Dovolím si napsat, že v dnešní době mít děti je docela přepych.
Styl života každého z nás a také zodpovědnost, zda je schopen zajistit pro své dítě vše potřebné, zajistit podmínky pro jeho výchovu, určitě není jednoduchá věc. Všechno je drahé, třeba začnu s narozením, se školkou, poté školní pomůcky, škola v přírodě, návštěvy divadla, výlety …
Dřív měli lidé sociální jistoty, nemuseli se bát založit rodinu, bydlení lépe zajištěno, stačilo např. se upsat podniku na 10 let a dostali byt (a nejen to, nebyla taková fluktuace a dostávaly se i odměny za odpracovaná léta), různé výhody, např. novomanželská půjčka a ještě odměna – odečtení určité částky za narozené dítě, o práci se nemuseli bát. Pokud tyto podmínky pro rodiče nejsou zajištěny, budou se více obávat mít děti.
Málokdo bude zakládat rodinu, pokud má dluhy, nemá práci, a tudíž neví, jak je splácet
Nová doba učí lidi starat se o sebe sami, také se hodně honí za kariérou a na děti je čas až v pozdním věku.
Úspěšná kariéra ale není to, co dělá lidi šťastné, i když si to nepřipouští
Život bez dětí je smutný a hrozně fádní. Mělo by se jich rodit více, vždy se přece říkalo, jedno dítě za tatínka, druhé za maminku a třetí pro společnost, abychom měli budoucnost. Hodně partnerů se ani do svatby nežene, opět trend moderní doby, prý přežitek. My starší to ale vidíme jinak, je to naše kulturní tradice. Je přece jednodušší se rozejít „bez papírů“, i když rozvodů je také dost. Je to ale přece jen složitější, a pokud jsou děti, hned vás určitě nerozvedou. Pokud jde potom o střídavou péči, myslím, že pro dítě to dobré není, obzvlášť když je mezi rodiči velká vzdálenost v bydlení a dítě střídá školu (znám takový případ).
Pokud by stát dal lidem větší jistoty, určitě by dětí bylo víc
Člověk pak vidí svět jinýma očima, je to smysl života, naplnění vztahu, na stáří není sám, i když to také pravda být nemusí. Sama může zůstat i žena, která má dětí víc, ať už bydlí daleko, nebo se rozešli ve zlém.
Pokud ale člověk dostal ten dar, měl by dát život někomu dalšímu, ale jen s láskou, když tu potřebu necítí, tak snad opravdu radši ne.
Pro nás jsou děti vším, teď už i vnoučata, neumíme si představit život bez jejich úsměvu, když jsou zde, jde všechno stranou. Věnujeme jim veškerý čas, protože nás naplňují radostí a spokojeností.
Co Vy a Váš názor? babička11.
Krásně a pravdivě napsáno. Tohle by mělo číst vedení (myslím politiky) aby se jim rozsvítilo a nestrkali si hlavně do svých kapes.
Život bez dětí si vůbec nedovedu představit.Je to radost, láska a bohatství v duši.Dnešní přepych, množství hraček, neustále nějaký program vede děti k pasivitě.
Moje vnučka si dovede hrát s hračkami po mé mamince donekonečna a nepotřebuje
nikoho dalšího.Často se tak dozvím, co se jí nelíbí nebo co ji trápí, když si mluví za panenky.
děti jsou určitě moc fajn, mám velkou radost ze synovečka, ještě by klidně mohla přibýt i neteřinka, vůbec bych se nezlobila 🙂
neumím si už život bez vnučky představit, i když se nevidíme moc často, vždycky si spolu užijeme spoustu zábavy
Bez dětí je to pohodlí a celkem beztarost. Jenom že já bych neměnila máme teď roční dceru a je to super!!!
Vydět jak každý den roste a učí se novým věcem. Hned je ten život veselejší!!!
Bez dětí nikdy!
Ať je doba jaká chce, neumím si představit, že bych se rozhodla nemít dítě. Jsou to starosti, ale ty radosti je tisíkrát vynahradí. A je fajn, když si kolikrát vzpomínáme na různé chvilky, zážitky. Třeba když dcera, sotva tříletá, se při hře nazlobila a řekla sakra. Jak jsme zůstali s manželem stát jako opaření a začali jsme vysvětlovat, že řekla sprosté slovo. Nebo všelijaké její výroky si pamatujeme dodnes a ještě teď se jim zasmějem. Uplynulo už pětadvacet let a je to jako včera. Dobrovolně se vzdát takových chvilek, to snad ani není možné.
Dítko je dneska pro normálního člověka drahé.. Dědili jsme jen oblečení, jinak vše nové, byly to nehorázný pálky.. Ale ta radost, jak se začnou smát, chodit, běhat, mluvit.. To je k nezaplacení.. Teďka našetřit na ten baráček nebo na opravu.. A bude i vlastní pokojíček.. 🙂 Už se těšíme 🙂
Souhlasím s tím, že život bez dětí bych si asi neuměla představit. Myslím, že dřív to bylo jednodušší – práce byla povinná, novomanželská půjčka – splácelo se pár korun, bezúročné půjčky od podniku. Muž 2 roky chodil po práci na stavbu našeho družstevního bytu – za co ho obdivuji do dneška. Po 8 hodinách manuální práce/ je soustružník/ šel na dalších 5- 6 hodin stavět. V sobotu i déle. Neděle byl doma. V té době jsme ještě děti neměli, až po přestěhování do “našeho”. Slovo rozvod nikdy nepadlo – oba bychom se setkali se stejnou reakcí u rodičů ve smyslu “chtěl/a jsi jí/ho, tak se snaž”. Na druhou stranu nikdy k tomu nebyl natolik závažný důvod.
Kdysi jsem četla, že výchova dítěte, až do jeho naprostého osamostatnění,vyjde asi na 15 mil.Kč. Jen jsem se nedočetla, kolikrát se to vrátí, když se na vás usměje a řekne: “mám Tě rád a jsi ten nejlepší rodič na světě”. To pak vydá za všechny peníze na světě.
Chápu ale ty ženy, které se z jakéhokoli důvodu rozhodnou, že děti nechtějí. Než aby dítě bylo nemilované nebo nebyl na něj čas – to si myslím je lepší nemít žádné.
No mají to mladí dnes trochu složitější,ale nemyslím že by to bylo jen o penězích.Dnes je více možností jak cestovat a rozvíjet kariéru tak se do zakládání rodiny moc nehrnou.Začíná se později a ono to kolikrát potom ani nejde.Plodnost začíná klesat jak u žen tak u mužů.
Tento článek velmi vystihuje dnešní dobu, ač je to velmi těžké, bez sociálních jistot, myslím si že rodina a děti je ten nevětší dar co nám život může dát.
Na své první dítě jsem si musela počkat až do svých 35let, ale jsem moc ráda že ho mám a život bez něj si nedovedu představit. Dneska těm mladým vůbec nezávídím, nemají to jednoduché, mít pořádnou a dobře placenou práci, byt a pak třeba si už i pořídit dítě a vychovávat ho společně, ale hodně si to usnadňuji tím , že se nevezmou, příjde první problém a jdou od sebe relativně v klidu, protože být vdaná tak by to tak jednoduché nebylo ( manželství sebou nese už nějaký závazek a je to vždy jen o kompromisu) a to si dnešní mladí vůbec nepřipouštějí, protože je to pak složitější.
Dítě je dar, a je mu jedno, jak jsou rodiče bohatí, dítě potřebuje hlavně lásku, bezpečí a rodinu, kde se může rozvíjet a objevovat svět. Dítě se nepořizuje není to věc, dítě se narodí dvěma lidem, kteří se v určitou chvíli měli moc rádi. Za mě dítě ano, vždycky, když je žena zdravá a schopna početí. Kolik žen by dalo všechno, aby se jim narodilo miminko. Já měla 3 syny, teď mám 3 vnoučátka a jsem moc ráda, že jsem ještě součástí jejich života. Bez dětí je život smutný a neúplný. Vždyť dětské oči a dětský úsměv je nejkrásnější zázrak na světě.
život bez dětí je určitě neprožitý naplno. Ale pokud nemám nato, zabezpečit je, je lepší si je nepořídit.
Život bez dětí je jako růže bez trní…mám 7 vnoučat,tak se mám co ohánět,ale naštěstí nejsou tak nároční…mám z nich opravdu radost,mají práci,jedna je už vdaná,cestujeme po Česku,k moři nás to moc neláká,ale byli jsme xkrát u moře,u nás je ale krásněji…jinak s dětmi je starost i radost,jsem s nimi šťastná…
Ve všem máte pravdu!!! Mám dva syny, ten starší ještě děti nemá a ten mladší má holčičku Lucinku. Já ji miluju, je to naše zlatíčko. Ale svatba ještě nebyla. Prý se mladí vezmou, ale nijak na to nespěchají. Dřív by něco takového vůbec nešlo. Dnes je všechno naruby.
Založiť si rodinu a mať deti je dnes naozaj zložitejšie ako v minulosti, ale deti sú naša budúcnosť.
Život bez dětí to není ono. Děti jsou naše budoucnost.
Deti sú požehnaním a život s nimi je určite veselší.
I pro mne jsou děti a vnuk to nejdůležitější na světě. nedokážu si představit, že bych je neměla. Dnešní mladí to mají v něčem hodně složitější a zase v jiném jednodušší. Svět je ve varu, všechno se mění. nejsou to jen sociální jistoty, které je nutí s dětmi počkat, odkládat jejich narození a nebo uvažovat, že raději vůbec žádné nechtějí. Nezbývá než doufat, že přece jen převáží touha si potomka pořídit. Vždyť děti se rodí pořád, v míru, za válek, válkách, v páru i osamoceným matkám. Babička11, rozumím vám, ještě že my se už tak rozhodovat nemusíme 🙂
no,pokud to srovnam z drivejsich let(rocnik76) tak zas takovy med to nebyl ani pred 89tem. mozna s odstupem casu se na to lidi divaji “jinak” ale rozdil mezi upsanim se fabrice nebo hypotekou az zas tak neni. a kdyz vidim kolem sebe,ze to jde….
no problem nastava,kdyz dochazi k rozvodum….
jde vse podle me v kazdem rezimu i v kazde dobe,chce to jen trosku chtit a necekat az “TO” spadne do klina….
i kdyz nekdy marne premyslim jak to prarodice dokazali…de fakto z niceho postavit barak 😀 😀 😀
jak to prarodiče dokázali…de facto z ničeho postavit barák – tak to s Vámi souhlasím, taky moje babička s dědou si nechali postavit dům “na klíč”, děda jako vlakvedoucí a babička vyučená švadlena – co se musela opravdu otáčet, aby ušetřila korunu, co se naopravovala lidem oblečení, nastavovala košile (podolek), když byly krátké nebo těch límečků co musela obrátit. Vím to z jejího sešitku, kam si vše psala.
ale rozdíl vidím – upsat se fabrice ( dělník nebo do kanclu) na 10let – a dostat byt 3-4+1 zadarmo s nízkým nájmem, a hypotékou – splácení i 20 let třeba i 20 tis. – to je tedy pro mne rozdíl dost veliký, nehledě na to, že dřív byla práce jistá a dnes není. Píšete, že to jde, ano – jde to, dokud splácíte a sotva si něco koupíte, nebo plat je vysoký. Běda ale, když přijdete o práci a nemůžete zavadit o jinou, atp. …
Teď jsou všude všeho plný “krámy”, můžete cestovat kam chcete, můžete si koupit i vilu u moře – ale zase – kolik z nás na to má, že?
S tím se nedá než souhlasit….já bych už dneska mladá být nechtěla ani za nic. V klidu jsme vychovali tři děti, vyskakovat jsme si nemohli, ale žít se dalo. Neměli sice drahé hračky ani oblečení, ale díky tomu, že to byli samí kluci, nedbali na parádu a taky ve škole nikdo nekoukal, co má kdo na sobě…teď díky vnukům a hlavně vnučce které bude 13vím,že to je jinak- nemáš značkové triko-nebudu s tebou kamarádit…I rodiče to nemají jednoduché, my tu práci měli jistou, ale dneska práci mají a zítra to může být jinak…. ale stejně bez dětí by byl život jenom poloviční…