak holky zabavit.
Když jsme vyčerpali všechny možnosti v podobě hraní Člověče, nezlob se, kreslení, omalovánek, tabletu, počítání a pár slovíček z angličtiny, napadla mě ještě jedna věc.
Holky dostaly k Ježíšku barevné pískování – vysypávané obrázky z písku.
Zapojili se do kreslící vánoční soutěže a i když nevyhráli, babička dostala příspěvek 50% od magazínu -:)
Nikolka má to svoje doma, ale Terezka to má tady u mě.
Říkala jsem si, že to pro ni bude ještě asi těžké.
Také jsem pořádně nevěděla, jak na to.
Nikolka mě ale krásně zaučila :-).
Všechno mi vysvětlila a také hned ukázala, jak se to dělá.
Napřed se musí odstranit vrchní papírová fólie z předlohy vyseknutím políčka a vysypávání těchto políček různě barevným jemným pískem.
Takto pak vzniká barevný obrázek, který se vždy povede.
No, tak jsme začaly.
Neviděla jsem v jejích ručkách ostrý špendlík ráda, ale říkala, že už to dělala.
Chtěla jsem si to taky zkusit, ale pravila mi: „ale babi, ty to neumíš a ještě mi to zkazíš.“
Nakonec mi to dovolila se slovy: „tak jo, zkazíš to Terezce, hlavně jí ale neříkej, že jsem to dělala já…“
Když byl obrázek hotový, chtěla jsem sundat tu vrchní fólii a vysypat pískem pozadí.
Na to prohlásila, že jsem ťuňťa a začala se chechtat, že to se nedělá.
Hlavně, že všechno dobře dopadlo.
Obrázek byl hotový, setřely jsme stůl, vyluxovaly písek okolo a pak se pochlubily rodičům, když si pro ni přijeli.
To ji bude bavit a hlavně je to zase něco nového.
Budu asi zase muset luxovat, ale další obrázek bude na světě. 🙂
A také to tak bylo. S Terezkou jsme taky pískovali a moc se jí to líbilo.
Chtěla dělat všechno sama -:)
“Jé, já to nevydloubla, a ono to tam není” – zapištěla.
U jednoho obrázku nezůstalo…, udělala rovnou tři.
Doufám, že se dají koupit samostatně – písku máme ještě hodně, i když bohatě i po zemi.
Zkuste to taky, pěkně v klidu dítě i sebe zabavíte.
test
Moc pěkná hračka, asi hlavně pro klidné děti, divoši by měli písek všude, jen ne v těch políčkách. Obrázky jsou velmi hezké, vypadají skoro jako kdyby je někdo namaloval. Šablony musí být opravdu precizně vyrobené a písek velmi jemný a kvalitně obarvený, že to skutečně vypadá jako obrázek namalovaný vodovkami. Nikdy jsem o této hře neslyšela, možná je to nový trend poslední doby. Na internetu jsem viděla, jak se vyrábí něco podobného, ale ve skleněném kulatém akváriu, tedy spíš jsem v té kouli vídávala rybičku, jednu nebo dvě, pár kamenů a hrubší písek na dně a několik zelených řas, aby měly rybky schovávačku. Výroba plastického obrazu ve skleněné kouli spočívala v zapichování jakési duté jehly s pískem jiné barvy do základní vrsty, aspoň si myslím, že to tak nějak mohlo být, už jsem to dlouho neviděla, tak si to moc nepamatuji; ale dělali tam úžasné věci, před očima nám vyrůstaly palmy, velbloudi, sloni a další tvorové a přírodniny. Pak se ještě v poslední době prodával jakýsi chytrý písek, ten se nebarvil, ale dalo se z něj ledacos postavit doma na stole, nemuselo se ven na pískoviště. Zrnka písku mezi sebou záhadně dobře držela, takže se písek nesypal a dal se pohodlně zpracovávat dětskýma ručkama na stole bez větších ztrát na zemi. Všechny tyhle hračky podporují tvůrčí činnost dítěte, vřele doporučuji i pro dospěláky, pobaví se u toho a nakonec jsou na sebe i pyšní, co se jim povedlo vytvořit.
Dcera je na to ještě mala ale pak určitě vyzkoušíme ještě jsem o tom neslyšela.
Pískování je paráda, vyzkoušela jsem si to na výstavě v Ostravě.. A je to fakt snadné, i pro ty prcky.. Ještě rok počkám a pak něco vyberu Juniorovi, na trhu je plno výrobců, široká škála motivů pro menší i větší děti, ale i dospělé. A nedávno jsem zaregistrovala, že už se dají pořídit i samostatné šablony. 😉
Moje vnučky si takhle hrály celou zimu. Je pravda, že při tom udělaly dost velký nepořádek, ale moc je to bavilo. A dospělí měli od nich klídeček.
jelikož nemám děti, tak nemám s touto činností zkušenosti. Podle všeho ale jde o hraní, při kterém se děti nejen zabaví, ale i se mohou zdokonalit. Takže vzhůru pískovat a ne hrát střílečky na PC.
zkusím počkat, až ten náš prcek bude trochu starší a vyzkoušíme to, vypadá to moc zajímavě a mohla by to být švanda 🙂
Už pískujeme a je to fajn.
jooo…pokrok…ja piskoval na piskovisti a pak samozrejme doma-by jeden neveril co vse se vejde do kapes 😀 😀
ovsem musim uznat,ze “obrazky” vypadaji pekne,jen tak dal….treba bude prazdninova vystava zde na webu?
hezký tip,kouknu na to vnučka bude mít za měsíc narozeniny už 4 roky tak uvidíme 🙂
Vnoučata zatím nemám a jak byl syn malý tak to ještě nebylo, ale určitě by nás to bavilo, obrázky vypadají moc pěkně a děti to zabaví a zklidní.:)
Jo to je pěkný nápad i záživná tvůrčí činnost pro prcky, to se cení, palec nahorů:)
Udržet pozornost právě pomůže to pískování – my se zabavily asi dvě hodiny, když to bude dělat sama – nebo skoro sama – tak ji to bude víc bavit. Taky holky se honem pospíchaly pochlubit dědovi s obrázkem :-).
Tak uvidím v létě, až přijedou vnuci. To se bude pískovat 🙂
Pískování je príma zábava, taky jsem to dělala s vnoučaty a Péťa, protože to vyhrál nechtěl dát holkám ani jednu šablonu, nakonec jsem ho přemluvila a rozdělili se o to všichni. Na začátku jsem vůbec nevěděla, co s tím, ale ta nejstarší to zná ze školy, prý to dělala v pracovních činnostech. Tak jsem se taky něco naučila.
Děti už jsou odrostlé, tak jedině až budou vnoučata, jestli se toho dožiju. Zábava jinak perfektní.
Na pískování je vnučka ještě malá, ale mě by to určitě bavilo. Možná tak za rok. To už by snad šlo.
Tak vnoučata zatím nemám, proto mně nemá kdo poučovat. Ale doteď si vzpomínám na některé výroky své dcery, když ještě neuměla pořádně mluvit. V hlavě mi hlavně zůstal tento, když nabádala manžela. Nevím už o co se jednalo, ale řekla mu s vážnou tváří”Jujo, nebuď neuvócní”.
Jojo, děti jsou se svými hláškami jedinečné. A zvláště pak vnoučata – tam už si to člověk vychutná ještě víc. Hlavně, že jste to nepokazila! 🙂 My zatím nepískujeme – mám co dělat, abych vnuččinu pozornost udržela na pár minut/bohužel – netýká se to televize nebo počítače :(/.