Vítejte ve světě vtípků.

Kdo by z nás neznal tento den.

Jako děti jsme vyváděly různé schválnosti sobě navzájem i dospělákům. Dokonce učitelé měli s námi trpělivost a dokázali být tolerantní.
Já osobně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, proč je 1. duben dnem kanadských vtípků. Zkrátka jsme to tak měli zažité.

Pojďme si něco málo tomto dnu povědět.

Nepatří to vůbec mezi české tradice, ale musím říct, že mezi námi se velmi dobře zabydlel. Snad jeho význam byl takový, že končí tuhá a chmurná zima a lidé svým smíchem přináší veselou jarní náladu. První písemná zmínka pochází z roku 1690 od Bartoloměje Chrystellia z Prahy.

Dříve se posílali členové rodiny pro různé nákupy. Jednalo se převážně o nesmyslné věci, jako třeba ohýbák na cihly nebo bublinky do vodováhy atd.

Jako vše probíhá modernizací, tak i vtípky se mění dobou. Někdy jsou i takové, že je lepší mít po ruce rychlou záchrannou službu. Existují mezi námi lidé, kteří si berou volno a raději nevycházejí ani z domu, aby se nestali terčem. Některé vtípky totiž zaujímají přední žebříčky zábavy při každé příležitosti.

Což někoho pobaví, ale rozhodně ne toho, koho se to týká.

Představte si, ráno vám zvoní budík, ouha o hodinu později, že by někdo přeřídil budíka? Tak honem, ať to stíhám do práce.

Jejda každá ponožka jiná, někdo mi jí vyměnil. No super, ještě že jsem si všimla té fólie, která je přetažená přes prkénko na záchodě. To jsou teda vtipy.

Ta pasta nějak nejde vymáčknout, tak ještě přitlačím, no néééé. Vystříklo to fingovanou dírkou. To je super, tak rychle jiný triko. Ještě do sebe hodím kávu, tak to si dávám velký pozor, teď už mě nikdo nenachytá.

Jenomže chybička se vloudila, místo cukru sůl, fuj. Letím do práce, stejně jdu pozdě.

Teda při pohledu na prasklinu na kapotě, se vlastně kácím, než zjistím, že jde o nejapný žert a jedná se o samolepku. Usedám a v klidu dojíždím do práce. Snad už bude klid. Teda to jsou pohledy… Však vím, jdu pozdě. Co to mám na stole? Výpověď. To chytám bledou tvář a propadám se do křesla pod tíhou velkého smíchu svých kolegů. Tak a dost!!!!

Nikam nejdu, telefony nezvedám, držím půst a s velkou ostražitostí se vracím k domovu. Nejlepší bude jít rovnou spát. Jenomže kde mám matrace z postele?

Tak takový den bych taky nechtěla zažít.

A co vy, také už vás někdo vyvedl? Nebo vy provedli nějaký vtípek jinému?