Dost často vidíme na různých plakátech nebo letácích tento nápis spojený se školou. Nedávno jsem se nad ním zamyslela. Pro koho vlastně zní hurá? Pro děti, učitele, rodiče nebo pro obchodníky se školními pomůckami? Rozhodla jsem se udělat malý průzkum. Před domem si hraje skupinka dětí.
Ahojky Aničko, Járo, Jani a Lucko. Můžu se vás na něco zeptat?
Ahoj, jo můžeš.
No nevím, jestli to bude pro vás zrovna příjemné téma, ale docela by mě to zajímalo. Tak já vám položím otázku a postupně mi na ni odpovíte, co vy na to?
No tak asi jo.
Super. Tak za chvíli začíná škola. (teď byste měli vidět ty obličeje…), chtěla bych se vás zeptat na něco z tohoto prostředí…. Nejdříve, jestli byste se představili a řekli mi, do jaké třídy půjdete.
Anička
Mně je 9 let a půjdu do 4.třídy.
Jára
Mně je 12 a chodím na osmileté gymnázium.
Jana
Mně je 8 let a chodím do 3.třídy
Lucka
Já jdu do první třídy, heč
Dobrá a teď mi prozraďte, jak moc se těšíte?
Anička
Škola, no tak já se spíš těším na kamarádky. Sice si občas něco napíšeme, ale to není ono. Škola jako mně nevadí, ale spíš mě štve, že musím ráno brzo vstávat a nesmím nechat ujet autobus.
Jára
Tak k nám má letos přijet nějaký lektor z Anglie, to bude fajn. Mám rád angličtinu. Ale asi než si zase zvyknu na to, že se musím učit, tak budou Vánoce.
Jana
Letos budeme mít prvním rokem angličtinu, protože chodím do třídy A. B mají němčinu, ale ta by mě nebavila, oni tak divně mluví. Jinak nevím, prázdniny jsou prostě lepší.
Lucka
Já se teda těším moc. Už mám tašku s Frozen.
Tak koukám rozdílné názory. A nejvíc se asi těší náš prvňáček…. Možná proto, že ještě neví, co ho čeká. A co už věci do školy máte nakoupené?
Anička
No tak něco mám z loňska, jasně ještě mi spoustu toho chybí, ale mamka říkala, že až bude mít dovču poslední týden před školou, tak pojedeme do Českých Budějovic na nákupy. A to se fakt těším.
Jára
Tak já to moc neřeším, protože my se to většinou dozvíme až první dny ve škole. On každý učitel chce něco jinýho, tak nemá cenu to nějak hrotit. To pak řeknu doma, až to bude potřeba.
Jana
Tak něco mám a něco se bude ještě kupovat
Lucka
Mně babička nakoupila penál a vodovky a hodně věcí. Prý to budu všechno potřebovat. A mám to všechno v té tašce do školy, co má odrazky. Bych ti jí ukázala, ale maminka mi jí sebrala, že jí prý rozbiju dřív, než začnu chodit do školy, ale já se tak těšíííímmmmm.
Je vysloveně něco, na co se vůbec netěšíte?
Anička
Tak nemusím jednu holku, je z města a tak namyšlená, zase bude machrovat kde všude byli a co má novýho. Ale jinak asi to vstávání a dojíždění, jinak mně škola nevadí.
Jára
To učení a písemky. A asi taky, že si musíme dělat sami výpisky a mě nebaví si něco psát.
Jana
Taky mě nebaví diktáty a vůbec to zkoušení a učení…
Lucka – tak tu už to s námi nebavilo a odběhla si hrát.
Já vás už nebudu trápit, užijte si zbytek prázdnin. Ahoj.
Ahoj a dík.
Jé ahoj děvčata, tak jsem teď hodila řeč s těmi vašimi ratolestmi, jak se těší do školy. A co vy?
Nyní budeme zpovídat maminku Aničky a Lucinky.
Aničky maminka.
Ani se mi nezmiňuj. Tak jako konečně budu ráda, že bude mít zase nějaký režim a já volněji. Ale těch peněz a to si myslím, že to ještě neskončilo. To zase budou obědy, příspěvky a doplácet nějaké pracovní sešity – to snad aby člověk kradl. Teď jak se jezdí autobusem, to je to samý. Pořád něco zařizovat lítat ze školy na busák atd. Ale co naděláš. Teď chceme jet do Budějovic, to zase utratíme ranec, ale zase v těch obchoďácích to přece jenom seženeme levněji.
Lucinky maminka
Tak já se těším jako fakt – ještě nevím pořádně, co mě čeká. Ale zase s ní je to doma k nevydržení. Tašku jsem jí musela sebrat jinak by tu s ní lítala i po návsi. A naštěstí nemusím řešit ani dopravu, protože Pepča z vedlejší vesnice vozí holky, tak mi odvezou i Lůcu.
Tak to já už mám všechno za sebou, naštěstí, protože mi přijde rok od roku, že jsou na školu a vybavení stále větší nároky. Tak zatím děvčata….
Ještě mě to nedalo a zeptala jsem se kamarádky, která má malé papírnictví.
Ahojky, můžu se tě prosím, zeptat, jak je to letošní rok s prodejem školních pomůcek?
Ty bláho, ani se neptej. Už druhým rokem si říkám, jestli má tohle vůbec cenu. Pamatuji doby tak 15 let zpátky, to jsme objednávali zboží už od května a pořád se prodávalo, celé prázdniny. Výletníci si chodili nakupovat to, co nesehnali nebo neviděli u nich na pultech. Prodávalo se hned, jak děti věděly, co budou potřebovat, takže červen byl celkem výnosným měsícem. A v září jsme otevírali už od 6 ráno a třeba prodávali do 8 večer, abychom pokryli potřeby. Kolikrát jsme i vyprodali sešity a manžel musel jet pro novou várku, aby bylo na druhý den. Tak tyhle doby jsou už pryč. Spíš se objednává z internetu nebo supermarkety pokryjí poptávku. Samozřejmě mají lepší ceny, na které se já prostě nedostanu. Já to v podstatě ani za tu cenu nenakoupím od dodavatele. Teď si vezmi, jsem tu v pronájmu, musím platit všechny možné věci okolo, ale tržby to nepokryjí. Nemohu si dovolit ani zaměstnance, tak tu jsem celý den sama. Je sice milé, že tě vyhledají jako poslední záchranu, když to potřebují na rychlo nebo už to nemohou nikde sehnat, ale to mě bohužel neuživí.
Tak to je mi líto, tenhle krámek jsem měla moc ráda, když děcka chodili do školy, teď už toho také moc nepotřebuji, sem tam náplň nebo papír….. A jak to slyším, až jednou budeme mít vnoučata, tak už asi nebude možnost takové krámečky vůbec na malých městech najít. Škoda.
A co vy a škola? Jak se na to díváte vy?
Pokud se Vás nákupy týkají, zkuste proběhnout ve slevovníku akce na slevomatech.
Určit tam něco najdete a ušetříte.
Na Poštovném ZDARMA je nyní nabídka se slevouPetra
Lehce nostalgický článek mi připomněl, že i u nás bývalo takové menší papírnictví. Vedli jej manželé a měli tam snad všechno, co jen děti do školy potřebovaly. Navíc tam byla ještě menší místnůstka s různými předtisky pro podnikatele, ta, myslím, vznikla až po roce 1989, kdy se začalo podnikat ve velkém a hlavně skoro každý podnikatel si chtěl dělat účetnictví sám, proto bylo vhodné rozšířit prodej i o tento sortiment. Krámek byl umístěn na dost vhodném místě, přímo naproti gymnáziu, takže se potřebné pomůcky daly nakoupit ještě i těsně před vyučováním. Pak šli manželé do důchodu, prodejnu koupila jiná firma. Ta tam ještě nějaký čas sídlila, až se nakonec přestěhovala do větších prostor na náměstí. Tu původní prodejnu nakonec obsadili, jak jinak, naši vietnamští spoluobčané. Děti ale pro školní potřeby musí jinam.
Na školu vzpomínám v dobrém. Když byl nějaký průšvih, tak tam hned nevolali rodiče – buď se to vyřešilo domluvou nebo záhlavcem. Dneska by to byl veliký problém. Já byla raději za toto “napomenutí” – od našich bych to asi pak doma schytala mnohem víc. :)) Ale jinak učitele opravdu obdivuji – to je profese, kterou bych nemohla dělat. A zvláště v dnešní době.
Na školu máme ještě nějaký čas, malému je teprv rok, i když to letí.. Ale je fakt, že co se týče školy, tak je to dneska taky drahý špás.. Školní pomůcky, papučky, batohy.. Když jsem šla kolem papírnictví, tak to byly strašný pálky.. :/ A ty školní seznamy pro prvňáčky, co jsem viděla.. Škola si sama určovala, jakou značku má co mít, od tužek až po barvičky.. Koukala jsem jak z jara.. Chjo.. Ještě že už jsem malému začala šetřit do prasátka, bude se to hodit.. :/
Já měla vždycky nejradši prázdniny. Ve škole jsem moc kamarádů neměla a tak jsem se tam ani moc netěšívala. Občas byly samozřejmě i světlé chvilky. A teď na vysoké je to o něčem jiném. I když taky žádný med.
Myslím si, že vzdělávací systém má silné nedostatky a proto se tam spousta dětí netěší.
děti nemám, takže nemohu posoudit ani ze strany rodiče, či školou povinného dítěte. Bezesporu je toto období ale žněmi pro obchodníky.
Tak já už naštěstí dítě školou povinné nemám, ale mám vysokoškoláka a to je ještě horší. Tam taky nevědí, co by chtěli.Když jsem chodila do školy já, tak jsme na základce věci dostávaly, myslím jako učebnice, sešity i tužky. Bývalo to jiné. Děcka si nezáviděla. Na střední to stálo trochu víc, ale žádná hrůza.Bejvávalo.
Tak nevím,prázdniny fuč ale tento způsob léta zdál se mi poněkud podivným.Náš nejmladší jde do prváku tak teprve uvidíme co si na nás vymyslí a vnučka půjde do školky – také potřebovala spoustu věcí-peněženka pláče a to se ani nenadějeme a už tu máme vánoce, ach jo
Já na tu školní dobu rád vzpomínám. Teď už ale co chodí naše děcka do školy, tak jim vůbec nezávidím, protože ty školní stanovy co si vymysleli, tak to je něco hrozného.
Já do školy chodila s normálním nadšením, syn je na tom pododně, ale nyní jde na střední školu tak je trochu nesvůj co ho čeká. Do školy jsem investovala zatím 2500kč za knížky, no uvidíme co nás ještě čeká. ACH JO!!!!!!
Když jsem byla školou povinná, moc jsem se netěšila. Myslím, že měli učitelé větší úctu anebo byli přísnější.Dnes navštěvuji UTB s radostí a velmi si to užívám, učitelé jsou shovívaví a moc dobře se k nám chovají.
“Hola, škola volá! A my jdeme mámo, táto, ať je zima, nebo bláto!”
To jsem si jen tak vzpomněla. Určitě to z vás většina zná!
škola.brrr….no nekreslit renaulty na lavici,kdo ví-třeba bych byl někde jinde 😀
…do školy jsem se těšila,s učením jsem neměla problém,to jsem se snad i učila o prázdninách…byla sranda,měli jsme výbornou třídní i ostatní učitelky byly fajn,prostě ,kdybych se měla vrátit zpět do školních lavic,ani by mi to nevadilo…zdá se mi,že dřív to bylo lepší,než v dnešní době…jojo,doba se mění a i ta mládež,byli jsme jinak vychovaní…život jde dál…
Škola, povinnosti, úkoly, učení. To je škola. Prázdniny, svoboda, užívání si, hraní si.
Spíše huráááááááááá prázdniny!!!!
Uteklo to rachle
Vzpomínám si, že jsem do školy chodila ráda, ale jak jsem stárla, tak to bylo horší a horší.Už v páté třídě mě to nějak přestalo bavit. Ještě že byla nějaká ta sranda, jinak nic moc.
Když chodili moji kluci do školy, tak asi do třetí třídy jsem se s nimi učila a byla jsem ráda, když to přešlo na občasné přezkoušení uč.látky.
No a teď nás čeká moje vnučka, ale až za 5 let a to bude starost jejich rodičů, protože s námi nebydlí.
Já vždycky říkám, že čtyři roky na SEŠce (střední ekonomická škola) byly nejkrásnější roky mého mládí.Měli jsme výborný kolektiv studentů i profesorů, dodnes se scházíme s třídní a všichni si tykáme.Studovali jsme rádi a s chutí, ale také jsme jezdili na brigády na chmel, na brambory, sázení stromků apod.Tolik legrace už jsem v životě nikdy nezažila.Dnes jsou mezi dětmi velké rozdíly. Ty z bohatých rodin mají větší problémy najít si kamarády, ty ze sociálně slabých rodin nemají všechno, co by potřebovaly, aby mohly využít své nadání.Myslím,že je to těžší pro všechny.
Začnu u sebe – já se do školy vždycky těšila, knížky jsme měli už doma a já o prázdninách je všechny prohlédla a tzv. “Čtení” jsem měla už přečtené. Moje děti to měly stejně, nepamatuji, že by se do školy netěšily. Nebraly to tak, že by prostě musely. Vnučky jsou ještě malé, ta větší půjde do školy za rok, ta menší začne od září chodit do školky. Pokud se týká financí, co to všechno obnáší, budu ta hodná babička, co jim na to přidá, aby rodičům trochu ulehčila.
Mne tyhle starosti naštěstí už míjejí. Až do školy půjde vnuk, bude je mít dcera a já se budu jen z povzdálí dívat, čím bych mohla přispět. Ale rozhodně je to nyní pro rodiče finančně náročnější. My měli zdarma knížky a sešity. Ale zase ty nynější děti je mají hezčí a barevnější. 🙂
Já jsem do školy taky moc rád nechodil, to zkoušení, to bylo asi nejhorší, nejraději jsem měl přestávky, to jsme dělali samé blbosti, prostě děcka, škoda , že tenkrát nebyla angličtina místo ruštiny, teď by se mi hodila mnohem líp.
Tak naše dcerka bude mít teprve + rok takže na školu máme ještě čas. Ale už teď se toho děsím=)