Vítejte ve světě vtípků.
Kdo by z nás neznal tento den.
Jako děti jsme vyváděly různé schválnosti sobě navzájem i dospělákům. Dokonce učitelé měli s námi trpělivost a dokázali být tolerantní.
Já osobně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, proč je 1. duben dnem kanadských vtípků. Zkrátka jsme to tak měli zažité.
Pojďme si něco málo tomto dnu povědět.
Nepatří to vůbec mezi české tradice, ale musím říct, že mezi námi se velmi dobře zabydlel. Snad jeho význam byl takový, že končí tuhá a chmurná zima a lidé svým smíchem přináší veselou jarní náladu. První písemná zmínka pochází z roku 1690 od Bartoloměje Chrystellia z Prahy.
Dříve se posílali členové rodiny pro různé nákupy. Jednalo se převážně o nesmyslné věci, jako třeba ohýbák na cihly nebo bublinky do vodováhy atd.
Jako vše probíhá modernizací, tak i vtípky se mění dobou. Někdy jsou i takové, že je lepší mít po ruce rychlou záchrannou službu. Existují mezi námi lidé, kteří si berou volno a raději nevycházejí ani z domu, aby se nestali terčem. Některé vtípky totiž zaujímají přední žebříčky zábavy při každé příležitosti.
Což někoho pobaví, ale rozhodně ne toho, koho se to týká.
Představte si, ráno vám zvoní budík, ouha o hodinu později, že by někdo přeřídil budíka? Tak honem, ať to stíhám do práce.
Jejda každá ponožka jiná, někdo mi jí vyměnil. No super, ještě že jsem si všimla té fólie, která je přetažená přes prkénko na záchodě. To jsou teda vtipy.
Ta pasta nějak nejde vymáčknout, tak ještě přitlačím, no néééé. Vystříklo to fingovanou dírkou. To je super, tak rychle jiný triko. Ještě do sebe hodím kávu, tak to si dávám velký pozor, teď už mě nikdo nenachytá.
Jenomže chybička se vloudila, místo cukru sůl, fuj. Letím do práce, stejně jdu pozdě.
Teda při pohledu na prasklinu na kapotě, se vlastně kácím, než zjistím, že jde o nejapný žert a jedná se o samolepku. Usedám a v klidu dojíždím do práce. Snad už bude klid. Teda to jsou pohledy… Však vím, jdu pozdě. Co to mám na stole? Výpověď. To chytám bledou tvář a propadám se do křesla pod tíhou velkého smíchu svých kolegů. Tak a dost!!!!
Nikam nejdu, telefony nezvedám, držím půst a s velkou ostražitostí se vracím k domovu. Nejlepší bude jít rovnou spát. Jenomže kde mám matrace z postele?
Tak takový den bych taky nechtěla zažít.
A co vy, také už vás někdo vyvedl? Nebo vy provedli nějaký vtípek jinému?
Letos sem nebyla nachytana ani sem nikoho nenachytala..
Letos mě dostala jen jedna známá, ale byla to naštěstí sranda. jen je občas potřeba to i vrátit 🙂
Nej… aprílový vtípek mi kdysi provedla moje mamka. Prostě mi přeřídila budíka a já místo v 6 ráno jsem letěla na vlak do práce o půlnoci. Když jsem doletěla na nádraží, kde nebyl vůbec nikdo, tak jsem v první chvíli myslela, že mi vlak ujel, koukla jsem na hodinky a nevěřila svým očím, bylo čtvrt na jednu a pět minut. Jsem spíše sovička než slepička, tak mi to došlo až po chvíli. Vrátila jsem se tedy domů a mamča vyšla z ložnice a s úsměvem se zeptala. “Byla jsi se projít?” Myslela jsem si, že jí zakousnu.
pokud je aprilovy žertík vyvedený,tak se človek i zasměje,…ovšem nekteré fakt dokaží pěkně vytočit 😀
Taky jsem uvažovala jak si z přítele vystřelit nakonec mě napadl takový suchý žertík skočil na to ale nic moc. Příští rok musím vymyslet něco fakt dobrého i s dcerou. Ja se nachytat nenechala =)
jednou jsem na apríla v sobotu vzbudil syna. který o víkendu spával normálně do 12ti už v 6 hodin ráno, s tím, že pro něj přijel učitel autoškoly a že má mít mimořádně jízdy. Když pak venku zjistil, že je to apríl, tak pěkně zuřil. Ale dodnes to rád vykládá, když přijde řeč na aprílové vtípky.
Že je apríl, tak na to jsem přišla až dnes na berňáku. U kamarádky, s kterou se známe od předškolních let, jsem podávala přiznání. Ta mi řekla, že výjimečně se těm, kdo dnes podá přiznání, odpouští doplatek. V první chvíli jsem jí to fakt “sežrala”. :)))) Jo, jak je člověk už zblblý z vyplňování všech možných tiskopisů asi pro 20 lidí, tak už mu to nezapaluje jak má. Ale abych tu nebyla za naprostého hlupáka – během vteřiny pak mi došlo, že jde o apríl.
Tak tohle mi někdo provést, tak jeden z nás už nežije… pokud bych to vše přežila já, tak ho zabiju…:-) ale když to člověk jenom čte a nestane se to jemu, je to docela k zasmání… no jsme hold škodolibí..:-)
občas jsem nějaký apríl vymyslel na taťku, ale on byl vždycky lepší a dostal mě
na Apríla si doma už moc nehrajeme, ale kdysi v práci – určitě jsme někoho s kolegyněmi nachytali – většinou chlapy :-), třeba, že budou větší prémie a ony nebyly, nebo že šéf má dovolenou a najednou byl mezi dveřmi nebo kolegyni – jé, tam je pavouk a on tam nebyl … jo, srandičky byly
to je pravda, ale byly takové “nevinné” ……
já moc ostatní na apríla nenachytávám, ale mně už několikrát za život ostatní pěkně dostali.
Tak tohle všechno narát by bylo na mně moc. Ale je to dobrá inspirace na letošního apríla 🙂
Tak to je opravdu silné kafe. Asi bych to nedala. 🙂 Já apríl už nějak delší dobu neřeším, ale někdy je to fajn, pokud to někdo nepřehání.
Pro mě je to den jako jiný. Nebráním se humoru, ale nemám ráda , když mě někdo nachytá a pak se mi ještě půl roku směje každý den. Ale jako děti jsme vymýšlely spousty lumpáren a čekaly až se někdo chytne.
to my také, jen to byly dřív takové nevinné lumpárny…
Myslím si, že smysl pro humor mám, ale udělat tohle někdo mně, tak bych se neudržela a asi bych hooodně řvala
tak vtípky si z nás dělá poslední dobou můj 8mi měsíční syn, takže nějaký apríl už mě z míry nevyvede 😀
jo dětičky ty dovedou překvapit 🙂
Smích je zdravý – ale tedy v tomto případě jak pro koho 🙂 🙂
Všeho moc škodí a hlavně brzy se to může otočit. Tohle bylo pro pevné nervy.
tak tedy zažít takovýhle den-to bych dotyčného poslala kamsi po návratu z JIP,protože bych asi měla infarkt
Také znám z vlastní zkušenosti, nejdřív jsem na prášky, ale pak se tomu s chutí zasměju.
asi tak 🙂