Veruska z našeho magazínu mě požádala o článek o hubnutí.
Tak alespoň něco málo o tom, jak jsem to zvládla.
Snažila jsem se hodně dlouho zhubnout, vážila jsem opravdu dost, v rozmezí 100-110 kg.
Držela jsem různé diety – uhlovodanovou, mléčnou, ovocnou, tukožroutskou – ale vždy jsem zhubla tak 10 kg a pak je opět přibrala – jojo efekt. Řekla jsem si, že to ještě jednou zkusím i teď v důchodu.
Nemám žádný přesný jídelníček a nic si nevážím.
Před půl rokem mi zjistili zvýšený cukr – málo, jen 6,8. Tak jsem vysadila všechno sladké, i když později jsem taky trochu, ale opravdu jen málokdy hřešila a vzala si půlku třeba Tatranky.
Koupila jsem si parní hrnec a často v něm vařím.
Brambory, maso – většinou kuřecí, ryby a různou zeleninu, brambory. Vařím jinak všechno, manžel jí normálně, ale já si to nedám, když tak jen trochu, abych věděla, zda je to dost ochucené.
Chleba si vezmu jen někdy a je lepší si udělat topinky, jím zakysané výrobky, jogurty s nízkým obsahem tuku, tvarohy, zakysanou smetanu, kefír, tofu, vařené vejce, ale salámy a jiné uzeniny moc málo, třeba jen dva plátky šunky.
K tomu všemu si lze vzít suchary, dají se koupit docela dobré a zasytí. Kila šla hned dolů docela rychle, pak se váha zastavila třeba i na týden, ale člověk musí vydržet, jinak to nemá cenu.
Tak abych to shrnula.
Pokud jíst přílohy, tak málo, vynechat sladké (čokoládu, dorty, koláče…), vynechat i med a rozinky. Je to těžké si nevzít, obzvlášť , když peču skoro každý týden něco dobrého. Jím hodně vařené zeleniny, jen tak ve vodě a přidávám si tam nakonec kuskus. Je zdravý a docela chutný.
S ovocem také opatrně a jen dopoledne.
Odpoledne zase zeleninu – jelikož moc syrovou nemusím, dělám si zeleninové lečo, jen papriky, rajčata na cibulce a nezahušťuji.
Večer mě stihnou také různé chutě, ale místo chipsů nebo oříšků si dám červené fazole z plechu, jen propláchnu a „zobu“ – ale to už musím mít spíš hlad. Piji jen vodu, i sodovku si dělám, limonády light jsem odbourala.
Když jsem byla u své lékařky, tak jsem se zmínila, že už to nějak nejde. Řekla mi, že každý člověk má tělo svým způsobem nastavenou svoji váhu, a potom to buď již nejde shodit, nebo to trvá dost dlouho. No, určitě se nevzdávám, ještě budu pokračovat. Ono je totiž strašně fajn, když vás známí potkají, a řeknou, že vám to sluší….
Přeji všem, co potřebují shodit nějaké to kilo, aby se hned nevzdávali, když není hned vidět výsledek. Tak hodně trpělivosti a štěstí.
Koukám, že se rozjela pěkná diskuze. Doporučuji vytvořit diskuzní téma o hubnutí a tam se zapojit. Přidat svoje nápady, stravovací zvyky…
Kdo se toho ujme?
já jsem kolikrát dřel bojové sporty a fitko a stravu a nikdy jsem nebyl vysekaný jak někdo kdo hulil chlastal po hospodách a necvičil, je to také genetikou a pak asi stravou a bobulema:))))
Tak to sa malo komu pidari. Chce to pevnu volu.
Asi mám v životě ohledně váhy štěstí. Nikdy jsem nepotřebovala diety, ani nadměrně si lámat tělo běháním a cvičením. Jsem ale v neustálém pohybu. Z domácnosti na zahradu a pak ještě s vnoučaty na procházky.
Těžší než zhubnout je kvalitně přibrat. Pro hubnutí je důležitá pravidelná a zdravá strava, dostatek pohybu. Vyřadit všechno sladké a stravovat se kvalitní potravou. Celozrnné těstoviny, brambory, rýže natural nebo basmati. Zhubnout může každý, ale je to o disciplíně. Není to zase tak těžké. Já mám problém přibrat.
Hubnutí a naše marné pokusy by si opravdu zasloužily vlastní blog. Nedívala jsem se, ale možná už tam je. Mohu říct, že se též od mládí pokouším o úbytek váhy, ale se střídavými úspěchy. Čím jsem starší, tím to jde hůř. Nezatracuji diety, pokud je v nich obsaženo vše, co jíme normálně, ale v menším množství. Tvrdím, že jsme všežravci a tedy i naše strava by tomu měla být přizpůsobena. Pokud něco dlouhodobě vynecháváme, nejspíš to tělu bude časem scházet a vymstí se nám to. Souhlasím s Rojakem, že hubnut je jenom otázkou silné vůle, trpělivosti a životosprávy, ale je vidět, že on to nikdy nepotřeboval. Mám dotaz – kdepak se dá ta silná vůle, trpělivost a životospráva koupit? Jistě se mnou budou všichni s kily navíc souhlasit. Pár dnů to vydržíme a pak… lednice či krabice se sušenkami je naše. Momentálně jsem na stravě velmi podobné autorčině, ale nic moc. Pár kil jsem sundala a teď už delší dobu váha stojí a stojí na stejném čísle. Mrknu do diskuze, snad tam najdu něco dobrého i pro sebe. Tuhle jsem se zapojila do Výzvy 21 dní, ale už to, že se autor neptá nikoho, jste žena či muž, kolik vám je, jak jste na tom se zdravím, kolik vážíte a tak podobně, do tohoto programu nevkládám moc nadějí. Dala jsem se dohromady s několika kamarádkami, snažíme se jíst víceméně stejně a jedné z nás to funguje. My ostatní si musíme najít zas nějaký jiný systém, přesně v duchu rčení, že na každého působí stejné prostředky jinak. Přeji všem hodně úspěchů s likvidací nadbytečných kil!
Nejprve Vám chci pogratulovat k výsledkům a popřát další kila dolů. Tento rok jsem pomáhal jedné kamarádce zhubnout. Výživa mě velice baví, tak to pro mě byla výzva … a podařilo se nám dosáhnout jejího cíle! Když se člověk rozhodne, že chce se svým tělem něco udělat, tak to dokáže, ale musí tomu dát dost času.
Já jsem naštěstí nikdy dietu nemusela držet asi bych to ani nezvládla bez sladkeho a klasických českých jídel to by šlo hooodně špatně.
Já osobně se považuji za velkého odpůrce diet. Mám rodiče doktory, kteří mi velmi rychle vysvětlili, že pokud přestanu jíst, moje tělo si začne ukládat tuky a vodu. Ve zkratce řečeno. Poradili mi jednu svou taktiku. Vše musí být v rovnováze. Pokud sníte dort a pak ležíte v obýváku, tak nemůžete čekat zázraky. Něco jiného je, pokud se pořádně najíte a pak si uděláte třeba hodinovou procházku. Pohyb a sport jsou dva velké pilíře, na kterých by se mělo hubnutí stavět.
já bych zhubnout potřebovala,ale lékum co beru to moc nejde škoda
Hubnutí je jen o disciplíně, ničem jiném. Ale co když potřebuji přibrat?
Držím palce:), já jím přesně naopak, hodně příloh, velké porce, ovoce a nepřiberu ani kilo..vše je v hlavě, přestat to řešit, jíst, hýbat se a hlavně nedržet diety
Tak toto opravdu není můj problém. Jsem štíhlá a ze štíhlého rodu. Někdy si říkám, že nějaké kilo navíc by neuškodilo. Ale i tak se snažím jíst zdravě. A navíc můj metabolismus pracuje perfektně a k tomu jsem neustále v pohybu. Dalo by se říci, že neposedím.Ale lidem, kteří takto dokáží bojovat se svou nadváhou fandím.Ono to většinou jde. Tak držím pěsti.
Díky za povzbuzení, nikdy jsem nebyla křehká dívenka, ale celý život se snažím, nedaří se.Až nyní jsem změnila stravovací návyky podobně jako vy, ještě bych dodala, že je vhodné používat hodně celozrnné potraviny, nezvyšuje se tak glykemie jako po bílém pečivu a tím se omezí chuť na sladkosti. Mám to vyzkoušené.
Chudnúť a držať diéty, pokiaľ priberanie nie je spôsobené nejakou chorobou, nemá v podstate žiadny zmysel. Je to len propaganda rôznych výrobcov akože prípravkov podporujúcich znižovanie váhy. Celý problém nadváhy a tučnoty je spôsobený hlavne tým, že jedlom viac energie príjmeme ako jej potom nejakou činnosťou vydáme. Jednoducho povedané “prežierame sa”. Už v minulosti náš spoločný (mám na mysli Československý a nie len Slovenský) významný dejateľ, Ľudovít Štúr, povedal: “Málo troviť, veľa tvoriť.”, lebo nie sme na tejto planéte preto aby sme jedli, ale aby sme žili a ktomu potrebujeme jedlo. Preto by sme sa nad tým mali zamyslieť, lebo 80 % ľudí dneska nevykonáva v práci manuálnu činnosť, pri ktorej spáli podstatne viac energie, ale množstvo stravy príjmame porovnateľne rovnako a v tom je problém. A samozrejme okrem toho jeme nezdravo a všetko čo nám príde pod ruky hlava nehlava. Vôbec sa nezamýšlame nad tým, čo jeme a ako to jeme a už vôbec nie nad tým či vôbec môžeme jesť rôzne druhy jedál spolu a ako ich vlastne jesť. Jednoducho povedané, pokiaľ máme auto, ktoré jazdí na benzín, nikdy do neho nenatankujeme naftu lebo vieme, že auto sa potom pokazí a oprava nebude lacná, lenže pri tom čo jeme takto neuvažujeme a potom sme zhrození, keď nám nájdu nejakú chorobu. Je to chyba a bohužiaľ aj smutné, že si veci, ako vyššie uvedené auto a iné a aj domácich miláčikov, ktorým kupujeme rôzne špeciálne krmivá určené pre to ktoré zviera, vážime viac ako samých seba a svoje zdravie a svojich najbližších rodinných príslušníkov. Je pravda, že nás a ani našich rodičov nikto neučil ako sa máme správne stravovať a tak sme tieto návyky prevzali prevažne od rodičov, ale v dnešnej dobe už nie je problém zistiť si tieto informácie a potom sa rozhodnúť podľa toho, čo komu vyhovuje. Takže problém obezity je v podstate problém každého jednotlivého človeka a nie celej spoločnosti ako takej, lebo každý má na výber, čo a ako bude jesť, presne tak isto ako pri aute, či natankuje do benziňáka benzín alebo naftu. A riešenie je pri tom veľmi jednoduché, a to obmedziť množstvo príjmanej stravy približne na polovicu, oproti tomu, koľko jeme teraz a začať sa zaujímať o to čo jeme a ako to jeme. V nižšie uvedených komentároch niekto písal, že jedol delenú stravu a prestal s tým, a to je chyba a tiež možno stojí za to sa o to začať zaujímať. Na koniec chcem k delenej strave povedať, že sa nejedná o žiadne diétu, ako sa veľa ľudí domnieva, ale že ide zdravý spôsob príjmania potravy, bez akýchkoľvek obmedzení a jedná sa o zdravú životnú filozofiu.
tento komentář se mě velmi líbil, proto jsem přidal možnost ohodnotit i komentáře u jednotlivých článků.
jo,tob je docela dobra zmena 😀 …palec hore nebo dole 🙂