Normálně se doma začínám bát. Asi tady straší.
Dnes po půlnoci, sedím u počítače jako obvykle. Chodím spát dlouho, prostě se mi nechce. Jen zhasnu velké světlo a svítím si malou lampičkou. Přes den čas na počítač ani nebyl, byly tu holky, tak jsme se jim věnovali. Potom jsme jezdili po nákupech a v tom vedru jsme toho měli s dědou tak akorát.
Byla jsem ráda, když jsem dosedla k televizi. Potom jsem si vyřídila emailovou poštu, přečetla novinky a napsala pár komentářů sem do diskuze.
Bylo krátce po půlnoci a najednou se za mnou ozvala ohromná rána, jako když se bortí sklo. Lekla jsem se pořádně a koukala, co se děje. Napřed jsem neviděla nic.
Po chvíli kouknu na lustr a co to? On se hýbe ze strany na stranu!
Nezmohla jsem se na nic, jen jsem tiše zírala. Žárovka ale prasknout nemohla sama od sebe, nesvítila jsem. Byla jsem se podívat nahoru v patře do pokoje, zda tam „něco“ nespadlo a nerozbilo se. Jenže v pokoji, který kdysi obýval syn, je nyní spíše „skladiště“. Pytle s dětským oblečením, co už holky nenosí (a bude třeba ještě potřeba), kočárek, zabalené umělé vánoční stromečky, spousta knih, které se mi nevejdou do knihovny a nechci je vyhodit, prostě nic, co by se rozbilo. Všechno v pořádku.
Záhada jako hrom
Manžel říká, že se mi to asi zdálo. Ale kdepak, kdybych spala, tak jsem se lekla ještě víc, byla to děsná rána. Představte si, kdybyste třískli o zem sklenicemi a talíři. Nechápu.
Světlo svítí, nikde nic a vy nevíte proč
Není to divné? Muž pravil, že to bylo asi zemětřesení, myslí si, že mě tím uklidnil.
Opak je pravdou, nejde mi to do hlavy, co to bylo.
To přece není normální! Tyto jevy ráda nemám, když si je neumím vysvětlit.
Stalo se taky něco podobného i někomu z vás? Babicka11
Já na duchy věřím. Ducha své babičky jsem viděla a nikdo mi to nevymluví. Je to už takových deset let, ale do dnes mám ten zážitek v sobě. Milovala jsem svou babičku, která mě i vychovala. Dost na ni myslím a tenkrát, bylo to v únoru jsem byla sama doma. V televizi po půlnoci dávali nějakého ruského spiritistu a já se zkoučela na něho nějak napojit. Chce to usilovně se snažit. Sice jsem tomu nedávala nějaké naděje,že bych se s ní mohla setkat, ale když se mi v obýváku začal tvořit stín, který dostával formu postavy strašně mě to vyděsilo. Dostala jsem takový strach, že jsem všude rozsvítila a až do rána jsem byla vzhůru. Nemáme holt zkoušet všechno, je to dost ošidné.
Taky přidám záhadu, stává se mi,že se v noci vzbudím a podívám se na hodiny a je přesně 12,ručičky přesně na sobě.Nevím,možná,že to něco znamená,tak se pomodlím apokračuji ve spaní.
To je velmi zvláštní.Připomíná mi to staré domy v Anglii, kde se prý tyto jevy často vyskytují. Já bych to typovala na nějakou myšku, která mohla být ubytovaná mezi věcmi, se kterými se dlouho nehýbalo a svým pohybem o něco zavadila. Taky to mohlo být tím, že Země je neustále v pohybu.
nic podobné se mi nestalo a doufám, že ani nestane. Nevysvětlitelných věcí je kolem spousta. A mezi nebem a zemí pravděpodobně něco je.
Teda to je story. Mi stačí, jak v noci ležím v posteli, když manžel není doma, a dívám se na filmy. Nic mi nesvítí, kolikrát je už moc pozdě, tak abych nerušila mamku a synka.. Ležím, koukám zabraně do filmu a najednou slyším škrábání a jako by cupitání nožiček. Leknu se, řeknu si to je myš, tak rozsvítím a jdu se podívat za nábytek. Nikde nic a se světlem to ustalo. V klidu si zase lehnu, zhasnu.. Za pár minut zase. Zaposlouchám se. Vždyť to zní jako by ze zdi? Co to je za hloupost? Nechám to být. Několik nocí je klid. Stává se to celkem často, vypozorovala jsem, že pokaždé, když je úplněk. Myši ve fasádě atd nemáme, tak co to je? Že by ožíval sám dům? 🙂
Další super šoky jsou, když klidně spíte a najedou se zvenku ozve rachot. Leknete se, že je to nějaký lapka, ale když posloucháte líp, tak zjistíte, že se jen zbláznily kočky a mají tam zápasy. Nám je na druhý den vždy jasné, kdo vyhrával a náš kocour to nebyl, ten má jen stále nová válečná zranění. 🙁 😀
Na duchy sice nevěřím, ale z druhé strany si říkám, že jsou věci mezi nebem a zemí…Ale každopádně to nejsou příjemné zážitky.
mě se tohle nikdy naštěstí nestalo, jinak bych to nejspíš nedala….síla je, že jsem tohle dočetla…. babička šla před hodinkou spát a já vidím, že se u ní svítí…. tak jsem to vzala přes koupelnu, tam nabrala odvahu a šla za ní… a babi si v klidu čte knížku, že jí zbýval kousek, tak si to chtěla dočíst…. no, moje nervy….
Zajímavé, nikdy se mi nic takového nestalo vždy jsem si vše dokázala odůvodnit.
No pěkný taky mám pár takových zažitků. Naposledy včera.
Sedíme v obyváku s dcerou a přítelem a najednou začne hrat hudba kterou jsme neuměli k ničemu přiřadit.
A dnes ráno znova. Ležim s dcerou ještě v posteli a opět ten zvuk, za chvilku zase. Tak jsem začala utíkat do pokojíčku abych konečně zjistila co to je. Jsem v pokoji koukam ale žadna hračka takový zvuk neděla. Po chvilce zase tak hledám, hledám a nakonec to byl nový dětský klavírek, ktery se dcerka hodila do koše s hračkami a jak byl zahazený tak se občas zapnul.
Já to beru s humorem, a s “duchem” si rozhodně povídat nebudu – co kdyby odpověděl? 🙂 to by mě asi něco trefilo….
Několikrát do měsíce mi nad hlavou na půdě něco dupe. To ale nebude duch, ale kuny nebo lasičky.
Dřív jsem si myslela, že tam jsou kočky, ale mi teď žádné nemáme.
To jsou šoky. Být slabšího formátu, tak je tu srdeční příhoda jako vyšitá. Nám jednou spadlo stínidlo od lustru přesně do prostředku stolu v obýváku a řeknu vám šok jako hrom.
Zatím se mi nic takového nestalo a doufám, že ani nestane.
A pro odlehčení – spíš je mi záhadou, jak to ten můj se mnou mohl vydržet tak dlouho. 🙂 🙂
To je tedy fakt k zasmání …, já zase říkám, jak jsem to tak mohla dlouho vydržet s tím svým :-).
Dobré historky, skorem až duchařské, by bylo na nějaký scifi movie s Brucem Wílisem:)))))))))))))), to mně se teda nic takového nepřihodilo.
Staly se mi taky divné věci. Zvláště tuhle zimu, první, co jsem sama. Tajuplné kroky na schodech a pod. Tak jsem si řekla, že bydlím s duchem, a pravidelně jsem si s ním povídala. Totiž, já povídala a on jen poslouchal. Já se vykecala a ještě měla pocit, že nejsem sama. Za to mu dodnes říkám dobrou noc 🙂
Já taky občas slyším jak se otvírá branka, i přes den – jdu se podívat – a nikde nikdo. Večer bych nevylezla. Nebo slyším zvonek, volám na manžela, že někdo zvoní – a on nic neslyšel – prý mi asi “hrabe” :-). A to, že se mi tu hýbal lustr, mi taky nevěří.
cca pred mesicem spadla kuchynska linka o pulnoci otci v dome, ktery kupil loni,….ze by se zlobil predchozi majitel? jo, a imrvere meni v te kuchyni zarovky :)) praskaji(spalene)
:)))))))))))))))))
Ano, stava se to. i jine veci. but se nekdo zlobi,nebo chce jen na neco upozornit…..vesmes se jde rozloucit.
A klidne si i popovidejte-byt to zni jakkoli divne. jen opatrne a berte to s humorem at neskoncite u “chocholouska”(malo kdo to zvladne psychicky.
Se mnou se prisla rozloucit prababi…lezim v prizemi v posteli a oknem skoci cerna kocka..moje reakce byla-ahoj stařo…kocka lehla k noham a po cca dvou hodinach zmizela oknem….pak sem se dozvedel o umrti.
no a jednou po parbe jsme byli na byte a hle sednu do kresla a furt me to bralo do vykrutu nalevo…tezce sem to vybiral at nejsem skruceny jak bumerank :))) ( sedite v klidu a tezkou silou vas to tlaci na levou ruku stranu kresla) ….ten den umrela babka.
Ano Babicko11 stava se to …..
Tak to mě tedy vůbec neuklidnilo 🙁 , spíš naopak. Mám obavy, jestli se to bude opakovat. Je to strašně divný pocit.
jak sem rekl…..berte to s rezervou/§humorem….ve chvili,kdy nat tim zacnete “dumat” toz chocholousek :))))
aneb, kdyz se opakuje zkuste “nikoli naslouchat” ale “vnimat” doslova….tezko se to rika/popisuje. ….lidska mysl je ….ha uz je hodin…toz brou noc 😀