Je září, teplých a slunečných dní je čím dál tím míň.

Letos snad ani nebylo pořádné babí léto.

Pořád bylo krásně a najednou šup a je to tady – studené a pochmourné dny, kdy člověk vidí jen
zataženou oblohu, po které plují ohromná šedivá mračna, ze kterých se řinou proudy ledového deště.
Člověk by se nejraději neviděl. Jen zalézt pod peřinu a nějak přežít další den.

Docela smutný začátek, že?

Pro zdravého člověka jsou to prostě jen dny, kdy prší a má blbou náladu, depku, depresi.
Pro nemocného depresivní poruchou by toto mohl být popis každého nebo skoro každého dne i když je venku modrá obloha a svítí sluníčko.

Co je to za nemoc, při které vidí člověk svět tak černě?

Jedná se o nemoc, jejíž diagnóza je stanovena, pokud má dotyčný depresivní náladu, a to takovou, že je až nenormální, trápí ho většinu dne po dobu minimálně dvou týdnů, není však ovlivněna okolnostmi.

K dalším příznakům patří:

  • ztráta zájmů a radosti z věcí, které člověka obvykle těší
  • smutek, plačtivost
  • pocit snížené energie
  • zvýšená únava

Mezi časté příznaky patří také:

  • ztráta sebedůvěry a sebeúcty
  • vyčítky, které jsou však neoprávněné nebo přehnané
  • pocity viny
  • opakující se myšlenky na smrt nebo sebevraždu
  • problémy se soustředěním, nerozhodnost, váhavost
  • ztráta libida
  • problémy se spaním – časté probouzení,  většinou je spojené s ranními depresemi
  • zvýšená nebo snížená chuť k jídlu

Celkově shrnuto, depresivní porucha je, když se cítite neskutečně pod psa, bez zjevné příčiny a konec je v nedohlednu.

A jak se z toho dostat?

  • jde hlavně o to, připustit si ten problém. Jenže v tomhle stavu je těžké si něco připouštět
  • když tedy žádný problém nevidíte, může vás na něj upozornit vaše okolí
  • pokud nevidí ani okolí, může to v některých případech skončit opravdu špatně
  • v lepším případě se nemocný dostane do rukou psychologa, který ho vyslechne
  • případně s pomocí otázek a různých testů zjistí, že se jedná o depresivní poruchu

Následuje návštěva psychiatra, který předepíše vhodné léky.

V případě, že je na tom člověk opravdu zle, je lepší, když se o něj postarají v psychiatrické nemocnici.
Tam mají na nemocného čas, co se týká různých terapií i nasazení vhodné léčby ( někdy prostě trvá, než člověk má ty správné léky, které mu pomáhají být v pohodě ).

Po pobytu v nemocnici je také možné docházet do denního stacionáře – podle potřeby 2 – 5x týdně. Prostě tak dlouho, dokud se nemocný necítí aspoň trochu v pohodě a může se léčit pouze doma.

Máte také zkušenost s depresí nebo depresivní poruchou?

13 komentářů u „Můj život s depresivní poruchou není k závidění“

  1. Evik napsal:

    Nastesti teda takove zkusenosti nemam a ani nechci mit. To musi byt hrozne!

  2. blondynka napsal:

    Jejda, tak to já mám ted radost z každého dne, narodil se mi dlouho vytoužený prcek a užívám si každý den na 100%. Takovým depresemi nemocným lidem doporučuji také splnit si svůj sen a netrápit se. Je to lepší než nějaké léky a hospitalizace v nemocnici. Však držím palce a spoustu dobré nálady a úsměvů.

  3. veruska napsal:

    Také jsem si takovým stavem prošla. To ráno vstáváte a chce se vám brečet, je vám celý den hrozně smutno, nechcete nic dělat, jenom zíráte před sebe, nechcete vůbec mezi lidi, jenom si někam zalézt.
    Už bych to v životě nechtěla zažít!!!

  4. Rojak napsal:

    Tak to je náramné téma zrovna do tohoto počasí.

  5. matylda napsal:

    Pokud někdo trpí depresivní poruchou, žádný optimismus mu nepomůže. Jen léky, léky, a lékařská péče. S normální “depkou” to nemá nic společného. je mi takových lidí líto.

  6. Jana napsal:

    Zkušenost s depresemi mám z rodiny. Je to na nic, když vidíte, že člověk, který býval veselý, měl spoustu zájmů.. Najednou začne stagnovat.. Přestane vše dělat a začne se ničit. Problémy zahání alkoholem, kouřením, prášky.. Nenechá si do ničeho mluvit, ví sám nejlíp, co je pro něj dobré.. I když dochází k doktorovi, nelepší se to, naopak horší.. Je to o ničem i pro to okolí.. Taky už mám kolikrát depku i pocity úzkosti.. A vymýšlím, co s tím.. Cpát do sebe chemii ee.. Radši čaj a nějak se zaměstnat.. Dávejte si na to pozor, je to plíživá potvora, které si na první pohled nevšimnete.. 🙁

  7. Plazmic napsal:

    Jo mám, je to děs a dnešní svět úplně, stres a zlo, depky a tak podobně. A různé úrazy a další nemoce, nejhorší je, že je nezájem i doktorů pomoct někomu.

  8. babka napsal:

    Jaké mám zkušenosti? Bohužel jen ty nejhorší. Syn se s tím potýká už hodně let a nikomu nepřeji, aby zažil to, co já. :((

  9. polivkovamaruska napsal:

    Dostala jsem se do depresí po smrti mé matky. K tomu problémy v zaměstnání. Noční můry, pláč a třes rukou. Bylo to hrozné a já s tím byla nemocná deset měsíců. Nerada na to vzpomínám, ale nejdůležitější pro mě je, že dnes jsem naprosto v pořádku a s úsměvem vítám každé ráno. Též se nedám už ničím rozhodit. Též jsou důležití přátelé a rodina.

  10. bobalka napsal:

    Když ono je v dnešním světě čím dál méně radosti. Lidi nemají čas se ani zasmát, zastavit se známým a jen tak pokecat. Všichni se ženou a vlastně neví za čím. Je čím dál tím víc sebevražd mladých lidiček, alespoň tady u nás v našem kraji. Vždycky mě hodně sebere, když se dozvím, že další kamarád od mých kluků už není. Viděla jsem je vyrůstat, řešila jsem s nimi jejich bolístka i radosti a pak najednou napíše na FC sbohem lidi a jde se oběsit. Proč se to děje? Je mi z toho všeho smutno. Ani já už nejsem ta veselá ženská, která se na každého usměje a prohodí pár milých slovíček.

  11. babicka11 napsal:

    S tímto problémem zkušenosti nemám, ani co se týká příbuzných nebo známých. Osobně jsem rozený optimista a ve všem si najdu něco dobrého. A hlavně si nelámu hlavu něčím, co nemohu změnit. Někdy i na mě padne splín, ale je to spíš kvůli zdraví, ale to hned zaženu s tím, že jsou na tom lidé ještě hůř. Sice beru hodně prášků denně, ale na depresi ne.
    Snažte se všichni stresu vyvarovat, je to spouštěč opravdu špatných nemocí.

  12. devilscat napsal:

    Nikdo z nás neví, co se nám třeba může přihodit. U těchto nemocí je zlé, že mohou být i genetického původu, takže jestli je někde v rodině psychický problém, měli bychom si všímat i dětí, hlavně v pubertě, kdy se tato nemoc začne projevovat… Jinak myslím, že pobyt v léčebně není nic špatného, pokud má člověku pomoct.

  13. Radost napsal:

    Toto je velmi vážné téma.Z mých životních zkušeností mohu říct,že takový člověk potřebuje velkou pomoc rodiny.Pokud to někdo nevypozoruje, sám nemocný člověk si to nepřipustí a může dojít až k tragedii.A protože těchto
    nemocných lidí neustále přibývá, věnujte, prosím, tuto pozornost všem svým blízkým a nejen jim.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *