Je září, teplých a slunečných dní je čím dál tím míň.
Letos snad ani nebylo pořádné babí léto.
Pořád bylo krásně a najednou šup a je to tady – studené a pochmourné dny, kdy člověk vidí jen
zataženou oblohu, po které plují ohromná šedivá mračna, ze kterých se řinou proudy ledového deště.
Člověk by se nejraději neviděl. Jen zalézt pod peřinu a nějak přežít další den.
Docela smutný začátek, že?
Pro zdravého člověka jsou to prostě jen dny, kdy prší a má blbou náladu, depku, depresi.
Pro nemocného depresivní poruchou by toto mohl být popis každého nebo skoro každého dne i když je venku modrá obloha a svítí sluníčko.
Co je to za nemoc, při které vidí člověk svět tak černě?
Jedná se o nemoc, jejíž diagnóza je stanovena, pokud má dotyčný depresivní náladu, a to takovou, že je až nenormální, trápí ho většinu dne po dobu minimálně dvou týdnů, není však ovlivněna okolnostmi.
K dalším příznakům patří:
- ztráta zájmů a radosti z věcí, které člověka obvykle těší
- smutek, plačtivost
- pocit snížené energie
- zvýšená únava
Mezi časté příznaky patří také:
- ztráta sebedůvěry a sebeúcty
- vyčítky, které jsou však neoprávněné nebo přehnané
- pocity viny
- opakující se myšlenky na smrt nebo sebevraždu
- problémy se soustředěním, nerozhodnost, váhavost
- ztráta libida
- problémy se spaním – časté probouzení, většinou je spojené s ranními depresemi
- zvýšená nebo snížená chuť k jídlu
Celkově shrnuto, depresivní porucha je, když se cítite neskutečně pod psa, bez zjevné příčiny a konec je v nedohlednu.
A jak se z toho dostat?
- jde hlavně o to, připustit si ten problém. Jenže v tomhle stavu je těžké si něco připouštět
- když tedy žádný problém nevidíte, může vás na něj upozornit vaše okolí
- pokud nevidí ani okolí, může to v některých případech skončit opravdu špatně
- v lepším případě se nemocný dostane do rukou psychologa, který ho vyslechne
- případně s pomocí otázek a různých testů zjistí, že se jedná o depresivní poruchu
Následuje návštěva psychiatra, který předepíše vhodné léky.
V případě, že je na tom člověk opravdu zle, je lepší, když se o něj postarají v psychiatrické nemocnici.
Tam mají na nemocného čas, co se týká různých terapií i nasazení vhodné léčby ( někdy prostě trvá, než člověk má ty správné léky, které mu pomáhají být v pohodě ).
Po pobytu v nemocnici je také možné docházet do denního stacionáře – podle potřeby 2 – 5x týdně. Prostě tak dlouho, dokud se nemocný necítí aspoň trochu v pohodě a může se léčit pouze doma.
Máte také zkušenost s depresí nebo depresivní poruchou?
Nastesti teda takove zkusenosti nemam a ani nechci mit. To musi byt hrozne!
Jejda, tak to já mám ted radost z každého dne, narodil se mi dlouho vytoužený prcek a užívám si každý den na 100%. Takovým depresemi nemocným lidem doporučuji také splnit si svůj sen a netrápit se. Je to lepší než nějaké léky a hospitalizace v nemocnici. Však držím palce a spoustu dobré nálady a úsměvů.
Také jsem si takovým stavem prošla. To ráno vstáváte a chce se vám brečet, je vám celý den hrozně smutno, nechcete nic dělat, jenom zíráte před sebe, nechcete vůbec mezi lidi, jenom si někam zalézt.
Už bych to v životě nechtěla zažít!!!
Tak to je náramné téma zrovna do tohoto počasí.
Pokud někdo trpí depresivní poruchou, žádný optimismus mu nepomůže. Jen léky, léky, a lékařská péče. S normální “depkou” to nemá nic společného. je mi takových lidí líto.
Zkušenost s depresemi mám z rodiny. Je to na nic, když vidíte, že člověk, který býval veselý, měl spoustu zájmů.. Najednou začne stagnovat.. Přestane vše dělat a začne se ničit. Problémy zahání alkoholem, kouřením, prášky.. Nenechá si do ničeho mluvit, ví sám nejlíp, co je pro něj dobré.. I když dochází k doktorovi, nelepší se to, naopak horší.. Je to o ničem i pro to okolí.. Taky už mám kolikrát depku i pocity úzkosti.. A vymýšlím, co s tím.. Cpát do sebe chemii ee.. Radši čaj a nějak se zaměstnat.. Dávejte si na to pozor, je to plíživá potvora, které si na první pohled nevšimnete.. 🙁
Jo mám, je to děs a dnešní svět úplně, stres a zlo, depky a tak podobně. A různé úrazy a další nemoce, nejhorší je, že je nezájem i doktorů pomoct někomu.
Jaké mám zkušenosti? Bohužel jen ty nejhorší. Syn se s tím potýká už hodně let a nikomu nepřeji, aby zažil to, co já. :((
Dostala jsem se do depresí po smrti mé matky. K tomu problémy v zaměstnání. Noční můry, pláč a třes rukou. Bylo to hrozné a já s tím byla nemocná deset měsíců. Nerada na to vzpomínám, ale nejdůležitější pro mě je, že dnes jsem naprosto v pořádku a s úsměvem vítám každé ráno. Též se nedám už ničím rozhodit. Též jsou důležití přátelé a rodina.
Když ono je v dnešním světě čím dál méně radosti. Lidi nemají čas se ani zasmát, zastavit se známým a jen tak pokecat. Všichni se ženou a vlastně neví za čím. Je čím dál tím víc sebevražd mladých lidiček, alespoň tady u nás v našem kraji. Vždycky mě hodně sebere, když se dozvím, že další kamarád od mých kluků už není. Viděla jsem je vyrůstat, řešila jsem s nimi jejich bolístka i radosti a pak najednou napíše na FC sbohem lidi a jde se oběsit. Proč se to děje? Je mi z toho všeho smutno. Ani já už nejsem ta veselá ženská, která se na každého usměje a prohodí pár milých slovíček.
S tímto problémem zkušenosti nemám, ani co se týká příbuzných nebo známých. Osobně jsem rozený optimista a ve všem si najdu něco dobrého. A hlavně si nelámu hlavu něčím, co nemohu změnit. Někdy i na mě padne splín, ale je to spíš kvůli zdraví, ale to hned zaženu s tím, že jsou na tom lidé ještě hůř. Sice beru hodně prášků denně, ale na depresi ne.
Snažte se všichni stresu vyvarovat, je to spouštěč opravdu špatných nemocí.
Nikdo z nás neví, co se nám třeba může přihodit. U těchto nemocí je zlé, že mohou být i genetického původu, takže jestli je někde v rodině psychický problém, měli bychom si všímat i dětí, hlavně v pubertě, kdy se tato nemoc začne projevovat… Jinak myslím, že pobyt v léčebně není nic špatného, pokud má člověku pomoct.
Toto je velmi vážné téma.Z mých životních zkušeností mohu říct,že takový člověk potřebuje velkou pomoc rodiny.Pokud to někdo nevypozoruje, sám nemocný člověk si to nepřipustí a může dojít až k tragedii.A protože těchto
nemocných lidí neustále přibývá, věnujte, prosím, tuto pozornost všem svým blízkým a nejen jim.